Z kraje Bechyňského: Jan Albrecht Křinecký z Ronova a na Březně, Štěpán z Ey-cingu a na Landštejně, dědičný komorník arciknížetství Rakouského, z pánův; Jiřík mladší Mitrovský z Mitrovic a na Zalši, purkrabě hradu Pražského, Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích, z rytířstva.

Z kraje Prachenského: Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, zprávce a vladař domu Rožmberského, Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství království Českého, z pánův; Petr Boubínský z Oujezda a na Střele, Bohuslav Malovec z Malovic na Dřitni a Vejhlavech [sic], z rytířstva.

Z kraje Slánského: Vácslav purkrabě z Donína a na Bílém Oujezdci, Jan Zbyněk z Hazmburku a na Budyni, z pánův; Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích, Ctibor Tiburčí Žďárský ze Zdaru a na Kladně, z rytířstva.

Z kraje Litoměřického: Hendrych z Vartmberka na Kamenici a Zvěřeticích, dědičný šeňk království Českého, Adam Havel z Lobkovic, z pánův; Adam Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperce, Petr Kostomlatský z Vřesovic a na Buškovicích, z rytířstva.

Z kraje Kouřimského: Petr Karel Holický z Šternberka a na českém Šternberce nad Sázavou, Karel Mracký z Dube a na Py selí eh, z pánův; Adam Zapský z Zap a na Dubci, Jeroným čejka z Olbramovic a na Chválách, z rytířstva.

Z kraje čáslavského: Vlachyně z Říčan a na Studenci, Kašpar Melichar z Žerotína a na Nových Dvořích, z pánuov; Joachym Kalenice z Kalenic a na Zručech, Jan starší Lukavecký z Lukavce a na Klucích, z rytířstva.

Z kraje Vltavského: Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada, Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku, z pánův; Voldřich Myška ze Žlunic, Adam Velemyský z Velernyšlovsi a na Volbramovicích, z rytířstva.

Z kraje Podbrdského: Bohuslav Havel z Lobkovic na Točnice, Blšanech a Vopálce, z pánův; Jiřík Otta z Losu a na Nížburce, Vratislav starší z Mitrovic, z rytířstva.

Z kraje Plzeňského: Jiří hrabě z Gutnštejna na Ryžrnberce, Hostouni a Svržně, Vilém z Lobkovic na Tejně Horšovském a Čečovicich, z pánův; Zikmund Chotek z Chočkova a v Touškově nad Mží, Diviš Markvart z Hrádku na Trpistech a Běli, z rytířstva.

Z kraje Žateckého: Leonhart z Felsu a na Andělské Hoře, Maximilian Hasištejnský z Lobkovic a na Drahonicích, z pánův; Sezima Miřkovský z Stropčic a na Verušičkách, Linhart Štampach z Štampachu na Hognsdorfu a Libouši, z rytířstva.

Z kraje Boleslavského: Jindřich starší purkrabě z Donína a na Benátkách, Bohuslav Křinecký z Ronova na Dětenicích a Vlčicích, z pánův; Krištof Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou, Jiřík Vančura z Řehníc na Stu-denci, z rytířstva.

Z kraje Hradeckého: Jan z Šternberka oc, Albrecht Gotfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, z pánův; Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běroničkách, Jan Vostromiřský z Rokytníka a na Vostromíři, z rytířstva.

Z kraje Rakovnického: Vilém z Land-štejna na Krasově a Sosni, Krištof Jindřich Krakovský z Kolovrat a na Šípech, z pánův; Vácslav Hochauzar z Hochauzu a na Pšovicích, Vácslav Chotek z Chočkova a na Všetatech, z rytířstva.

Z kraje Chrudimského: Burian Špetle z Janovic a na Morašicích, Albrecht Slavata z Chlumu a z Košmberka na klášieře Podlažském a Chrasti, z pánův; Jan Myška ze Žlunic a na Zaječicích, Jan Lukavský z Lukavce a na Zá-mrsku, z rytířstva.

Při tom také všickni tři stavové království tohoto Českého JMCské za to poníženě prosí a té nepochybné naděje jsou, že JMCská při obyvatelích krajiny Chebské, též hrabství Kladského a panství Loketského dostatečně a milostivě to naříditi ráčí, aby v této důležité potřebě s námi jednostejnou v těchto všech tímto sněmem svolených pomocech rovnost nesli a z těch zbírek i svolených pomocí tím vším spůsobem se nevytahovali; nýbrž k zaplacení toho lidu válečného od stavův království tohoto svoleného ji zouplna a na ty terminy na hrad Pražský v to místo, kdež se ode všech tří stavův téhož království taková pomoc skládati bude, odvozovati povinni byli; nebo kdyby se toho nestalo, že by stavův svolené jich pomoci k placení toho válečného lidu nijakž postačiti nemohly.

Vyslaní pak poslové z markrabství Moravského s plnou mocí na tom jsou se snesli: předně aby všecky pomoci jejich na minulém sněme svolené JMCské dotud a tak dlouho, jakž též jejich sněmovní svolení ukazuje, zouplna vycházely; však jestli žeby v tom čase, (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) k veřejnému tažení přišlo, aby zastavy markrabství Moravského takové kontribucí předešlým sněmem svolené podle vejminek na všech předešlých sněmech činěných zůstaly. K další pak milostivé JMCské žádosti a k této nynější veliké své i všeho křesťanstva se dotýkající ne-vyhnutedlné potřebě, nešetříce a neohlédajíce sena své předešlé mnohé i nynější obtížnosti, na tom se snesli a pět set koní zbrojných, pět setarkybuzírů a pět set jiných koní lehkých, kteříž by se dobře k boji hoditi mohli ■ a lidu pěšího hodného dva tisíce zouplna JMCské svolují a na náklad svůj proti tomu ukrutnému nepříteli Turku,tu kdež toho největší potřeba ukazovati bude,vypraviti a týž lid v poli za šest měsícův pořád zběhlých, nepočítajíce v to půl měsíce do pole tažení a půl měsíce z pole tažení, chovati ano i svého obzvláštního colmistra, aby jim platil,naříditi a nicméně předešle sněmy nařízenou hotovost pohotově míti chtějí. Kterýžto lid jejich nejvyšším jenerálním polním hejtmanem aneb jeho nejvyšším lejtenantem, kterýž tak od JMCské nařízen bude, říditi a spravovati se má. A odkud by se takovému výš psanému lidu platiti mělo, toho na sněmu svém obecném, kterýž jim JMCská položiti ráčí, naříditi nepominou. Naposledy na stavení Komárna a Ujváru, poněvadž jim na těch; obou pevnostech nemálo záleží, jistou pomoc JMCské, tak jakž jsou se o to s JMU snesli,učiniti a v jistém čase JMti odvésti chtějí.

Nicméně vyslaní z knížetství Slezských na milostivé a otcovské JMCské předložení, ano i ohlédajíce se na svou a téměř všeho křesťanstva nevyhnutedlnou potřebu, na tom jsou se snesli, aby všecky pomoci též předešlým sněmem jejich svolené zouplna JMti vyplnili, však na ten způsob, aby z těch sedmdesáti tisíc tolarů na hranice svolených skrze colmistra jejich po zmustrování lidu válečnému placeno bylo, tak aby se týž lid válečný na těch pevnostech zouplna držel; a mimo to na náklad svůj vlastní patnácte set koní zbrojných a dva tisíce lidu pěšího JMCské též za šest měsícův, týmž způsobem jako Moravané, v poli držeti a tu kdež toho největší potřeba ukazovati bude podle milostivé vuole JMCské vypraviti chtějí. Kterýžto lid jejich nejvyšším jenerálním polním hejtmanem aneb jeho nejvyšším lejtenantem, kterýž tak od JMCské nařízen bude, říditi a spravovati se má. Nicméně i jistou sumu peněz na stavení a zpevnění pevnosti Komárna a Ujváru JMti jsou svolili, kteréž také tu, kdežby jim od JMti oznámeno bylo, v ta místa a na jistý čas odvésti nepominou.

Což se hotovosti a veřejného taženi dotýče, tu tolikéž mezi sebou že naříditi chtějí; však tak a na ten spůsob, jestližeby to veřejné tažení (čehož pane Bože ostřež) státi se mělo, že z těch sedmdesáti tisíc tolarů sjíti a ta suma za nimi zůstati má. A poněvadž pak ještě není žádného mezi nimi snesení, jakouby zbírku mezi sebou na placení tomu lidu válečnému a k vyplnění té sumy na stavení Komárna a Ujváru povolené naříditi měli, JMCská jim stavům z knížetství Slezských sjezd obecný položiti a při tom k nim té milostivé naděje býti ráčí, že při uvažování takové zbírky ten prostředek mezi sebou oberou a mírné rozdělení, tak aby sobě žádný slušně co ztěžovati neměl, nařídí.

Dále, vyslaní z Horních Lužic v tom se ohlásili, že také ty všecky předešle svolené pomoci JMCské vyplniti a mimo to k nynější této veliké a znamenité potřebě půl druhého sta koní zbrojných a tři sta pěších pod jedním praporcem dobře vypravených střelcův JMti za šest měsícův na svůj náklad v poli, tím spůsobem jakž výš psáno, držeti a jim též skrze colmistra svého platiti chtějí; nicméně i jistou sumu peněz na pomoc zpevnění Komárna a Ujváru JMti svolili a té, kdyžby jim od JMti v jistý čas oznámeno bylo, odvésti nepominou. A dále s vyslanými z knížetství Slezských v jiných artikulích se srovnávají.

Vyslaní pak z Dolních Lužic též mimo předešle svolené pomoci a berně, kteréž všecky JMCské vyplniti chtějí, ještě také na svůj vlastní náklad sto koní zbrojných a tři sta pěších za šest měsícuov v poli na svůj náklad držeti se uvolují, a těm také skrze colmistra svého platiti mají, nicméně i na zpevnění pevnosti Komárna a Ujváru jistou pomoc, kterouž také, kdežby JMCská poručiti ráčil, odvésti chtějí, svolili; však JMt za to žádají a v tom se JMti důvěřují) že to při kurfirštu Brandeburském milostivě podle svého milostivého zakázáni objednati ráčí, aby také z panství Štorkova a Peškova pomoc jim k dobrému odvedena byla. V jiných artikulích s vyslanými z knížetství Slezského a markrabství Horních Lužic se srovnávají a k nim přistupují. Však týž lid z Horních i Dolních Lužic výš psaný a tak JMti svolený, aby k lidu knížetství Slezských připojen byl.

O pštoluňku.

Jakož jest JMCská stavům to milostivě předložiti ráčil, že pro mnohé příčiny velikou toho potřebu milostivě poznávati ráčí, aby stavové království tohoto též i země k němu příslušející a vtělené podle pštoluňku od JMCské stavům, též osobám z těch zemí s plnou mocí vyslaným podaného (jakž týž pštoluňk to v sobě šíře obsahuje a zavírá), lid ten jízdný i pěší válečný tímto sněmem do království Uherského svolený přijímán a podle téhož pštoluňku témuž lidu aby placeno bylo: i všickni tři stavové též vyslaní s plnou mocí z zemi k tomuto království příslušejících tak učiniti a podle takového pštoluňku jedna ta každá země lid svůj jízdný i pěší přijímati dáti chtějí.

Což se nařízení defensí dotýče, stavové toho při tom předešlého sněmu, kterýž léta etc. 93 v středu po Všech svatých zavřín, vyměření zůstavují, a na místo Šebestiána Šlika hraběte z Holejče, poněvadž jest prostředkem smrti z světa sešel, Adama Havla z Lobkovic a na Duchcově volili a nařídili. A poněvadž se pak tato vejprava lidu válečného s velikou obtížností nás i chudých poddaných našich děje, aby takový náklad veliký daremní nebyl, než k dobrému a užitečnému všeho křesťanstva se vztáhnouti mohl, JMCská ráčil se jest stavům království tohoto nicméně i vyslaným z zemí k němu příslušejících milostivě zakázati a ohlásiti, že při lidu válečném i jejich správcích a vůdcích [s] zvláštní pilností, předně bázeň boží, dobrý řád též pilnost i bedlivost a jinou dobrou disciplinu naříditi a nad tím milostivou ruku držeti, nicméně i z strany hodných profiantův, aby jich lid válečný v slušné a náležité mírnosti podle taxy aneb uložení dostávati mohl, tak že stavové království českého i země k němu příslušející sobě v čem nejmenším co ztěžovati míti nebudou, naříditi chtíti ráčí. Z kderéhožto tak milostivého a otcovského JMti k nám zakázání, se vši vděčností je přijímajíce, poddaně a poníženě JMti děkujeme.

Což se mustruňkův držení dotýče, na tom jsme se všickni tři stavové království tohoto snesli, aby po všech krajích mustruňci v místech těchto držáni byli, totiž: v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Práchenském na Písku, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Slánském v Slaném, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Žateckém v Žatci, v kraji čáslavském v Čáslavi, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci Králové, v kraji Kakovnickém v Rakovníce.

Totiž v pondělí po božím vstoupení nejprve příštím [8. května] a hejtmane krajští, kteříž tehdáž budou, jedni každí v svých krajích musterherové býti a takový lid mustrovati mají. A ti aby se též na týž den v ta místa, jakž se svrchu píše, najíti dali, a tu jeden každý podle šacuňku léta etc. 57 nařízeného z pěti tisíc kop grošův českých jeden kůň zbrojný dobrý hodný a třidcátého člověka pěšího z osedlých aby postavil a zmustrovati dal; pakliby kdo s kůň býti nemohl, tehdy s jinými hned při témž mustruňku aby se snesl, a kolik se jich tak o jeden kůň snese, týmž způsobem i o lidi osedlé, kdožby jich tolik neměl, s jinými se snášeti mají, to páni mustrherové aby poznamenali.

A skrze mustruňk má jíti kůň dobrý a rejthar na něm má míti zbroj černou, šturmhaub přední i zadní kus, vobojček, plechovice, šorc a zárukáví brněné a dvě ručnice, meč aneb dobrou braň při boku. A jestližeby pak mustrherové našli, že by se kdo tak nevypravil, ten každý podle jejich uvážení a uložení aby se napravil.

Pakliby kdo na témž mustruňku nebyl a najíti se nedal, toho každého aby ihned mustrherové JMCské, aneb komuž poručeno na místě JMti bude, poznamenaného odeslali. A kdožby koliv tak k mustruňku s počtem svým nepřijel aneb neposlal, a ani také listem svým k předešlému poslednímu šacuňku se nepřiznal, toho nejvyšší úředníci a soudcové zemští při nejprvnějším soudu, kterýž po témž mustruňku držán bude, aby před nimi stál, obeslati mají, a več takové jeho neposlušenství a provinění jemu obráceno bude, z toho aby žádnému viny nedával, nežli samému sobě. Však to při každého vůli buď, jestliže k mustruňku aneb také potom i do pole služebníky aneb koně své bude chtíti vypraviti podle tohoto šacuňku aneb jiné z peněz najíti, že to bude moci učiniti. A pro lepší a gruntovnější vyhledání těch věcí mají registra šacuňkův berních i také mustruňkův krajských těm mustrherům do jednoho každého kraje, když mustruňkové budou se míti držeti, odesláni býti.

Na tom jsou se také stavové snesli, že jsou ku potřebě zemské za mustrhera na hranice uherské tomu lidu, kterémuž platiti sami od země mají, zvolili Radslava Vchynského ze Vchynic na Doubravské Hoře, Teplici a Zahořanech, JMCské radu a za colmistra Hendrycha Anselma Promnice z Promnic, JMCské radu nad apellacími, tak aby on vždycky kdyžby toho potřebí bylo a vypraven od stavův s colmistrem mezi týž lid s penězi jel a ten lid prvé, nežliby se jemu platilo, spolu s colmistrem zmustrovali a což komu náležitého bude zaplatili, a mimo potřebu po vykonání toho sami se na pomezí nikterakž bezpotřebně nezdržovali.

A nejvyšší úředníci a soudcové zemští, jimiž se berníci říditi a spravovati mají, ti aby to nařídili v čas potřeby, kterakby týž mustrher s colmistrem na tu cestu se vypravili a opatření své i vychování na groš zemský tam i zas do navrácení svého měli, o to i o službu s nimi jednati a snésti se mají.

Což se počtu colmistra království Českého dotýče, poněvadž jsou jisté osoby k přijímání počtův od berníkův tímto sněmem nařízeny, tedy též osoby aby od téhož colmistra takové počty přijaly, a stavové plnou moc toho soudu zemskému dali, aby po vyjití těch šesti měsícův a po příjezdu colmistra nejdéle v šesti nedělích k takovým počtům jemu den a místo jmenovali, v takové počty nahlédli, je bedlivě uvážili a o ně, pokudž se pořádní a spravedliví najdou, na místě postavili a z týchž poetův při nejprvnějším soudu zemském potom příštím téhož colmistra i kvitovati mohli.

A poněvadž se ihned lid válečný najímati a na to nejvyšším a rytmistrům nemalá suma zavdávati musi a na terminy k skládání svolených pomocí očekávati byla by věc pozdní: protož stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tu moc dávají, aby se mohli ve sto tisíc tolarů kdežkoli vzdlužiti a jistotu na takovou sumu na místě všech tří stavův království Českého pod pečetí zemskou učiniti. Avšak taková suma z nej prvnějších peněz, kteréžby se z těchto pomocí sněmem tímto k zaplacení lidu válečnému svolených sešly, zase bez prodlévání a s vděčností oplacena býti má.

Což se prubíře zemského dotýče, uznávajíce toho stavové, aby ten nařízen byl (poněvadž předešlý prostředkem smrti této časné z tohoto světa vykročil,) velikou potřebu býti, nebo pomíjení takového pruhování skrze vnášení cizích lehkých rozličných mincí do tohoto království velikou škodu JMCské i stavům přineslo: protož všickni tři stavové za téhož prubíře zemského na milostivou JMCské přímluvu volili jsou Jiříka Hejdelia z Rassenštejna nyní kancléře Starého města Pražského; kterýžto jakby se podle povinnosti a instrukcí sobě od stavů dané chovati měl, to jemu v známost uvedeno bude.

A jakož již také to nastalo, že mnozí lidé, jsouce zdrávi a mohouce k svým přem též i půhonům a obesláním státi, za nemocné se klásti dávají, chtějice sobě tudy další průtahy soudův učiniti a na to se bezpečíce, že nejvyšší úředníci zemští za tou příčinou, poněvadž těchto časů pů-honové dlouzí a u velikém počtu se vyhlašují, časně a před polednem podle vyměření zřízení zemského k týmž přísahám jiti dostačovati nemohou, odkudž mnozí v spravedlivostech svých zkrácení trpěti a nésti musejí: i aby takoví škodliví obmyslové a neřádové přetrženi byli a dále průchodu svého neměli, na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, jestližeby se kdy pro dlouhé vyhlašování půhonův toho prvního dne; při začátku kteréhokoli soudu zemského časně do kláštera svatého Jiří aneb do káply Všech svatých jiti nemohlo, tehdy aby to ihned nazejtří ráno před zasednutím soudu zemského tíž nejvyšší úředníci zemští s úředníky pražskými menšími desk zemských před sebe vzali, do kláštera svatého Jiří aneb do káply Všech svatých k týmž přisahám šli a takové nemoci aby beze všech dalších odkladův od těch, kteříž se tak za nemocné klásti dadi, podle vyměření zřízení zemského spravovány byly.

A jakož jest předešlými sněmy o mladých lidech a jejich rozpustilostech, jakby jim ty zastaveny i oni také proto trestáni býti měli, vyměřeno, načež že dosti málo a zhola nic nedbají ani se v tom tak nechovají, nýbrž více a více takové jejich nechování starších přátel v ničemž neušetření buďto při svadebních veselích, krtinách aneb přátelských sjezdích u přítomnosti poctivého fraucimeru, paní a panen i jiných poctivých lidí se rozmáhá, tak že s ručnicemi jakž oni sami tak i čeládka jejich s dobytými braněmi, i bez plášťův, dosti nevážně a neušetřené beze všeho studu mezi poctivé lidi a fraucimer do světnic vcházejí, ano i na koních přijíždějí a rozličné příčiny k svádám a hadruňkům (z čehož i mordové mnohdykráte pocházejí) mnohým poctivým starým lidem i jiným, ubezpečíce se na své opatření, dávají. I aby takovým rozpustilostem a lehkomyslnostem jednou aspoň v cestu [se] vjíti a takoví neřádové přetrženi býti mohli, na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto s JMCskou snesli: jestližeby se kdykoli a u kohokoli trefilo, že by se od kohokoli buďto z mladších aneb z starších lidí kteréhokoli stavu takové jaké lehkomyslnosti a nevážnosti výš dotčené aneb jiné při výš dotčených sjezdích v přítomnosti poctivých lidí a fraucimerů daly aneb začínati chtěly, tedy od pána toho domu a hospodáře slibem ten každý zavázán býti a on ihned beze vší odpornosti slíbiti a pokojně se dále chovati má; a potom aby se při nejprvnějším soudu zemském na hradě Pražském, kterýž potom nejprve držán bude, stavěl a se ohlásil. Pakliby slíbiti nechtěl, tehdy má to en, v čímžby se to domě stalo, na nejvyšší úředníky a soudce zemské při nejprvnějším soudu zemském, kterýžby držán byl, vznésti a onen, večby mu to od JJMtí že slíbiti nechtěl, obráceno bylo, toho aby očekával.

A jestližeby se na takového kterého nevážného, že by se čeho toho dočinil a dopustil, našlo a vyhledalo, tedy JMCská jakožto král Český, aneb v nepřítomnosti JMCskó nejvyšší úředníci a soudcové zemští mají to v své uvážení vzíti a podle uznání JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských má ten každý na některý zámek pomezní v Uhřích na svůj vlastní náklad jeti a tam do jistého času trvati a v tom ve všem, jakžby mu to vyměřeno bylo, zachovati se povinen bude.

Nicméně také tímto sněmem všickni tři stavové z strany řádu a ustanovení jistého mezi všelijakými řemeslníky ve všem království českém, jakby nemírné drahotě, kteráž se již mezi nimi rozmohla, v cestu vkročeno a to přetrženo býti mohlo, JMCské, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským též radám JMti soudu komorního tu moc dávají: poněvadž již na větším díle takoví řádové sepsáni jsou a pro ušetření času při tomto sněmu k svému vyřízení a konci přivedeni býti nemohli, aby JMCská s nejvyššími úředníky, soudci zemskými a radami JMti soudu komorního jisté osoby ze všech tří stavů k sepsání a zkorigování takových řádů, prvé nežliby k vytisknutí dáni byli, milostivě naříditi ráčil. A kdyžby to tak od týchž osob k svému vyřízení přivedeno bylo, tedy JMCská jakožto král český, aby o tom milostivě ráčil poručiti, aby takové nařízení strany přetržení takových nemírných drahot vůbec vytisknuto a publikováno bylo a to mezi tímto časem a svatým Duchem nejprve příštím; a nad tím podle milostivého JMti zakázání, aby od JMti skutečná ruka držána byla.

A jakož nemalá ale veliká zbytečnost v šatstvu v království tomto, jakž při mužském tak i ženském pohlaví, zvláště od zlatohlavů, stříbrohlavů, aksamitů mozírovaných a tlačených též i karmazínů, krumplování hedbávím a šmelcem a jiných mnohých k tomu podobných bezpotřebných a daremných věcí nastala, za kteréžto věci nemalá ale znamenitá suma se vydává a ven z království tohoto vynáší: i na tom jsme se všickni tři stavové království tohoto (aby ale v tét ) tak znamenité a veliké potřebě za takové bezpotřebné věci taková suma nesčíslná z království tohoto se nevynášela a nevydávala, nýbrž aby na něco užitečnějšího a platnějšího obrácena býti mohla) snesli: aby žádný kupec, Šot ani žid žádných zlatohlavuov, stříbrohlavuov, zlatých tkanic, pasomanuov, aksamituov barevných, tlačených karmazinův, krumplování jak hedvábím tak šmelcem hned po svatém Jiří nejprve příštím v království tomto zjevně ani tajně neprodával. Pakliby kdo mimo to svolení aneb snesení sněmovní, žádného kupce nevyminujíc, takové výšpsané věci po svatém Jiří nejprve příštím prodával aneb v krámě jeho že by se našly, tomu každému mají pobrány a do komory JMCské vzaty býti.

Jakož jest JMt Římský císař, Uherský a Český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, stavuom království tohoto v známost milostivě uvésti ráčil, že jest Joachymovi Novohradskému z Kolovrat, purkrabí Karlštejnskému a presidentu komory české, zámek a panství Mělnické se vším a všelijakým k němu příslušenstvím v tom právě a s týmž právem, jakž jest toho Jiří z Lobkovic zástavou v držení byl a potom zase JMCské, pro své všem vuobec proti JMti jakožto vrchnosti své vědomé provinění, mezi jiným statkem a jměním svým v pokutě propadl, od datum majestátu JMCské dotčenému Joachymovi Novohradskému z Kolovrat, dědicuom a budoucím jeho na to daného, do čtyř let pořád zběhlých proti zapůjčení, na jednání a žádost JMCské k nastalým a nevyhnutedlným na lid válečný proti všeho křesťanstva a ouhlavnímu a dědičnému nepříteli Turku vydáním a pilným potřebám, čtyřmecitma tisíc [Slovo "tisíc" bylo později nad slovo "čtyřmecitma" položeno. In margine napsána juxta:

"Páni JJMti a vladyky z plného soudu zemského ráčili poručiti vedle tohoto artikule sněmovního o zástavu panství Mělnického učiněného a zapsaného poznamenati a ten omyl strany sumy zástavní, v kteréž JMCská Joachymovi Iv ovobradskému z Kolovrat též panství zastaviti ráčil, napraviti a to v těch slovích. Kdež stojí napsáno: Proti zapůjčení JMCské čtyřmecitma kop gr. č., že nemá státi ětyrmecítma kop gr. č., ale čtyřmecitma tisíc kop gr. č. Relator Volf Novohradský z Kolovrat a na Lnářích, z pánův. Actum v pátek po sv. Vítu léta oc 99.] kop grošuov českých, také na témž zámku a panství Jiřímu z Lobkovic zapsaných, zastaviti a nad to na opravu téhož zámku a panství v těch místech, kdežby nejužitečněji a nejpotřebněji bylo, puoi třetího tisíce kop grošů českých k sumě zástavní přiraziti a povoliti ráčil; jakž týž majestát JMCské jemu Joachymovi Novohradskému z Kolovrat na to daný, to i jiné v sobě šíře obsahuje a zavírá. A poněvadž jsou stavové na sněmu obecném, kterýž léta etc. 79 v pondělí po Hromnicích na hradě Pražském při přítomnosti osoby JMCské držán a v outerý po neděli květné zavřín byl, k tomu své povolení dali, aby JMCská týž zámek a panství se vším a všelijakým, jakž dotčeno, k němu příslušenstvím od svatého Havla minulého 78 léta do dvadcíti let pořád zběhlých v té sumě, kteréž jest tak nyní on Joachym Novohradský z Kolovrat JMCské půjčil, Jiřímu z Lobkovic zapsati a zastaviti ráčil, a on Jiří z Lobkovic těch dvadcíti let pořád zástavou jmenovaného panství Mělnického než toliko do patnácti let nevydržel, tak že k vydržení těch dvacíti let zouplna od datum majestátu JMCské napřed dotčeného ještě čtyry léta náležejí a pozůstávají, za to JMCská stavuov milostivě žádajíc, aby k oznámené zástavě téhož zámku a panství Mělnického jemu Joachymovi z Kolovrat, dědicuom a budoucím jeho, do týchž ještě nevyplněných a nevyšlých čtyř let své dovolení dali; nicméně aby i on Joachym Novohradský z Kolovrat, dědicové a budoucí jeho, dotčený majestát sobě na to daný do desk zemských vložiti dáti mohli. Na kteroužto milostivou JMCské žádost stavové k takové výš psané zástavě dotčeného zámku a panství Mělnického, aby je témuž Joachymovi z Kolovrat, dědicuom a budoucím jeho, na svrchupsaný spůsob zastaviti moci ráčil, nicméně i on Joachym z Kolovrat, dědicové a budoucí jeho, takový majestát aby sobě ve dsky zemské klásti mohli, povolení své dávají.

Což se smluv a dědičného sjednocení, kteříž se německým jazykem jmenují erbanuňkové, s okolními kurfřršty a knížaty obnovení též i vysvětlení některých artikulův dotýče a kteřížby tak obnoveni a vysvětleni nebyli: JMCská se k tomu přičiniti ráčí, aby což nejdříve možné to předsevzato bylo a takové obnovení, vysvětlení a potvrzení aby při dskách zemských, při vej piších privilegii leželo, jestližeby kdy kdo vejpisu jich potřeboval aby toho užiti a dostati mohl. K kterémužto takových erbanuňkuov obnovení a vysvětlení stavové volili jsou nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady JMCské soudu dvorského a komorního, když-bykoli od JMCské k tomu obesláni byli povinni jsou se dáti najíti tak jakž od starodávna bývalo, I s nimi jakožto tímto sněmem od stavův zmocně; nými tíž erbanuňkové aby obnoveni, vysvětleni býti a k svému stvrzení přijíti mohli.

Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti než na milostivou žádost JMCské z své svobodné dobré vuole přes všecko přemožení mimo všecka jiná léta a daně přes paměti lidské i nad možnosti své a poddaných svých, všickni tři stavové království českého, též markrabství Moravské, knížetství Slezská, též markrabství Horních i Dolních Lužic jsme učinili, není a býti nemá k žádné újmě, škodě a nějakému protržení privilegiím, právuom, svobodám ani žádným starobylým zvyklostem a pořádkuom našim nyní na časy budoucí a věčné. A JMCská také nám na to, jakož i na předešlá naše svolení, podle milostivého uvolení revers dostatečný vydati míti ráčí.