Povolení a v moc uvedení JMCské sbírek od stavův svolených.

A na tom sme se také všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napřed psané sbírky a pomoci jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na ten spůsob:

Předkem, aby JMCská podlé milostivého JMti zakázání z týchž od nás svolených pomocí dva tisíce rejtharův zbrojných, nad kterýmiž by nejvyšší i rytmistři Čechové přirození nařízeni byli, do pštoluňku JMti přijíti a jim z týchž sbírek svrchu psaných platiti dáti ráčil. Na ostatní pak sumu peněz nemalou, co ji po týchž dvou tisících koních zbrojných zůstane, ráčí JMCská podle vůle a libosti JMti lid válečný, kterýby se JMti hodil, moci dáti přijíti, toliko z té vší sumy povolený k milostivému JMCské zalíbení stavové k tomu, aby na stavení některých pevností, na kterýchž království tomuto a zemím k němu připojeným nejvíce záleží, do desíti tisíc kop míšeňských vynaloženo bylo, potom také, aby o tom, jaký lid na tu ostatní sumu přijat i také jak se těm dvěma tisícům lidu jízdného platiti bude, ano i v která místa a k jakému užitku těch deset tisíc kop míšeňských se prostaví, tolikéž i kterak předešle k týmž stavením svolené pomoci vynaložené jsou, nicméně i jak se nyní lidu hraničnému a co na které pevnosti platiti bude, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili jsou k tomu za komisaře zemské Ladislava Zeidlice z Šenfeldu a na Chvatěrubech, JMCské panatýra, Jindřicha Předenice z Předenic etc., kteříž podle sobě od JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledati, očitě spatřiti a na to všeckno dostatečně se vyptati povinni budou, a o službu jejich nejvyšší úředníci a soudcové zemští s nimi narovnání jisté učiniti mají, kterýmžto z výš psaných sbírek od stavův svolených placeno býti má.

O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákův cizích národův.

Však poněvadž jsou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých neslýchané škody pocítili, za to JMCskou poníženě prosí a při tomto svolení sněmovním z mnohých a všelikých příčin to sobě znamenitě vyhrazují, poněvadž jsou tato svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinily, aby v tomto Království mimo jich domácí níže položený mustruňk, žádní jiní mustruňkové pokládáni ani držáni nebyli; nicméně také za to se vší ponížeností JMCské prosí, aby JMCská jich z strany durchcug lidu cizího válečného skrze toto království (poněvadž se jim a poddaným jejich od nich tak velké škody činily), milostivě ušanovati a jinými stranami týž lid válečný visti poručiti ráčil. A pakli by vždy na nějakém ač nevelikém díle bez toho býti nemohlo, než že by některý počet lidu válečného skrze toto království durchcug svůj míti musil. tehdy aby JMCská do pštoluňku všech nejvyšších, rytmistrův a hejtmanův toho milostivě doložiti poručiti ráčil, aby jeden každý z nich, hned jakžby ku pomezí tohoto království se přibližoval, od sebe revers dostatečný, tak jakž na sněmu říšským neženským léta etc.94 drženým o tom vyměřeno jest a forma téhož reversu při zavírce sněmu tohoto psaná ukazuje, dáii povinen byl, totiž že se komisaři jemu nařízenými spravovati, škody lidem nečiniti, co kde protráví, to zaplatiti, také i noclehy mírné a ne tak krátké, jak předešlých let bývalo, než podle slušného od komisařův uznání dělati chce. A jestližeby který ten nejvyšší, rytmistr nebo hejtman takového reversu od sebe dáti nechtěl, tehdy aby mu durchcugu skrze toto království dopřáno nebylo, nýbrž taková jeho neposlušnost aby na JMCskou vznešená byla..

A našlo-li by se pale, že by kdo z týchž vojákův proti reversu od nejvyššího, rytmistra neb hejtmana danému co učinil a v tom se tali, jakž výš psáno stojí a ten revers ukazuje, nezachoval, to aby jedenkaždý komisařům k tomu nařízeným, komuž by se co ublížilo, v známost uvedl, a komisaři aby to JMCské ponížené v relací své oznámili a JMCská dále ráčí o to skrze psaní své císařské v ta místa, kdež a komu náležeti bude, poručení učiniti, aby to jednomu každému od toho nejvyššího, rytmistra neb hejtmana konečně zaplaceno bylo. Pakliby kteří rejtaři bez praporcův a rytmistrův svých k mustruňku skrze toto království jeli a škody lidem činili aneb za protrávení platiti nechtěli, ti všickni kde bude moci býti, aby zastaveni byli, a takové škody aneb, cožby dlužní zůstali, aby povinni byli zaplatiti.

Však i za to stavové JMCskou poníženě prosí, aby JMt, kdyby, jakž výš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, aby k tomu JMCská časné komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudyby týž lid Táhnouti měl, to také časně v známost uvésti poručiti ráčil, tak aby tíž komisaři k tomu dostačiti také i lidé s profanty se zásobiti mohli.

Forma reversu při zavírce tohoto sněmu položena jest.

O uvážení rovnosti pomocí svolených mezi kraji horními a krajskými.

Však při uvažování tohoto artikule strany těchto stavuov a poddaných jich, již příliš obtížných svolených pomoci, mnozí z obyvatelův tohoto království sobě to vysoce stěžovali, že tyto berně jak předešle pro ochranu hranic v království Uherském z každého poddaného po dvadceti groších bílých ročně sbíraný, tak i nynější od stavův a poddaných jich svolovaný, velikou nerovnost s sebou přinášejí tou příčinou, že rovně tak mnoho chudý jako bohatý poddaný jich dávati musí; stavové také sami, kteří statky horní neužitečné a v nich nemalý počet poddaných mají, mnohem více nežli ti, kteříž mají statky polní zištné a užitečné ano i dražší nežli hornatí jsou, dávati musejí. Protož pro vyhledání a uvážení toho, kterak by táž berně pro ochranu hranic ano i, když by jaké jiné pomoci svoleny býti měly, v rovnosti a bez ublížení některých osob vycházeti mohla, volili jsou s milostivou vůlí JMCské z každého kraje dvě osoby, aby se nazejtří svatého Bartoloměje nejprv příštího zde na hradě Pražském sjely, to uvážily a při budoucím sněmu všem třem stavům přednesly.

A k tomu osoby z krajův tyto volené jsou-:

z kraje Boleslavského Zikmund Smiři-cký ze Smiřic na Skalách, Dubu a Kostelci nad Černými lesy, Jiří Vančura z Řehnic a na Studenci;

z kraje Hradeckého Rudolf z Štumberku na Novém Městě Hradišti, Kryštof Vácslav Kapoun z Svojkova a na Hlušících;

z kraje Chrudimského Vácslav nejstarší Berka z Dubé a z Lipého a na Rychmburce, nejvyšší sudí království Českého, Jan Lukavský z Lukavce a na Zámrsku;

z kraje Čáslavského Hertvík Zejdlic z Šenfeldu na Polný, Chocni a Zvoleněvsí, JMti komorní dvorská rada a JíMCové jakožto králové České měst podkomoří. Matěj Salava z Lípy na Ouuioníně;

z kraje Kouřímského Petr Karel Holický z Šternberka a na Českém Šternberce. Prokop Dvorecký z Olbramovic a na Konicích:

z kraje Vltavského Heřman z Říčan, na Kosově Hoře a Staré červené Iiečici, Adam Vele-myský z Velemyšlovsi a na Olbraniovicích;

z kraje Prachenského Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladař domu Rožmberského, Bohuslav Malovec z Malovic a na Dřitui a Vihlavech;

z kraje Bechynského Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyšší sudí dvorský království Českého, Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích;

z kraje Plzeňského Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském a čečovicích, Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, nejvyšší písař království Českého;

z kraje Slánského Kryštof z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské rada, komorník, nejvyšší komorník království Českého a téhož království nejvyšší kainrmistr a president nad apellacími, Vácslav Pétipeský z Chýš a z Egrberku a na Bla-hoticích;

z kraje Podbrdského Jaroslav Libštejn-ský z Kolovrat a na Hrádku Starosedlským, Kryštof Vratislav z Mitrovic a ua Lochovicích;

z kraje Žateckého Adam starší z Vald-štejua a na Sedčicích, Vilém Vřesovec z Vřesovic a na Nových Hradech;

z kraje Litoméřického Hendrych zVartrn-berka, na Kamenici a Zvířeticích, dědičný šenk království Českého, Petr starší Kostomlatský z Vřesovic a na Ploskovicích;

z kraje Rakovnického Vilém z Land-štejna na Sosní a Brloze, Václav starší Hochauzar z Hochauzu a na Pšovlcích.

O jízdu na Karlštejn.

Dále také měli jsou stavové i to v svém uvažování, že tato válka turecká vždy se protahovati chce, a oni i poddaní jejich tyto pomoci nyní svolené na delší časy aby mohli vyplňovati, že jest věc téměř nemožná, i na tom jsou se s JMCskou jakožto králem Českým ponížené snesli: poněvadž někteří vzáctní statkové od tohoto království obyvatelům v cizích zemích v skrovných sumách zastaveni sou, kterýchžto zaslav originálové a jiné paměti při privilegiích zemských na Karlštejně se nacházejí a předešlými několika sněmy jisté osoby k inventování privilegii zemských, tak aby vedle vyměření zřízení zemského náležitě sepsány a ty zinventovaný purkrabům Karlštejnským v moc uvedeny býti mohly, voleny jsou, protož aby se ty osoby, zejména Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladař domu Rožmberského, Kryštof z Lobkovic, na Tachově a látku, nejvyšší komorník království českého, Vácslav nejstarší Berka z Dube a z Lipého a na Rychmburce, nejvyšší sudí království českého, Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyšší sudí dvorský království Českého Jan Jiří z Švamberka na Boru, Vorlíku a Ronšperce, Volf Novohradský z Kolovrat a na Lnářích Hertvík Zejdlic z Šenfeldu, na Polný, Chocni a Zvoleněvsi, JMCské komorní dvorská rada a JíMCové jakožto králové české měst podkomoří, z pánův; Jan z Klenového a z Janovic, na Žinkovech a Žitíně. nejvyšší písař království Českého, Humprecht Černín z Chudenic a na Chudenicích a Ouňovicích, podkomoří království Českého a hejtman hradu Pražského, Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běroničkách, Jan Malovec z Malovic na Kamenici a Chejnově, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, Adam Předenice z Předenic a na Dešenicích, Vácslav Pětipeský z Chýš a Egrberku a na Blahoticích, z vladyk, v pondělí den sv. Medarda, totiž 8. měsíce Junii jinak června na Karlštejn sjeli, takové inventování privilegií zemských před sebe vzali a při tom toho obzvláštně a s pilností šetřili, co by se tak mezi týmiž privilejími zemskými na výš psané zástavy vztahovalo, to v jisté poznamenání uvedli; a co by se jim zdálo potřebného býti, z toho vejpisy aneb i originály s sebou sem na hrad Pražský přivezli. Při čemž ráčí-li JMCská jako král Český také chtíti osobu nebo dvě z obyvatelův tohoto království, kteréby se JMti líbily, míti, to se při milostivé vuoli JMCské zůstavuje.

A když by tak ty věci sem na hrad Pražský přineseny byly, dávají stavové JMCské jakožto králi Českému, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám JMCské souduov dvorského a komorního moc, aby to, jakým by prostředkem takové jednáni před sebe vzato a konáno býti mělo, uvážili, k němu přistoupili, s těmi osobami jednali i zavírali a potom při budoucím sněmu, na čem to postaveno bude, všem třem stavům v známost uvedli. Však chtěl-li by kdo z obyvatelův tohoto království aneb zemí k němu připojených takové statky vyplatiti a na ně tak mnoho nebo více jako nynější držitelově, půjčiti, prosí stavové JMCské ponížené, aby jim toho mimo jiné dopříno bylo. Jestližeby pak která z těch výš psaných na Karlštejn volených osob k tomu času tam pro nedostatek zdraví svého aneb pro jiné slušné příčiny přijeti nemohla, proto nic méněji jiní tu přítomní aby to vše vykonati, k místu a konci vésti mohli, k čemuž také týmž osobám list věřící pod pečetí zemskou, jakž relací zemská ukazuje, dán býti má.

Z strany nařízení veřejné hotovosti.

Dále pak, aby z strany ochrany (kterouž nám a vlasti naší, též manželkám a dítkám našim, ano i zemím k tomuto království připojeným, jakožto přátelům našim milým, povinni jsme) stavy nic nesešlo, ačkoliv předešle k milostivé žádosti a zalíbení JMCské veliké svolení rozličných sbírek na sebe i poddané své sou učinili, však ani na to se neohlédajíc na tom sou se s JMCskou snesli: předně, JMCská z panství svých, páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou a statky pozemské mají i jiní klášterové, též mistři, kollegiatové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky svobodné a zápisné a jakéžkoli jiné anebo platy komorní, městské i šosovní, též také kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakýchžkoli užitcích mají, též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteří v tomto království handle a obchody své vedou, aby všickni listy přiznavací z statkův pozemských, veďle šacuňku léta etc. padesátého sedmého a z jiného jmění podle spravedlivého vyhledání berníkům krajským mezi tímto časem a svatým Janem Křtitelem nejprv příštím odeslali, a tíž berníci krajští ihned potom dotčené listy nejvyšším berníkům zemským aby odvedli a v týchž listech přiznavacích jeden každý, co tak koliv statku na ten čas vedle výš psaného předešlého šacuňku aneb jinač tím spůsobem, jak se to léta osmdesátého osmého konalo, v držení a užívání jest aneb jak mnoho peněz na úrocích má, zejména aby dostavili. A jestližeby se kdo při berni toho, co jest tak statek jeho téhož padesátého sedmého léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti při berni vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se jaká proměna v tom čase, buďto že by statku přikoupil aneb uprodal aneb že by se bratří a strejci o statek rozdělili, to aby jedenkaždý pořádně rozvrhl a, čeho tak kdožkoli v drženi jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznali a z toho, co se komu podle téhož šacuňku počítajíc z pěti tisíc kop grošův českých z statku pozemského a z půl třináctá tisíce kop grošův českých peněz na ourocích jednoho rejthara zbrojného vypraviti dostane, do týchž listův přiznavacich doložil. Jestližeby se pak při kterých statcích aneb jakémkoli jmění taková proměna nacházela, žeby se toho šacuňku předešlého léta padesátého sedmého učiněného doptati nemohl, tehdy jedenkaždý sám se na ten spůsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se spravedlivě zachovati má.

A když tak listové přiznavací nejvyšším berníkům odesláni budou, mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, což komu na týž mustruňk vyslati přijde, mustrherům krajským odeslati a stavové také JMCské, nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, též radám JMti soudu dvorského a komorního a těm osobám níže psaným z obce voleným tu moc dávají, kdyžbykoli JMCská s úředníky a soudci zemskými též radami JMCské a týmiž osobami to za potřebné uznati a den skrze mandáty k takovým mustruňkům jmenovati ráčil, aby od týchž mustrherův níže psaných beze všech odtahův týž lid mustrován a dále, jakby o tom poručeno bylo, vyzdvižen býti mohl.

A mustruňkové v těchto místech držáni býti mají, k kterýmžto mustruňkům voleni jsou mustrherové v krajích tito:

v kraji Prachenském na Písku Jaroslav Libštejský z Kolovrat a na Hrádku Staro-sedlským, Petr Boubínský z Oujezda a na Střele;

v kraji Bechynském na Táboře Jan Albrecht Křinecký z Ronova, Jan Malovec z Ma-lovic, na Kamenici a Chejnově;

v kraji Slánském v Slaném Vácslav purkrabě z Donína a na Bílém Oujezdci, Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích;

v kraji Litoměřickém v Litoměřicích Adam Havel z Lobkovic a na Duchcově, Zde-slav mladší Kaplíř z Sulevic a na Zelenících;

v kraji Kouřimském v Kouřimi Petr Karel Holický z Šternberka a na Českém Štern-berce, Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách;

v kraji Čáslavském v Čáslavi Kašpar Melichar z Žerotína a na Nových Dvořích a Ovčářích, Tristram Lukavecký z Lukavce;

v kraji Vltavském v Sedlčanech Jan z Vrtby a na červeném Hrádku, Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Olbramovicích;

v kraji Podbrdském v Berouně Hynek z Roupova, Vratislav starší z Mitrovic a na Všeradicích;

v kraji Plzenském v Plzni Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském a čečovicích, Zikmund Chotek z Chockova a v městečku Touškově nad Mží;

v kraji Žateckém v Žatci Leonhard Kolon svobodný pán z Felsu a na Andělské Hoře, Sezima Miřkovský z Tropčic a na Verušičkách;

v kraji Boleslavském v Boleslavi Zikmund Smiřický z Smiřic, na Skalách, Dubu a Kostelci nad Černými Lesy, Jiřík Vančur.i. z Ře-hnic a na Studenci;

v kraji Hradeckém v Hradci Albrecht Gottfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, Kryštof Vácslav Kapoun z Svojkova a na Hlušících:

v kraji Rakovnickém v Rakovníce Vilém z Landštejna na Krasově a Sosní; Vácslav starší Hochauzar z Hochauzu a na Pšovlcích;

v kraji Chrudimském v Chrudimi Vácslav nejstarší Berka z Dube a z Lipého a na Rychmburce, nejvyšší sudí království českého, Jan nejstarší Lukavský z Lukavce a na Zámrsku.

V městech pak Pražských hejtmané týchž měst lid pěší i jízdný mustrovati mají a dotčení mustrherové na týž den v táž místa se mají dáti najíti, také i obyvatelé jednoho každého kraje k témuž dni to, což na kterého z nich vypraviti přijde, zouplna a konečně vyslati, však kdoby více nežli v jednom kraji statku pozemského měl, ten, bude-li chtíti, bude moci ze všech statkův do jednoho kraje k témuž mustruňku vyslati. A při týchž mustruňcích mustrherové k tomu se vší bedlivostí dohlídati a na to pozor míti mají, při kom by jaký nedostatek našli, k každému se o to domlouvati a, aby se v tom ihned napravil, napomenouti moc měli [sic].

K mustruňku jedenkaždý z obyvatelův království tohoto vedle šacuňku svého, jakž výš dotčeno, aby vždy z pěti tisíc kop grošův českých a z peněz na úrocích z půl třináctá tisíce kop grošův českých jednoho rejthara zbrojného oupravně vypraviti a poslati povinen byl, tak aby rejthar pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus. vobojček a šturmhaub, plechovice, šorc, zárukáví, brnění a při boku meč neb jinou dobrou braň mel. Toho také šetříno býti má, aby mezi jízdnými vždycky ti, kdožby buďto jeden aneb jich několik spolu šest koní zbrojných vypravili, jednoho z stavu panského aneb rytířského aneb jinou osobu hodnou v věcech válečných a krygsmanských bývalou a zkušenou pro zachování dobrého řádu mezi nimi měli a vyslali. Z strany pak lidu pěšího poněvadž toho tak příliš veliká nás všech potřeba ukazuje, na tom sou se stavové snesli, aby také každý dvadcátého poddaného svého usedlého a z měst, kteří třetího stavu užívají, patnáctého k též potřebě zemské vypravili a vyslali, tak aby vždy dva z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s láduňky, s šturmhaubem a braní dobrou při boku a třetí s halapartnou neb voštíp dobrý, též brani dobrou a šturmhaub na hlavě měli. Pakliby kdo s koně aneb s pěšího býti nemohl, tehdy s jinými před mustruňkem aby se snesl a takového koně zbrojného a pěšího, jakž výš dotčeno, společně aby vypraviti povinni byli.

A tíž mustrherové krajští, jakžby v jednom každém místě lid jízdný a pěší zmustrovali a zouplna-li se počet jich vedle přiznavacích listů našel, JMCské a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v známost uvésti mají; jestližeby pak kdo k tomu času listu svého přiznavacího berníkům krajským časně neodeslal anebo k mustruňku počtu svého koní jízdných i lidu pěšího neposlal, aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, toho tíž mustrherové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským (žádného v tom nešanujíc) poznamenaného odeslati mají a več to JJMti tomu každému obrátiti ráčí, tím se každý spraviti a sobě sám vinu dáti musí.

K čemuž jestližeby přišlo, a ten lid jízdný i pěší vyzdvižen býti a vytáhnouti musil, tehdy JMCská střelbou a municí náležitě jej opatřiti chtíti ráčí, k čemuž fůry od svobodníkův, nápravníkův, dědinníkův a dvořákův, kteří v tomto království sou, dány býti mají; a jedna každá vrchnost týž lid válečný, kterýž vyšle, sama vypraviti a potom v poli jízdné na svůj náklad vychovati aby byla povinna. Na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou sbírku učinili, tak aby jich vždycky dvacet jednomu na tejden po jedné kopě míšeňské dávali, však aby žádný té zbírky z poddaných dříve vyzdvižení téhož lidu válečného nevybíral ani také mimo to, což se svrchu píše, aby ničímž více z strany té vejpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval a to pod pokutou takovou, jakou by mu soud zemský nalezl a vyměřil.

K spravování pak téhož lidu při tomto soudu zemským letničným nejprve příštím JMCská s nejvyššími úředníky a soudci zemskými ráčí chtíti nejvyššího, rytmistry a hejtmany národu českého, kterýmž služba z těch nahoře psaných svolených pomocí od JMCské placena býti má, naříditi. Jestli žeby také kdo jízdného neb pěšího lidu svého tak oupravně, jak nadepsáno jest, nevypravil, tehdy rytmistr neb hejtman ihned na náklad těch nebo toho bude moci jiné hodné jízdné neb pěší najíti a objednati a ty tak oupravně nevypravené zase domů k jich vrchnosti odeslati, a ta jedna každá vrchnost bude povinna ten náklad i s škodami na to vzešlými rytmistru neb hejtmanu zase navrátiti beze všech odtahův a prodlévání; pakliby toho neučinil neb neučinili, tehdy to na nich bude moci dobýváno býti zatykačem od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského tak, jakoby se na něj přísudek stal. A když by pak také který ten rejthar neb pěší z pole bez povolení hejtmana nebo rytmistra svého odjel nebo odešel, ten každý na hrdle trestán býti má. Též také nejvyšší, rytmistři ani hejtmane žádného z ležení bez slušné a hodné příčiny propouštěti nemají pod skutečným od JMCské trestáním; a když by týž lid do pole vytáhl, kde by a v které místo nejpotřebněji, pro opatření mezí a hranic království českého a zemí k němu připojených bylo, obrácen býti měl, to se při dobrém zdání JMCské, nejvyšších úředníkův a soudcův zemských, rad JMCské a týchž osob k tomu z obce volených níže psaných zůstavuje. A tyto osoby z krajův k tomu voleny jsou:

z kraje Bechynského Jan Albrecht Křinecký z Ronova a na Březně, Štefan z Ejcinku z Hozlau a na Hněvkovicích; a na Landštejně, dědičný komorník arciknížetství Rakouského, Jiřík mladší Vratislav z Mitrovic a na Zalší, purkrabě hradu Pražského, Jeronym Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích

z kraje Prachenského Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladař domu Rožmberského, Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství království Českého, Petr Boubínský z Oujezda a na Střele, Bohuslav z Malovic, na Dřitni a Vihlavech;

z kraje Slánského Vácslav purkrabě z Donína a na Bílém Oujezdci, Vácslav Ludvikovský Bezdružický z Kolovrat a na Buštěhradé, Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích, Matyáš Stampach z Štampachu a na Kornhauze;

z kraje Litoměřického Hendryeb. z Vartmberka, na Kamenici a Zvířeticích, dědičný šenk království Českého, Adam Havel z Lobkovic a na Duchcově, Adam Hrzan z Harasova, na Skalce, Landškrouně a Landšperce, Petr Kostomlatský z Vřesovic a na Boskovicích;

z kraje Kouřimského Petr Karel Holický z Šternberka a na českém Šternberce nad Sázavou, Karel Mracký z Dubé a na Pyšelích, Adam Zapský z Zap a na Dubci, Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách;

z kraje čáslavského Vlachyně z Říčan a na Studenci, Kašpar Melichar z Žerotína, na Nových Dvořích a Ovčářích, Joachym Kalenice z Kalenic a na Zručech, Jan starší Lukavecký z Lukavce a na Klucích;

z kraje Vltavského Zdeněk z Lobkovic, na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada, Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku, Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Olbramovicích, Diviš Černín z Chudenic a na Nedrahovicích;

z kraje Podbrdského Jaroslav Libštejnský z Kolovrat a na Hrádku Starosedlským, Hynek z Roupova, Vratislav starší z Mitrovic a na Všeradicích, Jindřich Otta z Losu a na Nížburce;

z kraje Plzeňského Jiří hrabě z Gutnštejna, na Ryžmburce, Hostouni a Svržně, Vilém z Lobkovic, na Tejně Horšovském a čečovicích, Zikmund Chotek z Chockova a městečku Touškově nad Mží, Diviš Markvart z Hrádku, na Trpistech a Bělý;

z kraje Žateckého Adam starší z Valdštejna a na Sedčicích, JMCské mundšenk, Leonhard Kolon z Felsu a na Andělské Hoře, Sezima Miřkovský z Tropčic a na Verušičkách, Krištof Doupovec z Doupova;

z kraje Boleslavského Ferdinand purkrabě z Donína a na Benátkách, Bohuslav Kři-necký z Ronova, na Dětenicích a Vlčicích, Krištof Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou, Jiřík Vančura z Řehnic a na Studenci;

z kraje Hradeckého Albrecht Gottfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, Krištof Jaroslav Trčka z Lípy, na Opočně a Smiřicích, Krištof Vácslav Kapoun z Svojkova a na Hlušících, Jan Vostromiřský z Rokytníka na Vostromiři;

z kraje Rakovnického Vilém z Landštejna na Krasově a Sosni, Beneš Libštejnský z Kolovrat a na Petršpurce, Vácslav starší Hochauzar z Hochauzu a na Pšovlcích, Václav Chotek z Chockova;

z kraje Chrudimského Mikuláš z Lobkovic a na Nových Hradech, Albrecht Slavata z Chlumu a z Košmberka, na klášteře Podlažském a Chrasti, Jan Myška ze Žlunic a na Zaječicích, Jan Lukavský z Lukavce a na Zámrsku.

O Loketských, Chebských a Kladských.

Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče: s těmi JMCská podle milostivé vůle své o pomoc jich, kterou by složiti měli, jednati dáti moci ráčí, a což tak od nich svoleno bude, to také ne jinam než na ten válečný spůsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má.

O městech horních a těch, kteříž ještě k třetímu stavu městskému připojeni nejsou.

Z strany pak měst horních a těch, kteří ještě k třetímu stavu městskému připojeni nejsou, JMCská s stavy tohoto království jest se na tom milostivě snésti ráčil, že se táž města o ty již předešle svolené a sněmy zapsané pomoci s jinými tak, aby v tom mírná rovnost zachována byla, srovnati podle náležitosti jsou povinni a tu, což slušného bude, od sebe odvésti. K čemuž jsou stavové jisté osoby z prostředku svého níže psané volili, totiž z stavu panského z Adama z Šternberka, na Bechyni a Sedlci, nejvyššího sudího dvorského království Českého a hejtmana Nového města Pražského, Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu, na Polný, Chocni a Zvoleněvsi, JMCské komorní dvorskou radu a JíMCové jakožto králové České měst podkomořího; z stavu rytířského Krištofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicich, Václava Budovce z Budova, JMCské radu nad apellacími; z stavu městského Vácslava Pražáka, jinak Fafouta, měštěnína Nového města Pražského, jakožto nejvyšší berníky sněmem předešlým léta etc. devadesátého šestého volené, kterýmžto sme přidali: Fridericha Šlika z Holejče, hrabě z Pasounu, z Lokte a na Plané, nejvyššího mincmejstra království českého. Než co již dalšího na tento rok devadesátý osmý svolení se dotyce, poněvadž jsou stavové ty všecky svolené pomoci JMCské v moc dali, ráčí se JMCská podle milostivé vůle své s nimi, coby na tento rok dávati měli, milostivě poručiti dáti narovnati, však aby takové od nich skládané pomoci na týž lid válečný toliko obráceny byly, za to JMCskou stavové poníženě prosí.