Tím samozřejmě logicky narůstá riziko nárůstu sociálně patologických jevů a v konečném důsledku by to znamenalo i vyšší výdaje ze státního rozpočtu, což někdy taková malinká změna může udělat. Jde o legislativní zakotvení něčeho, co sice funguje, ale mohlo by fungovat dokonaleji, a já věřím tomu, že pan ministr a tým jeho odborníků si také vzpomenou na to, co sami navrhovali. My to teď připomínáme pozměňovacím návrhem, který je v systému pod číslem 4064, ke kterému se přihlásím a který mu raději hned teď předám i do ruky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně, a nyní je přihlášen pan ministr Jurečka. Pane ministře, prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré páteční odpoledne. Já si dovolím tedy pokračovat v tom, jak jsme započali toto druhé čtení tento týden v úterý. Děkuji za vstřícnost i dohodu, že jsme mohli dnes tento bod zařadit a pokračovat v něm, a věřím, že dnes se posuneme z druhého čtení do následujícího třetího.

Dovolte mi to mé vystoupení rozdělit. Já se v té první části budu věnovat ještě tomu, k čemu slouží standardně obecná rozprava, a to je, abych stručně odůvodnil ještě pozměňovací návrh, který jsem k tomuto tisku podal jako poslanec, a to ve třech oblastech. Ten pozměňovací návrh, který je pod sněmovním dokumentem číslo 4061, se týká tří oblastí, a to je, že s ohledem na to, že původní návrh definice sítě sociálních služeb s celostátním a nadregionálním charakterem, tak aby to nemohlo působit zavádějícím dojmem, dochází k drobné úpravě této definice, také aby nedošlo k výkladovým nejasnostem. K tomu se ještě potom vrátím ve svém vystoupení.

Pak je tady druhá oblast, a to je, aby nově navrhovaná definice pečující osoby - pracuje s pojmem dlouhodobá péče, který však není zákonem o sociálních službách definován, proto by bylo posuzování toho, zda se jedná o dlouhodobou péči, obtížné. Pojem dlouhodobé péče vyplývá ze zákona č. 187/2006. Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vztahuje se zde k dávce nemocenského pojištění - dlouhodobé ošetřovné. Za pečující osobu je nutné rovněž považovat osobu, jež pečuje v rámci paliativní péče, a i v těchto případech je dlouhodobost obtížně prokazatelná a splnitelná, takže tento pozměňovací návrh nám řeší tuto druhou část.

A v té třetí části - odborné sociální poradenství je v současné době poskytováno formou ambulantní ve vybraných zařízeních, což již dnes zcela odpovídá současným potřebám klientů. Záměrem navrhované změny je zajištění odborného sociální poradenství rovněž v poradnách pro osoby s potřebou paliativní péče a také ve formě terénní, a to tak, aby toto poradenství bylo z pohledu klienta dostupnější. V uvedených poradnách bude možné radit i osobám blízkým, rodinným příslušníkům či dalším doprovázejícím osobám klientů s potřebou paliativní péče, tak jako je možné již dnes poskytovat odborné sociální poradenství blízkým osobám klientů, například v poradnách pro seniory či v poradnách pro zdravotně postižené osoby. Následně se k tomu pozměňovacímu návrhu také přihlásím v podrobné rozpravě.

A nyní mi dovolte ještě zareagovat na některé podněty, které tady v obecné rozpravě byly zmiňovány. Vrátím se vlastně k samotnému smyslu této legislativní úpravy. Ano, my jsme ještě v prosinci původně zvažovali, a také jsme to udělali, že bychom samotný příspěvek na péči řešili samostatnou vládní novelou zákona, která tam měla ještě ambici řešit některé mechanismy z pohledu například zmocnění pro nařízení vlády a tak dále, nicméně s ohledem právě i na časovou naléhavost mít už jasnou jistotu, od kterého data bude přispět na péči zvýšen, byl nakonec využit tento sněmovní tisk, který už byl v legislativním procesu dál a na který navazují tyto pozměňovací návrhy, které zvyšují příspěvek na péči v II., III., IV. stupni, a především v IV. stupni potom i výrazně s akcentem právě na podporu domácí péče pro tyto lidi, kteří - myslím si, že obecně se shodneme - jsou opravdu tou nejnaléhavější skupinou, kde tu pomoc opravdu potřebujeme nasměřovat, zacílit, protože tady souhlasím s tím, co bylo řečeno od mých předřečnic, že to jsou lidé, kteří ve svých rodinách zastávají roli těch neformálních pečujících. To jsou hrdinové opravdu každého dne, často z nich - nebo část z nich to opravdu dělá velmi dlouho, velkou část svého života, a samozřejmě v IV. stupni je ta míra té péče nejnaléhavější, ale to samozřejmě platí i pro ty stupně, jako je III., či s určitým poklesem závislosti v tom II., abych tady v tom výčtu na tyto osoby nezapomněl.

Takže pro nás je to jeden z kroků, který děláme na pomoc tímto neformálním pečujícím, a s vědomím toho, že víme, že s ohledem na demografický vývoj i s ohledem na určité kapacity, které, i když rozšíříme pobytové služby, budeme mít nějaké limity, to znamená, vždycky bude velký důraz na to, podpořit maximálně rodiny, podpořit maximálně neformální pečující tak, abychom klienta, který tu péči potřebuje, byli schopni pokud možno udržet v domácím přirozeném prostředí tak dlouho, jak je to možné a jak je to ve prospěch daného klienta, samozřejmě různé diagnózy se různě liší v čase a tak dále. Takže toto je výrazný posun. Částka v tom navýšení přesahuje 7 miliard korun ročně a rozčlenění toho zvýšení se v II., III., IV. stupni vlastně pohybuje o více než 10 až po 40 % růstu příspěvku na péči.

Ale vrátím se ještě opravdu k osobám, které potřebují velmi intenzivní podporu v rámci osobní asistence. Říkal jsem tady, že toto je jeden z kroků, ty ostatní kroky spočívají vlastně v dotačním titulu, který jsme pro osobní asistenci nastartovali v loňském roce, v letošním roce bude pokračovat, počítáme s ním i v roce 2025 tak, abychom během ještě toho roku a půl legislativně dotáhli i celou agendu osobní asistence, aby od 1. 1. 2026 byl i systém osobní asistence, který opravdu pamatuje na lidi, kteří potřebují pomoc 24/7, a ten systém dnes ty jejich potřeby není schopen adekvátně pokrýt.

Pak tady padla otázka na béčkovou síť. Chci opravdu jednoznačně, jasně říci, že my nemáme ambici, aby tady docházelo k zanikání nějakých služeb v rámci béčkové sítě, jak tady citoval Patrik Nacher, například obavy pro skupinu lidí neslyšících či lidí se zrakovým postižením či s kombinovaným. Tady rozhodně tyto služby, které jsou v béčkové síti, se nemají a nemohou obávat toho, že bychom měli ambici tady někde škrtat a rušit. Ambicí je to, co právě dnes vlastně nemá žádnou právní jistotu, protože nadregionální béčková síť nikde v zákoně není zmíněna, tak udělat základní ukotvení. Upravuji to ještě tím pozměňovacím návrhem, který jsem před chviličkou zmiňoval, abychom v těch věcech udělali jasno. A samozřejmě tam, kde služby v béčkově síti neplní úplně nadregionální charakter, ale často, nebo v některých případech, jsou to vyloženě regionální služby, tak jsme řekli, že budeme jednat s kraji a budeme řešit i tu otázku dofinancování tak, aby potom tyto služby byly převeditelné pod kraj, aby byla garantována následná kontinuita, finanční zdroje pro kraje, abychom toto vyřešili. Proto je tady i dostatečně dlouhá doba.

Pokud jde ještě o příspěvek na péči, který byl zmíněn z hlediska případně toho, jestli se někdy klienti v některých výjimečných situacích toho příspěvku vlastně ani nedožijí, jsem si toho vědom, že to je dlouhodobý dluh systému vůči těmto lidem. To znamená, pamatujeme na to, abychom zrychlili celý proces vyřizování příspěvku na péči. K tomu děláme konkrétní změny tak, aby od roku 2025 agenda vyřizování nebyla na dvou úřadech, ale pod střechou jednoho úřadu, tedy České správy sociálního zabezpečení, aby ty lhůty byly do 60 dnů a abychom u těch řekněme nezvratných diagnóz nemuseli dělat to složité posuzování a sociální šetření, ale aby třeba právě z rozhodnutí onkologa bylo možné ten příspěvek na péči přiznat okamžitě. Takže pamatujeme na to, abychom tyto věci zrychlili. Je to neférové, nedůstojné vůči těm lidem a jejich rodinným příslušníkům, a jsme si vědomi toho, že to je dlouholetý dluh, který se neřešil.

Byly tady zmíněny otázky zdravotních úkonů pro ošetřující v sociálních službách. Řešíme to s panem ministrem Válkem a jeho rezortem. Myslím si, že vy, kteří jste dlouhodobě interesováni v této agendě, tak víte, že opravdu je tady problém s legálností výkonu některých úkonů a vlastně s nemožností je vůbec potom vykazovat a také i financovat ze systému zdravotního pojištění. Takže i tady hledáme nějakou cestu, jak toto dokázat logicky, ale zároveň s ohledem i na specifika zdravotní legislativy vyřešit - a bavíme se o určitých by úkonech, které by bylo možné potom v budoucnu legálně provádět ošetřovateli a pracovníky v sociálních službách. Musím říct, že diskuse s odbornou veřejností k této novele jsem vedl několikrát i já osobně se zástupci jak významných poskytovatelů sociálních služeb, tak i s představiteli, zástupci, krajů, s radními a náměstky pro sociální oblast. ***