(13.10 hodin)
Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já jsem měl původně připraven takový pěkný hodinový výstup. (Ukazuje vpravo.) Už se tady ozvalo doslova koňské zafrkání (Se smíchem.), že tedy v pátek odpoledne to bylo troufalé.
Za prvé, nejsem rád, že tady není pan ministr životního prostředí. Chápu, že tady byl u prvního projednávání, které tedy nedopadlo, ale já jako ministr, který se tím také poměrně dlouho zabýval a byl jsem tady mockrát, samozřejmě bych se ten čas vždycky snažil najít, protože jestliže něco předkládám takhle zásadního, samozřejmě bych si to měl jít odůvodnit. Byl jsem připraven a jsem připraven potýrat v uvozovkách trochu pana ministra životního prostředí otázkami už v prvním čtení, protože si stále myslím, že k tomu první čtení slouží, abychom se mohli ptát hlavně na koncepční stránku věci.
Je tady pan ministr zemědělství, to je docela důležité z toho důvodu, že záležitost vody gesčně je rozdělena historicky mezi Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. A my si tady, a to si neodpustím, my si tady především musíme opravdu položit tu otázku - ona už tady padla - proč. Proč se tato novela nebo návrh ústavního zákona navrhuje? A já se nemůžu zbavit dojmu a jsem si skoro jistý, že to tak je, že ten hlavní důvod je, aby se takzvaně odškrtlo, to znamená, aby se mohlo odfajfkovat, aby si vládní koalice mohla odfajfkovat, že to má někde v programovém prohlášení, tak to tam dá, protože jsem přesvědčen, že to není dokonale projednáno, že tady je skutečně celá řada "ale" a že tady jsou nesporně právníci, ale i neprávníci, kteří mají zásadní dotazy, co by to na první pohled nenápadné slůvko "zejména" - všichni známe to "zejména", zájmena - ale to "zejména", což vypadá na první pohled, že to je jenom takový větný balast, tak může to slůvko mít úplně zásadní dopady.
Samozřejmě se nebudu pouštět na ústavněprávní rovinu - nejsem právník, paní profesorka Válková a další už tady o tom hovořili, a to si určitě budeme pak probírat detailně v jednotlivých výborech, kam se to, doufám, dostane, nejenom tedy třeba do toho ústavně-právního, ale i jinam - ale já vám řeknu, co mě k tomu vede, k tomu názoru, a to řeknu z té neprávní, ale praktické povahy, co mě k tomu vede, jestli myslím, že to se sem dalo, aby se splnil ten bod z programového prohlášení vlády, protože ta věc je opravdu zásadně nedomyšlená v tom, že 15 z 20 členů Legislativní rady vlády mělo zásadní otázky, právě proč to je nutno řešit ústavním zákonem. A já, byť jako neprávník, tak to, co vím a slyšel jsem mockrát, že se změnami ústavy se má zacházet velmi, velmi, velmi obezřetně a že by toho mělo být opravdu jako šafránu, tedy pomálu. A když už se to mění - a to jsem slyšel i od renomovaných ústavních právníků - tak bychom si museli vždycky nebo měli bychom si jako zákonodárci být velmi jisti, nebo skoro jisti tedy nebo takřka stoprocentně jisti, že víme, co to bude znamenat. Protože to slůvko "zejména" - a určitě se tady shodneme, že voda je hrozně důležitá, a dobře to víte, já jsem tady o vodě v minulých letech z hlediska nedostatku vody a toho, jakým způsobem vodu zajistit, mluvil možná stokrát - a my ale všichni víme, že to slůvko "zejména" vodu do studní nevrátí, že nám nepomůže v boji proti suchu samo o sobě. Samo o sobě na toto opravdu nestačí a samo o sobě na to samozřejmě nestačí ani změna ústavy. K tomu pak musí přijít další kroky a ty už jsou v předpisech, které jsou na úrovni třeba složkových zákonů, jako je například tady otevřený zákon o vodách, který projednáváme. Protože to slůvko "zejména" v případě vody také znamená, že my vlastně děláme jistou hierarchizaci, co je důležitější - jestli je důležitější voda, nebo jestli je důležitější ze složek životního prostředí ovzduší, nebo jestli je důležitější biodiverzita, jestli je důležitější ochrana řekněme druhová, a tohleto je zásadní v tom, jak se ty věci případně budou pak judikovat, až nastane - a ona by nepochybně nastala velmi rychle, že si to někdo prověří, jak to tedy ten zákonodárce, pokud by to bylo schváleno, myslí. Tedy například, pokud by došlo ke sporu veřejných zájmů mezi veřejným zájmem na ochraně vody a veřejným zájmem například na ochraně ovzduší, ale k tomu samozřejmě je celá řada dalších věcí, tady rozhodně nastoupí spory se stavebním zákonem a s mnoha dalšími zákony, tak je naprosto jasné, že se někdo bude ptát, co to slůvko "zejména" znamená: že ta voda má přednost? No, možná ano. A to je něco, co by nám opravdu měl někdo říct najisto, protože bez toho tady uděláme závěr, který může naopak paradoxně do toho procesu vnést docela zásadní problém.
Proto - a odpusťte mi tu metaforu, nevyhnu se jí - jsem přesvědčen, že tenhle návrh je prostě plácnutím do vody a že to má jenom znamenat to, že sem prostě něco dáme, ať se ve finále, když my si nejsme jisti na exekutivní úrovni, tak ať se s tím poslanci a poslankyně nějak popasují, nebo Parlament, a ať nám tedy řeknou, jak to je, protože já jsem byl, kolegyně, kolegové, účastníkem řady zasedání ústavních komisí nebo komisí na ústavní ochranu vody a problém byl v tom, že ke shodě vlastně nikdy nedošlo - bohužel, bohužel. Ale my se pak musíme zeptat, proč nedošlo, protože to třeba možná právě není reálné, abychom to udělali tak, že tam byla celá řada návrhů, že tam třeba bude třeba právo občanů na pitnou vodu - i takové byly návrhy prostě, že každá obec dostane právo, aby lidé měli zajištěnou pitnou vodu v každé, byť nejmenší obci nebo v osadě. Až z toho někteří tenkrát kolegyně, kolegové dostali strach, že vlastně je tady něco, co bude mít dopady, které nedovedeme odhadnout.
Proto když odhlédnu od právních argumentů, i když je mi blízké to, co většina Legislativní rady vlády řekla, že to, co se tady navrhuje, lze lépe zajistit nebo už je dnes zajištěno, a pokud máme pocit, že není dostatečně, tak to potom máme změnit, zlepšit, řekněme vylepšit ve složkových zákonech, jako například ve vodním zákoně, v zákoně č. 114, o ochraně přírody, krajiny, prostě v celé řadě dalších věcí, ale že když už otevíráme ústavu jako takovou, tak bychom si skutečně - a to bych se jenom opakoval - měli být jisti, co to bude znamenat.
A moje hlavní otázka, která cílila na pana ministra Hladíka, cílila by samozřejmě i na pana ministra Výborného a určitě padne tedy i ve všech projednáváních na výborech a v dalších případných čteních, bude hlavně, pane ministře: Máte jasno v tom, jak tyhlety věci budou pak judikovány? Máte jasno v tom, jestli opravdu to nebude znamenat hierarchizaci složek životního prostředí? A to nemluvím o dalších veřejných zájmech, protože v tom bychom si měli být celkem jisti, tam bychom měli mít jasno, když zjevně nemají jasno mnozí ústavní právníci, protože bez toho to považuju jenom za takzvaně splněný úkol v rámci projednávání plnění programového prohlášení vlády, abychom to měli takzvaně z krku. A to je v případě změny ústavy sakra nebezpečné. Děkuju vám.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a další do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Lesenská. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení zástupce vlády, vážené kolegyně, kolegové, nejsem příznivcem změny našeho ústavního zákona. V podstatě v tomto názoru mě utvrzuje i Legislativní rada vlády. Nicméně chápu nutnost ochrany vody, ale to přece činí ostatní a další zákony. Návrhem se mění Ústava, čl. 7, kdy se nahrazuje věta "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství." větou: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody, a o ochranu životního prostředí." ***
