56. Usnesení sněmu jenerálního, jenž svolán byl ke dni 10. února a ukončen dne 17. března 1595 na hradě Pražském.

1595, 10. února — 17. března. ■— Úřední zápis deskový v kvut. "Bílej sněmův obecn. od 1583 do 160"2li v králov. českém arch. zemském.

Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího pětistého devadesátého pátého v pátek po svaté Dorotě a zavřín téhož léta v pátek po neděli Judica, při přítomnosti nejjasnějšího knížete apá-na, pana Rudolfa Il., Římského císaře, Uherského a českého etc krále etc ode všech tří stavův království českého, poslův z markrabství Moravského, kní-žetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic, jakožto oudů k koruně české připojených etc s plnou mocí vyslaných, svoleni a zavříni jsou

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho a věčného pána Boha na věky požehnaného. Amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý z boží milosti volený Římský císař, Uherský a český etc král etc, pán náš nejmilostivější, sněm jenerální všem třem stavům království tohoto Českého, též poslům z mar-krabství Moravského, knížetství Slezských, markrabství Horních i Dolních Lužic s plnou mocí z týchž zemí vyslaným, jakožto oudům k tomuto království vtěleným a příslušejícím, na hradě Pražském léta tohoto etc devadesátého pátého ku pátku po svaté Dorotě milostivě položiti a rozepsati ráj čil, při kterémžto sněmu JMCská jakožto král! Český to milostivě oustně i v spisu oznámiti a předložiti ráčil, kterak z dopuštění božího pro hříchy naše k tomu již přišlo, že netoliko hranice křesťanské, nýbrž také i království České s zeměmi svými u velikém a znamenitém nebezpečenství postavené jsou, že se obávati, pokudž [by] tomu časně v cestu vkročeno a dotčené nebezpečenství skutečným a opravdovým přičiněním těchto i jiných křesťanských zemí odvráceno a zastaveno nebylo, že nepřítel Turek svou ukrutnou mocí markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským nenadálými vpády na nejvyšší škoditi a jakby je pod své jho přivésti mohl o to se starati a dnem i nocí usilovati chtíti bude. Jakož pak stavové království Českého a vyslaní z příslušejících zemí toho při sobě, že nynějšího času po vzdání a ztracení pevnosti Rábu mnohem více než kdy prvé na dobré péči se míti a na ty cesty jakby země tyto před dokonalým pádem obhájeny byly a v dobrém bezpečenství na-potom zůstávati mohly, považují; nebo v takových příčinách veliké periculum in mora jest, o čemž JMCská etc pán náš nejmilostivější v obzvláštním spisu něco více toho k lepšímu vyrozumění všech těch věcí, i také k dalšímu stavův uvážení milostivě podati ráčil.

Dále také, že JMCská hned časně při kurfirštích, knížatech a stavích svaté říše též také při vlaských knížatech, obzvláštně při jeho svatosti papežské, králi Španělském, Polském, Denemarském a velikém knížeti Mozkevském tolikéž i při jiných mnohých potentátích o další a větší pomoc na lidu, penězích i jiných potřebách všelijak milostivě vyhledávati a ji také obdržeti i k tomu z milosti boží přivésti ráčil, že se vejvoda Sedmihradský, Muldavský a Valašský s zeměmi svými JMCské k milostivě ochraně (k čemuž jest prvé za kralování a panování JMti císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana, pana děda a pana otce JMti nejmilejších, slavných a svatých pamětí, přivedeno býti nemohlo) dobrovolně podali a pro dobré všeho křesťanstva proti nepříteli Turku docela narovnali, z čehož stavové a vyslaní zemí k tomuto království příslušejících vyrozumívají, že JMCská pro země tyto a své milé poddané, aby pod ochranou JMti jakožto křesťanského císaře, krále a pána svého nejmilostivějšího v dobrém a stálém bezpečenství s manželkami a dítkami i vším jměním svým zůstávati mohli, až posavad se skutečně starati i napotom tolikéž o jejich dobré dle nejvyšší možnosti, žádné práce v tom nelitujíc, milostivě a otcovsky pečovati ráčí. Což majíce všichni tři stavové království tohoto spolu s vyslanými z zemí k témuž království příslušejících v pilném a bedlivém uvažováni a k srdcím svým připustivše, jiného najíti nemohli, než že pán Bůh všemohoucí rozmnožením již přílišným hříchův a nepravostí našich popuzen býti a metlou svou hroziti a ji téměř všemu křesťanstvu před oči staviti ráčí.

A protož všichni tři stavové království tohoto též s vyslanými z zemí k tomuto království připojených a vtělených s plnou mocí na tomto se společně snesli a mezi sebou i vuobec napomenutí učinili, aby všickni životy své se napraviti snažili, od těch všech hříchův a rozpustilostí přestanouce, ku pánu Bohu všemohoucímu se obrátili, srdcem poníženým a duchem pokorným za smilování, ukrocení hněvu jeho božského, za odpuštění hříchův a odvrácení pokuty snažně prosili, v té celé víře a v tom doufání, že na nás křesťany milosrdnýma očima vzhlédnouti, hněv svůj od nás odvrátiti a veselého vítězství nad tím neznabohem, tyranem Turkem, jakožto ruhačem jmena syna božího a ouhlavního nepřítele víry svaté křesťanské, popříti ráčí.

S tou pak milostivou JMCské omluvou, kterouž nám z strany rozepsání sněmu o potřeby naše obecné podle předešlého JMCské i nynějšího milostivého zakázání učiniti ráčil, my všichni tři stavové království Českého, poznávajíce jaké znamenité příčiny a všeho křesťanstva potřeby tomu překazily, poníženě jsme spokojeni, a však podle toho té jsme poddané naděje, začež také všichni tři stavové poníženě prosíme, že to JMCská podle své dobré příležitosti a jak nejdříve možné bude, učiniti a týž sněm o naše vlastní potřeby obecné nám milostivě položiti a rozepsati dáti ráčí.

A kdež také JMCská jakožto král Český, pán náš nejmilostivější, od stavův království českého i také zemí k němu připojených, věrných poddaných svých, vejpravu lidu jízdného i pěšího, kterouž léta pominulého etc 94 na milostivé hledání JMCské z poddané lásky a svobodné vůle, jakožto věrní poddaní a milovníci vlasti své, pro obhájení víry svaté křesťanské do království Uherského znamenitý počet lidu jízdného i pěšího (což jest se před tím nikdy nestalo) na svůj vlastní náklad, neušetřujíce v tom svých vlastních ani chudých poddaných svých velikých nedostatkův, dobrovolně vypravili, což že JMCská od nich s obzvláštní vděčností milostivě přijímati a jim to vší milostí ■svou císařskou a královskou každého času zpomínati a vynahrazovati chtíti ráčí: to slyšíce všichni tři stavové království tohoto též vyslaní s plnou mocí z zemí a oudů k témuž království příslušejících a vtělených, a majíce to v svém bedlivém uvážení, předkem JMCské králi a pánu svému nejmilostivějšímu z tak milostivého a právě otcovského ohlášení císařského a královského zakázání se vší poníženou poddaností děkují, a dále, nelitujíc hrdel ani statkův svých, vždycky JMCské, jakž na věrné poddané náleží, poslušně a věrně sloužiti rádi chtějí.

Dále pak vedle takového milostivého JMCské jakožto krále českého předložení uvažujíce stavové JMCské i všech zemí JMti veliké potřeby, kterak by v takových velikých a nevyhnutedlných potřebách JMCské k obraně těch nebohých poddaných JMti blízko tomu ouhlavnímu nepříteli Turku přísedících křesťanův pomoc i také další opatření království tohoto a zemí k němu připojených před mocí, vpády a škodami podle nejvyšší možnosti státi se mohlo; to mezi sebou jakožto věrní poddaní a vlastí svých milovníci uvážili. A protož nadepsaní všichni tři stavové království Českého sami mezi sebou a též s vyslanými s plnou mocí z markrabství Moravského a knížetství Slezských též z markrabství Horních i Dolních Lužic na tomto se ve jméno pána Boha snesli a svolení takové učinili.

0 modlitbách a přetržení všelijakých neřádův.

Předně, poněvadž se to v skutku shledává, že pán Buoh všemohoucí nás pro hříchy a nepravosti naše mnohé spravedlivě a hodně tímto nebezpečenstvím velikým, kteréž se na nás od toho ukrutného svaté víry a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka valí, navštěvovati a trestati ráčí, takové jsme mezi sebou nařízení učinili: aby ve všech městech, městečkách a vesnicech a tu kdežby kostelové byli, ráno v sedm hodin na půl orloji a na celém orloji mezi dvanáctou a třináctou hodinou všudy větším zvonem půl čtvrti hodiny zvoněno bylo; a takové zvonění jakžby jedenkaždý uslyšel, hned bez meškání do kostela aby šel a šli, slovo boží, mše svaté, litanie i jiné pobožné modlitby skroušeným srdcem slyšeli a vykonávali (a správcové církevní, ukazujíce v tom ve všem na sobě dobrý příklad, aby lid k svatému pokání ku postům, střídmostem, svornosti a lásce vedli a skutečně napomínali) a dotud, dokudž se ty služby božské držeti budou, při nich trvali a zůstávali. Jiní pak pracovití a robotní lidé, kteříž za příčinou prací svých ve dny všední k takovým službám božským do chrámu Páně přicházeti bezelstně nemohou, jakžby uslyšeli takové zvonění, hned každý aby na svá kolena kleknouce skroušeným srdcem pána Boha pokorně prosili, aby svou božskou mocí toho tak ukrutného Turka nepřítele od nás daleko zahnati a všecku jeho moc tyranskou rozptýliti a v nic obrátiti milostivě a dobrotivě ráčil. Kdožby pak koli z týchž pracovitých a robotných lidí slyše zvonění, neklekl a pánu Bohu se nemodlil, toho podle uznání jedna každá vrchnost, v městech, městečkách a vesnicech úřad konšelský jiným ku příkladu trestati dáti mají.

Nic méně i při tomto artikuli toho se dokládá, aby pro přetržení všech rozpustilostí a hříchův proti pánu Bohu, nemírná pití, obžerství v městech, městečkách a kdežkoli i také v vesnicech všecka posvícení docela, tolikéž všeliké hry, láni, hromování, přisahání, tance, schůzky, přástky i jiná rozpustilá noční sedání, kdež se ta kolivěk páší a provozují, od jedné každé vrchnosti ode všech tří stavův zapovědína a skutečně zastavena byla, tak jakož pak přísně tímto sněmem se zapovídají. Vrchnost pak jedna každá, kterážby to svým poddaným naříditi a napotom i zastaviti pomíjela a nad tím skutečně ruky nedržela a ti aneb ten byl-liby JMCské aneb soudu zemskému oznámen, več jemu to JMCská jakožto král Český aneb soud zemský obrátiti ráčí, to se při tom zůstavuje.

Svolení jistého počtu lidu proti tomu nejúhlavnějšímu nepříteli všeho křesťanstva Turku do království Uherského.

Stavové pak všichni tři království tohoto podle! milostivého a otcovského napomenutí a předložení! JMCské, jakožto krále Českého, poznávajíce předně JMCské a království tohoto též i zemí k němu při! slušejících a připojených znamenitou a nevyhnute! dlnou potřebu toho býti, na tom se společně snesli, aby s pomocí pána Boha jeden tisíc koní zbrojných, šest set arkabuzírův za šest měsícův v poli a mimo i to půl měsíce za do pole tažení a druhého půl měsíce z pole tažení a dva regimenty lidu pěšího, každý tři tisíce silný, totiž jeden tisíc z říše a druhý z království tohoto sebraný tolikéž za šest měsícův v poli, což nejdříve možné bude, do království Uherského v ta místa, kdež toho největší potřeba bude, vypravili a na svůj vlastní náklad drželi. Však stavové JMCské poníženě za to prosí a na tom se společně snesli, aby nad tím svrchupsaným lidem nejvyšší buď stavu panského aneb rytířského z království tohoto voleni byli, kterýžto lid nejvyšším jenerálním polním hejtmanem aneb jeho nejvyšším lajtenantem, kterýž tak od JMCské nařízen bude, říditi a spravovati se má.

Zbírky na placení lidu válečnému.

Na zaplacení pak služeb témuž lidu válečnému s JMCskou všickni tři stavové na tom zůstali a toto nařízení učinili: předkem, ty předešlé z každého poddaného z měšcův našich po půl tolaru, též z mas, ryb, vína, hotových peněz od nás svolené pomoci i jiné zbírky, jakž se předešlým sněmem, kterýž zavřín léta etc 93 v středu po památce Všech Svatých, siřeji vyměřuje, krom berně podomovní a posudniho obracujem.

Dále pak nešetříce mnohých a velikých nedostatkův a obtížností našich, též i poddaných svých na tom jsme se snesli: aby předkem z panství JMCské lidé poddaní též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních vždycky dvaceti lidí poddaných osedlých na měsíc po čtyřech kopách míšeňských, čehož za šest měsícův učiní dvaceti čtyry kopy míšeňské, pakliby se komu nedostávalo zouplna dvaceti lidí, tedy kolikby se jich koli nacházelo, rozvrhouce co z nich na měsíc přijde, totiž na každého poddaného usedlého každý měsíc dvanácte grošův míšeňských a za všech zouplna šest měsícův jedna kopa a dvanácte grošův míšeňských dáti přijde, způsobem nížepsaným skládali; k čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání i také čeládka přístavná mužského pohlaví z každé kopy, z čehožby tak zjednána byla, dva groše míšeňské ku pomoci té zbírky hospodářům svým dávati mají.

Pražané pak, města horní a jiná města JMCské i JíMti císařové jakožto králové České, všickni, kteříž stavu třetího užívají, aby vždycky jich deset! usedlých za těch šest měsícův dvadceti čtyry kopy míšeňské a tak každý za jeden měsíc po dvadceti čtyřech groších míšeňských skládati povinni byli; z takové pak zbírky jak poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského tak purkrabství Karlštejnského náležející, ani žádní manové v této tak veliké a obecné nás všech potřebě, vyjímati se nemají.

Svobodníci. dědiníci, nápravníci též i svobodní rychtáři a dvořáci, každý za měsíc po jedné kopě míšeňské, totiž za šest měsícův po šesti kopách míšeňských; farářové i všichni lidé duchovní, kteříž jaké důchody mají, každý měsíc po půl kopě míšeňské, za šest měsícův po třech kopách míšeňských též na časy a terminy níže dotčené aby skládali.

Kterážto zbírka aby se ihned v pondělí po provodní neděli [3. dubna] nejprve příští za dva měsíce v jednom každém městě krajským berníkům vybírati bohdá šťastně začala; druhý termin v pondělí po svatém Víte [19. června], též za dva měsíce; třetí termin na den památný svatého Matouše [21. září], též za dva měsíce od každého obyvatele království českého beze všech odtahův a pod níže psanými pokutami aby se zouplna skládala a berníkům krajským nížepsaným na každý termín svrchupsaný aby se časně odvozovala.

Nad to výše, ač jsou koli stavové nemalé než veliké svolení na sebe a poddané své učinili, však v tak veliké a nevyhnutedlné potřebě ještě učinili jsou mezi sebou další svoleni. Předně, na panstvích JMCské hejtmane a purkrabové, stav panský, rytířský, města, mistři kollegiáti, též všickni lidé duchovni, aby každý z nás a kdožkoli jaké poddané lidi mají, z každého člověka poddaného osedlého ku prvnější půl kopě míšeňské tento rok toliko ještě druhé půl kopy míšeňské o svatém Jiří nejprve příštím jednu polovici a při svatém Vácslavě potom příštím druhou polovici berníkům našim krajským z měšce svého vlastního, nepotahujíce v to poddaných svých, odvozovali.

Pražané pak a jiná města JMCské a JíMti císařové jakožto králové české, kteříž třetího stavu užívají, místo té zbírky po půl kopě míšeňské, kterouž jsou stavové vyšší mezi sebou nařídili, k takové obecné potřebě svolili z měst na hotové sumě 18.000 a půl osma sta kop míšeňských dáti, totiž polovici na svatého Jiří a druhou na svatého Václava též nejprv příštího.

A jakož pak minulého sněmu, kterýž léta etc. 93. v středu po památce Všech svatých zavřín byl, toho jest doloženo, že druhý díl takové zbírky po patnácti groších míšeňských při terminu svatého Mikuláše tohoto léta etc. 95. příštího i což obzvláštně na Pražany a jiná města dáti se takové svolené pomoci dostane, odvozováno a skládáno by býti mělo: i poněvadž tomu válečnému lidu před týmž terminem placeno býti musí, na tom jsou se stavové snesli, aby za termin svatého Mikuláše léta tohoto etc. 95, kterýžby se složiti měl, podle předešlého sněmem svolení po patnácti groších míšeňských na svatého Vácslava nejprve příštího nejvyšším berníkům skládáno bylo. Též Pražané a jiná města, což by na jich díl za týž svrchupsaný termin svatého Mikuláše přišlo, při témž svatém Vácslavě, aby v ta místa, jakž předešlým sněmem vyměřeno, také odvedli.

Z takové pak kontribucí jak písaři, kteříž [by] na hradě Pražském aneb kdežkoli v povinnostech jakýchžkoli, buďto JMCské neb zemských byli a byt svůj v městech měli i živností městských požívali, také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou.

O židech.

Židé pak všichni, kteříž bud v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, mimo zbírky předešlým sněmem svolené, aby z jednoho každého domu, kteréhož v držení jsou, po dvou kopách míšeňských, totiž za jeden měsíc po dvadcíti groších míšeňských tak a na ty termíny výš psané starším svým dávali a vyplňovali; a oni starší židé takovou zbírku časně vybírati a tu kdež výš psaná svolení a zbírky se skládati budou, odvozovati mají. K sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských Vavřinec Břekovec Šotnovský z Zavo-řic, JMCské rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, se nařizuje, tak aby je s pilností sečta takové domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková zbírka odvozovala, odvedl.

Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom, tak jakž svrchu psáno stojí, zachovati a vyberouc touž zbírku od židův berníkům krajským odvésti má. Nicméně stavové království tohoto dávají tímto sněmem tu moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby při nejmenším v počtu šesti osob mohli a moc měli z vejš dotčených pomocí a zbírek sumn, jakž toho zapotřebí kterého času uznají, nejvyšším berníkům zemským vydati poručiti na ten lid válečný; a tíž nejvyšší berníci zemští mimo taková poručení jinému žádnému žádných peněz vydávati ani jich jinam nežli na zaplacení toho lidu z království Českého do Uher vypraveného obraceti nemají.

O Hoře Kutné a jiných městech horních v tomto království.

A jakož jsou vyslaní z města Hory Kutny na stavy království tohoto skrze suplikací vznesli, aby stavové tu chudou a na nejvýš propavovanou obec pro zdržení toho klenotu zemského před tou zbírkou ušetřiti ráčili: kteroužto žádost jich stavové majíc v svém uvážení, z hodných a bedlivě uvážených příčin a zvláště poněvadž napořád, jak bohatí tak i nejchudší, všickni ze spolka na Hory nakládati musejí a povinni jsou, z té zbírky tímto sněmem svolené je horníky na Horách Kutnách propouštějí, kromě co by na pozemských a zádušních statcích měli to vymíňují. Ce se pak všech jiných měst horních v království tomto dotyce, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby z týchž měst havíři, hašplíři, šmelcíři, štejgíři a jiní horní dělníci té zbírky tímto sněmem svolené toliko nedávali, jiní pak všickni tu zbírku podle tohoto sněmu berníkům krajským bez odpornosti dávati a odvozovati mají. Však takové všecky pomoci výš psané a zbírky tímto sněmem svolené aby v moci stavův království Českého zůstávaly.

Osoby k vybírání zemské zbírky v království tomto Českém voleny jsou tyto:

Z kraje Bechyňského: Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích; Pavel Zálužský, JMCské rychtář v městě Táboře.

Z kraje Prachenského: Bernard mladší Hodějovský z Hodějova a na Řepici; Viktorin Ale-thin, JMCské rychtář v městě Písku.

Z kraje Slánského: Zikmund Služský z Chlumu a na Sukdole: Mikuláš Srnovec z Var-važova, JMCské rychtář v městě Slaném.

Z kraje Litoměřicskélio: Adam Hrzáň z Harasova a na Skalce: Jan Balbin z Vorličné. JMCské rychtář v městě Litoměřicích.

Z kraje Kouřimského: Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách; Jan Lan z Varva-žova, JMCské rychtář v městě Kouřimi.

Z kraje čáslavského: Jindřich Chotou-chovský z Nebovid a na Žlebích; Jiřík Přibislav-ský, JMCské rychtář v městě Čáslavi.

Z kraje Vltavského: Heřman z Říčan a na Kosové Hoře, JMCské rada; Vít Bakalář v městě Sedlčanech.

Z kraje Plzeňského: Hendrych Strojeti-cký z Strojetic a na Tlučný; Šebestian Pechovský z Turnštejna, primas v městě Plzni.

Z kraje Žateckého: Jiřík Hochauzar z Hochauzu na Albrechticích: Adam Helm, JMCské rychtář v městě Zatci.

Z kraje Boleslavského: Tobiáš Hrzáň z Harasova a na Vrutici: Matyáš Kubinius, primas v městě Boleslavi.

Z kraje Hradeckého: Kryštof Vácslav Kapoun z Svojkova a na Hlušících: mistr Jiřík Vodička v městě Hradci nad Labem.

Z kraje Podbrdského: Vratislav mladší z Mitrovic a na Mníšku; Jindřich Čížek, primas v městě Berouně.

Z kraje Rakovnického: Havel Hrobčický z Hrobčice a na Kolesově; Jan Písecký z Třebska, primas v městě Rakovníce.

Z kraje Chrudimského: Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích; Valentin Březovský, JMCské rychtář v městě Chrudimi.

Kterýmžto osobám svrchupsaným za práci jejich z stavu panského a rytířského osobě po padesáti kopách grošův českých, z stavu městského dvadceti Kop grošův českých z též zbírky dáno býti má; a oni z toho písaře sobě na svůj náklad chovati a takovou zbírku na hrad Pražský časně nejvyšším berníkům zemským od stavův k této pomoci a zbírce voleným nížepsaným na výš psané terminy odvozovati povinni budou.

A tito nejvyšší berníci k této zbírce a pomoci z stavův voleni jsou.

Z stavu panského: Jan Vácslav z Lobkovic na Jiřetíně a Veltrubech, JMCské rada a hejtman Starého města Pražského.

Z stavu rytířského: Karel Služský z Chlumu a na Hostivicích.

Z stavu městského: Melichar Haldius z Neyenbergu, měštěnín Starého města Pražského.

Kterýmžto nejvyšším berníkům svrchupsaným za práci jejich osobě stavu panského půl druhého sta kop míšeňských, stavu rytířského jedno sto kop míšeňských a stavu městského padesáte kop míšeňských a dvěma písařům po třidcíti kopách míšeňských každému dáno býti má.

A jakož tito nejvyšší berníci od stavův volení, tak i berníci krajští k vybírání zbírky a pomoci zemské nařízení výš psaní, povinností předně JMCské a potom zemi zavázáni býti mají a takovou povinnost jak nejvyšší berníci tak i krajští svrchupsaní v středu po veliké noci [29. března] nejprv příští v kanceláři JMCské české vykonati mají a povinni budou.

0 přijímáni počtův od berníkuov.

Což se počtův od berníkův nejvyšších též i z krajův volených zbírky a pomoci tímto sněmem svolené přijímání dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby takoví počtové odkládáni nebyli, nýbrž v pondělí po svatém Martině nejprve příštím konečně aby přijati byli. A kdyby tak berníci z přijmu té sbírky a pomoci pořádné pocty své vykonali, tedy po přijetí od nich takových poetův všichni tři stavové tímto sněmem soudu zemskému tu moc dávají, aby z takových učiněných pořádně vykonaných poetův též bernlky kvitovati mohli. A protož ku přijeti takových počtův zbírky a pomoci voleny jsou osoby tyto:

z stavu panského Adam z Šternberka a na Sedlci, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského; Hertvík Zejdlic z Šenfeldu na Zvo-leněvsi a Chocni, JMCské rada a JMCové jakožto králové České podkomoří.

Z stavu rytířského Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích; Vácslav Budovec z Budova, JMCské rada nad apellacími a nejvyšší berník království Českého.

Z stavu městského Kryštof Bettengel z Neyenpergu měštěnín Starého města Pražského; Jan Kameník z Počernic, měštěnín Nového města Pražského.

Kteřížto, aby se na ten svrchupsaný termin sjeli, na ty počty zasedli a je konečně přijali, a aby při týchž počtech a prácech tím lépe trvati, zůstati a je zouplna přijíti mohli, náležité opatření jim se naříditi má.

Forma listu přiznavacího na zbírku.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se skolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském v pátek po svaté Dorotě léta etc. 95 a zavřín téhož léta v pátek po neděli Judica, stalo, aby jeden každý z obyvatelů království tohoto na placení lidu válečnému, podle téhož sněmu proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku svolenému, z jednoho každého poddaného osedlého půl tolaru na dva terminy rozdílně z měšce svého vlastního dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení lidi poddané své osedlé všecky jsem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N., a že sem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při tomto terminu N. po patnácti groších míšenských dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N. to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto přiznavacímu listu přitisknouti jsem dal. Jehož jest datum, etc...

Forma listu přiznavacího z poddaných.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž na hradě Pražském držán léta etc. 95 v pátek po svaté Dorotě a zavřín téhož léta v pátek po neděli Judica, stalo na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z dvacíti lidí poddaných osedlých na měsíc po čtyřech kopách míšeňských, čehož za šest měsícuov dvadceti čtyry kopy míšeňské učiní, a tak na jednoho poddaného osedlého dvanácte grošův míšeňských za měsíc a za šest měsícův jedna kopa dvanácte grošův míšeňských dáti se dostane; podle kteréhožto svolení poddané své všecky jsem scisti dal, kterýchž se nachází osedlých N. A nařídiv to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných svých takové výš psané zbírky za dva měsíce prvního terminu N. tohoto, což na jednoho každého jest přišlo, jsem vybral a k sobě přijal, čehož v sumě učiní N., kteroužto zbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsýlám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší důvěrnost toho pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl. Jehož datum etc...

O svolení pomoci na zpevněni Komárna.

Což se pomoci na zpevnění Komárna dotýče, stavové jsou se v jistou sumu peněz JMCské uvolili, kterouž také JMti v jistém času tu, kdežby JMt oznámiti ráčil, odvésti chtějí. Však poněvadž stavové s příležícími zeměmi na ten lid válečný, kterýž se na těch pevnostech Komárnu a Ujváru chová, nejvíce nakládají, za to JMti stavové s týmiž vyslanými žádají, aby podle JMti milostivého zakázání na týchž pevnostech nejvyšší, kteřížby z království tohoto aneb zemí k němu připojených byli a k tomu se hoditi mohli, milostivě naříditi a jim ty pevnosti svěřiti ráčil.

Svolené pomoci aby časně vycházely.

A poněvadž pak toho nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové svolené pomoci tímto sněmem k zaplacení tomu lidu válečnému zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli: jestližeby se komu (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehehož žádný ku pomoci těchto všech svolených pomocí neodvedení nebral a nebrali, než na terminy předepsané zouplna, což na koho spravedlivě přijde, skládali a odvozovali. A že pak při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbanlivost se nacházela a nachází, tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí zouplna neodvozovali a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdříve býti může, tato svolená pomoc aby shledána byla veliká a důležitá potřeba toho ukazuje: protož kdožbykoli na ty jmenované terminy takové zbírky berníkům krajským k tomu tímto sněmem zřízeným po jednom každém terminu prošlém v týmž dni pořád zběhlém zcela a zouplna neodvedl, tedy ihned berníci v jednom každém kraji, neočekávajíce a neohledajíce se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají. Vezmouce list obranní od desk zemských tomu každému pro neodvedení takových tímto sněmem svolených zbírek a pomocí v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchkoli do té a takové sumy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakliby na svršcích a nábytcích ta suma zadržalá shledati se nemohla, tedy díl statku do té sumy buďto zastaviti aneb prodati aby mohli. A což by tak koli prodáno bylo, toho jedenkaždý, kdoby koli koupil, užiti má, a kteřížby tak krajští berní ci co toho statku a komukoli prodali, tomu aneb těm ve dsky zemské aby jej vložiti mohli. A tíž berníci krajští mají z přiznavacích listů jednoho každého pilně, jak se přiznal a též od sebe odvedl, vyhledati a to opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo; a za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedáni takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati nežli patnácte grošův českých. Pakliby tu co při vybírání takových zbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a statcích jejich toho se postihati a dosahovati má. Vyhledalo-li by se pak to, anby někdo v království tomto českém v odvozování takové zbírky neupřímně se choval a čímžby spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy každý dvojnásobně takovou svolenou zbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a berníci krajští na něm ji spůsobem výš psaným dobývati a k té zbírce přiložiti mají.

O veřejnosti.

Což se vyzdvižení veřejného tažení všech tří stavův království tohoto proti úhlavnímu všeho křesťanstva nepříteli Turku dotyce, pokudžby toho tak veliká a nevyhnutedlná potřeba (čehož pane Bože rač uchovati) nastávala, na milostivé JMCské předložení a žádost, na tom jsou se všickni tři stavové snesli. Předně, JMCské jakožto krále českého a pána svého nejmilostivějšího poníženě prosí, pokudžby čas k tomu postačiti mohl, aby JMCská o takové veřejné vyzdvižení sněm obecní stavům království tohoto milostivě rozepsati a položiti ráčil; pakliby vždy nijakž čas k tomu sloužiti nemohl, a tak veliké a nevyhnutedlné nebezpečenství na toto království a země k němu příslušející se valilo, tedy tímto sněmem předně JMCské jakožto králi Českému, pánu svému nejmilostivějšímu, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, též radám JMti soudu dvorského a komorního a osobám ze všech krajův nížepsaným ta moc se dává, aby toliko z strany toho nebezpečenství a vyzdvižení veřejnosti to vše, což tomuto království a zemím k němu připojeným nejužitečnějšího spolu s JMCskou králem a pánem svým nejmilostivějším uznají, k místu a konci, tak jakoby to na obecném sněmu zavříno bylo, vésti mohli, však s tím poníženým a jistým doložením: kdyby vždy táž veřejná hotovost vyzdvižena býti měla, aby se nikam jinam, než na pomezí markrabství Moravského, tu kdež markrabství Moravské s královstvím Uhershým mezuje, aneb na pomezí knížetství Slezských tu kdež táž s královstvím Uherským mezují, neobracela a vyzdvihována nebyla. A kdyžby takové veřejné tažení nebylo, tehdy podle stavu panského a rytířského ti, kteřížby erbův požívali a jak do stavu panského, rytířského tak ani městského přijati nebyli, pod ztracením takových erbův a obdarování povinni jsou do pole v ta místa výš dotčená táhnouti. Než což se dotýče erbovních v stavu městském ti, poněvadž podle stavu svého všecky pomoci s jinými měšťany k takové veřejnosti podnikají, v to se potahovati nemají, s touto pak při tom znamenitou výminkou: jestližeby veřejná hotovost v zemi království Českého buďto všecka aneb na díle vyzdvižena a proti tomu křesťanské krve žíznivému nepříteli Turku vypravena byla, tehdy z té roční berně podomovní že sjíti a ta za stavy k takové vej pravě zůstati má.




Přihlásit/registrovat se do ISP