Vejminka o městech horních.
Města pak některá horní se vymíňují. poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění přišla, jakožto Jochmstal. Slavkov. Šenfeld, Lauterpach, Přísečnice, Sunneberk, Bastyanperk, Blatná, Henkst, Abertal. A jestližeby se kdy i to našlo, že při některých jiných horách dělníci a jiní, kteříž se tu při těch horách pro potřebu zdržuji, domy k schráně své sobě sdělali a měli, v kterýchžto domích žádných obchodův by nevedli než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli, ti též v tu daň a berni potahováni býti nemají. Však přitom šetříce toho stavové, že jsou na stavení některých pevností v království Uherském nemalá svolení let pominulých učinili a toho se, aby co hodného na to postaveno bylo, doptati nemohou, protož se na tom s JMCskou poddaně snesli, že na ty počty, kde a nač takové peníze od nich svolené obráceny byly i také kterak z domovní berně lidu hraničnému placeno bylo. nastoupiti se má. A JMCské stavům to potom také v známost uvésti milostivě poručiti ráčí.
Berníci nejvyšší jsou voleni tito:
z stavu panského Teobald Švihovský z Ryžmberka a z Švihová na Horaždějovicích. JMCské kráječ; z stavu rytířského Jan Voračický z Paběnic; z stavu městského Jiřík Hejdelius z Rasnštejna, prubíř zemský a kancléř Starého města Pražského.
Berníci z krajův:
V kraji Hradeckém: Pavel Hamza Bořek, z Zabědovic a na Slatině. Václav Plácel z Elbinku v Hradci nad Labem;
v kraji Boleslavském: Jan Vančura z Řehnic, na Krnsku a Solcích. Jan Žatecký z Boleslavě;
v kraji Chrudimském: Jan Klusák z Kostelce a na Roubovicích, Jan Březovský z Chrudimě;
V kraji Čáslavském:Jan Beneda z Nečtin a na Vilímově, Mikuláš Jaroměřský z Čáslavě
v kraji Kouřimském: Jindřich Mírek z Solopisk, Matouš Pašek z Kouřima;
v kraji Vltavském: Adam Velemysky ; z Velemyšlovsi a na Olbramovicích, Vít Bakalář z Sedlčan
v kraji Prachenském: Bernart Hodějovský z Hodějova a na Řepici, Václav Mirovský, jinak Mertlík z Písku;
v kraji Bechynském: Jiřík Víta z Zerzavého a na Stalci [sic], Jiřík Šrámek z Tábora;
v kraji Plzeňském: Purkhart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, mistr Jan Cleo z Roudné z Plzně;
v kraji Podbrdském: Albrecht Vtelenský ze Vtelna na Hluboši, Václav Vysokomejtský z Berouna;
v kraji Žateckém: Karel Hruška z Března na Citolibi, Vondřej Volynský z Žatce;
v kraji Litoměřickém: Bohuslav Ruth z Dírného a na Dušníkách, Matyáš Šiška z Litoměřic
v kraji Slánském: Bernart Elsnic z Elsnic a na Kobylnicích, Martin Mager z Slaného;
v kraji Rakovnickém: Jeronym Hrobčický z Hrobčic a na Krašově, Jakub Příbramský z Rakovníka
A o službu s nejvyššími, krajskými berníky mají se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, tak jako teď po dvě létě pořád sběhlá učinili, narovnati a berníci krajští k vydání jim povinností, když-koli od JMCské sem do Prahy obesláni budou, mají se dáti najíti. Kteřížto nejvyšší berníci na větším díle vždycky aby zde v Praze byli přítomni, a JMCská také osobu jednu přísežnou, kterážby z obyvatelův tohoto království byla, k týmž nejvyšším berníkům též i k jiným písařům podle milostivé vůle své přidati moci ráčí.
A bernici i tolikéž písaři povinni budou, kdy by se jim koli poručilo a to za potřebu uznáno bylo, do kanceláře neb do komory české vejš jmenovaným od JMCské k tomu obraným a nařízeným osobám o všech příjmích a na jaké minci peníze přijaté míti budou, jistou a pravdivou zprávu dávati. A v tom se všelijak upřímně a věrně chovati mají.
Povolení a v moc uvedení JMCské zbírek od stavův svolených.
A na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napředpsané zbírky a pomoci JMCské jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na ten způsob: předkem, aby JMCská podle milostivého JMti zakázání z týchž od nás svolených pomocí, totiž jeden tisíc na způsob německých rejtharův a druhej tisíc, jakej se JMCské viděti bude, že by nejužitečnější proti tomu nepříteli býti mohl, do pštolunku svého milostivě přijíti dáti ráčil. Nad kterýmiž nejvyšší i rytmistři z národu českého a z těch osob, kteréž stavové JMCské poznamenaných [sic] ponížené podadí, voleni býti mají; kterýmž z této nahoře svolené zbírky přede všemi jinými krygsmany placeno býti má. A aby se přitom tím lepší řád zachovával volili jsou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské radu a nejvyššího komorníka království českého, též nad apellacími presidenta, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci od berně k placení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí a komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal a, bylo-li by co nápravy hodného, JMCské tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval. Za kteroužto práci jeho co by dáno býti mělo, dává se moc soudu zemskému, aby s ním to na místě a konci postavili.
Na ostatní pak summu peněz nemalou, co jí po těch dvou tisících koních zuostane, ráčí JMCská podle vůle a libosti JMti lid válečný, který by se JMti nejlépe hodil, moci dáti přijíti. Toliko z té vší summy povolené k milostivému JMCské zalíbení stavové k tomu, aby na stavení některých pevností, na kterýchž království tomuto a zemím k němu připojeným nejvíce záleží, do dvacíti tisíc kop míš. vynaloženo bylo [povolují]. Potom také aby o tom, jaký lid na tu ostatní summu přijat i také, kterak se těm dvěma tisícům lidu jízdného platiti bude, ano i v která místa a k jakému užitku těch dvaceti tisíc kop míš., tolikéž i kterak předešle k týmž stavením svolené pomoci vynaložené sou, nicméně i jak se lidu hraničnému a co na které pevnosti platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili jsou k tomu za komisaře zemské: Ladislava Zeidlice z Šenfeldu a na Chvatěrubech, Jindřicha Předenice z Předeme, kteříž podle sobě od JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledávati, očitě spatřiti a na to všecko dostatečně se vyptati, nejvyššímu komorníku království českého též i při každém soudu zemským nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským a potom při budoucím sněmu všem třem stavům tohoto království to v známost uvésti, a o službu jejich nejvyšší úředníci a soudcové zemští s nimi narovnání jisté učiniti mají, kteráž jim z vejš psaných zbírek od stavův placena býti má.
O posudném.
A kdež také JMCská toho milostivě při stavích království tohoto žádati ráčí, aby JMCské posudné z piva bílého neb ječného na prodaj vystaveného z jednoho každého věrtele po šesti gr. bílých svolili: i ačkoliv v nemalých nedostatcích stavové postaveni jsou, však z upřímné a poddané lásky a náchylnosti, kterouž stavové k JMCské mají, na takovou JMCské milostivou žádost na tom sou se snesli, aby počnouce hned ode dne svatých Filipa a Jakuba nejprve příštího léta tohoto devadesátého devátého, poněvadž předešlého sněmu termin poslední při tom čase vycházeti bude, jeden každý z obyvatelův království tohoto z každého věrtele piva bílého neb ječného, kteréž se na prodaj vystavuje, šest grošův bílých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásobně tolik, totiž dvanácte gr. bílých výběrčím, kteréž by sobě JMCská zříditi a vůbec mandáty vyhlásiti. dáti ráčil, odvozovali na terminy tyto, totiž první termin na sv. Jakuba Velikého, druhý na sv. Havla léta tohoto devadesátého devátého, třetí na den sv. Tří králův a čtvrtý na den sv. Filipa a Jakuba léta tisícího šestistého a tak dále až do vyjití dvou let pořád sběhlých. Takové pak posudné od výběrčích krajských do komory JMCské odvozováno býti má, z něhožto čtyry groše na vychování dvoru JMCské a dva groše na splácení úrokův a pokudž možné i jistin hlavních obyvatelům království tohoto a ne jiným podle milostivého ubezpečení JMCské stavům učiněného obráceno a vydáno býti má.
Jestliže by pak kdo z obyvatelův tak při každém kvartálu výš psaným vejběrčím krajským posudného svého s rejstry a s listem přiznavacím neodvedl, takového každého předně vejběrčí skrze psaní k spravení téhož zadržalého posudného napomenouti mají. A jestliže by pak vždy, jsa tak psaním napomenut, téhož posudného zadržalého spraviti obmeškal, na takového každého mají vejběrčí krajští, buďto že by se nepřiznal k posudnímu aneb přiznaje se, že by ho nedal a nespravil, jeden každý z kraje svého hned zatykač od desk zemských vzíti a takový zatykač do domu jeho neb té osobě dodán býti má; kterýž on přijíti a vedle téhož zatykače, jakoby po rozsudku zatčen byl, se zachovati a ty škody pro nečasné spravení takového posudného, kteréžby proto vzešly, zase i s posudným spraviti a dáti povinen bude. Pakli by po dvou nedělích od dodání jemu zatykače téhož posudného nespravil, anebo se toho, že piva vařiti nedal, pořádně neodsvědčil, tehdy má se osobně na hrad Pražský postaviti; a dokudž by takového posudného nespravil a s registry pořádnými neodvedl aneb se, že jest v tom čase piva vařiti nedal, neodsvědčil, nemá takového zatčení prázen býti.
O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákův cizích národův.
Však poněvadž jsou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to JMCskou poníženě prosí a při tomto svolení sněmovním z mnohých a velikých příčin to sobě znamenitě vyhrazují, poněvadž jsou toto svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové krom toho jednoho neb nejvíc obou tisíc koní, nad kterýmiž nejvyšší a rytmistři Čechové býti mají. pokládáni a držáni nebyli. Nic méně také za to se vší ponížeností JMCské prosí, aby JMCská jich z strany tažení lidu cizího válečného skrze toto království (poněvadž se jim a poddaným jejich od nich tak veliké škody činily) milostivě ušanovati a jinými stranami týž lid válečný visti poručiti ráčil. A pakli by vždy na nějakém ač nevelikém počtu neb dílu bez toho býti nemohlo, než že by některý počet lidu válečného skrze toto království durchcuk svůj míti musel: tehdy aby JMCská do pštoluňku všech nejvyšších, rytmistrův a hejtmanů to milostivě doložiti poručiti ráčil, aby jeden každý z nich hned, jakž by ku pomezí tohoto království se přibližoval, od sebe revers dostatečný, tak jakž na sněmu říšským Řezenským léta devadesátého čtvrtého drženým o tom vyměřeno jest a forma téhož reversu při zavírce sněmu tohoto psaná ukazuje, dáti povinen byl, totiž že se komisaři jemu nařízenými spravovati, škody lidem nečiniti, co kdo protráví to zaplatiti, také i noclehy mírné a ne tak krátké, jak předešlých let bývalo, než podle slušného od komisařův uznání dělati chce. Jestliže by pak tíž vojáci, buďto dadouce nebo nedadouce od sebe reversu, komuž z obyvatelův tohoto království jakou škodu učinili, tu aby jeden každý náležitě dvěma neb třima [sic] sousedy svými, lidmi dobře zachovalými, obvésti a touž škodu sobě na berních a zbírkách poraziti mohl, však ta summa tak poražená, aby se zase tomu nejvyššímu, rytmistru nebo hejtmanu, od jehož by se lidu to stalo, na jeho službě srazila, tak aby JMCská nad tím žádné škody nésti neráčil.
Pakli by kteří rejthaři bez praporců a rytmistru svých k mustruňku skrze toto království jeli a škody lidem činili, aneb za pro trávení platiti nechtěli: ti všickni, kde bude moci býti, aby zastaveni byli a takové škody aneb co by dlužni zůstali, aby povinni byli zaplatiti. Však i za to stavové JMCské poníženě prosí, aby JMt, kdyby, jakž výš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu JMCská časně komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti měl, to také časně v známost uvésti poručiti ráčil, tak aby tíž komisaři k tomu dostačiti, také i lidé s profanty se zásobiti mohli.
O uvážení rovnosti pomoci svolených mezi kraji horními a krajskými.
A jakož jsou stavové k vyhledání rovnosti, kteráby při skládání pomocí svolených zachována býti měla, při jminulém sněmu jisté osoby z sebe volili, však že za příčinou morového povětří a pro jiné některé příčiny to vykonáno býti nemohlo, protož jsou se stavové s JMCskou na tom snesli, aby se ty všecky osoby předešlým sněmem jmenované ten outerej po sv. Lukáši [19. října] sem na hrad Pražský sjely, to před sebe vzaly a na místě a konci postavily.
O Loketských, Chebských a Kladských.
Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, s těmi JMCská podle milostivé vůle své o pomoc jich, kteroužby složiti měli, jednati dáti moci ráčí. A což tak od nich svoleno bude, to také ne jinam než na ten válečný způsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má.
O městech horních.
Z strany pak měst a těch, kteříž ještě k třetímu stavu připojeni nejsou, JMCská s stavy tohoto království jest se na tom milostivě snésti ráčil, že s týmiž městy o ty již předešlé a sněmem zapsané i také nyní svolené pomoci Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyšší sudí dvorský království Českého a hejtman Nového města Pražského, Hertvík Zejdlic z Šenfeldu na Polný, Chocni a Zvoleněvsi, JMCské rada a JíMCové jakožto králové české měst podkomoří, z stavu panského, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada, Vácslav Budovec z Budova JMCské rada při apellacích, z stavu rytířského. Vavřinec Břekovec Šotnovský z Závořic, JMCské etc. hor viničných Pražských perkmistr, Vácslav Pražák jinak Fafout, měštěnín Nového města Pražského, z stavu městského, jakožto předešlí nejvyšší berníci, k nimž také Fridrich Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Plané, nejvyšší mincmejstr království Českého přidán jest, jednati a s nimi to na místě a konci postaviti mají. Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tehdy to nahoře psané osoby soudu zemskému v známost uvésti mají; a co týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinna budou. A což se tak vedle mírné rovnosti od nich dáti jmíti bude, to také ne jinam než k jiným berním a sbírkám zemským nejvyšším berníkům složeno býti má.
O starých reštantích.
Jakož jest také JMCská v předložení sněmovním sobě to nemálo stížiti ráčil, kterak berně i posudní předešle svolené, na něž se JMCská konečně ubezpečiti a z toho placení lidu válečnému i na jiné potřeby milostivě naříditi ráčil, velmi nečasně a tak zouplna, jak JMCská se nadáti ráčil, nevycházejí, milostivě stavův napomínajíc, aby to v uvážení své vzali a na prostředky, kterak by ti, kdož toho časně nespravují, k zaplacení přidržáni býti mohli, pomyslili; což majíce všickni tři stavové v svém uvážení nahlídli sou v pokuty předešlými sněmy pro nečasné skládání týchž pomocí svolených nařízené. A poněvadž se nachází, že předešlými sněmy takové pokuty dostatečně nařízené jsou, nemohli sou žádných jiných a větších pokut na tento čas mezi sebou vyhledati, než na tom se snesli, aby všickni berníci krajští, též vejběrčí posudného do soudu zemského letničného nejprv příštího ty všecky reštanty berničné i posudnýho dovyupomínali a, kteří by jich nedali, proti těm aby pokut týmiž předešlými sněmy vyměřených nešetříce v tom nižádného užívati povinni byli. A kteříž by z berníkův nebo z vejběrčích krajských v tom čase toho neučinili a týchž zadržalých reštantův nezvyupomínali, k tomu každému aby o to buď listem obranným v statek jeho se uvázáním, anebo listem zatykacím přikročeno býti mohlo.
O přijetí počtů od předešlých bernikův.
A poněvadž na přijetí poetův berničných JMCské i stavům nemálo záleží, a berníci nejvyšší k letu devadesátému šestému, též devadesátému sedmému a devadesátému osmému volení za to obzvláštně a velice prosí, aby na též počty, s nimiž pohotově jsou, tím dříve zasednuto a to již jednou na místě a konci postaveno bylo: i na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby takoví poctové od nich přijati byli, na kteréž v pondělí po Svátosti nejprve příští osoby od JMCské nařízené a od stavův volené, totiž Vácslav nejstarší Berka z Dube a z Lipého, na Rychmburce, Budíšově a Osovým, JMCské rada a nejvyšší sudí království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích a Vopálce, JMCské rada, Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada a komorník, z pánuov, Ctibor Tyburcí Žďárský ze Zdaru a na Kladně, JMCské rada, Adam Předenice z Předenic na Dešenicích, JMCské rada, Jeroným čejka z Olbramovic na Chválách, z rytířstva a Kryštof Vetengl z Najenperku, Melichar Haldyus z Najenperku a Eliáš Rozin z Javorníku, z Pražan, zasednouti a ihned, odtud se nerozjíždějíce, je na místě a konci postaviti mají tak, najde-li se, že ti berníci dotčené počty [pořádně] vykonají, aby při soudu zemském nejprve příštím kvitováni býti mohli.
O veřejné hotovosti.
Z strany pak veřejné hotovosti a kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla, poněvadž ten artikul v sněmích, kteří léta 93. a 96. držáni byli, dostatečně vysvětlen a JMCské v moci zůstaven jest, tak kdykoliv JMCská osoby k tomu volené z království tohoto a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjely a ten artikul potřebný na místě a konci postavily: protož toho ještě stavové při tom zanechávají a na místě tří osob mrtvých zase k tomu Zikmunda Smiřického z Smiřic na Kostelci nad Černými lesy a Skalách, Teobalda Švihovského z Ryžmberka a z Švihová na Horažďovicích, JMCské kráječe, a Václava mladšího Vratislava z Mitrovic a na Litni jsou volili.
O vyzdvižení hor.
A jakož jest opět JMCská při stavích milostivě vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterými by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, pomyslili, a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli: to jsou stavové v uvážení své vzali. A poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje, na tom sou se snesli, aby se osoby, kteréž jminulého sněmu k tomu voleny jsou, konečně ve čtvrtek den památky sv. Jana Křtitele do Prahy sjely a na zejtří na to zasedly a mezi sebou to vše, což loňský sněm ukazuje, i také zlá a nehodná mince, která se do království Českého přináší, jak by ta vybyta býti mohla, uvážily a to JMCské a nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly.
O meze a štokrámy.
Z strany pak spatření mezí a hranic království tohoto, kdež se na dlouhá léta pod štokraum lesové prodávají, poněvadž k tomu na předešlým sněmu jisté osoby voleny jsou, protož aby se ty osoby předešlým sněmem volené v pondělí po sv. Prokopu do města Krupky sjely, to vše spatřily, a jakž předešlý sněm ukazuje, vyřídily.
Jestliže by se pak kdo z obyvateluov tohoto království, jehož se při tom dotýkati bude. na týž den tam do Krupky taky najíti nedal aneb jiné hodné osoby na svém místě neposlal, toho komisaři zemští soudu zemskými! oznámiti mají, a več mu to soud zemský obrátí, tím se spraviti museti bude. A dále soud zemský vezmouce od týchž komisařův o těch štokrámích zprávu nařídí v tom s milostivým vědomím JMCské to, co za slušné uznají. A co by tak týmž osobám sněmem voleným na outratu dáno býti mělo, to se soudu zemskému k uvážení a v moc dává.
O zarážení nových silnic z knížetství Bavorského.
Také jsou stavové i ten velmi potřebný artikul z strany zarážení nových silnic z knížetství Bavorského a drahoty soli opět v svém bedlivém uvážení měli a na tom se spolu snesli: jestliže jsou ještě někteří, kdožby jaké stížnosti, co se těch silnic z knížetství Bavorského vnově zarážených a handle solního dotýče, sobě míti pokládali, toho ještě nepřednesli, i také kdož by dále jakou cestu k tomu, aby s té drahoty soli sjíti mohlo, ukázati věděli, aby se na hrad Pražský v středu před svatým Janem Křtitelem nejprve příští [m] sjeli a to nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, radám JMti soudu dvorského a komorního, též osobám těm, kteréby od nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských a rad JMti pro správu těch věcí za potřebný uznány a k tomu od nich povolány byly, takové stížnosti své přednesli; a tu oni vyrozumějíce a vyslyšíce takové jich stížnosti, o to všecko mezi sebou s pilností povážíce promluviti, a byla-li by jaká toho potřeba, že by ta komissí předešlým sněmem nařízená jíti měla aneb jaký jiný dobrý prostředek v tom obrán býti mohl, to mezi sebou uvážiti a pro fedruňk, poněvadž se tu jak chudých tak i bohatých dotýče, kudy by z té veliké drahoty sjíti mohlo, k místu a konci to přivésti mají.
O srovnání práv městských s zřízením zemským.
Co se pak práv městských s zřízením zemským srovnání dotejče, poněvadž sou stavové za věc potřebnou býti uznali, aby předně od menšího počtu tý nesrovnalosti práv městských s zřízením zemským vyrozumíno bylo. protož jsou z prostředku svého Krištofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské radu a nejvyššího komorníka království českého, též nad apellacími presidenta, Václava nejstaršího Berku z Dube a z Lipého, na Rychmburce, Budišově a Osovým, JMCské radu, nejvyššího sudího království českého, Adama z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské radu a nejvyššího sudího dvorského království Českého a hejtmana Nového města Pražského a Hertvíka Zeidlice z Senfeldu na Polné a Chocni. JMCské radu a JíMCové jakožto králové České měst podkomořího, z pánuov, Jana z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCké radu a nejvyššího písaře království Českého, Krištofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicích, JMCké radu, Ctibora Tiburciho Žďárskýho ze Zdaru a na Kladně, JMCké radu, Jindřicha z Písnice na Hertmberce, JMCké radu a prokurátora v království Českém a Václava z Kaliště a z Otrsfeldu, z rytířstva, a mistra Daniele Adama z Veleslavína z Starého města Pražského, Eliáše Rozina z Javorníku a mistra Bartoloměje Havlíka z Varvažova z Nového města Pražského, a Václava Plácela z Elbinku v městě Hradci nad Labem volili, aby se v pondělí po sv. Kateřině na hrad Pražsky sjeli, koho se jim za potřebu býti uzná, k tomu povolali a to vše uvážili, potom to jiným osobám z krajův voleným v známost uvedli, tak aby to již při nejprv příštím sněmu dokonce na místě postaveno býti mohlo.
O drahotě řemeslníkův.
Z strany pak drahoty řemeslníkův: poněvadž k uvážení té věci jisté osoby na sněmu, kterýž léta 97. držán byl, voleny jsou, protož aby se také ty osoby ve čtvrtek den sv. Jana Křtitele sem na hrad Pražský sjily, to před sebe vzaly a tak, jak sněmovní snesení vyměřuje, to vše k místnému svému vyřízení přivedly.
Povolení Alžbětě z Lobkovic na Tachově a Pátku.
A jakož jest také Alžběta z Lobkovic, manželka Krištofa z Lobkovic, nejvyššího komorníka království českého, na JMCskou a stavy království tohoto skrze suplikací vznesla žádajíc, aby jí chalupa Špačkovská ve vsi Bubních na gruntech k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského ležící se vším k ní příslušenstvím, kterouž jest od Zuzany Pannano vy podle smlouvy učiněné koupila, v dědictví uvedena a ve deky zemské vložena byla: i na přímluvu JMCské a takovou její Alžběty z Lobkovic žádost stavové k tomu, aby jí taková chalupa v dědictví dekami zemskými vedle relací na to od stavův učiněné vložena a za zpupné dědictví zapsána býti mohla, své povolení dávají.
Povolení Janovi z Klenového a z Janovic, nejvyššímu písaři království Českého.
Jakož jest Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého na stavy vznesl, kterakby těch dvě stě kop gr. česk. jminulým sněmem na opravu domu k ouřadu nejvyššího písařství království českého povolené daleko postačiti nemohly, nebo týž dům velké a brzké opravy, tak aby v některých místech k zboření nepřišel, potřebuje: i majíce stavové to v svém uvážení ještě dvě stě kop gr. čes na opravu téhož domu nejvyššímu písaři království Českého, aby jemu z berně dány byly, povolují, tak aby což nejdříve týž dům, kdež by toho největší potřeba ukazovala, opatřil, tak aby skrze to s další škody a nákladu budoucně sjíti mohlo. A jak jest předešlá summa prvé vynaložena, též i nynější povolená na zlepšení a opravu téhož domu jak se vynaloží, počet pořádný z toho ze všeho učiniti povinen jest. K přijetí pak takového počtu od nejvyššího písaře království Českého k tomu jsou volili z stavu panského Jana Václava z Lobkovic na Běronicích, Leitensdorfé a Jiřetíně, JMCské radu a hejtmana Starého města Pražského, z stavu rytířského Ctibora Tiburcího Zďárského ze Žďáru a na Kladně, JMCské radu, z stavu městského Eliáše Rozina z Javorníku, měštěnína Nového města Pražského, ti aby se k přijímání takového počtu, jak by se jim od nejvyššího písaře oznámilo, že s takovým počtem na hotové jest, sjeli a jfj na místě a konci postaviti povinni byli. A po přijetí pak takového počtu všickni tři stavové soudu zemskému tu moc dávají, aby z takového učiněného počtu téhož nejvyššího písaře království Českého kvitovati mohli.
Povolení o Pavla Kocha z Kolburku z strany přijetí počtu od něho.
Jakož jest Pavel Koch z Kolburku na stavy vznesl oznamujíce, že jest na onen čas od nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských do města Hustopeče s penězi vypraven byl, tak aby rejtarům Šebestiána Šlika záplata náležitá státi se mohla, prosíce, aby stavové k přijetí počtu z těch peněz i také, jak jest ta záplata těm rejtharům se vykonala, od něho přijat býti mohl: i uznávajíc stavové žádost jeho slušnou býti a protož ku přijetí takových počtů volili jsou osoby tyto z stavu panského Heřmana z Říčan na Kosově hoře, JMCské radu, z stavu rytířského Jeronýma čejku z Olbramovic a na Chválách, z stavu městského Krištofa Vettengle z Najenperku. Ti aby se k přijímání takového počtu mezi tímto časem a soudem zemským letničným nejprve příštím na hrad Pražský sjeli a jej na místě a konci postaviti povinni byli; a po přijetí takového počtu všickni tři stavové soudu zemskému tu moc dávají, aby z takového učiněného počtu téhož Pavla Kocha kvitovati mohli.
O přijetí počtu od Joachyma Novohradského z Kolovrat.
A jakož jest Joachym Novohradský z Kolovrat, purkrabě Karlštejnský, na stavy vznesl oznamujíc, že jest summu peněz tu, kteráž jest mu na stavení zámku Karlštejna povolena byla, prostavěl a vynaložil žádaje, aby na místě Václava z Říčan (poněvadž jest z světa sešel) k přijímání počtů vynaložené summy peněz na stavení a opravu zámku Karlštejna jiného volili: i uznávajíc stavové žádost jeho slušnou býti a protož na místo Václava z Říčan volili jsou Jana Jiřího z Švamberka na Ronšperce, Vorlíku a Boru, JMCské radu, aby snesouce se společně o jistý den na zámek Karlštejnský sjeli, ty počty od něho přijali i také očitě, na jaké stavení a opravu ta summa peněz jest od něho Joachyma Novohradského z Kolovrat, purkrabí Karlštejnskýho, vynaložena, spatřili a o soudu zemském potom nejprve příštím nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským zprávu svou dostatečnou učinili. A stavové soudu zemskému tu moc dávají, aby z takového učiněného počtu téhož Joachyma Novohradského z Kolovrat, purkrabí Karlštejnskýho, kvitovati mohli.
Povolení Janovi z Vřesovic a z Doubravské Hory.
Jakož jest Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, JMCské rada a purkrabě kraje Hradeckého, na všecky tři stavy království tohoto vznesl, kterak jest podle předešlého svého na stavy vznešení a jeho v tom od stavů zbezpečení třetí díl mlejnu k ouřadu jeho pod městem Hradcem ležícího pro dobré a užitečné téhož ouřadu od bratři Kapounův za pět set kop gr. čes. koupil, žádajíce, aby stavové k zaplacení těch pět set kop gr. čes. peněz zemských povolili: na kteroužto jeho žádost stavové poznávajíce v tom dobré a užitečné téhož ouřadu k tomu sou, aby z peněz zemských jemu těch pět set kop gr. česk. vydáno a týž třetí díl toho mlejna jimi zaplacen byl, povolení své dali, však tak a na ten způsob, aby on Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory, purkrabě kraje Hradeckého, i také budoucí purkrabové téhož kraje to tak na svůj náklad opatrovali, aby týž mlejn budoucně k spuštění a k zkáze nepřišel.
Žádost stavův o rozepsání sněmu obecního.
A jakož jsou stavové při JMCské toho předešlými sněmy nejednou poníženě žádali, aby JMCská jakožto král Český pro potřeby jich obecný sněm jim obzvláštní milostivě položiti a rozepsati dáti ráčil: i jakž předešle, tak i nyní ve vší poníženosti stavové JMCské, pána svého nejmilostivějšího, za to prosí, aby JMCská při dobré příležitosti své takový pro potřeby obecní sněm jim stavům milostivě položiti a rozepsati ráčil.