A což se práv městských korigování, jich přehlédnutí a s zřízením zemským srovnání dotýče, ten artikul potřebný a pilný jest předešlým sněmem s JMCskou snesen, i také osoby ze všech krajův k vyřízení toho jsou předešle voleny, při čemž se toho tak zůstavuje. Než aby to korigování a srovnání práv městských s zřízením zemským tím spíše k vykonání svému přivedeno býti mohlo, JMCská s stavy na tom se snésti ráčil, aby nejprve menší počet osob z stavu panského a rytířského takou prací před sebe vzaly a podle komisařů od JMCské k tomu volených to řídily. A když to vykonají teprva aby osoby ze všech krajů volené předešlým sněmem léta etc. LXXXIII. v pondělí po sv. Martinu, souc od JMCské k jistému dni obeslány, aby to zase přehlédly, a buďto při tom uvážení a skorigování toho zůstavily, aneb, poznaly-li by co ještě platného, k tomu se přimlouvaly, tak aby již aspoň jednou ta věc na jistém místě postavena byla. I k volení těch osob v menším počtu, jakž svrchu psáno, všickni stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským moc dávají, i také, jestli by která osoba z krajův předešlým sněmem volená z světa sešla, jiného zase z toho kraje na to místo aby voliti mohli. A na kohožkoli to vzloženo bude, jsouc od JMCské obeslán, každý povinen má býti k takové potřebě všeho království, jako milovník své vlasti, bez odporu se najíti dáti a při vyřízení toho trvati a zůstati.

Jakož jsou předešle stavové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. LXXXII. v pondělí po hromnicích, k tomu, aby JMCská, jakožto král Český, pro zlepšení myslivosti a kratochvílí svých o některé vesnice blíž hradu Pražského ležící a k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející s Vilémem z Rožmberka a na Českém Krumlově, správčím a vladařem domu Rožmberského a nejvyšším purkrabím Pražským, směnu na jiné JMCské vesnice učiniti moci ráčil, své povolení dali: i tak ještě k tomu stavové, jakýchž by koli gruntuov pro zlepšení myslivosti a kratochvílí svých, k nejvyššímu purkrabství Pražskému náležejících, tu blíže hradu Pražského ležících, JMCská, jakožto král Český, potřebovati ráčil, aby s týmž Vilémem z Rožmberka o ně směnu učiniti moci ráčil, své povolení dávají.

A kdež také JMCská, jakožto král Český, jest stavům království Českého i to milostivě v známost uvésti ráčil, oznamujíc kterak JMt k některým svým důležitým pilným vydáním jisté sumy peněz potřebovati ráčí, jsouc JMt té milostivé naděje, že by toho něco při purkmistru a konšelích, i na místě vší obce města Domažlic, kdyby se jim Chodové Domažličtí pod správu jich do jistých let poručili a užitky od týchž Chodův vycházející místo úrokův povolili, objednáno býti mohlo, aby stavové k tomu své povolení dali, tak aby JMCská jim Domažlickým to, což by a jakou sumu koliv JMti poddaně zapůjčili, na svrchu oznámený spůsob ujistiti a zapsati moci ráčil: a protož stavové JMCské, jakožto králi českému, k tomu, aby s týmiž Domažlickými o to jednati, i také jim to ujistiti a zapsati moci ráčil, své povolení dávají.

Též také kdež JMCská stavům milostivě v známost uvésti ráčil, kterak se jest ještě léta pominulého LXI. v outerý den památky zvěstování panny Marie z jistého poručení JMti arciknížete Ferdinanda jistá směna mezi někdy Bohuslavem Fleišarem z Dolan z jedné a někdy Martinem Sudkovským z Hendrštorfu, JMti slavné paměti císaře Maximiliana na onen čas hejtmanem na Chlumci, na místě a k ruce tehdáž JMti z strany druhé, některé dědiny a dva rybníčky, kteréž jest týž Fleišar JMti postoupil, a JMt zase témuž Fleišarovi některá rolí a porostliny od panství Hradišťského odstúpiti ráčil, stala, toho JMCská při stavích milostivě žádajíc, poněvadž taková směna k dobrému JMCské učiněna jest, aby stavové k tomu své povolení dali, tak aby JMCská na poníženou žádost Žofie Dejmkovy z Dolan, pozůstalé dcery po témž někdy Bohuslavovi Fleišarovi, taková rolí a porostliny od panství Hradišťského jí ve dcky zemské vložiti a proti tomu zase ty postoupené rybníčky a dědiny k témuž panství připojiti ráčil: i na takovou JMCské, jakožto krále Českého, na stavy vzloženou žádost, stavové k tomu, aby JMt takové rolí a porostliny, jakž svrchu dotčeno, též Žofiji Dejmkové z Dolan proti postoupení zase rybníčků a dědin k témuž panství Hradišťskému, jakž se nadpisuje, ve dcky zemské vložiti moci ráčil, své povolení dávají.

A jakož jest JMCská, jakožto král Český, na stavy vznésti ráčil, že JMt té milostivé vůle býti ráčí hrad Mostský se vším a všelijakým jeho příslušenstvím Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Zbiroze, hořejší Lindvě a Dobré, JMCské radě a zřízené komory české presidentu, k dědictví prodati, milostivě JMt stavův žádajíc, aby k tomu také své povolení dali: a protož na takovou milostivou JMCské žádost stavové k tomu tak a na ten spůsob své povolení dávají, aby JMCská zase proti tomu jiný statek v té hodnosti sobě k zemi připojiti ráčil.

A kdež jest také JMCská, jakožto král Český, stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, že JMt té vuole bejti ráčí, Jiřímu staršímu z Lobkovic na Libochovicích a Mělníce, nejvyššímu komorníku království Českého, statek manský v Bučině, tři dvory kmetcí, dva osedlé a třetího neosedlého, z nichž jeden sluje Berankovský, druhý Hrubovský s platem, s dědinami, lukami, se vším a všelijakým k tomu příslušenstvím a službou k hradu Mělnickému náležející, čehož purkmistr a konšelé, i všecka obec města Velvar v držení a užívání jsou a týž Jiří starší z Lobkovic na Libochovicích a Mělníce, nejvyšší komorník království Českého, jakožto držitel téhož hradu Mělnického, nad tím vrchnost má, jemu to pro jeho mnohé pilné, stálé, užitečné, věrné, platné a pracné služby, kteréž jest, slavné paměti, panu dědu a panu otci JMCské, ano i JMti, k zvláštnímu oblíbení vždycky rád činil a ještě činiti nepřestává, k dědictví uvésti a ve dcky zemské vložiti by chtíti ráčil, milostivě stavův žádajíc, aby stavové k tomu své povolení dali: na kteroužto milostivou žádost JMCské, jakožto krále Českého, stavové k tomu, aby JMt témuž Jiřímu z Lobkovic takové manství se vším k němu příslušenstvím, jakž se nadpisuje, k dědictví uvésti a ve dcky zemské vložiti moci ráčil, své povolení dávají.

A kdež jest též na všecky tři stavy království Českého Jiří starší z Lobkovic na Libochovicích a Mělníce, nejvyšší komorník království Českého, vznesl, že jest JMCské, jakožto krále českého, poníženě prosil, aby JMCská milostivě ráčil jemu dům jeho svobodný na Hradčanech, blíž hradu Pražského za domem arcibiskupským ležící, i s tou vší ulicí, kteráž se začíná od domu arcibiskupského, mimo dům jeho běžící, s zahradou a s placem, potokem i příkopem pod ním dole, v němž rybníček a při něm sádka udělána jest, též i s placem, kdež prvé některé domečky bývaly, od něho Jiřího staršího z Lobkovic přikoupeným, z kteréhož zahradu aneb štěpnici již dělati dal, nicméně i vinici za týmž příkopem a rybníčkem a nad týmž potokem ležící, a což jest tak koliv k témuž domu sobě připojil, k dědictví uvésti a ve dcky zemské vložiti, k čemuž že JMCská, jakožto král Český, své milostivé povolení dáti jest ráčil, žádajíc svrchu psaný Jiří starší z Lobkovic etc. stavův, pokudžby tu cokoliv při témž domě, jakž výš šíře dotčeno jest, zemského, aneboližto k zemi (o čemž se neví) náležejícího bylo, aby též také stavové k tomu, aby se jemu to dckami stvrditi a od JMCské ve dcky zemské dědičně vložiti mohlo, své povolení dali: i na takovou žádost jeho Jiřího staršího z Lobkovic, stavové k tomu, tak aby jemu Jiřímu staršímu z Lobkovic to vše, což se nadpisuje, a pokudžby co tak koliv při tom zemského bylo a potomně se vyhledalo, k dědictví od JMCské, jakožto krále českého, uvedeno a ve dcky zemské vloženo bylo, své povolení dávají.

A jakož jest také Jiří starší z Lobkovic na Libochovicích a Mělníce, nejvyšší komorník království Českého, na stavy vznesl, že jest té vůle na jiné grunty a dědiny své s Vilémem z Rožmberka, na Českém Krumlově, vladařem domu Rožmberského a nejvyšším purkrabí Pražským, směnu o dvůr poplužní s poplužím, i se vším k témuž dvoru poplužnímu s poplužím příslušenstvím, jehož týž Jiří starší z Lobkovic na ten čas v držení a užívání jest, ve vsi Děhnicích ležící a k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející učiniti) žádajíc stavův, aby k takové směně své povolení dáti ráčili: i na takovou žádost Jiřího staršího z Lobkovic, poněvadž JMCská, jakožto král český, také jest k tomu své milostivé povolení dáti ráčil, stavové k tomu též, aby výš jmenovaný Vilém z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladař domu Rožmberského a nejvyšší purkrabě Pražský, touž směnu o dvůr poplužní s poplužím, se vším k němu příslušenstvím, ve vsi Děhnicích ležící a k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející na jiné grunty směnu učiniti a proti odstoupení těch gruntův zase jemu týž dvůr ve dcky zemské dědičně vložiti mohl, své povolení dávají.

A jakož jest Jan Vchynský ze Vchynic, purkrabě Karlštejnský, na stavy království tohoto vznesl, poněvadž zámek Karlštejn netoliko na stavení, nýbrž i na hospodářstvích a užitcích na témž panství spuštěn jest, z kteréžto příčiny předešle, na žádost jeho Jana ze Vchynic, stavové na stavení a opravu téhož zámku Karlštejna jsou jistou sumu z peněz zemských jemu vydati poručili, však poněvadž nad touž sumu peněz tak odvedenou ještě při témž zámku Karlštejnu opravy potřebné sou dodělány býti nemohly, za to jest stavův žádal; aby ještě o jistou sumu peněz na opravy téhož zámku Karlštejna se snesli; podle toho také poněvadž jest na témž a v témž panství dvory, pivovary, mlejny, rybníky, ovčíny, svými vlastními penězi vyzdvihl a koupil a na to nemalý náklad vynaložil, a poněvadž po smrti jeho, aneb při vzdání téhož ouřadu od něho, aneb dědicův jeho, by nebylo povinné, podle starobylého spuosobu dckami zemskými poznamenaného, budoucímu purkrabí Karlštejnskému více svrškův postoupiti na zámku i ve dvořích, nežli za jeden tisíc kop míšenských, a ostatní že by se rozprodati aneb jinam obrátiti mohly, skrze což že by budoucímu purkrabí, i při hospodářstvích na témž panství nemalá ujma býti musila; a protož pro dobré téhož purkrabství Karlštejnského a aby z výš psaného zmenšení a ujmy sjíti mohlo, žádal jest svrchu psaný Jan ze Vchynic etc., purkrabě Karlštejnský, stavův, aby jisté komisaře z prostředku svého volili a nařídili, kteříž by na zámek Karlštejn i na panství k témuž zámku příslušející sjeli a předně opravu zámku, i také co ještě opraviti zapotřebí bude, spatřili, nicméněji všelijaké svrchu psané zlepšení a přikoupení od často psaného Jana ze Vchynic, což by tak v témž panství vlastního jeho bylo, spatřili, popsali, a což by jemu, neb dědicům jeho od budoucího purkrabí dáno a nahrazeno býti mělo, pošacovali a uvážili; též také poněvadž s obyvateli a poddanými k zámku Karlštejnu náležícími z městečka Hostomic, pro dobré a užitečné purkrabství Karlštejnského, i také jich vlastní, o várku piva, též i ospy a některé jiné povinnosti, jisté srozumění a najednání jest učinil, což aby na budoucí časy stálé a nezměnitedlné týmž poddaným zuostávalo, též za povolení jest žádal: i na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli a k tomu své povolení dávají a za komisaře nařizují Jiřího Bořitu z Martinic, nejvyššího sudího dvorského království Českého, Joachyma Novohradského z Kolovrat, purkrabí Karlštejnského, Jaroslava Smiřického z Smiřic, dvoru JMCské, jakožto krále Českého, maršálka, Adama staršího z Šternberka, JMCské radu a hejtmana Nového města Pražského, Albrechta Kapouna z Svojkova, purkrabí kraje Hradeckého, Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu, JMCské radu a vrchního hejtmana panství JMti, Jana staršího Malovce z Malovic, JMCské radu, Zikmunda Brozanského z Vřesovic Ti aby s týmž Janem Vchynským ze Vchynic, purkrabím Karlštejnským, o jistý den se snesli, na Karlštejn sjeli a předkem zámek, tudíž také i kaplu pilně a bedlivě spatřili, a to vše, což by ještě na vystavení káply a dostavení zámku potřebí bylo, uvážili; nicméně také, co se dvorův, ovčínů, pivovarů, mlejnů, svršků a nábytků dotýče, kteréž jest tak on Jan ze Vchynic, purkrabě Karlštejnský, za své peníze vyzdvihl a za své pokládá, to vše zač by spravedlivě stálo, a jakby a s čím budoucímu purkrabí odstupováno býti a budoucně při témž zámku zůstávati mělo, a coby budoucí purkrabě jemu Janovi ze Vchynic, aneb dědicům jeho, za to dáti povinen byl, aby v jistý spis a poznamenání pro budoucí paměť pošacujíc, to vše, což se nadpisuje, tak aby takové poznamenání a inventář jeden při dekách zemských a druhý na Karlštejně zůstávaly, uvedli. K tomu také jak a na jaký spuosob týž Jan ze Vchynic s obyvateli městečka Hostomic o všecky a všelijaké daně a povinnosti, kteréž by k zámku Karlštejnu z Hostomic nyní a na budoucí časy vycházeti měly, jest se porovnal, tomu všemu aby tíž komisaři vyrozuměli, a o tom o všem po vyřízení toho, při nejprvnějším soudu zemském, kterýž by se potom držel, soudu zemskému s dobrým zdáním svým relací a zprávu učinili, tak aby soud zemský, tomu všemu vyrozumějíc, na místě JMCské a stavův to stvrditi a dckami zemskými poznamenati dáti mohli.

O povolení bratřím a strejcům z Švamberka.

A jakož jsou bratří a strejcové z Švamberka a na Přindě stavův za to prosili, pokudžby při JMCské, jakožto králi českém, sobě mohli co objednati, buďto připsání sum na témž statku Přindeckém, aneb téhož statku k dědictví doprodání k tomu aby stavové své povolení dali: i na takovou jich bratří a strejcův z Švamberka a na Přindě žádost, pokudž se s JMCskou, jakožto králem českým, o připsání sum na témž statku, aneb k dědictví doprodání téhož statku, snésti budou moci, stavové své povolení dávají.

A poněvadž v tomto sněmu o berni z židův zmínka učiněna není, a při nich nevelmi pořádně sčítání osob se nachází při vybírání a odvozování berní: a protož, poněvadž oni do komory JMCské k správě náležejí, jakýkoli dobrý řád JMt mezi nimi k vybíráni pomoci berní a též pomoci na stavení hradu Pražského naříditi poručiti ráčí, to při další JMCské milostivé vůli se zuostavuje. Však židé v krajích na gruntech stavuov berni, jakž předešlých let, s doložením počtu jich v přiznavacích listech dávati povinni budou.

Avšak toto všech tří stavův království Českého dobrovolné snesení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále Českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilejím, právům, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkuom tohoto království, nyní i na časy budoucí a věčné. A JMCská, jakožto král Český, také stavům na to i na předešlá sněmovní svolení, na kteráž od JMti reversové ještě odvedeni nejsou, reversy dostatečné vydati míti ráčí.

1. Jak při soudu mezním osoby od purkrabí hradu Pražského k dosazení soudu mezního obsýlány býti mají.

2. O řádu přijímání a dávání svědomí.

3. O rozdílích mezi bratřími a sestrami.

4. O tvrzení cedulí řezaných při svadebních veselích pečeťmi aneb sekryty.

5. O čeledi a poddaných sběhlých.

6. O myslivosti.

7. O suplikacích, v nichž ten, kdož je spisuje a k nim radí, podepsati se má.