Uber welches volk zu ross und zu fuss si mit gnedigistem consens irer Mt. zu ainem obristen erwehlet haben Adamen von Sternberg. Welcher obrister mit gnedigstem wissen und willen irer Mt. und rät, der obristen landofficier und landrechtsitzere ainen obristen leutenant, rittmeister und haubtleute und andere krigsbeveüchshabere erwehlen soll. [Sjezd z r. 1601 navrhl císaři dvě osoby, Petra Voka z Rožmberka a Kryštofa z Lobkovic, aby z nich sám zvolil nejvyššího, sjezdy z r. 1602 a 1604 připojily k těmto dvěma kandidátům ještě Adama ze Šternberka. Protože v těch letech nedošlo k vyzdvižení hotovosti, nebyl patrně nikdo z těchto kandidátův jmenován od císaře nejvyšším. Teprve 30. dubna 1605, tedy tři dny po zahájení tohoto sjezdu, byl jmenován od císaře nejvyšším na základě usnesení sjezdu z r. 1604 Petr Vok z Rožmberka. V cís. listě k p. Petru Vokovi z 30. dubna 1605 (orig. v arch. Třeboňském) se praví; "Jakož tebe tejno není, že jsou nejv. ouředníci a soudcové zemští království tohoto Českého, rady naše soudu dvorského a komorního a osoby ze všech krajův téhož království sněmem obecním volené podle moci ode všech tří stavův král. Českého sněmem obecním l. 1595 sobě dané na sjezdu, který léta pominulého šestnáctistého čtvrtého v pátek po sv. Petru a Pavlu apoštolích Páně [2. V.] zde na hradě Pražském držán byl, tebe za nejvyššího nad lidem jízdním i pěším, který by v čas nastalé k obhájení hranic království tohoto a zemí k němu příslušejících z království tohoto vypraven býti mě!, volili: i poněvadž toho vysoce důležitá potřeba tohoto království a zemí k němu příslušejících již ukazuje, aby pro zachování a retování jich proti tomu ouhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku lid z království tohoto vypraven byl, ráčili jsme ve jméno pána Boha tebe za nejvyššího nad týmž lidem jízdným i pěším, který, jakž nahoře dotčeno, tento rok z království tohoto vypraven bude, sobě tolikéž oblíbiti a obrati, jiné naděje k tobě nejsouce, než že.... ten ouřad k sobě přijíti odporen nebudeš,.... tobě při tom poroučejíc, aby nám poníženou odpověď svou spěšně dnem i nocí po tomto kurýru našem, tak aby v pondělí nejprve příští [2. V.] ranním jitrem s touž odpovědí tvou konečně zase zde na hradě Pražském býti mohl, dal...." O výsledku tohoto listu císařského vypravuje životopisec Petra Voka Václav Břežan (Václava Březana Život Petra Voka z Rosenberka, vyd. Fr. Mareš, Staročeská bibliothéka č. V., 1880, str. 211); "Aprilis 30. v sobotu po památce sv. Marka evangelisty J. Mt. cís. vůli a usnesení s nejvyššími úředníky, soudci zemskými a radami svými v známost listovně panu vladaři uvésti ráčil, že na tom zavříno, aby lid z království Českého proti nepříteli Turku vedl, pána napomínajíce, aby ten ouřad k sobě přijal. Pán dostatečné příčiny, zvláště sešlost věku svého předloživ, výmluvná se učinil a při pokoji zanechán. Na p. Adama z Šternberka, nejv. komorníka král. Českého, to břemeno vloženo." Proč se císař ve svém listě dovolával sjezdu z r. 1604, ač již zasedal sjezd nový, není dosti jasné.] Und welcher nun diesergestalt erwehlet werden wird, derselbe soll ohne ainiche entschuldigung solches uber sich nehmen und sich darzu gebrauchen lassen. Was nun den obriesten andern officiern und seinen heifern fuer besoldung gegeben werden solle, dasselbe mögen ir kais. Mt. mit den obriesten landofficirn und landrechtsitzern zu erörterung bringen. Zu welcher nottuerft mögen sich auch di obristen landofficier und landrechtsitzer umb ein summa gelds in di einmalhundert tausend taler einschulden. Wi solche summa wiederumb bezahlt werden soll, [soll] hierumben auf künftigen landtag zwischen den stenden gewisse vergleichung beschehen. [Tato věta schází v usnesení sjezdu z r. 1604. Sjezdy z r. 1601 a 1602 dovolili nejv. úředníkům a soudcům zemským, aby si k naznačenému účelu mohli vypůjčiti nejvýše 50.000 kop míš.]

Jedoch da berührtes krigsvolk zu ross und zu fuess obgeschriebenerweise aufgemahnt und in das feld ausgerust werden, sollen vermöge der anno 95. beschehenen exception beide teil der haussteuern hinder den stenden dieses kunigreichs verbleiben, dann zu underhaltung des 20. manns wol zweimal so vil und mehrers aufgehen wird, als di haussteuern ertragen werden. [Stejná výminka byla pojata již do usnesení sjezdů z r. 1601, 1602 a 1604; k tomu viz č. 48, 49 a č. 51 a.]

Und do es je di nottuerft erfordern solte, das gemeltes volk zu ross und zu fuess di drei monat nach ainander [von uns] im feld underhalten werden muste, [sollen] ir Mt. dasselbe mit geschütz und munition gebührlichen versehen, zu welchem di fuhren von den frei-, erb-pauern, scholtessen und freirichtern, welche in diesem kunigreich seind, gegeben werden sollen.

Dieweil aber di crais in diesem kunigreich nicht alle derer orten, wo sich der gefahr zu besorgen, nahend gelegen seind, und es nun aus Zulassung des Allmechtigen darzu kommen, das solches volk in anzug gebracht werden solte, haben wir uns verglichen, das alle diese von uns bewilligten huelfen dergestalt ausgetailt werden solle[n], das der Bechynsker, Prachensker, Podbrdsker und Moldauer crais, di vier mitainander, desgleichen Cziaslauer, Chrudymsker und Kaurzimer, item Buntzier, Grätzer und Leutmeritzer und Schlaner, Satzer, Pylsner und Rakonikher mitainauder verainigt und zusambengeschlagen werden sollen. Und do es nun zu gemeltem aufpot kommen sollte, wo und an welches ort di verainigten crais mitainander ruken und sich wenden, unerwart den andern crais, verbleibet solches bei irer Mt. und der obristen landofficirer erwegung. Aber das volk aus den Präger stetten, desgleichen aus dem Elbogner crais zu ross und zu fusš sollen zu dem Satzer, Schlaner, Pylsner und Rakonikher craisen und aus der grafschaft Glatz zu den Grätzer, Buntzier und Leutmeritzer craisen adiungirt werden. [O lidu z měst Pražských, z kraje Loketského a z hrabství Kladského stejně ustanovily již sjezdy z r. 1602 a 1604. Usnesením sjezdu z r. 1601 bylo naproti tomu rozhodnutí o lidu z měst Pražských

Do [Celý tento odstavec schází ve starších usneseních z r. 1601, 1602 a 1604.] es nun di nottuerft erfordern wurde, das gemeltes volk, so in das marggraftumb Mahrern oder fuerstentumb Schlesien als glieder dieses kunigreichs Behaimb ziehen, sollen si im marggraftumb Mährern in der statt Znaimb und in Schlesien in der statt Görlitz zusambenruken. Demnach aber(!) neben ir kais. Mt. als königsin Behaimb di stende diese anordnung und aufpot des kriegsvolks getan fuernemblich und am maisten umb dieser ursach willen, nemlichen zu guetem und beschützung ihrer, des marggraftumbs Mähren und fuerstentumbs Schlesien, damit si für einfair und gemeltes feinds wüten als unsere sonders liebe, befreundte herrn und freund sambt ihren weib und kindern durch hüelf des Allmechtigen (sintemal wir ihnen damit, wi si auch hingegen uns, verpflichtet) geschützt und gesichert werden mögen.

Da [Také tento odstavec není v usneseních sjezdů z r. 1601, 1602 a 1604; za to však podobné ustanovení nacházíme v usneseních sněmů z r. 1596 a 1598. Nařízení sněmu z r. 1598 o výzbroji lidu jízdného i pěšího, o němž se tu činí zmínka, shoduje se skoro docela s tím, co o té věci předpisuje usnesení tohoto sjezdu.] auch jemands ainen zu ross oder zu fuess nicht dermassen, wi es anno 98. auf dem landtage angeordnet worden, nicht ausstafirte, soll der obrieste uber gemeltes volk alspald auf uncosten deren oder dessen ainen andern tauglichen, es sei zu ross oder zu fuess, zu bestellen und aufzunehmen macht haben und. die untauglichen ihrer obrigkait wiederumb nach haus uberschiken, welche obrigkait schuldig sein solle, den costen sambt den hierauf ergangenen schaden dem obristen ohne ainiche dilation zu entrichten. Da er aber dieses nicht tan oder tuen wuerden, soll dieses auf inen gesucht werden durch einen stekbrief von der landtafel allermassen, samb airr aussprach wider ine ergangen wäre. Da auch ein reuter oder zu fuss ohne bewilligung des obristen aus dem feld ziehen [würde, soll] ein jeder an leib und leben gestraft [werden]. Desgleichen auch sollen di obriesten, [rittmaister] und haubtleute ohne bewilligung des obriesten keinen aus dem veldläger erlauben [bei] unnachlessiger straf.

Jedoch da nur ein teil gemelten volks und nicht aus allen craisen dieses kunigreichs aufgemahnt werden, sollen alsdann nur dieselben, welche aufgemahnt werden, di haussteuern ihnen abziehen, di andern aber sollen dieselbe völlig abzuführen schueldig sein.

Mit diesem ansuchen, das ir Mt. umb gleichmessige beraitschaft mit den stenden des marggraftumbs Mährern, fuerstentumb Schlesien, desgleichen Ober- und Niederlausnitz, wi auch mit den Egerern [V usnesení sjezdu z r. 1601 jmenují se na tomto místě ještě Kladští a Loketští, usnesení z r. 1602 a 1604 však jich tu neuvádějí.] vermöge des beschehenen gnedigsten anerbietens auf das ehist tractiren lassen und dis bei inen zu schütz ihrer und unserer erhalten - und was also ir Mt. bei inen den Egerern erhalten werden, soll dasselbe volk zu ross und zu fuss berührtem obriesten des kunigreichs Behaimb uberschikt und unserm volk adiungirt werden [Tato vsuvka není v usnesení sjezdu z r. 1604 ani sjezdů dřívějších.] -; verner auch das ir Mt. die churfuersten, fuersten und graven, herrn und stett, welche da lehen von der cron Behaimb haben, durch demselben abgesandte, wi auch di mannen, di da lehen innenhaben und under dem teutschen lehenshaubtman gehörig, in ein gewisses ort, es sei gen Eger oder wo es sonsten irer Mt. gefällig sein wird, erfordern und daselbst nicht allein wegen der jetzigen, sondern auch wegen der künftigen irer Mt. Versicherung der cron Behaimb zum pesten vermöge, wi oberzehlt, der beschehenen gnedigsten erbietung tractiren lassen. Dann das gemeldete mannen von den guetern und ansehentlichen herrschaften, welche zu der cron Behaimb gehörig, etwa huelf laisten solten, ist hievon keine Wissenschaft verhanden. Derowegen wir für billich zu sein erachten, das si in dieser uns all ingemain betreffenden not mit uns gleichmessige bürde tragen. Und [Také tato věta jest v usnesení tohoto sjezdu nově přidána.] was also fuer volk zu ross und zu fuss ihnen auszurüsten gebühren wird, soll dasselbe unserm volk adiungirt und dem obristen des kunigreichs Behaimb uberschikt werden. Da aber je ein so grose not auf dis kunigreich und denen darzu incorporirten ländern (welches Gott genedigelich abwenden wolle) kommen solte, als bitten wir undertenigist, das ir Mt. den chur- und fuersten des reichs, welche mit irer Mt. und der cron Behaimb erbverainigungen haben, dises zeitlichen zu wissen gemacht und ermahnt werden, das si sich berührter erbverainigung nach auf den fall der not gefast halten. [O Chebských, Loketských a Kladských se najde více dále.]

Lestlichen bitten wir auch ir Mt. undertenigist, dieweil wir hiebevor auf ir Mt. gnedigistes gefallen grosse, unerhörte, ja ubermessige huelfen bewilliget, in hofnung, das wir hierdurch weiterer gefahr überhaben und befreiet sein würden, jetzo aber uber dis alles zu beschützung irer Mt., unser und anderer zu diesem kunigreich incorporirten länder diese jetzo angestalte beraitschaft, welche ohne grossen uncosten und beschwärung nicht geschehen kan, vermöge dessen uns auf dem landtag verlihenen gewalts angeordnet, das [es] ir Mt. [als] unser allergnedigister könig und herr [von] uns gnedigst und zu dank annehmen, auch unser allergnedigister kunig und herr sein und verbleiben [wollen]. [V českém textu usnesení i v německém překlade následují tu ještě dvě formy listů přiznávacích k veřejné hotovosti, kterých tu neotiskuji, protože se shodují docela s formami otištěnými při artikulích sněmu hromničného.]