A poněvadž toto stavův nařízení pro fedruňk obecního dobrého se děje, tak aby poddaní lidé zoumyslně od pánův svých neutíkali, a nicméně aby proto ti, jenž méně lidi poddaných mají, od těch, kteříž více jich mají, ku potřebám svým pohodlí užiti mohli: protož takové snesení stavův jest, kdož by koliv tak, jakž již o těch lidech a čeledi sneseno a vyměřeno jest, se nechoval a maje sobě list svrchu psaným spuosobem zjednati, toho že by pominul a přes to cizího poddaného při sobě aneb [na] gruntech svých že by měl, dává se jednomu každému z stavův království tohoto ta moc, aby toho každého, tu kdež náleží, totižto před hejtmany krajskými, aneb před úředníky pražskými menšími desk zemských z pokuty padesáti kop grošův českých obviniti mohl, a provedouc a ukážíc to, té pokuty týmž spuosobem, jakž z počátku doloženo, vezma zatykač, dobýval, však tak a na ten konec, aby táž jistá osoba, uptajíc se cizího poddanýho při komžkoli, povinen byl pánu téhož poddaného to v známost listem uvésti a toho doložiti, že o poddaném jeho, jmenujíc jej jménem křtěným, ví, a protož aby mu oznámil, chce-li sám z pokuty viniti, čili nic; a na takové psaní, aby každý pán a v nebytí páně doma úředník, aneb komuž poručeno, byl povinen tomu na to světlou odpověď ve dvou nedělích pořád sběhlých dáti, chce-li čili nechce na tu pokutu nastoupiti. A pokudž by sám pán z té pokuty viniti chtěl, to aby byl povinen, nedada čtyřem nedělím odpovědi dání projíti, učiniti, a vysoudě tu pokutu, bude povinen polovici té pokuty tomu, kdož jest jemu o témž poddaném jeho oznámil, ihned dáti. A pakli by viniti sám nechtěl, tehdy ten jistý nahoře oznámeným spůsobem, aby mohl sám na touž pokutu nastoupiti a dosoudíc se jí, polovici pánu i s poddaným vydati.

Avšak což se lidí robotných dotýče, ti jestliže by se toho čeho dopustili, aby deset kop grošů českých propadli, a pán téhož jistého poddaného povinen jest k zaplacení té pokuty ve čtyřech nedělích na člověku svém dopomoci. Pakli by toho neučinil, tehdy právem stavním táž pokuta od toho, komuž propadena jest, bude moci se dobývati, a k tomu dvě neděle aby věží ztrestán byl. A pakli by týž poddaný neměl čím platiti, aby jej byl pán jeho povinen vydati a týž poddaný toho se vysluhovati.

A jakož někteří krajové království tohoto blíže Moravy, Slezska, Lužic, aneb zemí kurfirštův a knížat svaté říše příležejí a s nimi mezují, a tudy z těch zemí mnoho lidí, hledajíc živnosti, k obyvatelům království tohoto se v služby dostávají a na gruntech se osazují a za dědičné poddané se poddávají: na tom jsme se snesli, že jeden každý bude moci takového svobodného přijíti, však tak, kdyžbykoli ten jistý cizozemec, po vyjití terminu nejprve příštího svatého Martina, od toho pána, u kteréhož jest toliko sloužil, odstoupiti a jinam se v službu podati a obrátiti chtěl, že ten pán, rytířský člověk, měštěnín, aneb duchovní lidé, bude a jest povinen jemu list zachovací dáti.

Než jestliže by se to trefilo, že by někdo, pravě se býti z svrchu psaných zemí člověkem svobodným, k někomu z obyvatelův království tohoto buď v službu aneb v poddanost se dostal, avšak maje pána dědičného v království tomto, od něho sběhši, tím a takovým obmyslem, že by toho, kdož jest jej přijal, podvedl a ten, jsa z pokuty od pána téhož člověka obviněn, tu kdež náleží, to, že jest tak podveden, dostatečně by provedl a prokázal, tehdy má té pokuty prázden býti, avšak takový obmyslný člověk má pánu jeho v moc dán býti, a pán jeho podle libosti a vůle své bude jej moci ztrestati.

A kdež jsou Pražané a vyslaní z měst království tohoto stížnost svou přednesli, že netoliko o čeleď přístavní, kteráž se k službě do jistých časů jedná, ale také o jiné lidi a poddané stavův, jichž oni téměř přes celý rok na díla viničná, chmelničná, zahradní a všelijaká při městech potřebují, činiti jest, kdyby jeden každý měl list osvobození svého každého času, když se k těm dílům jedná, ukazovati, že by veliké zaneprázdnění ta věc přinésti musila: i na tom jest zuostáno a sneseno, že od zavření sněmu tohoto, až do času svatého Martina, nejprve příštího, na žádné nahoře oznámené pokuty (mimo ty, o kteréž již pořad práva, buď psaním aneb poselstvím, mezi osobami z stavův začat jest) nastupovati žádný nemá. Však v tom času předkem poddaní stavů, tak jakž předešle oznámeno, mají a povinni budou ku pánům svým se zase navrátiti a listy sobě při vrchnosti své, aby svobodně sloužiti mohli, napřed oznámeným způsobem zjednati. Pražané pak a jiná města království tohoto budou povinni a mají v tom času ve všecky domy, jak panské a rytířské, i duchovní, tak také všech obyvatelův jednoho každého města, pro zachování dobrého řádu a uvarování pokuty, se vší pilností nahlédnouti a to zinventovati. kdo v kterém domě za hospodáře toho pána domu jest a jací v tom domě podruzi sou, tak aby se tomu tudy vyrozuměti mohlo, ti lidé, buď hospodář aneb podruzi mužského aneb ženského pohlaví, jsou-li lidé svobodní, a pokudžby svobodní nebyli, to při témž hospodáři opatřiti, aby dříve vyjití terminu svatého Martina jeden každý z těch a takových lidí k vrchnosti a pánu svému se najíti dal a list a povolení sobě aby zjednal, tak aby od nejprv příštího svatého Martina svobodně sloužiti mohl. Kterýžto list pán jeho dáti mu povinen bude, a maje týž list buď hospodář aneb podruh, ten aby v tom městě, kdež tak živnost svou provozovati míní, na tom právě, k kterémuž náleží, k schování složil. Proti tomu pak purkmistr a rada jednoho každého města mají jistý řád učiniti, a jisté znamení aneb cejchy jednomu každému, kdož by tak list svůj na právě složil, proti tomu vydati, tak aby ta osoba majíc takové znamení, mohla bezpečně na díla přijímána býti. Však žádný z obyvatelův měst království tohoto nižádného člověka buď za hospodáře aneb za podruha, ani také za přístavního aneb nádenního čeledína, obojího pohlaví, bez těch listův přijímati a v službě a na díle svém přechovávati, po vyjití času a terminu svatého Martina nejprve příštího, nemá, a to pod pokutou padesáti kop grošuov českých propadení. Kteréžto pokuty, jestliže by se který měštěnín Pražský dopustil, jeden každý buď pán dědičný toho člověka, aneb, jakž napřed v tom artikuli o čeledi doloženo, někdo jiný, kdož by se toho tak uptal, zachovajíc v tom vyměřený pořádek, na tom, kdož by se jí dopustil, bude moci před Pražany na tom právě, k kterémuž týž měštěnín náleží, dobývati a jí se dosouditi. A Pražané budou povinni o to v šesti nedělích pořád sběhlých od času obvinění konec spravedlivý s výhradou vyššího práva učiniti, a po učiněné výpovědi, aneb při apelaci té věci vyřízení, žádná se nemá o touž věc revisí bráti, nýbrž na to má exekucí jíti.

Však jestliže by se to vyhledalo a našlo, že by týž jistý měštěnín pro chudobu pokuty propadené a přisouzené dáti a vyplniti nemohl, má na hrad Pražský na černou věž dodán býti a tu půl léta pořád seděti, aneb dotud, dokudžby se s tím, komuž ta pokuta přisouzena jest, o to nesmluvil. Po vyjití pak toho půl léta, když by tak u vězení dodržán byl, má téhož vězení ano i té pokuty prázden býti.

Což se pak jiných měst království tohoto dotýče, ti mají napřed oznámeným spůsobem, jestliže by kdo kderého z takové pokuty viniti chtěl, buď před hejtmany krajské aneb před ouředníky Pražské menší desk zemských, obviněni býti. A komuž by tak táž pokuta přisouzena byla, ten po učiněné od hejtmanův krajských k soudu komornímu o to relací, vezma zatykač od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, bude moci té pokuty dobývati. Však jestliže by se to také našlo, že by též pro chudobu té pokuty vyplniti a dáti nemohl, má jakž nahoře o Pražanech položeno, též také na hradě Pražském týmž spůsobem vězením trestán býti. A poněvadž proto tomu se jest vyrozumělo, že mnozí z obyvatelův království tohoto vinice, chmelnice a zahrady, blízko vesnic panských, rytířských, duchovních i světských lidí příležící, a téměř v jedněch mezech mají, a lidé z těch vesnic, tak aby sobě chléb vydělati mohli, někdy toliko na den, aneb krátký čas, tam na díla ta že chodí: z té příčiny ti se z takových pokut vynímají.

A jakož by i to mohlo se trefiti, že by buď hospodář domu některého, aneb podruh, přístavní aneb nádenní čeledín, obmyslně podvodu nějakého z strany listův těch aneb cejchův a znamení se dopustil, a tak tudy z strany pokuty obyvatelé měst a tak také i jiné lidi v nebezpečenství pokuty uvedl: i jestliže by to ten, kdož by tak z pokuty obviněn od kohožkoli byl, dostatečně, tu kdež náleží, provedl a ukázal, že jest tak tím spůsobem, bud listem aneb cejchem, od té osoby, pro kterouž z pokuty obviněn jest, podveden, má takové pokuty prázden býti. Však na kohož by se to, že jest se toho podvodu dopustil, provedlo, má od pána svého vedle uznání jeho strestán býti.

A kdež jsou Pražané i v tom nemalou stížnost svou předložili, že by v městech Pražských rozličná postraní práva byla, za kteroužto příčinou, pokudžby jim Pražanům toho dopříno nebylo, aby, k nařízení v těch věcech dobrého řádu, v ta ve všecka místa, při duchovních i světských právích, nahlédnouti svobodně mohli, tehdy že by nevěděli, jak sebe a spolusousedy své před uloženými pokutami vystříci, poněvadž v těch místech a při těch právích větší počet podruhův a lidí přespolních se spatřuje: i na tom jsme se snesli a k tomu také povolili, aby Pražané osoby ouřadní, aneb jiné přísežné hodnověrné osoby, ze všech tří měst Pražských k vyhledání a nařízení dobrého v tomto toliko artikuli řádu z prostředku svého volili, a v ta ve všecka místa na všech právích měst Pražských aby svobodně nahlédnouti a řád dobrý ustanoviti moc měli a mohli, a to bez překážky jednoho každého.

Naposledy pak, poněvadž listy ty, jimiž jeden každý pán a vrchnost poddaného svého v tom toliko, aby od času sv. Martina nejprve příštího rok pořád sběhlý, jakž v tom artikuli o čeledi to vše vyměřeno jest, osvobozuje: jsou a budou povinni obyvatelé měst Pražských, a tak také jiných měst království tohoto, z strany hospodářův a podruhův, po vyjití toho roku, tak se také zachovati.

Což se pak hor v království tomto dotýče: jestliže by čížkoliv poddaný z stavův čeho neslušného proti vrchnosti se dopustil a k horám utekl, a tudy pánu svému se pokrývati chtěl, tehdy perkmistr, aneb právo horní, budou povinni na psaní pána jeho jemu ho vydati. Pakli by toho učiniti se zbraňovali, bude moci ten, číž poddaný jest, to na komoru JMCské v království Českém vznésti, a to rady JMti při též komoře, při týchž horách, opatřiti poručením svým mají, aby pánu jeho týž člověk vydán byl.

Než což se jiných poddaných stavův dotýče, kteříž tím obchodem a prací svou při horách se živi, kteříž se k dílu hornímu toliko, totižto v dolích aneb v těch místech, kdež se rudy dobývají a při horách k užitkům přivozují, potřebují: na ty se na tento čas toto nařízení nevztahuje, aniž se ty pokuty na koho vztahovati budou. Však jestliže by se to poznalo, že by budoucně jaké protržení tohoto snesení skrze to se, pod spůsobem díla horního, činiti chtělo, tehdy JMCská, jakožto král český, spolu s stavy, každého času to k napravení přivésti moci ráčí, tak aby sobě žádný neměl co slušně ztěžovati.

Což se myslivosti provozování dotýče, poněvadž lidé v tom na gruntech cizích žádné mírnosti nezachovávají, ačkoliv prvé zřízením zemským a sněmy některá v tom vyměření jsou: však nad to výš na tom jsme se snesli, aby po dnešní den žádný na gruntech cizích žádné myslivosti, bez jistého dovolení pána těch gruntův, neprovozoval, a to pod propadením padesáti kop gr. českých, tolikrát kolikrát by byl usvědčen; z kteréžto pokuty bude moci před úředníky Pražskými menšími desk zemských viněno býti.

Co se pak dotýče lidí robotných aneb jiných, kteříž stavu neužívají, ti dokonce aby všech a všelijakých myslivosti prázdni byli a dlouhých ručnic aby neužívali. Však proto to se při tom vymiňuje, jestliže by pán poddaného svého listem, aby myslivost na jeho gruntech provozovati mohl, osvobodil, to bude moci učiniti, však toliko na gruntech pána svého. Než kterýž by bez listu osvědčen aneb postižen byl, toho každého aby každý mohl vyzdvihnouti a v moc JMCské aneb v nepřítomnosti JMti pánuom místodržícím na hrad Pražský dodati, a tu podle uznání buď na hrdle aneb jinač má strestán býti. Však jedna každá vrchnost pro uvarování lidí svých těžkostí bude povinna ihned po vyhlášení tohoto snesení lidem poddaným svým to v známost uvésti.

A poněvadž se to nachází, že ovčáci psy svými velikou škodu na všelijaké zvěři činí: a protož aby všem svým psuom na přední noze po články prsty utínati povinni byli. A kterýž by ovčák psuom svým tak po články prstuov na přední noze neuťal, tehdy když by soused tomu, číž by to ovčák byl, psaní učinil a jej napomenul, aby ovčáka svého k tomu přidržel, aby psuom svým prsty po články uťal a on že by toho do dvou nedělí neučinil a ovčáka svého k tomu nepřidržel, tehdy po vyjití těch dvou nedělí bude moci ten soused, kdož by to napomenutí učinil, jiné psaní učiniti, a pěti kop gr. českých na tom ovčáku dopomožení pokuty žádati. Jestliže by do dvou nedělí nedopomohl, bude moci právem obstavným na tom ovčáku, aneb pro nedopomožení, na lidech toho pána té pokuty dobývati.

Na tom se JMCská s stavy království tohoto milostivě snésti ráčili, poněvadž mnozí nepokojní lidé, neohlédajíce se nic na předešlá sněmovní o spisování a se podpisování v suplikacích vyměření a pokuty, nic toho neumenšují, nýbrž spisujíc, buďto lidem poddaným proti jich pánuom aneb jiným osobám, suplikací, nenáležité dotýkání vyšších i nižších osob, neušetřujíc ani nejvyšších ouředníkův zemských a rad JMCské, i jiných lidi poctivých a dobře zachovalých, což prvé zřízením zemským zapovědíno jest: že po dnešní den při kanceláři JMCské, ani při jiných úřadech, nižádná taková suplikací přijímána býti nemá, v kteréž by se ten, kdož jest k takové suplikací radil, aneb ji spisoval, vedle toho, kdož ji podává, nepodepsal, nýbrž tomu, kdož by ji tak podal, zase navrácena býti má. A byla-li by komu taková suplikací z kteréhožkoli místa svrchu psaného odeslána, nebude povinen na ni odpovědi dávati. Pakli by se ten tak v suplikací podepsal, kdož jest ji spisoval a k ní radil, a to lidí hanění, dotýkání v suplikací že jest zbytečně činil, se vyhledalo, ten a takový aby jiným ku příkladu ztrestán byl, podle uznání JMCské, aneb toho soudu, kdež by ta suplikací uvažována byla.

A kdež pak již v království tomto velmi malý počet osob jest doktorův v lékařství sběhlých, kteříž by lidem vyššího i nižšího povolání v čas potřeby ku pohodlí zdraví jich posluhovati mohli: stavové nejvyšším ouředníkům a soudcuom zemským tímto sněmem moc dávají, aby čtyři doktory aneb lékaře, lidi hodné, objednati a s nimi o službu smluviti a uhoditi, i také v kterých místech by kteří bytností svou býti měli, i odkad a coby jim služby placeno býti mělo, naříditi mohli.

A jakož to již příliš zhusta jest nastalo, když poctiví sjezdové a shledání bývají, buďto při svadebních veselích, křtinách, aneb jiných shledáních, že mnozí lidé mladí, jakéhožkoli stavu, nevážně a nepokojně se v přítomnosti ženského pohlaví, aneb jiných lidí poctivých, chovajíc, zlý a pohoršitedlný spůsob, žádného sobě nevážíc, na sobě ukazují a ke zlému lidem příčinu dávají, i také někdy v takových poctivých a pokojných místech ručnice, pancíře a jiné zapověděné bráně při sobě mívají: a protož kdož by koli toho se kdy tak, jakž se svrchu píše, dopustil a takovým spůsobem, jakž výš dotčeno jest, se nacházel aneb zachoval, buďto že by svádu začal aneb nezačal, a při něm se již psané věci nacházely, tehdy hospodář domu bude jej moci tu ihned slibem zavázati, aby se od téhož dne ve dvú nedělích před JMCskou, jakožto králem českým, pakli by JMCská v zemi býti neráčil, před místodržícími JMti, aneb nejvyšším hofmistrem království Českého, postavil a toho se spravil. Jestliže by pak slíbiti nechtěl a hospodář téhož domu ho k tomu s přátely svými přivésti nemohl, tehdy vezmouc od některých přítomných osob hodných, z stavu panského aneb rytířského, svědomí listovní pod pečeťmi jich o takovém jeho nechování, kteréž mu bez puohonu dáti povinni budou, bude to moci ihned na JMCskou, aneb místodržící JMti, aneb na soud zemský vznésti. A on jsa z toho obeslán povinen se bude postaviti a toho bez dalších odkladuov spraviti; a več mu to od JMCské aneb JJMtí obráceno bude, to tak zůstati má.

Jakož jsou sobě také stav panský a rytířský též i to ztížili, když před soudy městskými oč činiti mají, že o škody k témuž právu osobami tu při témž právě osedlými zarukovati musejí, což jim těžce přichází, že druhdy takových osob k zaručení dostati nemohou: i aby z takové ztížnosti jich výš psaných stavů, sjíti a tomu spomoženo býti mohlo, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, že každá ta osoba, buď panského aneb rytířského stavu, kteráž by tak očkoli při městském právě činiti měla, bude moci jistého základu místo rukojmí tu při témž právě vedle uznání téhož práva zanechati.