Český text tohoto usnesení byl vydán úředně tiskem den po skončení sjezdu, kteréžto úřední vydání má název: "Tito artykulové z strany nařízené hotovosti od J. Mti. cís., nejv. úředníkův a soudcův zemských království Českého, rad J. Mti. soudův dvorského a komorního a osob ze všech krajův téhož království sněmem obecným volených podlé moci sobě sněmem léta etc. devadesátého pátého dané sou svoleni a nařízeni na hradě Pražském léta tisícího šestistého pátého ve čtvrtek po neděli Jubilate." Na první straně titulního listu je krom tohoto titulu vytištěn císařský znak a pod nim jméno nejv. písaře: "Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti, císaře Římského rada a nejv. písař království Českého"; na druhé straně téhož listu je vytištěn český znak se čtyřmi menšími znaky vedlejších zemí České koruny po stranách a pod tím podpis: "Bohuslav z Michalovic a na Rvenici, místopísař království Českého". Na konci za textem usnesení jsou veliké znaky nejv. písaře Jana z Klenového a místopísaře Bohuslava z Michalovic a posléze udání o tiskaři: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína VI. dne měsíce máje". Současný deskový zápis tohoto usnesení je v arch. zemském král. Českého, v kvat. 3 malého stavovského archivu: Zelený sněmův od 1603 do 1610, fol. D. 28 - E. 8. Jiný současný opis, jenž se celkem shoduje s tištěným textem, zachoval se v arch. města Prahy, v rkpe 112 (dříve 1083), na fol. 346 - 352. - Text německý je současný úřední překlad, který se zachoval v opise místy vlhkostí porušeném v arch. c. a k. spol. minist. financí ve Vídni: Böhmen, Landtagssachen 1604 - 1607, fol. 294 - 303. Má tu nadpis: "Irer kais. Mt. mit den obristen landofficirn, landrechtsitzern, raten des hof- und cammerrechtens und erwähleten personen aus den craisen des kunigreichs Behaimb beschehene vergleichung wegen der beraitschafthaltung a. 1605 donrstag nach Jubilate."

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho a věčného pána Boha na věky požehnaného, amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf druhý, z boží milosti volený Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, nejvyšší úředníky a soudce zemské království Českého, rady J.Mti. soudův dvorského a komorního, též osoby ze všech krajův tohoto království sněmem obecním léta tohoto etc. šestnáctistého pátého při času Hromnic volené na hrad Pražský milostivě obeslati a jim důležitou a znamenitou potřebu, ano největší nebezpečenství, které všemu křesťanstvu, obzvláštně pak království tomuto a zemím k němu příslušejícím od dědičného nepřítele Turka a těch zrádných Hejdukův a lidu uherského skrze lstivé praktyky téhož nepřítele netoliko se nezmenšuje, ale čím dále vždy více skrze tu proti vrchnostem svým pozdviženou a po loupeži dychtící zběř se rozmáhá, a své navyklé ukrutenství pálením, mordováním a podmaňováním měst, městeček a mnohých předních pevností (krev křesťanskou beze všeho rozdílu ukrutně vylévajíce) a až k samým hranice m markrabství Moravského provozovati nepřestává; nicméně maje sobě Turek od toho Bočkaje a téhož lidu uherského k němu připadlého pozdvižením příčinu a dávno vinšovanou příležitost danou, dnem i nocí o to usiluje a k tomu znamenité shotovení činí, aby s neslýchanou mocí a sílou, nad kterou po ta léta nikdá ještě v království Uherském neměl, sám osobou svou vlastní do téhož království Uherského záhy přijel, touž zemi sobě podmanil, město Vídeň oblehl a arciknížetství Rakouské Dolní sklíčil i do těchto zemí vpády činil a ze všech stran pálením, mordováním a zavedením do věčné své služebnosti pohanské ubohého lidu křesťanského své tyranství provedl, v známost uvésti a při tom jich milostivě z donucující potřeby pilně napomenouti ráčil, aby podlé moci sobě ode všech stavův sněmem obecním dané o jistý počet lidu jízdného i pěšího, kterýž by se z království tohoto k retování a obhájení zemí k království tomuto připojených vypraviti měl, snesli a jisté nařízení učinili: [Viz č. 51. Následující text usnesení shoduje se mutatis mutandis z největší části věcně i formálně s usneseními podobných sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604; na vážnější rozdíly upozorňuji v poznámkách. Poznamenávám však, že valnou část ustanovení zde obsažených nacházíme již také v starších sněmovních sneseních o veřejné hotovosti, zejména v usnesení sněmů z r. 1596 a z r. 1598.] i majíce to vše nejvyšší úředníci a soudcové zemští království tohoto, rady J. Mti. soudů v dvorského a komorního, též osoby jisté ze všech krajův království tohoto výš dotčeným sněmem k tomu volené v svém uvážení a poznávajíce z toho milostivého J. Mti. cís. předložení království tomuto a zemím k němu příslušejícím velikou potřebu toho býti, na tom sou se podlé moci sobě od stavův dané s J. Mti. cís. namluvili a snesli:

Předně, aby z panství J. Mti. cís., páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, nicméně i obyvatelé hrabství Kladského a panství Loketského [Zmínka o obyvatelích hrabství Kladského a panství Loketského byla na tomto místě vsunuta teprve v usnesení z r. 1602; usnesení z r. 1601 stanovilo, že se s Kladskými a Loketskými má stejné jako s Chebskými teprve jednati o podobnou hotovost. V usnesení sjezdu z r. 1601 jmenují se na tomto místě ještě Kladští a Loketští, usnesení z r. 1602 a 1604 však jich tu neuvádějí.], též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři, kollegiáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteříž koli statky svobodné a zápisné ["a zápisné" schází v desk. zápise.] a jakéžkoli jiné a platy komorní, městské i šosovní, též také kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakýchkoli užitcích mají, též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou: aby všickni listy přiznávací z statkův pozemských i z svých handlovních a jiných všelijakých, též i z peněz hotových vedle šacuňku léta etc. padesátého sedmého podlé spravedlivého vyhledání mustrherům níže psaným dotčené listy, totiž v outerý po neděli Exaudi nejprve příští [24. V.] při mustruňku odvedli [Podle usnesení sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 mely se listy přiznávací odváděti nikoli "mustrherům při mustruňku", nýbrž hejtmanům krajským a v Praze hejtmanům měst Pražských, podle usnesení sněmů z r. 1596 a 1598 pak krajským berníkům. V usneseních sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 následovalo na tom místě ještě toto ustanovení: "kteříž také v týchž listech přiznávacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají. A když tak ti listové přiznávací těm nahoře psaným osobám odesláni budou,"mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, učiniti, a ty k budoucímu mustruňku pohotově míti mají".]. A ti mustrherové ihned dotčené listy těmto osobám totiž: Kryštofovi z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. cís. tejné radě, nejstaršímu komorníku, nejv. hofmistru království Českého a téhož království nejvyššímu kammrmistru; Adamovi z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. radě a nejv. komorníku král. Českého; Volfovi Novohradskému z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrberce, J. Mti. cís. radě a nejv. sudímu král. Českého; Zdeňkovi z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. radě a nejv. kancléři král. Českého; Janovi Jiřímu z Švanberka na Ronšperce a Vorlíku, J. Mti. cís. radě a nejv. sudímu dvorskému král. Českého; Adamovi ml. z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. radě a komorníku; Ferdinandovi purkrabí z Donína, J. Mti. cís. radě a presidentu nad appellacími na hradě Pražském, z pánův; Janovi z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. radě a nejv. písaři král. Českého; Purkartovi Točníkovi z Křimic na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. radě a podkomořímu král. Českého; Kryštofovi Vratislavovi z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. radě a purkrabí Karlštejnskému; Hendrychovi, Kapounovi z Svojkova a na Beroničkách, J. Mti. cís. radě; Ctiborovi Tyburcímu Žďárskému ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. radě a hejtmanu Menšího města Pražského, z rytířstva, beze všech odkladův na hrad Pražský, a to nejdéleji v středu po sv. Duše nejprv příští [1. VI.], aby odvedli. [Na sjezdu z r. 1604 byl k přijímání listů přiznávacích zvolen krom všech osob tuto uvedených ještě Karlštejnský purkrabí Jan z Vřesovic, který však zemřel v březnu 1605. K stejnému úkolu byla většina těch osob volena již také r. 1601 a 1602; podle sněmů z r. 1596 a 1598 měli úkol ten vykonati nejv. berníci zemští.]

V kterýchžto listech přiznávacích jeden každý, co tak koli statku na ten čas vedle výš psaného předešlého šacuňku aneb jinač, jak se to léta etc. 88. a 95. konalo, v držení a užívání jest, aneb jak mnoho peněz na úrocích aneb jiných statkův handlovních má, též i sečtouce všecky lidi poddané své, aby z nich dvadcátého člověka náležitě, tak jakž na pěšího náleží, k mustruňkům níže psaným vypraviti mohl, zejména aby dostavili. A jestliže by se kdo při berni toho, co jest statek jeho téhož 57. léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se jaká proměna v tom čase, buďto že by statku přikoupil aneb uprodal, aneb že by se bratří a strejcové o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhl. A čehož tak kdožkoli v držení jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznal; a z toho, co se komu podle šacuňku, počítajíce z pěti tisíc kop grošův českých statku pozemského a z půl třináctá tisíce kop grošův českých peněz na úrocích jednoho rejthara zbrojného, kterýž by pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené se vším tím, což k tomu náleží, a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, obojček a šturmhaub, a při boku dobrou zbraň měl, vypraviti dostane, do týchž listův přiznávacích doložil. Však na sebe obzvláštní pozor dáti má, aby jeden každý, komuž šest koní vypraviti přijde, s těmi šesti koňmi osobu stavu panského aneb rytířského hodnou vypravil; a pakli by jich několik týž počet šest koní vypraviti měli, tedy aby se ti též spolu vždycky snesli, s šesti koňmi osobu stavu panského aneb rytířského aby vypravili. Jestliže by se pak při kterých statcích aneb jiném kterémkoli jmění taková proměna nacházela, že by se toho šacuňku předešlého, léta etc. 57. učiněného, doptati nemohl, tedy jeden každý sám sebe na spůsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se spravedlivě zachovati má.

A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby v těchto nebezpečných časích toto království pro ochranu J. Mti. cís., království tohoto i zemí k tomuto království připojených také i lidem pěším náležitě opatřeno bylo, na tom jsme se poddaně snesli, aby každý tak, jakž se na hoře píše, dvadcátého poddaného svého usedlého a z měst patnáctého k též potřebě zemské pohotově měli, tak aby vždycky z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s laduňky, šturmhaubem a zbraní dobrou při boku a třetí halapartnu aneb voštíp dobrý a též zbraň dobrou a šturmhaub na hlavě měli. [V usneseních sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 následovalo na tom místě ještě toto ustanovení: "kteříž také v týchž listech přiznávacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají. A když tak ti listové přiznávací těm nahoře psaným osobám odesláni budou,"mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, učiniti, a ty k budoucímu mustruňku pohotově míti mají". Že zde toto ustanovení vynecháno, souvisí patrně se změnou uvedenou výše.]

Takoví pak mustruňkové lidu jízdného i také dvadcátého člověka pěšího v outerý po neděli Exaudi nejprv příští [24. V.], jakž to i skrze mandáty J. Mti. cís. po krajích beze všeho prodlévání všem vůbec v známost uvedeno býti má, v jednom každém městě krajském totiž: v kraji Bechynském na Táboře, v kraji Práchenském na Písku, v kraji Slánském v Slaným, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimě, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Žateckém v Žatci, od osob níže psaných konáni býti mají.

A když by na koho podlé šacuňku celého koně vypraviti nepřišlo, tedy s jinými před mustruňkem aby se snesl a takového koně zbrojného, jakž výš dotčeno, společně na den jmenovaný a místo uložené aby vypraviti povinni byli. A ti mustrherové krajští, jakž by v jednom každém místě lidi jízdné i pěší zmustrovali, a zouplna-li se počet jich vedle listův přiznávacích našel, J. Mti. cís. a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v známost uvésti mají. A kteříž by tak z obyvatelův království tohoto statky své ve dvou aneb více krajích měli, ten jeden každý bude moci z těch statku jakž lid jízdný tak i pěší, do kterého se mu kraje viděti bude, též i listy přiznávací poslati.

Tito pak mustrherové po krajích voleni jsou: v kraji Bechynském: z stavu panského: Fridrich Mičan z Klinštejna a z Rostok a na Vltanovicích; z stavu rytířského: Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích; v kraji Práchenském: z stavu panského: Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejv. mistr převorství království Českého; z stavu rytířského: Jan Horčice z Prostého a na Bratronicích; v kraji Slánském: z stavu panského: Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, J. Mti. cís. mundšeňk; z stavu rytířského: Jan Vodolan Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích; v kraji Litoměřickém: z stavu panského: Zikmund z Vartmberka a na Zvířeticích; z stavu rytířského: Adam Mrzán z Harasova na Skalce, Landškronu a Landšperku, J. Mti. cís. rada; v kraji Kouřimském: z stavu panského: Karel Mracký z Dube a na Pyšelích, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Jeroným Čejka z Olbramovic na Chválách a Počernicích; v kraji Čáslavském: z stavu panského: Adam starší z Valdštejna a na Žehušicích, J. Mti. cís. rada, mundšeňk a Její Mti. cís. jakožto králové České měst podkomoří; z stavu rytířského: Vácslav Popel z Vesce; v kraji Vltavském: z stavu panského: Jan z Vrtby na Červeném Hrádku; z stavu rytířského: Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Oibramovicích; v kraji Podbrdském: z stavu panského: Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích; z stavu rytířského: Václav mladší Vratislav z Mitrovic a na Litni; v kraji Plzeňském: z stavu panského: Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském a Čečovicích, J.Mti. cís. kráječ; z stavu rytířského: Diviš Markvart z Hrádku na Bělý a Nekníři; v kraji Žateckém: z stavu panského: Linhart Colon svobodný pán z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Kryštof Fictum z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. rada; v kraji Boleslavském: z stavu panského: Karel z Vartmberka a na Rohožci, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Jiřík Vančura z Řehnic a na Studence; v kraji Hradeckém: z stavu panského: Albrecht Gottfryd Křinecký z Ronova a na Jilemnici; z stavu rytířského: Mikuláš z Bubna a na Žamberce; v kraji Rakovnickém: z stavu panského: Vilém z Landštejna a na Sosní, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Vácslav Chotek z Chockova a na Žihli; v kraji Chrudimském: z stavu panského: Diviš Lacembok Slavata z Chlumu a z Košmberka a na Košmberce; z stavu rytířského: Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. rada. [Osoby zvolené tímto sjezdem za mustrhery jsou veskrze tytéž jako r. 1604; většina jich byla k této hodnosti zvolena také již r. 1601 a 1602.]

V městech pak Pražských hejtmané jednoho každého města týž lid jízdný i pěší, který jim vypraviti přijde, mustrovati mají. Však jestliže by hejtman Nového města Pražského tu tehdáž přítomen nebyl, tehdy Jan Václav z Lobkovic, hejtman Starého města Pražského, také mustruňky na Novém městě Pražském vykonati má. [Ustanovení, že hejtmana Novoměstského, kdyby nebyl přítomen, má zastupovati hejtman Staroměstský, nacházíme již v usneseních sjezdů z l. 1602 a 1604, kdežto v usnesení sjezdu z r. 1601 nic takového není. Hejtmanem Nového města Pražského byl v těch letech Jan Kavka Říčanský na Štěkni, který v 1.1602 a 1603 prodal své zděděné statky Cehnice a Žichovice v Čechách a získal Broumov (Brumov) na Moravě. S tím snad nějak souvisí ono ustanovení.] Jestliže by pak kdo k tomu času listu svého poznávacího mustrherům krajským na týž den, jakž se svrchu píše, neodvedl a neodeslal aneb k mustruňku počtu svého koní jízdných i lidu pěšího neposlal aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, tomu žádnému J. Mt. cís. s nejvyššími úředníky a soudci zemskými toho přehlídnouti a nikoli lehce vážiti chtíti neráčí, v čemž jeden každý sám sobě vinu dáti musí.

Takový pak lid válečný, když by do pole vypraven byl, jedna každá vrchnost v poli, totiž jízdné, na svůj náklad aby vychovati povinna byla; a ihned, jakž by vejprava jíti měla, za ty tři měsíce, což se komu koní vypraviti dostane, poněvadž vždycky mezi šesti koňmi osoba z stavu panského neb rytířského nařízena býti má, též osobě ty peníze za ty tři měsíce dány a odvedeny od jednoho každého býti mají, na kteréžto peníze ta osoba, což jich k sobě přijme, sebe, čeládku i koně vychovati má a povinen bude. [Druhá část této věty, počínající se slovy "a ihned..." není v usneseních z l. 1601, 1602 a 1604.] Na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou zbírku učinili, tak aby z nich vždycky devatenácte dvadcátému na vychování na tejden po jedné kopě míšeňské dávali. Kteréžto peníze a zbírka tolikéž osobě té, kterýž koně jízdné povede, odvedeny býti mají, a on témuž lidu pěšímu tak, jakž se nadpisuje, každého téhodne po jedné kopě míšenské bez zadržení dávati a platiti má; [Předcházející věta počínaje slovy "Kteréžto peníze" není v starších usneseních z l. 1601, 1602 a 1604.] však aby žádný té zbírky od poddaných dříve vyzdvižení téhož lidu válečného nevybíral, ani také mimo to, což se svrchu píše, aby ničímž více z strany té výpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval pod skutečnou pokutou a trestáním, jakou by mu soud zemský nalezl a vyměřil.

Takový pak lid jízdný i pěší toliko k ochraně království tohoto a zemí k němu připojených obrácen býti má. Nebylo-li by se pak království Českému a zemím k němu připojeným tak velikého nebezpečenství třeba obávati, a že by se ten lid jízdný i pěší z téhož pomezí bez nebezpečenství dalšího hnouti mohl, tedy i o to sou se nadepsaní nejvyšší úředníci a soudcové zemští, rady J. Mti. cís. a osoby z krajův volené spolu namluvili a snesli, kdyby město Vídeň aneb Ugivar, tak jakž toho J. Mt. cís. milostivě žádati ráčí, a nad to ještě výše k milostivému J. Mti. cís. zalíbení, kdyby Ostřehom a Komárno od nepřítele Turka oblehnuto bylo, aby týž lid jízdný i pěší k retuňku takového z těch čtyř kteréhokoli místa (však nikam jinam) obleženého na díle aneb všecken obrácen býti mohl; [Podle usnesení sjezdu z r. 1601 měla česká hotovost přispěti pomoci pouze městu Vídni, podle sjezdu z r. 1602 a 1604 také Ujváru a Komárnu. Zde dodán podle usnesení sněmu hromničného ještě Ostřehom.] což se nejvyššímu nad týmž lidem nařízenému s rytmistry a hejtmany jeho k pilnému uvážení zanechává. Však kdyby tak z pomezí moravského aneb slezkého týž lid jízdný i pěší k retuňku té některé toliko napřed dotčené pevnosti obrácen býti měl, o tom každého času nejvyšší nad týmž lidem nařízený J. Mti. cís. a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským beze všeho prodlévání oznamovati má.

Nad kterýmžto lidem jízdným i pěším volili sou s milostivou vůli J. Mti. cís. za nejvyššího z království tohoto Adama z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. radu a nejvyššího komorníka království Českého. [Sjezd z r. 1601 navrhl císaři dvě osoby, Petra Voka z Rožmberka a Kryštofa z Lobkovic, aby z nich sám zvolil nejvyššího, sjezdy z r. 1602 a 1604 připojily k těmto dvěma kandidátům ještě Adama ze Šternberka. Protože v těch letech nedošlo k vyzdvižení hotovosti, nebyl patrně nikdo z těchto kandidátův jmenován od císaře nejvyšším. Teprve 30. dubna 1605, tedy tři dny po zahájení tohoto sjezdu, byl jmenován od císaře nejvyšším na základě usnesení sjezdu z r. 1604 Petr Vok z Rožmberka. V cís. listě k p. Petru Vokovi z 30. dubna 1605 (orig. v arch. Třeboňském) se praví; "Jakož tebe tejno není, že jsou nejv. ouředníci a soudcové zemští království tohoto Českého, rady naše soudu dvorského a komorního a osoby ze všech krajův téhož království sněmem obecním volené podle moci ode všech tří stavův král. Českého sněmem obecním l. 1595 sobě dané na sjezdu, který léta pominulého šestnáctistého čtvrtého v pátek po sv. Petru a Pavlu apoštolích Páně [2. V.] zde na hradě Pražském držán byl, tebe za nejvyššího nad lidem jízdním i pěším, který by v čas nastalé k obhájení hranic království tohoto a zemí k němu příslušejících z království tohoto vypraven býti mě!, volili: i poněvadž toho vysoce důležitá potřeba tohoto království a zemí k němu příslušejících již ukazuje, aby pro zachování a retování jich proti tomu ouhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku lid z království tohoto vypraven byl, ráčili jsme ve jméno pána Boha tebe za nejvyššího nad týmž lidem jízdným i pěším, který, jakž nahoře dotčeno, tento rok z království tohoto vypraven bude, sobě tolikéž oblíbiti a obrati, jiné naděje k tobě nejsouce, než že.... ten ouřad k sobě přijíti odporen nebudeš,.... tobě při tom poroučejíc, aby nám poníženou odpověď svou spěšně dnem i nocí po tomto kurýru našem, tak aby v pondělí nejprve příští [2. V.] ranním jitrem s touž odpovědí tvou konečně zase zde na hradě Pražském býti mohl, dal...." O výsledku tohoto listu císařského vypravuje životopisec Petra Voka Václav Břežan (Václava Březana Život Petra Voka z Rosenberka, vyd. Fr. Mareš, Staročeská bibliothéka č. V., 1880, str. 211); "Aprilis 30. v sobotu po památce sv. Marka evangelisty J. Mt. cís. vůli a usnesení s nejvyššími úředníky, soudci zemskými a radami svými v známost listovně panu vladaři uvésti ráčil, že na tom zavříno, aby lid z království Českého proti nepříteli Turku vedl, pána napomínajíce, aby ten ouřad k sobě přijal. Pán dostatečné příčiny, zvláště sešlost věku svého předloživ, výmluvná se učinil a při pokoji zanechán. Na p. Adama z Šternberka, nejv. komorníka král. Českého, to břemeno vloženo." Proč se císař ve svém listě dovolával sjezdu z r. 1604, ač již zasedal sjezd nový, není dosti jasné.] Kterýžto nejvyšší s milostivým vědomím J. Mti. cís. a radou nejvyšších úředníkův a soudcův zemských nejvyššího lejtenampta, též rytmistry a hejtmany i jiné všelijaké zprávce vojenské voliti má. A kdož tak k tomu volen bude, ten beze všech vejmluv to k sobě přijíti a k tomu se potřebovati dáti má. A což by se nejvyššímu, též i těm jiným officírům a pomocníkům jeho služby dáti mělo, to J. Mt. cís. s nejvyššími úředníky a soudci zemskými na místě a konci postaviti moci ráčí. K kteréžto potřebě aby se tíž úředníci nejvyšší a soudcové zemští v summu sto tisíc kop míšeňských vzdlužiti mohli, kterážto summa jak by zase zaplacena býti měla, o to se při budoucím sněmu mezi stavy jisté snesení státi má. [Tato věta schází v usnesení sjezdu z r. 1604. Sjezdy z r. 1601 a 1602 dovolili nejv. úředníkům a soudcům zemským, aby si k naznačenému účelu mohli vypůjčiti nejvýše 50.000 kop míš.]

Však kdyby týž lid válečný jízdný a pěší spůsobem nahoře psaným vyzdvižen a do pole vypraven býti měl, tedy vedle výminky v sněmu léta etc. 95. učiněné oba díly berně domovní za stavy tohoto království zůstati mají; nebo na vychování dvacátého člověka dobře dvakrát tak mnoho i více nežli berně domovní dáti se dostane. [Stejná výminka byla pojata již do usnesení sjezdů z r. 1601, 1602 a 1604; k tomu viz č. 48, 49 a č. 51 a.]

A týž lid jízdný i pěší, byla-li by toho tak veliká potřeba, za tři měsíce pořád zběhlé od nás v poli držán a vychován býti má, a J. Mt. cís. jej střelbou a municí náležitě opatřiti ráčí, k čemuž fůry od svobodníkův, nápravníkův, dědiníkův a dvořákův, kteříž v tomto království sou, dány býti mají.

Však poněvadž krajové v tomto království ne všickni k těm místům, kdež se nebezpečenství obávati jest, blízko přísedící jsou, jestliže by z dopuštění božího k tomu přišlo, že by ten lid jízdný i pěší na díle aneb všecken vyzdvižen býti musil, na tom sme se snesli, aby ta všecka pomoc od nás svolená tak byla rozdělena, aby krajové Bechynský, Prachenský, Podbrdský a Vltavský, ti čtyři spolu, též Čáslavský, Chrudimský i Kouřimský spolu, item Boleslavský, Hradecký a Litoměřický též spolu a Slánský, Žatecký, Plzeňský a Rakovnický také byli spolu spolčeni. A kdyby k takovému vyzdvižení lidu jízdného i pěšího přišlo, kde by se a v kterém místě ti tak spolčení krajové spolu strhnouti a v které místo, jakž výš dotčeno, (nečekajíc na jiné kraje) se obrátiti měli, to při milostivém J. Mti. cís. a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských uvážení aby zůstávalo. Lid pak z měst Pražských, též z kraje Loketského, jízdný i pěší, aby k krajům Žateckému, Slánskému, Plzeňskému a Rakovnickému byl připojen; z hrabství pak Kladského týž lid jízdný i pěší k krajům Hradeckému, Boleslavskému a Litoměřickému aby též byl připojen. [O lidu z měst Pražských, z kraje Loketského a z hrabství Kladského stejně ustanovily již sjezdy z r. 1602 a 1604. Usnesením sjezdu z r. 1601 bylo naproti tomu rozhodnutí o lidu z měst Pražských

Jestliže [Celý tento odstavec schází ve starších usneseních z r. 1601, 1602 a 1604.] by pak toho potřeba nastala, a týž lid, kterýž by do markrabství Moravského anebo knížetství Slezských jakožto oudův království tohoto Českého táhnouti měl, tehdy do markrabství Moravského v městě Znojmě, a pakli do knížetství Slezských, v městě Gerlici sjeti a strhnouti se mají; jakož podle J. Mti. cís. jakožto krále Českého stavové toto nařízení a vyzdvižení lidu válečného jsou učinili za přední a největší příčinou pro dobré a ochranu předně svou, markrabství Moravského a knížetství Slezkých, tak aby před vpády a ukrutenstvími téhož nepřítele jakožto naši zvláště milí a spříznění páni a přátelé s manželkami i dítkami svými s pomocí boží (jsouce jim tím jako i oni nám povinni) ochráněni a bezpečni býti mohli.