A kdež také JMCská stavům připomínati ráčí, že léta etc. LXXXII. minulého v pondělí po památce panny Marie hromnic na sněmu, kterýž tehdáž na hradě Pražském držán byl, některé osoby k uvažováni artikulův horních voleny jsou, poněvadž se tomu až posavad dosti nestalo, aby to ještě k svému vyřízení přijíti mohlo: i podle předešlého téhož léta na témž sněmu obecním s JMCskou snesení, ještě stavové toho při tom zuostavují, tak jakž týž artikul to v sobě šíře obsahuje a zavírá.

A poněvadž nejvyšším berníkům a soudcům zemským na jistý spuosob to vše od stavův v moc dáno jest, jestliže JMt toho potřebu uznati ráčí s týmiž nejvyššími úředníky a soudci zemskými o to promluviti, tehdy takové osoby, kteréž by to podle nahoře jmenovaného sněmu vyměření k svému vyřízení přivedly, voleny býti mají.

O komisařích na hory nařízených.

A jakož jest léta etc. LXXXI. v pondělí po smrtedlné neděli na sněmu obecném, kterýž tehdáž držán byl, s JMCskou jisté snesení se stalo, pro vyhledání a k nápravě přivedení při horách v tomto království mnohých nedostatkův a neřádův, aby jisti komisaři od JMCské podle osob horníkův rozumných nařízeni byli, kteříž by všecky hory v tomto království sjeli a což by tak potřebného se našlo, nařídili, k čemuž i osoby voleny jsou od stavuov byly, však to ještě až posavad se nezačalo: i poněvadž na tom artikuli mnoho záleží, JMCská na tom se jest se všemi třmi stavy snésti ráčil, že taková komisí roku tohoto konečně předsevzata a pokud nejvíce postačiti se bude moci, a vykonána býti má. A protož stavové na místě někdy Bohuslava Felixa Hasištejnského z Lobkovic, nejvyššího komorníka království Českého, Karla z Bibrštejna a na Děvíně, JMCské radu a plnomocného hejtmana knížetství Hlohovského sou volili; a ti komisaři na náklad zemský v té komisi chováni býti mají.

A jakož jest nejvyšší purkrabě Pražský na JMCskou a stavy vznesl, že když kdo purkrabě na meze vede a podle snesení, kteréž jest se na sněmu léta etc. LXXV. stalo, od stran po několika osobách stavu panského aneb rytířského k purkrabí, k slyšení a souzení stran místo konšeluov se přidává, že tu mezi týmiž osobami, od stran k purkrabí přidanými, nemalí odporové a zaneprázdnění bývají a z toho že to pochází, že vydaní přátelé od stran toliko při těch, od kterýchž jsou vydáni, drží: a protož JMCská jest se s stavy snésti ráčil, když by tak purkrabě na meze veden býti měl, že bude moci sám osoby z stavu panského a rytířského nestranné, kteréž by mu toho slyšeti a souditi pomohly, k tomu obeslati, zachovajíc v tom ten spůsob všelijak, jakž na svrchu psaném sněmu, z strany obeslání osob od stran přidávání vyměřeno jest.

Při vedení svědkův takový řád zachovati se má, že vždycky dvě osoby z ouředníkův Pražských menších desk zemských při přísaze i zapisování svědkův přítomny býti mají, a tu na svědka otázka učiněna býti má: jak starý jest a kterak jest toho, což se při něm žádá, povědom, byl-li jest přítomen toho, jestli vyučen co má svědčiti, aneb má-li sobě pohrůžku učiněnou, jestliže by pravdu svědčil, pomáhal-li a radil-li jest k tomu, oč má svědčiti, aneb bral-li jest za to jaký ouplatek, aby tak svědčil? A potom má mu cedule přečtena a napomenutí učiněno býti, aby mimo to, čehož jest povědom, jiného nesvědčil, i také netajil pravdy, a tudy duše své nezavozoval; a tak potom svědčiti může, beze vší překážky, čehož jest povědom.

A poněvadž ouředníci Pražští menší desk zemských, mimo předešlé povinnosti své, při vedení svědkův větší tuto práci míti budou, tak že častěji a v větším počtu na hradě Pražském bytnosti svou přítomni bývati musejí: protož pro snadší jich vychování od každého svědka zapisování má dáno býti šest grošův českých, a o to se takto děliti mají, písaři dva groše česká a těm dvěma ouředníkům, kteříž by při zapisování svědkův byli, každému po dvou groších českých.

A aby se soudům pořádným překážka pro vedení svědkův nedala, protož kdož by jaké svědky vésti a zapisovati dáti chtěli, to budou moci učiniti a takové svědky časně sobě vésti nejméně před soudy zemskými menším a větším dvě neděle napřed, tak aby ouředníci při soudech překážky neměli. Však kdož by potřeboval zapsání svědkův prvé nežli dvě neděle před soudy, toho vůli míti bude, aby je sobě vésti mohl. Svědkové pak, kteříž svědomí dávají listovní, mají titule, před který soud, komu a proti komu svědčí, v svých svědomích dokládati, poněvadž v půhoních, důhoních i v cedulech sobě to položeno a dodáno mají. A kdož by toho tak do kterého soudu, komu a proti komu svědčí, pořádně nedoložil, ten má pokutu v půhonu, pro nesvědčení položenou, propadnouti.

Z strany vysvědčování škod outratních od hospodářů, to se při předešlém pořádku a zřízením zemským vyměření zůstavuje. A taková svědomí, aby byla opatrována tím spůsobem, jakž předešlé zřízení zemské o tom vyměřuje, toliko aby tíž ouředníci svrchu psaní, jeden klíč od truhly týchž svědkův a písař menších desk druhý a ingrossator památných desk a menších zápisných třetí měli, tak aby jeden bez druhého k nim nemohl, leč ku potřebě před soud, aneb kdyby je zapisovati měli.

A kdež zřízením zemským vyměřeno jest, kdyby kdo žádal krále JMti a pánuov a vladyk z plného soudu zemského, aby úředník od desk zemských vyslán byl k zapisování a přijímání svědkův, a když se stane povolení, buď od krále JMti, aneb pánuov JJMtí a vladyk z plného soudu zemského, tehdy že má jeti písař menších desk zemských, tak jakž též zřízení zemské ukazuje: i na tom jsme se s JMCskou, jakožto králem Českým, snesli, kdož by sobě pro nemoc a sešlost věku dckami zemskými svědka aneb svědkův dovésti nemohl, že má dva z ouředníkův Pražských menších desk zemských na JMKské aneb na soudu zemském vyžádati, aby k zapisování takových svědkův s písařem od desk zemských vysláni byli, a ty svědky, kterýchž potřebuje, JMKské aneb soudu zemskému zejména poznamenané dáti má. A tíž nemocní, aneb věkem sešlí, v kraji zapisováni býti mají a ne jiní, tím vším spůsobem, jakž při dekách zemských vyměřeno, jak mají svědkové přijímáni býti; a těm ouředníkům i písaři od té jízdy zaplaceno býti má a fůra i strava dána, tak jakž se jim, když k nemocnému od úřadu jedou, dává.

Při úřadě nejvyššího purkrabství Pražského, tolikéž i na mezech, když by purkrabě veden byl, tím vším spuosobem, jako při dekách zemských, svědkové vedeni a zapisováni býti mají, takže při přísaze a zapisování podle písaře dvě rady aneb soudcové téhož soudu toho přítomni býti mají, a táž záplata od zapsání svědka, jako při dekách zemských, býti má, také i dělení na tři díly.

Jestliže by kdo v městech a v městečkách JMCské, jakožto krále českého, též panských a rytířských, svědky vésti chtěl ku potřebě své, to také od purkmistra a konšelův nařízeno býti má, aby dvě osoby z konšeluov dobře zachovalé podle písaře jich městského při přísaze a zapisování svědkův byly, a všecken ten pořádek při vedení svědkův, jako při dekách zemských, jakž výš dotčeno, také i tejnost i jiný pořádek, jakž o tom předešle zřízením zemským vyměřeno jest, zachovali.

Což se pak soudu komorního dotýče, aby týž dobrý řád při zapisování svědkův zachován byl: JMCské stavové za to poníženě prosí, aby JMCská, jakožto král Český, tolikéž při soudu komorním, ten spůsob při zapisování svědkův naříditi, poručiti ráčil, i také to milostivě naříditi, aby radám soudu komorního zase, jakž jest předešle bývalo, služba za outraty a práce jich dávána byla, aby tím lépeji a snázeji při povinnostech svých a prácech přítomny býti a vytrvati mohly.

Item. Bratr sestry nemůže od sebe odbýti, než jestliže by otec jaké zřízení učinil o dcerách, buďto že by syny měl aneb neměl, dcery při takovém zřízení zachovati se mají a na tom přestati. Aneb kteříž rodové zřízení mezi sebou měli by, mají aneb míti budou, s povolením královským, že se podle toho zřízení zachovati mají, dcery aneb sestry, než bratr žádný sestry aneb sester, kteréž let rozumných nemají, odbýti díly, aneb odděliti nemůže.

Pakli by která sestra aneb strejna o díl svůj s bratrem aneb s bratry, aneb s strejcem svým, se dobrovolně smluvila, tehdy ta smlouva místo míti má, však tak, kdyby to ta sestra aneb strejna nevybytá vyznala před králem JMtí, aneb před pány na soudu zemském, že jest tu smlouvu s bratrem aneb s bratřími, aneb s strejci svými, učinila s svou dobrou a svobodnou vůlí, beze všeho přinucení, tak jakž týž artikul plněji svědčí. Jestliže by pak kdo chtěje o statku svém kšaftovati, a sestru aneb strejnu nevybytou měl, a s ní se o spravedlnost její smluviti chtěl, a ona na slušném podání přestati by [ne]chtěla: tehdy to ten bude moci na JMKskou, aneb na soud zemský vznésti, a což by tak JJMti za slušné uznati ráčili, při tom každá to zůstaviti a na tom přestati povinna bude.

Nicméně, jestliže by který otec bez pořízení z tohoto světa prostředkem smrti sešel a děti po sobě a sestry, aneb sester nevybytých, pozůstavil: tehdy ta sestra aneb sestry, když by tak v statek po bratru svém vkročiti chtěly, budou povinny komorníka od desk zemských vyžádati, a ten statek, na čemž by koli byl, najíti a vyhledati se mohl, ten komorníkem dáti popsati a takový statek podle zřízení zemského zaručiti, tak aby sirotci, přijdouc k letům svým spravedlivým, věděli kudy k statku tomu po otci svém zůstalému, to což by jim náleželo, přijíti. A zůstaly-li by po kom strejny nevybyté a nedílné, tolikéž se v tom ve všem tak zachovati mají, jako i sestry, jakž výš psáno stojí.

Jakož se to přihází, že při spisování smluv svadebních nemálo osob stavu panského i rytířského, kteréž s stranami při svadebních veselích bývají, se do týchž cedulí svadebních vpisují a za rukojmě poznamenávají, jakž po dnešní den lidé ke škodám tím spůsobem přicházeli: na tom s JMCskou, jakožto králem Českým, stavův snesení jest, aby cedule svadební pečeťmi aneb sekryty těch, jichž jména v nich dostavena jsou, stvrzeny a spečetěny bývaly. Pakli by kterého pečeť, aneb sekryt, k té ceduli přitištěn nebyl, nebude žádným věnem, a což v též ceduli svadební zapsáno jest, povinen.

Což se čeledi a lidí poddaných stavův dotýče, kteříž tak beze vši příčiny z gruntův pánuov svých jsou sběhli a někdeří, toliko sem i tam toulajíce se po městech, městečkách, vesnicech, neřády provozují a k žádnému pohodli, nýbrž na velikou záhubu, požívajíc své vuole, obyvatelům tohoto království jsou, jiní pak, mohouce pánům svým sloužiti a tak také živnosti sobě tudy dobývati, též také v té věci své vuole požívají, u cizích pánuov a lidí za šafáře, pekaře, mlynáře, nádeníky, pluhaře, pohunky, a což tak k tomu podobného, slouží, a tak tudy svým pánům se pokrývají: i ačkoliv pro takové své vejstupky a zlé předsevzetí, kteříž jsou tak nad svou vrchností se zapomenuli a jí se pokrývali, slušně by měli ztrestáni býti, však vážíce sobě více milosrdenství nežli jich proviněni, a chtíce vždy prvé, nežli bychom jinač a přísněji na to nastoupili, aby se v tom svém zlém bezbožném předsevzetí upamatovali a od toho přestali, tuto obzvláštní milost jim činíme, že všem všecko takové jich proti nám, jakožto vrchnosti, provinění (krom zločinných skutkův) odpouštíme. A to na ten a takový konec, aby se jeden každý z těch lidí poddaných, obojího pohlaví, kterýž by tak, litujíc svého předsevzetí, od vyhlášení tohoto našeho snesení, sám dobrovolně mezi tímto časem a svatým Martinem, nejprve příštím, ku pánu svému dědičnému přišel a se navrátil, to bude moci bezpečně udělati a nemá od žádného pána proto žádným vězením ani trestáním sužován býti, nýbrž všecko to provinění jednomu každému tak se odpouští; a pokudž by, vejda zase v poslušenství a službu pána svého, dobře se choval, tehdy každý jeden pán, povážíc jeho věrné služby a dobrého chování, jestliže jest co tak spravedlnosti své na gruntech téhož pána odběhl a ji potratil, ten každý pán za jeho věrné služby a věrné chování, co jest tak koliv spravedlivosti jeho k sobě, jakožto věc odběžnou (poněvadž odběžné na pána připadá) přijal, bude povinen jemu to zase navrátiti. Však jiní, kteříž by v tom času a terminu na hoře oznámeném vždy předce své vuole požívati a raději jinde nežli u svých dědičných pánuov sloužiti chtěli: ačkoliv by stavové je věděli dobře jak ku poslušenství přivésti ano i strestati, ale i těm osobám ze všech tří stavuov, obyvatelům království tohoto, nicméně také lidem robotným, z lásky křesťanské, dobrého přátelství a z milosti k jich pohodlí tato milost se činí, že se jim také jich provinění odpouští, na ten a takový konec, že všickni ti, kteříž by tak v tom svrchu psaném terminu sami dobrovolně se před pány svými nepostavili, kdež by tak koli u kohokoli při obyvatelích království tohoto, aneb markrabství Moravského, v jakýchkoli službách, buď za ouředníky, šafáře, pekaře, myslivce, mlynáře, tesaře, nádvorníky, pohunky, pluhaře, písaře a kuchaře, a což k tomu podobného jest, a jak se to jmenovati může, sloužili, týmž osobám z stavův, i také jiným lidem robotným, ode dne vyhlášení tohoto obecného snesení do roka se propůjčuje, tak aby v též službě a v tom povolání, jakž kde a u koho nyní slouží, zůstati a sloužiti povinni byli, na ten a takový spůsob, že jeden každý z těch, buď osoba panského, rytířského, aneb městského stavu, nicméně také i lidé robotní, kteříž by tak lidí poddaných stavův v službách svých potřebovati chtěli, bude povinen hned ode dne vyhlášení tohoto obecného snesení do svatého Martina nejprve příštího každou takovou osobu, buď mužského aneb ženského pohlaví, před dotčeného pána postaviti, aneb listem pod pečetí svou tomu pánu, číž ta osoba jest, k tomu, že jej v službě své má, se přiznati, a v tom buď oustně aneb skrze psaní, na jaké službě jest jej sjednal, se pronésti a ohlásiti. A tak na to každý dědičný pán bude povinen jemu na touž osobu list pod pečetí svou dáti, aby táž osoba, podle téhož listu, tomu pánu až do vyjití toho roku byla povinna sloužiti. A žádný pán nebude moci na toho, kdož by se tak listem k tomu přiznal, že poddaného jeho za sebou má, pro předešlou sněmem vyměřenou pokutu nastoupiti.

Však jestliže by týž pán té osoby po vyjití roku déleji u sebe míti nechtěl, aby byl povinen dědičnému pánu časně o tom oznámiti, a pán každý, chtěl-li by ho míti, aby byl povinen poň poslati, a má jemu i s listem jemu do roka k sloužení daným vydán býti; pakli by pán po vyjití toho roku a sobě učiněného oznámení po něj neposlal, bude toho ten pán, u kohož slouží, moci propustiti, však list ten za sebou zachovati a jeho pánu navrátiti. A pakli by po vyjití toho roku týž pán chtěl touž osobu déleji při sobě míti, tehdy bude povinen s týmž dědičným pánem o to dále mluviti, aneb skrze psaní jednati, jestliže by týž poddaný raději při něm nežli při svém dědičném pánu chtěl sloužiti, a což by sobě mohl objednati, to při vůli jednoho každého se zůstavuje.

A poněvadž pak to se děje z lásky křesťanské od nás a ku pohodlí osobám z stavů a tak jiným obyvatelům tohoto království, aby tím volněji živnosti své provozovati mohli, ještě nad to vejše, aby oni chovajíc též poddané naše, náležitě také jimi bezpečnější byli, a oni aby, tak jakž náleží, mzdy své zasluhovali, a ne tak, jakž posavad jest bylo, své vůle požívajíc, od pánův svých, kdež jsou se sjednali, aby utíkali: protož jestliže by který z těch bez odpuštění a dříve času dosloužení svého z služby toho, komuž tak listem od dědičného pána propůjčen jest, sběhl, aby žádný ho v žádnou službu a na dílo žádné k sobě nepřijímal, a to pod pokutou padesáti kop grošuov českých propadení, z kteréžto pokuty každý, kdož by, maje za sebou list, sobě od dědičného pána na tu osobu, bud! ona mužského aneb ženského pohlaví, daný, po něm se ptaje, kdež by jej u kohožkoli na díle aneb v službě postihl a usvědčil, bude moci toho buď před úředníky Pražskými menšími desk zemských, aneb před hejtmany krajskými, obviniti. A hejtmane krajští nejdéle v šesti nedělích pořád sběhlých stranám konec o to spravedlivý učiniti mají a takovou přisouzenou pokutu, vezma o to relací od hejtmanů krajských ke dekám zemským, aneb k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského, bude moci zatykačem dobývati, a nicméně touž osobu, kteráž by tak z služby sběhla, kdož by ji koli u kohožkoli a na kterémkoli právě postihl, bez překážky pána těch gruntův svobodně vzíti a podle uznání a zasloužení ztrestati.

A kdež i to se stává, že mnohý za svobodného se vydává, tak jakoby žádného pána neměl: i pro uvarování škod a soudův mezi lidmi jeden každý z těch lidi list pořádný osvobození svého sobě zjednati má, a to též od vyhlášení tohoto stavův snesení v půl letě pořád sběhlém; a tak aby žádný žádného čeledína aneb člověka, pod pokutou nahoře oznámenou, bez listu nepřijímal.