Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

V roce 2008 až 2013 tady už jednou ta výjimka, pane doktore Kaňkovský, prostřednictvím předsedajícího, byla. V té době jsem jako ředitel záchranné služby dostal od inspektorátu bezpečnosti práce 20 000 pokutu za to, že překračujeme zákoník práce, že nedodržujeme přesčasové hodiny, nedodržujeme délku směny, a bylo mi vyhrožováno tím, že až přijdou podruhé, bude to už za 5 milionů. Protože ta tristní situace ve zdravotnictví byla plošně, inspektoráty bezpečnosti práce prostě zdravotnická zařízení obcházejí velkým obloukem. To trvá dosud.

Potom jsem chtěl říct, ta Evropská unie chtěla sladit dvě věci. A to jednak pracovní prostředí, pracovní vytížení versus rodinný život. Takže v podstatě vychází vstříc těm mladým lékařům, kteří mají úplně jiný pohled, jak na práci, tak na život, a kteří si chtějí vydělat peníze dobré za základní hodiny.

Jak jsem zmínil tady v té faktické, tak rozdíl je mezi hlavním pracovním poměrem a DPČ, kdy skutečně díky DPČ, to jsme se naučili po tom roce 2013 intenzívně využívat jako organizátoři zdravotnictví a tím jsme vlastně nahrazovali přestávku v práci. Tím jsme umožňovali, aby tam ten lékař byl 24, 32, 48 hodin. Je to špatně, je potřeba s tím něco dělat. A tahle směrnice, ta implementace evropského práva, určitě neumožňuje být benevolentnější.

Takže já upozorňuji na to, že se musí dělat razantní kroky v organizaci práce, v organizaci služeb, navýšení počtu lékařů, zaměstnávání cizinců, usnadňování jejich aprobace, usnadňování dalšího vzdělávání našich lékařů apod. Pokud se to nestane, tak po té výjimce, kterou vlastně vy si tady dneska odhlasujete, po té pětileté výjimce, zase zůstaneme úplně na startovní čáře. Takže si myslím, že to je špatně. Mladí lékaři se vyjádřili jasně. Nesouhlasí s tím, ve vaší terminologii vyslali jasný signál, a na příkladu toho, že senátní vratka obsahuje to, že DPČ má být plánována, nebo může být plánována, i méně než tři dny před započetím pracovního výkonu, tak pan ministr tady řekl - ale to není možné, to v podstatě Evropská unie nepovolí, je to proti Evropské unii. Ano a je to i jeden z důvodů, proč tu senátní vratku nechcete, že by to byl problém v jednání s Evropskou unií.

Já tady chci připomenout, že můj kolega Brázdil, poté, co jsme se dostali do té slepé uličky s přesčasovou prací, jak jsem tady předtím vysvětloval, kde nemůže být směna delší než 12 hodin, tady navrhl ve Sněmovně - já jsem to neudělal, byť jsem to měl v úmyslu, protože mě bylo odborníky z MPSV vysvětleno, že by to bylo ve velké kolizi s Evropskou unií - ale kolega Brázdil to udělal a navrhl tady možnost nejdelší směny 24 hodin. Tento návrh by dle mého soudu tu situaci ještě dokázal vyřešit, protože těch 24 hodin na to se ty služby už plánovat dají, a když by to byla jediná výjimka vůči Evropské unii, tak věřím, že při kvalitě našich vyjednavačů, které tam posíláte, bychom tu výjimku dokázali obhájit a tím bychom zajistili péči o naše pacienty. Já si myslím, že tohle stojí za to zvážit a tuto změnu udělat. Protože jiné rychlé změny není náš systém zdravotnický schopen vstřebat. Samozřejmě se nabízí i další věci jako na západ od nás, a naznačoval to můj ctěný kolega Špičák, který naznačil, že se v jiných zemích slouží, nebo slouží - je jakási "příslužba" doma s aktivací lékaře určitých odborností, který dojede třeba za víkend třikrát v garantovaném čase, třeba do 30 minut, do nemocnice, odvede ten výkon a zase se vrací k té rodině. A to jsme u toho vyvážení toho pracovního a rodinného života. I to je jedna z cest, jak se lze vyhnout přesčasové práci. Ale tohle se neudělá lusknutím prstu, na tomhle se musí pracovat dlouhodobě. A pokud dneska koalice, já předpokládám, že si schválí asi tu sněmovní verzi, tak budeme určitě jako opozice tlačit na to, aby to pětileté období, které je na určité narovnání toho systému tady u nás, tak aby nebylo promarněno a aby se učinily změny již za vaší koaliční vlády, potřebné změny. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Máme zde dvě faktické. První pan poslanec Janulík.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak jak vidíte, tak jsme se tady tak, tady definujeme jak apoštolové na orloji zcela logicky ti, co jsou v první řadě doktoři a potom až politici, tak to vidíme takto a ti druzí doktoři, kteří jsou v první řadě politici a pak doktoři, tak to vidí jinak. No, já myslím, že to nemá žádné řešení. Já jsem se dokonce na to svého času v tom roce 2014 těšil, že to rozlouskne ta unie, protože mnozí tady pokyvujete a vůbec nevíte, o čem mluvíme, protože jste to nezažili a když to člověk nezažije, tak tomu neuvěří. Já vás jenom upozorňuji, že si můžete tady odhlasovat, tak jak jsem to říkal, klidně změnu gravitačního zákona a stoosmičkou si ji prosadit, ale budete padat na hubu pořád stejně. Takže, upozorňuji vás, že ti mladí doktoři už to prostě dělat nebudou, ty čtyři tisíce, co to podepsaly, to jsou přesně ti v těch malých nemocnicích, ve fakultkách to nebude problém. A já jim fandím, věřím, že jejich spolužáci, kteří sedí na okresních a jiných soudech, že prostě vezmou v potaz a vydají předběžná opatření, kterým prostě tady toto vykořisťování lékařů zavedou. Protože ani otroci na plantážích se neměli taky špatně, ti v noci mohli spát. A v ten moment prostě je potřeba počítat s tím, že ten systém bude muset doznat nějaké, když ne evoluční, revoluční změny, že prostě v okresním špitále bude třeba ve službě jeden, maximálně dva doktoři a že nebude moci poskytovat tu péči, jak ji desítky let poskytoval, za tu cenu, že ti lidé měli zlikvidované životy, rodiny a tak dále a všichni se tvářili, že to je všechno v pořádku a že to tak má být. Finance by to možná vyřešily. Vzali jste zdravotnictví skoro 15 miliard, teď by se hodily, kdyby tam byly, možná, že kdyby se opravdu adekvátně ti doktoři zaplatili, možná aspoň tak jak zedníci třeba (Předsedající Havlíček: Čas, pane poslanče.), tak by to pomohlo. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poslední faktická, zatím poslední, paní poslankyně Mádlová.

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych chtěla doplnit pana kolegu Maška a i kolegu Janulíka, že to nepochybně bude chtít nějaké změny v organizaci práce, ale myslím si, že tady budeme muset přijmout i fakt, že se to týká i hlubší změny, tzn. nastavení celého systému zdravotnictví. Protože pokud budeme pracovat s daty, které jsou třeba ve zdravotnické ročence, tak tam se můžeme setkat s tím, že třeba od roku 2004 do dnešního dne došlo k výraznému poklesu lůžek v nemocnicích, došlo k výraznému nárůstu ambulantních specialistů, primárních lékařů atd. To znamená, že je potřeba podívat se na to, kde vlastně ti zdravotníci vůbec jsou, protože podle statistik to vypadá, že došlo i k nárůstu počtu lékařů i sester. To znamená, že se to týká i tvorby zdravotní sítě a my musíme vědět, kde tedy ty lidi máme, protože, zdá se, že třeba u sester jich pracuje obrovské množství, možná až 40 %, v samostatných ambulantních zařízeních a proto možná nejsou v té nemocnici. A to samé se týká i lékařů, přesně tak, jak říkal pan kolega Síla, že došlo k obrovskému nárůstu ambulantních specialistů a odchodu lékařů do těch ambulancí specialistů. Já neříkám, že to je dobře nebo špatně, ale jenom že to bude chtít důkladnou revizi systému a zjistit, kde ti zdravotníci tedy vlastně jsou a hlavně jaká je potřeba sítě. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím posledního, zatím posledního, přihlášeného do rozpravy, pana poslance Kaňkovského.

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý večer, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, členové vlády, já jsem měl nachystaný poměrně dlouhý, opravdu rozsáhlý příspěvek, ale vzhledem k tomu, že tady zaznělo spousta argumentů a také vnímám vaši únavu, tak se budu snažit ty argumenty, které tady zazněly, a musím říct, že některé zazněly i z řad opozice, zkrátit.

Já jsem se stal nechtěně, v podstatě po celé prázdniny, terčem poměrně velkého tlaku ze strany části lékařské veřejnosti, byť jsem nebyl jediným překladatelem toho tolik diskutovaného pozměňovacího návrhu, týkajícího se možnosti další dohody o přesčasové práci. Musím říci, že mě zejména překvapila rétorika a forma, jakou zvolil prezident České lékařské komory kolega Kubek, kterého si za spoustu věcí vážím, nicméně ty osobní výpady, až takový profesní lynč, musím říci, že mě překvapil. Hodně se toho odehrávalo na sítích, hodně se toho odehrávalo v některých médiích. Já rozhodně nejsem člověk, který tady bude teď tou samou mincí sázet, chápu, že prostě na řadu věcí můžeme mít různé názory, nicméně nečekal jsem, že v lékařské obci se setkám s až takovou mírou nenávisti. ***