(13.00 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Takže čím se to odlišuje? Není to tam dobře vysvětlené, zase srozumitelně řečeno. Naopak by návrh ústavního zákona mohl vést k nežádoucím důsledkům, a sice zvýhodňování, to je právě taková diskriminace těch ostatních složek, zvýhodňování ochrany vody před ochranou jiných složek životního prostředí: půdy, ovzduší, lesa, fauny, přírody, krajiny, a to na základě zaváděného demonstrativního výčtu.
Pak se jako právnička (ptám) - a to určitě zde přítomní právníci potvrdí bez ohledu na vodu teď - na to, že jde konkrétně tady o vodu, vytvoří prostor pro nejednotnou interpretaci, protože nevyjmenované složky životního prostředí, které nebudou hned za tím "zejména voda", jsou z hlediska ochrany méně významné? V podstatě tím říkáme, že jde o složky v uvozovkách druhé kategorie. Napsala jsem si tady, jsou to složky, kterým se prvořadě ta ochrana neposkytuje. To je špatně. Proto tedy, pokud se rozhodneme nakonec přece jenom pro tu ochranu, a určitě si to - budu navrhovat tentokráte stálou komisi pro ústavu stoprocentně, protože to už bychom ji museli jinak zrušit - pokud si to tedy nějak obhájíte a přesvědčíte nás v ústavně-právním výboru a ve stálé komisi, že to je nutné, tak určitě ne takhle formulované. To platí navzdory tomu, že skutečný normativní význam předmětného ustanovení je odlišný a žádná hierarchie složek životního prostředí z něj neplyne.
Zařazení výčtu k definování určitého pojmu, a to už je jedno, jestli je demonstrativní výčet, nebo taxativní, má smysl pouze tehdy, pokud není dosavadní vyjádření vnímáno mezi adresáty právní normy, a to můžou být třeba i adresáti v rámci stavebního řízení - to mně naskakuje husí kůže, především v judikatuře soudů a případně též v odborné literatuře jednotné, není jednotně vnímán: musíme to změnit, protože jsou velké problémy v aplikační praxi. Tak tomu ale není.
Zvláštní opodstatnění to může mít v situacích, kdy zákonodárce, sekundární ústavodárce, chce zavedením výčtu či zařazením určitého prvku do výčtu vyřešit dosavadní spor v aplikační praxi. Opravdu si myslím, že to ten případ není, že do demonstrativního výčtu bychom měli vždycky zařazovat jenom něco, co je nesporné. A jinak si myslím, že to náleží do toho obecně vymezeného pojmu přírodních zdrojů.
Čili shrnu: nevidím tam smysl, zdůvodnění nepřesvědčivé a jen částečné a veliké riziko nejednotné aplikace a interpretace v praxi - zbytečné, které bychom sami tím dovodili, pokud bychom přijali to navrhované znění.
Druhý bod. Dle vyjádření vlády v důvodové zprávě má novela ústavy reagovat na nové vědecké poznatky a měnící se životní podmínky. S tím souhlasím, ale muselo by to tam být pořádně vysvětleno a doloženo statistikami, avšak ústava je základem právního řádu, takže by měla vykazovat to, co tady opakovaně slyšíme, zejména - nechci ukazovat kam, ale ukazuji - že by měla být stabilní, trvanlivá, odolná vůči změnám. Teď se mě ptal jeden redaktor, jestli bychom po vzoru Francie měli do ústavy také zakotvit právo na potrat. Tak jsem říkala, že si myslím, že to právo máme dostatečně zakotvené legislativně a že nevidím důvod ho zakotvovat do ústavy. No, jakmile začneme jednou, bude vždycky nějaké právo, které už sice funguje - ochrana vody, právo na potrat, já nevím, ještě na další práva, a můžeme pořád do ústavy tedy tímto způsobem zasahovat. Takže opravdu pozor, měli bychom být tady zdravě konzervativní, čili novelizace ústavy by měla být opodstatněna naléhavou potřebou reagovat na celospolečenské problémy nebo nedostatky jejího fungování v politické realitě nebo něco ještě jiného, závažného, co teď mě nenapadá. Je otázkou, zda v případě aktuálně tvrzené potřeby v ústavě zdůraznit jeden důležitý prvek nebude záhy následovat další rovněž naléhavá potřeba zdůraznit jiný důležitý prvek, hodný výslovného uvedení v ústavě. Tady dokonce jsem slyšela od některých kolegů, že za chvíli tam budeme mít požadavek rozpočtové odpovědnosti jako projev takzvaných finančních ústav. Koneckonců si přečtěte poslední vyjádření Ústavního soudu k valorizaci důchodů. Čili my bychom mohli neustále novelizovat ústavu podle toho, co je politicky zajímavé, na co získáme hlasy, ale to tedy jako právník říkám, to je špatná cesta.
A poslední, do třetice všeho nejlepšího, to je závěr mého vystoupení - vidíte, že nebylo dlouhé, ale trošku systematičtější než těch asi pět faktických poznámek, co jsem měla. Je zřejmé, že vláda dostatečně nevysvětlila, jak by předložený návrh ústavního zákona mohl dosáhnout sledovaného cíle, pozitivně tedy ovlivnit v současnosti nedostatečnou ochranu vody. Myslím si, že by to bylo možné na podústavní úrovni, zákonné úrovni, případně včlenit do příslušných zákonů, a nic tomu také nebrání. Myslím si, že v tomto ohledu bychom měli spíše novelizovat zákony, nikoliv ústavu.
Takže já jsem napsala třeba doporučení zpravodaje klubu pro tento tisk, a přečtu ho tedy na mikrofon: Podmíněný nesouhlas není vhodné řešit ústavní novelizací, doporučuji řešit na zákonné úrovni. A určitě jsem řekla, že ta formulace, která tam je, je absolutně nevhodná, nežádoucí a musela by se změnit.
Takže děkuji za pozornost a už to nechávám na uvážení, zda to posunete, nebo neposunete.
A závěrečné slovo - říká se: Kartágo musí být zničeno, říkali vždycky moji nebo naši předřečníci za antického Říma. Oni se hádají, kdo to přesně říkal, takže nebudu teď vyvolávat i akademický spor. Zásadně říkáme, že hnutí ANO je pro ochranu vody. Prosím, nevkládat nám do úst, že nejsme. Ale jsme pro ochranu ústavně konformní, dostatečnou a účinnou, nikoliv takovou, jaká byla předložena v tomto návrhu změny ústavy. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně. Mám zde faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Teď jsem slyšela, jak to tam trošku zašumělo. Nebojte se, nebude to zase nějaká snůška velkých faktických poznámek. Jestli jste bedlivě poslouchali paní profesorku Válkovou, prostřednictvím paní předsedkyně, paní poslankyni, tak vám to tady krásně pregnantně vysvětlila, to, co jsem se i já snažila celou dobu vysvětlit, že nikdo z nás - jak jsem tady byla nařčena panem poslancem Kohajdou, prostřednictvím paní předsedající - že nám nejde o ochranu vody. To není pravda, protože už v současné době pokládáme, že voda je dostatečně chráněna v ústavě, a nejenom voda, protože tak jak to tam je zakotveno v tom článku číslo 7, to znamená, že nejde jenom o vodu, jde o půdu, jde o naše další zdroje, myslím tím nerostné suroviny a další a další, tak jsou tam opravdu ochráněny.
A pokud máte potřebu, v současné době je otevřený vodní zákon, který je v současné době v Poslanecké sněmovně, tak pokud máte potřebu vodu chránit ještě víc a nad rámec toho, jak je chráněna - já osobně ji pokládám tedy, že voda je chráněna dostatečně - tak máte možnost pozměňovacími návrhy to tam zakomponovat, a je zbytečné opravdu zaplevelovat ústavu tím, co jste se teď snažili udělat. Myslím si, že spousta poslanců ani pořádně nečetla tento sněmovní tisk, protože kdybyste se seznámili opravdu s tím, co bylo přílohou, myslím tím to, co tam dala Legislativní rada vlády, a přečetli jste si to opravdu důkladně, tak byste zjistili, že i oni sami s tím mají velký problém. A bylo to - 16 právníků bylo proti. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Jsme dále v obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Brabec. Pane poslanče, prosím. ***
