O starých reštantích.
Jakož jest také JMCská v předložení sněmovním sobě to nemálo stížiti ráčil, kterak berně i posudní předešle svolené, na něž se JMCská konečně ubezpečiti a z toho placení lidu válečnému i na jiné potřeby milostivě naříditi ráčil, velmi nečasně a tak zouplna, jak JMCská se naditi ráčil, nevycházejí, milostivě stavův napomínajíc, aby to v uváženi své vzali a na prostředky, kterakby ti, kdož toho časně nespravují, k placení přidržáni býti mohli, pomyslili: což majíce všickni tři stavové v svém uvážení nahlídli jsou v pokuty předešlými sněmy pro nečasné skládání týchž pomocí svolených nařízené, a poněvadž se nachází, že předešlými sněmy takové pokuty dostatečně nařízené jsou, nemohli jsou žádných jiných a větších pokut na tento čas mezi sebou vyhledati než na tom se snesli, aby všickni bernlci krajští, též vejběrčí posudného do svatého Ducha nejprve příštího ty všecky reštanty berničné i posudního zvyupominali a, kteří by jich nedali, proti těm aby pokut týmiž předešlými sněmy vyměřených, nešetříce v tom nižádného, užívati povinni byli, a kterýžby z berníkův nebo z vejběrčích krajských v tom čase toho neučinil a týchž zadržalých reštantův nezvyupomínal, k tomu každému aby o to buď listem obranným v statek jeho se uvázáním anebo listem zatykacím přikročeno býti mohlo.
O přijetí počtu od předešlých berníkův.
A poněvadž na přijetí počtů berničných JMCské i stavům nemálo záleží, a berníci nejvyšší k letu devadesátému pátému a devadesátému šestému volení za to obzvláštně a velice prosí, poněvadž již reštantův v krajích dosti namále od berníkův krajských k vyupomínání zůstává, aby na též počty, s nimiž pohotově jsou, tím dříve zasednuto a takoví poctové před sebe vzati býti mohli: na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby takoví poctové od nich přijati byli; na kteréž v pátek po Božím těle najprvé příští osoby od JMCské nařízené a předešlým sněmem od stavuov volené zasednouti a ihned odtud se nerozjíždějíce je na místě a konci postaviti mají tak, najdeli se, že ti berníci dotčené počty pořádně vykonají, aby ještě téhož soudu zemského nejprve příštího kvitováni býti mohli.
O vyzdvižení hor.
A jakož jest také JMCská při stavích toho milostivě vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterými by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, pomyslili a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli: to jsou stavové v uvážení své vzali, a poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje volili jsou k tomu z stavu panského Petra Voka z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladaře domu Rožmberského, Adama mladšího z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské radu a komorníka, Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu na Polný, Chocni a Zvoleněvsi, JMCské komorní dvorskou radu a JíMCové jakožto králové české měst podkomořího, Jana Rudolfa Trčku z Lípy na Velisi, Lipnici a Kumburce, JMCské radu, Linharta Kolona z Felzu a na Andělské hoře; z stavu rytířského Jana z Vřesovic a z Doubravské hory a na Podsedicích, purkrabě kraje Hradeckého, Krištofa Fictuina z Fictum, JMCské radu na Klášterci, [V. Pěti peského z Chýš a z Egrberku], [Slova položená v závorce scházejí v původním zápisu deskovém.] Krištofa Vácslava Kapouna z Svojkova a na Hlušicích, Volfu Gotharta Perglara z Perglasu a na Tedražicích, Karla Kokořovce z Kokořova na StáhlŤ věch a Žlutících; z stavu městského Jiří Hejdelius z Rasnštejna, průbír zemský a kancléř Staréh oměsta Pražského, Vácslav Kun-drát, Mistr Tomáš Kochan z Prachové, Albrecht Erker, Volf Švorc. Ti aby se, kdyžkoliv od JMCské obesláni budou, vedle osob od JMCské k tomu nařízených v místo jim uložené sjeli a to, co za potřebné uznají, při týchž horách očitě spatřili, na jiné pak na všecko bedlivě se vyptali a to, kterak by dotčené hory náležitě k vyzdvižení přijíti mohly, uvážili a při budoucím sněmu JMCské a stavům přednesli. Což když se stane, ráčí se JMCské k žádosti stavův z strany upuštění od polovice desátkův na zlatě a stříbře při horách, kteréž se na gruntech dědičných stavův pavují, milostivě a otcovsky ukázati.
O meze a štokrámy.
A jakož jest JMCská stavům království tohoto milostivé předložiti ráčil, že mnozí z obyvatelův tohoto království a zvláště pak ti, kteříž blízko pomezí Míšeňskému přisedí, až posavad nemálo lesův v tomto království ležících cizozemcům k pavování hor i k jiným potřebám pod štokraum prodali a jim lhůtu aneb fristuňk k vyklučení a užívání týchž lesův do čtyrydcíti, padesáti, šedesáti i více let dali a povolili, při čemž že malá naděje jest, aby tíž cizozemci týmž lesům již jednou posekaným zase k užitku tohoto království růsti dáti měli, anobrž rad oj i že vyklučením a vypleněním týchž míst na dědiny a louky o další užitek svůj až do vyjití těch všech let v té příčině vyhledávati budou, tak že se obávati, jestližeby zprvupočátku v kterých místech dostateční mezníci vsazeni neb jiné patrné hranice a znamení mezní zděláni nebyli, žeby skrze takové prodloužené užívání po vyjití těch let, kdyžby již tíž lidé, kteříž o pravých mezech vědomost mají, pomřeli, něco gruntův od království tohoto odcizeno býti mohlo, při tom milostivě napomínajíc, aby všickni stavové pro zachování mezí a hranic tohoto království v celosti jisté osoby za komisaře volili a nařídili, kteřížby na ta všecka místa, kdež jest tak koli od koho aneb komu koli oznámeným spůsobem jaká lhůta k užívání lesův dána, vyjeli, takové lesy a místa spatřili, a jestliby kde pro budoucí bezpečnost a ujití zbytečných nesnází a tomuto království zaneprázdnění toho potřebu uznali, v těch místech mezníky neb jiné znamení, pokud a na jak velikou šíř těch lesův lhůta se vztahuje, obnovili a vsadili, tak aby při mezech a hranicích tohoto království po vyjití let žádného škodlivého umenšení se obávati potřebí nebylo; a aby netoliko takoví mezníci vsazeni, ale i každého roku spatřováni byli, tak jestližeby v kterém místě jaká proměna aneb přesazení a hejbání mezníkův poznáno bylo, to aby zase časně k nápravě přivedeno býti a meze tohoto království v své celosti bez proměny zůstávati mohly. A kdyžby se tíž komisaři do Krupky sjeli, aby osoby ty, kteréž by tak některé smlouvy neb trhy o takové štokrámy aneb prodání lesův s cizozemci měly, týmž komisařům pro lepší správu a vyrozumění jich ukázaly a, pokudžby co na nedostatku měly, tíž komisaři při budoucím soudu zemským Jeronymským nejvyšším úředníkům, soudcům zemským a radám JMti to v známost uvésti mají. Nicméně i to dotčení stavové aby opatřili, jestližeby kdo budoucně z obyvatelův království tohoto na pomezí téhož království komu koli ven z země svrchu psaným spůsobem co lesův k smejcení cizozemcům odprodati chtěli, aby toho bez jistého dovolení a vědomí JMCské a stavův království tohoto učiniti nemohli.
Kteréžto JMCské milostivé předložení majíce stavové v svém rozjímání, předně JMCské pánu a králi svému nejmilostivějšímu, že tak milostivou a otcovskou péči o hranice království tohoto míti poddaně děkují, a poznávajíce toho býti pilnou potřebu království tohoto, k dotčenému JMCské předložení přistupují a k té věci volili jsou za komisaře níže psané osoby: Adam [sic] mladší z Valdštejna, na Hrádku a Lovosicích, JMCské rada a komorník, Karel z Vartmberka na Skále a Svijanech, JMCské rada, Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku a na Budyni, JMCské rada, Adam Sezima z Sezimova Oustí a na Tečiněvsi, Zdeslav Kaplíř z Sulevic a na Zelenících, Vilém Vřesovec z Vřesovic a na Nových Hradech, Zikmund Belvic z Nostvic a na Libochově, Petr Kelbl z Gejciňku, na Chlumci a Českém Oujezdě, tak aby dotčení komisaři v pondělí po památce svatého Jana Křtitele [29. června] nejprve příští do města Krupky se sjeli a to všecko, tak jakž napřed psáno a od JMCské milostivě předloženo jest, vyřídili. A nicméně i na tom se jednomyslně snesli, aby žádný z obyvatelův království tohoto pod dnešní den k smejcení prodaného dříví cizozemcům žádného dalšího fristuňku aneb lhůty nežli do dvadcíti let pořád zběhlých nedávali, tak aby hranice království tohoto v žádnou škodlivou pochybnost a nejistotu nepřišly.
O směnu s knížetem Sedmihradským.
Jakož jest také JMCská na stavy království českého milostivě vznésti ráčil, kterak jest JMt pro zachování a obhájení jak tohoto království tak i k němu příslušejících jako i jiných JMti náležitých zemí všecky lidské nejvýš možné prostředky a cesty v tom obmejšleti ráčil, skrze kteréžby s pomocí pána Boha všemohoucího tomu všeho křesťanstva úhlavnímu a dědičnému nepříteli Turku v takové již mnoho let trvající válce podle těch až posavad od stavův svaté říše též tohoto království i jiných dědičných zemí znamenitých předešle i ještě budoucně činěných pomocí, pokudž nejvýš možné, odpíráno býti mohlo, nacházejíc při tom i to, že od toho odpadu a odtržení, kteréž se od vejdy Sedmihradského od království Uherského jminulých let stalo, ta hlavní a přední příčina jest byla, skrze kterouž jest Turek mocí svou do téhož království Uherského vkročil a toho se, jakž vůbec vědomé a na oko se spatřuje, z dopuštění pána Boha všemohoucího zmocnil a sobě podmanil, ráčil jest JMCská o to častokrát přemýšleti, jakby též kníže Sedmihradské zase od Turka obrátiti a k své straně a devocí přivésti moci ráčil. Kteréžto JMCské usilování skrze pomoc pána Boha všemohoucího netoliko se štastně zvedlo, ale i tak daleko přišlo a se zdařilo, že jmenované kníže Sedmihradské sám se v to dobrovolně uvolil, JMCské země své docela a jakž jich sám až posavad v posessí a užívání jest, na jistou, však snesitedlnou kondicí aneb vejminku postoupiti. Z kterýchžto příčin JMCská neráčil jest chtíti toho pominouti nežli s jmenovaným knížetem Sedmihradským v porovnání se dáti a jemu mimo jiné artikule anebo kondicí také knížetství Opolské a Ratibořské se vším jich příslušenstvím postou piti poručiti chtíti ráčil, milostivě žádajíc, aby stavové k tomu pro výš oznámené příčiny konsens a povolení své dobrovolně dali a v tom žádného rozmýšlení (poněvadž jest se to předešle také s mnohými obtížnějšími vejminkami ano i k dokonalému dědictví stalo a dovoleno bylo) nepředkládali, nýbrž s milostivou vůlí JMCské v tom se poddaně srovnali, tak jakž též vznešení JMCské to vše v sobě siřeji obsahuje.
A poněvadž stavové to uznávají, že se to pro dobré JMCské a království českého i všeho křestaňstva stane, tak jakž se toho JMCské jakožto králi a pánu svému důvěřují, k tomu své povolení dávají, aby JMCská výš dotčenému knížeti Sedmihradskému svrchu jmenovaná knížetství Opolské a Ratibořské se vším jich příslušenstvím, jakž nyní v svých mezech obsaženo jest, až do života jeho a dále nic, však na níže psaný spůsob postoupiti poručiti moci ráčil: aby on kníže Sedmihradské těch knížetství ad dies vitae neboližto do živnosti své jakožto pán jich v držení a posessí byl a podle toho jako jiná všecka knížata Slezská na JMCskou, jakožto na pravého a přirozeného krále Českého, své zření měl a všelijaké poslušenství poddaně vykonával, nicméně také všecky pomoci i berně zemské i jiné sbírky, jakž jest JMCská za času držení svého podle starodávního i také nynějšího vnově učiněného nařízeni sám vykonávati ráčil, tolikéž beze všeho odporu vykonávati a vyplňovati, žádného proti právu nestěžovati, ale stavy a obyvatele těch obojích knížetství při jejich privilegiích a svobodách pokojně zůstaviti a zanechati a sumou všecko jiné podle práva náležitě a slušně činiti a podnikati povinen byl; po smrti pak jeho, aby dotčené knížetstvi oboje ihned zase na JMCskou neb budoucí krále České a korunu Českou beze vší odpornosti připadla a JMCská aby stavům list pod majestátem JMCské dáti ráčil, že táž smlouva a směna o též knižetství učiněná na ujmu a ublížení předešlým privilegiím a svobodám království českého není a býti nemá na časy budoucí a věčné.
A stavové podle žádosti JMCské stavům téhož knižetství Opolského a Ratibořského listem pod pečetí zemskou touž vuoli a povolení své oznámiti chtějí.
O zaražení nových silnic z knižetství Bavorského.
Také jsou stavové i ten velmi potřebný artikul z strany zaražení nových silnic z knížetství Bavorského a drahoty soli v svém bedlivém uvážení měli a na tom se spolu snesli, aby všickni ti, kteřížby koli jaké stížnosti, co se těch silnic z knížetství Bavorského vnově zaražených dotýče, sobě míti pokládali i také, kdož by jakou cestu k tomu, aby s té drahoty soli sjíti mohlo, ukázati věděli, na hrad Pražský tu sobotu před svatým Medardem [6. června] nejprve příštím se sjeli a to nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, radám JMti soudu dvorského a komorního, též osobám těm, kteréžby od nejvyšších úředníkův a soudcův zemských a rad JMti pro správu těch věcí za potřebný uznány a k tomu od nich povolány byly, takové stížnosti své přednesli. A tu oni vyrozumějíc a vyslyšíc takové jich stížnosti, o to o všecko mezi sebou s pilností povážíc promluviti a bylali by jaká toho potřeba, žeby ta komissí předešlým sněmem nařízená jíti měla, aneb jakýby jiný dobrý prostředek v tom obrán býti měl, to mezi sebou uvážiti a pro fedruňk, poněvadž se tu jak chudých tak i bohatých dotýče, kudyby z té veliké drahoty soli sjíti mohlo, k místu a konci to přivésti mají.
Z strany srovnání práv městských s zřízením zemským a o drahotě řemeslníkův.
Co se těch dvou artikulův o srovnání práv městských s zřízením zemským, nicméně i drahoty řemeslníkův, kteříž jsou za jistými příčinami až posavad k vyřízení svému přijíti nemohli, dotýče: stavové toho při předešlém jich snesení léta etc. devadesátého sedmého učiněném zůstavují, a na takové artikule osoby týmž předešlým sněmem k tomu volené aby konečně v pondělí po svaté Kateřině [30. listop.] nejprve příští nastoupily, tak aby je již aspoň jednou k místu a konci přivésti mohly, však dokudžby se toho nestalo, stav městský týchž práv městských, jakž nž posavad bylo, užívati a nimi se říditi moci budou.
O volení biskupa Vratislavského.
Jakož jsou také stavové JMCské poddaně v známost uvedli, že jich zpráva dochází, kterak po smrti teď posledního biskupa Vratislavského kanovníci téhož kostela proti jisté vůli JMCské, jakožto krále českého, jiného biskupa sami o své ujmě sou sobě zvolili a potvrzení jeho při svatosti papežské že vyhledávají, prosíce JMCskou krále a pána svého nejmilostivějšího všickni tři stavové, poněvadž to biskupství, tak jakž starodávný snesení dostatečně ukazují, beze všeho prostředku pod jus patronatus a nominací krále Českého a koruny české náleží a aby na též biskupství osoba hodná, která by se JMti líbila, volena byla, potřeba toho veliká ukazuje, aby JMCská jakožto král český na právo JMti a též koruny české milostivou paměť míti a toho, aby se co proti sta[ro]bylým zvyklostem a dobrým pořádkům ze strany toho volení biskupa Vratislavského před sebe bráti mělo, dopouštěti neráčil. Což slyšíce JMCská ráčil jest se v tom stavům milostivě zakázati, že na to obzvláštní pozor míti a toho, aby regaliím JMti, koruny České nic ublíženo nebylo, milostivě šetřiti chtíti ráčí.
Povolení JMCské z strany panství Tachovského.
Jakož jest JMCská toho při stavích milostivě vyhledávati a žádati ráčil, aby stavové k tornu své povolení dali, pokudž by JMCská s Krištofem z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře radou, komorníkem, nejvyšším komorníkem království českého a téhož království nejvyšším komrmistrem a presidentem nad apellacími, o život, léta a právo jemu na panství Tachovském náležité kdykoli [se] smluviti a narovnati moci ráčil, a JMCská též panství podle vůle a libosti své buď dědičně prodati neb směniti a tomu, komuž by buď prodáno neb směněno bylo, to do desk zemských vložiti moci ráčil: na kteroužto milostivou žádost JMCské stavové k tomu na ten spůsob, jakž JMCská toho žádati ráčí a jakž též i relací o to z obecného sněmu ke dekám zemským jest se stala a vykonala, povolení své dávají.
Povolení JMCské z strany panství Dobříšského a Trutnovského.
Jakož jest JMCská stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, že té milostivé vůle býti ráčí, časem [svým]
[Závorkou opatřené slovo přidáno v artikulech tištěných.] podle uznalé potřeby zámek a panství Dobříšské a Trutnovské se vším jich příslušenstvím z některých slušných příčin, zvláště pak proto, že táž panství v krajích hornatých leží a JMti k žádné takové platnosti a užitku ani zvůli nejsou, některým z obyvatelův tohoto království, když by koli JMti se dobře vidělo, buď na díle nebo všecka prodati a k dědictví do desk zemských aby vložiti moci ráčil, žádajíc stavův milostivě, aby k tomu své povolení dali: na kteroužto žádost JMCské stavové též své povolení dávají.
Povolení nejvyššímu komorníku království Českého.
Jakož jest Krištof z Lobkovic, na Tachově a Pátku, JMCské rada, komorník, nejvyšší komorník království Českého a téhož království nejvyšší komrmistr a president nad apellacími, na stavy vznesl, oznamujíc, kterak dvůr v Dehnicích k úřadu nejvyššího komornictví království Českého náležitý, jsouce velice spuštěný nemalé ale veliké opravy potřebuje, žádajíc, aby na stavení a opravu jeho jistou sumu peněz nařídili: kteroužto žádost stavové znaje slušnou býti k těm předešlým půl druhého sta kop grošů českých, kteréž předešlému komorníku království českého povolili, ještě jedno sto padesáte kop grošův českých, tak aby obojí sumy tři sta kop grošův českých učinilo, aby jemu z berně dána byla, povolují, však podle uvolení svého bude povinen, jakž [by] tu sumu na zlepšení téhož dvoru vynaložil, počet pořádný učiniti.
O chození k přísahám do kaply Všech svatých
Také sou sobě všickni tři stavové ku paměti přivedli, kterak se od starodávna ku přísahám do káply Všech svatých na hradě Pražském chodívalo, toliko teď po shoření hradu Pražského, když táž kápla od ohně zkažena byla, že se k týmž přísahám do kláštera svatého Jiří choditi muselo, i poněvadž již z milosti boží táž kápla zase pěkně vystavena jest: na tom jsou se stavové snesli, aby tak, jakž od starodávna bývalo, přísahy v též kaple se konaly, však poněvadž v ní všecko, tak jakž se toho k přísahám potřebuje, ješlé spraveno není, volili jsou k tomu Krištofa z Lobkovic, na Tachově a Pátku, JMCské radu, komorníka, nejvyššího komorníka a nejvyššího komrmistra království Českého a presidenta nad apellacími, Vácslava nejstaršího Berku z Dube a z Lipého, na Rychmburce, nejvyššího sudího království Českého, Adama z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyššího sudího dvorského téhož království Českého, z pánuov; a Jana z Klenového a z Janovic, na Žinkovech, nejvyššího písaře království Českého, Humprechta Černína z Chudenic na Chudenicích, podkomořího království Českého a Jana z Vřesovic a z Doubravské Hory na Podsedicích, purkrabě kraje Hradeckého z rytířstva; ti aby co nejdřív možné touž kaplu s pilností spatřili, jakby to nejlépe spraveno býti mohlo uvážili, a nejprv příštímu soudu zemskému přednesli, a co tak soud zemský v té věci za potřebné býti uzná, to aby se bez odtahu spraviti a k místu a konci přivésti dalo, tak aby při budoucím soudu zemském svato-Jeronymským k takovým přísahám do též káply Všech svatých zase choditi se začíti mohlo.
O moci dání z strany Fojtlandu.
Jakož jsou také stavové předešlého sněmu léta etc. osmdesátého šestého jisté osoby vedle nejvyšších úředníkův a soudcův zemských k uvážení žádosti knížat Saských, aby z strany Fojtlandu vedle kurfiršta Saského v léno společní připuštěni býti mohli, volili, kteréžto osoby na větším díle prostředkem smrti s tohoto světa sešly: protož na místě Vácslava Švíhovského z Švihová a na Horažďovicích volili jsou Teobalda Svihovského z Ryzmberka a Švihová na Horažďovicích, JMCské pana-týra. na místo Jana Šternberka Hendryeha z Wartniberka na Kamenici, dědičného šenka království Českého, z pánův a na místo Šebestiána z Vřesovic Krištofa Vácslava Kapouna z Svojkova a na Hlušících, na místě Stefana Španovského z Lisova Ladislava Hozlaura z Hozlau, na místě Jana z Malovic a na Kamenici Jana Voračického z Paběnic a na místo Jana Ruta z Dirného Vácslava Bu-dovce z Budova, JMCské radu při apellacích, tak aby ty osoby vedle nejvyšších úředníkův a soudcův zemských a rad JMCské, když by koli od JMCské k tomu obeslány k uvažování těch věcí byly, vedle předešle od stavův sobě moci dané se sjely a to k místu a konci přivedly.
Povolení nejvyššímu písaři království Českého.
Jakož jest Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého, na stavy vznesl oznamujíc, kterak by dům k úřadu nejvyššího písařství království Českého na nejvýš spuštěný byl a veliké a, brzké opravy, tak aby dokonce k zboření nepřišel, potřeboval, žádajíc stavův pro ujití budoucího a většího nákladu za opatření: i majíce stavové to v svém uvážení a vzavše od komisařův k spatření toho domu nařízených zprávu, dvě stě kop grošův českých na opravu téhož domu nejvyššímu písaři království českého, aby jemu z berně dány byly, povolují, tak aby což nejdříve týž dům a toto místo, kdežby toho největší potřeba ukazovala, pilíři i jinak opatřil, tak aby skrze to s další škody a nákladu sjíti mohlo; a jakby takovou sumu na zlepšení a opravu téhož domu vynaložil, bude také povinen z toho počet pořádný učiniti.
Forma listu přiznavacího na sbírku.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto etc. devadesátého osmého v pátek den Svátosti a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate [ode všech tří stavův království Českého stalo], aby jedenkaždý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečnému z ryb, z vína, masa, páleného vína jistou sbírku počnouc od zavření sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých na dva terminy, totiž první při svatém Havle nejprv příštím a druhý při svatém Jiří léta příštího devadesátého devátého, dal: i podle takového sněmovního snesení já napředpsaný N. prodal jsem a prodati, též zbiti v krámích na prodej dal od N. dčberův aneb kop kaprův a štiu, N. věder vína, N. pinet páleného vína. z čehož mi se vedle téhož sněmovního snesení při tomto terminu N. N. kop grošův sbírky dáti přijde; od lidí pak poddaných svých, nařídiv to tím vším spůsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, z dobytkův na prodaj zbitých, z páleného přijal jsem N. kop grošův českých, což vše spolu krajským berníkům odsílám. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, ze všeho toho co jsem prodal aneb prodati dal, tu berni zouplna sebral také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí; a pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu dal jsem vědomě přitisknouti. Jenž jest psán a dán etc. Však toto se při tom vymíňuje, jestližeby kdo v tom polouletí nic vlna, ryb, mas, páleného aneb toho ničeho, nač tato sbírka svolena jest, neprodal, to každý má do listu přiznavacího zejména doložiti a toho se odsvědčiti.
Forma listu přiznavacího městům.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. devadesátého osmého v pátek den Svátosti a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate [ode všech tří stavův království českého stalo], aby jedenkaždý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečného z ryb, vína, masa, sladkého pití, páleného, počnouc od zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých na dva terminy, totiž první na svatého Havla nejprv příštího a druhý na svatého Jiří léta příštího devadesátého devátého dal: i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purkmistr a rada města N. majíce k vybírání té sbírky dvě osoby hodné nařízené, kteréž od spolusousedův našich tak a tím vším spůsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, tu sbírku vybraly, od nich sme registra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali; které se sešlo při tomto terminu N. z N". dčberův kop kaprův a štik, N. věder vína, N. lák sladkého pití, N. volův uherských a krmných, N. polských, N. domácích, N. krav, N. jalovic, N. telat, N. vepřův krmných, N. skopcův, beranův a kozlův, N. ovcí, jehňat, N. pinet páleného; a že jsou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehehož, pokud jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli ani ničehehož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterou jsou k té práci učinili. Od poddaných pak našich také, co se jim dáti dostalo, aby se to tím vším spůsobem, jakž sněmovní sneseni ukazuje, vybíralo, to jsme též dostatečně nařídili, čehož se sumy N. nachází, a to oboje teď přiležitě berníkům krajským odsíláme. A že jsme se od osob svých také v tom vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí; a pro lepší toho jistotu etc.
Forma listu přiznavacího na sbírku.
JáN. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svoleni na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto etc. devadesátého osmého v pátek den Svátosti a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate [ode všech tří stavův království českého stalo], aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na placení lidu válečnému podle téhož sněmu proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku svolenému z jednoho každého poddaného osedlého po jedné kopě míšeňské na dva terminy rozdílně z měšce svého vlastního dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení lidi poddané své osedlé všecky jsem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N. a ovčákův mistrův N. a pacholkův ovčáckých N., a že jsem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při terminu pondělího po památce sv. Trojice nejprv příštího po půl kopě míšeňské a při sv. Havle téhož léta též po půl kopě míš. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N. aniž také od ovčákův k sobě více nepřijal, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu přiznávajícímu přitisknouti sem dal, jehož datum oc.
Forma listu přiznavacího od osob těch, kteréž peníze na úrocích mají.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. devadesátého osmého v pátek den Svátostí a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate, ode všech tří stavův království Českého stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto, kdož lidí poddaných osedlých nemá a z nich svolených pomoci nedává, z každého tisíce kop grošův českých, cožby tak mimo dluhy své peněz na úrocích měl neb měli, šest kop grošův českých však na rozdílné terminy, totiž první v pondělí po sv. Trojici a druhý na svatého Havla vše léta tohoto devadesátého osmého dáti povinen byl (kromě vdov a sirotkův aneb jiných lidí, kteřížby více statku a jmění svého nežli do jednoho tisíce kop grošův českých neměli, ti že se v to nepotahují): i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že více peněz hotových na úrocích mezi lidmi nemám nežli toliko sumu N., z kteréž mi se podle dotčeného sněmovního snesení dáti dostane N., to přijímám k svému svědomí, a pro lepší toho jistotu já z počátku psaný N. pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitisknouti dal. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího z poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. devadesátého vosmého v pátek den Svátosti a za-vřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate, ode všech tří stavův stalo, na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z jednoho každého poddaného osedlého, totiž za tento rok na tři terminy rozdílně jednu kopu dvanácte grošův míšeňských aby dáno bylo: podle kteréhožto svolení poddané své všecky jsem sčísti dal. kterýchž se nachází osob osedlých N., a nařídiv to tím vším spůsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných svých takové výš psané sbírky prvního terminu při sv. Vavřinci, druhého při svatém Vácslavě, třetího při Vánocích, vše léta tohoto devadesátého vosmého vždy každého terminu po čtyrmecítma groších míšeňských jsem vybral a k sobě přijal, čehož všeho učiní N., kteroužto sbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí; a pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož jest datum etc.