Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Lubomír Wenzl)
Věnovala se jí podstatně jinak, než je tomu v případě vlády pana premiéra Petra Fialy.
Ale vrátím se zpět k náboru příslušníků Armády České republiky. Dovolím si nyní krátce citovat: "Potřebujeme nejen víc výzbroje, ale hlavně víc lidí. Předběžné odhady i na základě našich analýz se hovoří až o 37 500 vojáků z povolání, což je o 7 500 více, než je náš současný limit. Realita je však ještě horší. Dnes máme zhruba jen 24 000 vojáků. Nábor musí být naším absolutním cílem. Stejně tak musíme udělat maximum pro to, abychom si udrželi stávající personál. Co je ve skutečnosti nejdůležitější, jsou lidé. V ideálním světě máme personálně naplněnou armádu a vyřešenou tvorbu záloh.
Jasně, nežijeme v ideálním světě, ale jak daleko jsme od stanoveného cíle? To je patrné z čísel, které jsem zmínil v úvodu svého vystoupení. Nemáme dost vojáků z povolání, to je problém. Nemáme dost vojáků v aktivní záloze, taky problém. Snižuje se povinná záloha, další problém. Ano, vedle modernizace je klíčovým bodem našeho úsilí nábor a rozvoj personálu. Jak dlouho už si toto říkáme? Dlouho. Zlepšilo se to? Ne. Přitom v každém strategickém dokumentu máme napsáno, že lidé jsou na prvním místě, ale realita tomu neodpovídá. Podívejme se pravdě do očí. Tento problém už má strategický rozměr. Musíme se poučit a přizpůsobit současným trendům. Pokud se nám přihlásí v jednom roce 3 000 zájemců, musíme je umět přijmout. Pokud se jich přihlásí 4 000 musíme je umět přijmout také.
Není žádným tajemstvím, že naplněnost některých útvarů je kritická, což má vliv na jejich bojeschopnost. To je strategický problém, který se nás týká tady a teď. Nechám proto vypracovat návrh akčního plánu náboru a stabilizace personálu formou vojenského doporučení, který navrhne konkrétní opatření v čase a na různých úrovních. Služba v armádě musí být atraktivní a na trhu práce konkurenceschopná. Pokud máme investovat více peněz do lidí na úkor modernizace, budiž. Teď totiž nezadržitelně směřujeme ke stavu, kdy budeme mít novou techniku, ale nebude ji mít kdo obsluhovat. Armáda přestává být na trhu práce konkurenceschopná a začíná to být strategický a velmi urgentní problém. Hlavní téma je bojeschopnost. Je to středobod veškerého našeho snažení. Je to moje hlavní priorita a mluvím o tom na každé poradě, na každém velitelském shromáždění." Konec citace.
Citoval jsem z projevu náčelníka generálního štábu generála Karla Řehky na velitelském shromáždění 2024, které proběhlo 26. listopadu 2024. To je půl roku a jeden den - půl roku - a víme, že takto se náčelník generálního štábu nevyjádřil poprvé. Takže nejen mne zajímá, zda je již zpracován zmíněný akční plán náboru a stabilizace personálu, o kterém hovořil pan generál Řehka na velitelském shromáždění v listopadu 2024. Uplynula již dostatečně dlouhá doba pro jeho vypracování. Nejen vypracování, ale i pro realizaci. Nevím, zda si vláda pod vedením premiéra Petra Fialy uvědomuje, že dnes jsme v situaci, kdy pro splnění cíle vycházejícího ze základního dokumentu pro rozvoj a vývoj armády, pro splnění cíle v oblasti lidských zdrojů, je třeba do roku 2030 získat zhruba 6 000 nových příslušníků. Ale jak jsme slyšeli, generál Řehka zmínil číslo o 7 500 větší, což by znamenalo 13 500. Ale my nejsme schopni ani do roku 2030 získat 6 000 nových příslušníků Armády České republiky a zhruba 6 000 příslušníků aktivní zálohy, aby byl splněn cíl vycházející z koncepce.
Je tedy nasnadě se ptát - a měli bychom se všichni my, naši občané a vojáci, dozvědět - co pro splnění cíle udělal náčelník generálního štábu obecně v oblasti lidských zdrojů za tři roky ve funkci? Co pro splnění cíle tak, jak jsem citoval z programového prohlášení vlády, udělala paní ministryně za tři a půl roku ve funkci? Co pro splnění tohoto cíle udělala vláda České republiky pod vedením Petra Fialy za tři a půl roku po jmenování?
Děkuji vám za pozornost a podporu pro zařazení tohoto bodu na program této schůze, jak jsem zmínil na začátku, jako prvního bodu dnešního dne. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Nyní tedy vystoupí se svým návrhem pan poslanec Zlínský, následuje pan poslanec Nacher a následuje pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, navrhuji nový bod programu, který bych prosil zařadit jako první na dnešní program, který se jmenuje Hrozí nám blackout? S otazníkem pochopitelně. Já se přiznám, jak asi všichni dobře víte, jsem lékař, nejsem energetik, nicméně z mých předchozích vystoupení jste asi pochopili, že se zabývám problematikou krizových situací, které nás můžou významně ohrozit, hlavně v blízké budoucnosti, a mohou vlastně ovlivnit a ohrozit i naši civilizaci. Právě blackout považuji za jednu z nejvíce pravděpodobných a zrovna nejvíce nebezpečných příčin, které by vedly k takové závažné krizové situaci.
Asi všichni víte, že blackout je dlouhodobý a velkoplošný výpadek dodávek elektrického proudu. Varováním by nám mělo být to, co se stalo na Pyrenejském poloostrově 28. dubna, kdy došlo ve Španělsku, Portugalsku a v části jižní Francie k výpadku elektrického proudu, který trval ne až tak dlouho. Ono se jim to podařilo nějakým způsobem vyřešit cirka asi do těch dvanácti hodin, nicméně impakt na společnost byl mimořádný. Za prvé to byl samozřejmě šok pro ty lidi, kteří zůstali uvázlí v dopravních prostředcích, v metru, ve vlacích, ve výtazích. Ten blackout způsobil Španělsku škodu ve výši 1,5 miliardy eur. Podle toho, co jsem si našel ve sdělovacích prostředcích, tak došlo dokonce z důvodu blackoutu k několika úmrtím.
Zajímavé je, že k tomu blackoutu došlo ve Španělsku několik dní po tom, co Španělsko prohlásilo, že v podstatě zajišťuje větší nebo veškeré dodávky pro svou potřebu bezemisně. V týdnu před blackoutem dosahoval podíl solárů a větrníků ve Španělsku v průměru 77 procent - na spotřebě se podílel nebo na produkci energie - a v Portugalsku dokonce 86,5 procenta. Zatím není známý přesný důvod této situace. Možná jste si toho všimli, že se objevily určité spekulace, kvůli čemu to bylo. Zajímavé je, že šetření má trvat několik měsíců. Trochu mně to připomíná to, když nastal výpadek léků u nás nebo v Evropě, tak taky nám odpovědní pracovníci nemohli říct, jaký je přesný důvod výpadku zásobování léky. Obávám se, že už se jedná o tak hyperkomplexní systémy, že už se v tom v podstatě nikdo ani přesně nevyzná a je velký problém najít přesnou příčinu.
Z hlediska Španělska jsem si našel poslední údaje. Údajně došlo k výpadku elektřiny v rozvodně v Granadě na jihu Španělska a prvotní spouštěč se vyskytl mimo přenosovou síť. Ten problém měl být v elektrárně nebo v menší lokální síti. Tak asi jaká to byla elektrárna, je nasnadě. Nejspíš ta solární. Jednotlivé prvky systému se začaly kaskádovitě odpojovat. Během pěti sekund vypadlo 15 gigawattů elektřiny, což bylo v té chvíli 60 procent spotřeby. Z důvodu tohoto masivního pádu se od Španělska odstřihla Francie, tím pádem nemohlo být Španělsko zásobováno z Francie, čímž by se ten problém stabilizoval.
Osudného 28. dubna asi svítilo ve Španělsku celkem sluníčko, protože produkce z obnovitelných zdrojů se blížila 80 procentům zatížení a dominovaly soláry s více než 60 procenty. V soustavě musí dodávka elektřiny v každém okamžiku odpovídat spotřebě. Samozřejmě u těch alternativních zdrojů je to problematické, protože výkon kolísá podle toho, jak svítí sluníčko nebo jak fouká. S nadprodukcí se vypořádávají automatické řídící systémy. Já si to představuji tak, že je to nějaký hardware, software, nějaké algoritmy. Pak následně dispečeři, protože samozřejmě ti dispečeři nemůžou být tak rychlí, jako ten technický prostředek nebo jako ten software. ***
