Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(22.10 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. A další, kdo je přihlášen do řádné rozpravy, je pan poslanec Síla. Máte slovo.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, dovolte, abych se k této problematice, která se tady projednává dneska, taky vyjádřil. Je to velmi složitý problém, který se řeší prakticky (po) celou moji medicínskou praxi. Já jsem se stal primářem na neurochirurgii v roce 1991. Od roku 1991 jsem řešil problémy se zajištěním pohotovostních služeb. Proč? Z jednoho prostého důvodu, protože bylo málo lékařů. A proč bylo málo lékařů? Protože tito lékaři byli propuštěni... nebo propuštěni... bylo jim umožněno odejít z nemocnic do privátních ambulancí jako takzvaní specialisté, to znamená, odešla zhruba třetina lékařů do specializačních ambulancí, kteří vypadli ze služeb. To je základní příčina, proč my tady tento problém řešíme, a my už ho řešíme třicet let. Stále tento problém nemůžeme vyřešit, protože lékařské fakulty dodávají do systému neustále stejný počet lékařů, stejně jak to bylo dřív, ale těch 30 % lékařů teď v nemocnici neustále chybí. Toto je základní příčina, kterou my tady teď řešíme. A dívat se na to jenom z toho pohledu, že je tady nějaká DPP a DPČ a že je tady změna zákoníku práce a že je tady potřeba z prodloužit doby přesčasů lékařů a tak dál, to není řešení systémové, to je vyrážení klínu klínem a který v současné době prakticky narazil už na dno.
Nejen mladí lékaři, ale lékaři již střední generace dneska mají už platy takové, že jim není zapotřebí sloužit tolik hodin přesčasů. My, to znamená, moje generace sloužila ty hodiny přesčasů hlavně kvůli penězům, protože jsme měli tak nízké platy, že kdybychom chodili se základním platem domů, tak jsme chodili jak uklízečky. Dneska ti lékaři střední, dokonce už ta mladší generace, je solidně placená tak, že oni to nepotřebují sloužit, jednak, a druhak mají úplně jiný názor na život a snaží se žít život úplně jinak. Já třeba s tím, jak jsem sloužil, já jsem vlastně odsloužil dva životy, kdybych ty hodiny všecky spočítal, a pomalu jsem neviděl svoje děti vyrůstat.
To oni dneska nechtějí, ti mladí, proto se staví na zadní. My jsme si pozvali tady, kolega Zlínský už to říkal, vaším prostřednictvím, vedoucího lékaře těch mladých lékařů, doktora Přádu, s kterým jsme to dvě hodiny probírali, tady tuto problematiku, jaký oni na to mají názor a jakým způsobem by to oni řešili. A a jediný konsenzus, který byl, na který oni by přistoupili, protože nedostatek lékařů, ten nejde změnit naráz, byl ten, že kdyby se jim služby, které by sloužili - nebo oni by zůstali sloužit tak, jak slouží dnes - že by se jim výrazně navýšily platby mezd za ty služby, že to by bylo jediné, na co by přistoupili - zaplaťte nám a my tedy to budeme sloužit. Jak ne, tak přestaneme sloužit nebo dáme výpovědi a tak dál, taková byla jejich řeč.
Čili já bych chtěl se zmínit o tom, že těch třicet let, které já jsem zažil vypisováním služeb nebo jako manažer, který byl odpovědný za to, aby to oddělení fungovalo, aby bylo skutečně pokryto službami pohotovostními lékařskými, tak služby byly mnohdy pokryty velmi špatně. Mně se třeba stalo, že jsem přišel v sobotu do služby ráno a ještě jsem nebyl převlečený a už mně hlásili, že mám v předsálí pacienta k kraniocerebrálním poraněním, takže já jsem neudělal ani vizity na oddělení a už jsem šel operovat. A jak jsem zašel na sál, tak mně vozili jednu hlavu za druhou - poranění hlavy, prasklá aneuryzmata a tak dál, takže já jsem operoval od soboty od rána, co jsem přišel v sedm hodin, do neděle do deseti hodin večer. Až v deset hodin večer v neděli jsem šel dělat vizity na oddělení. Tak si dovedete představit, jaká je zátěž lékařské práce.
To znamená, proč já to vykládám? To já jenom proto, abyste třeba si mnozí odpustili takové ty poznámky, že jsou lékaři přeplacení, že už mají dost peněz, co by chtěli, že si vymýšlí a tak dál. Není to pravda. Není to vůbec pravda, já osobně si myslím, že v současné době a v současném stavu našeho zdravotnictví, které je před kolapsem, je jediná možnost, jak to řešit, jak navrhoval tady kolega Brázdil, ale hlavně navýšit platby za pohotovostní služby. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Je zde jedna faktická poznámka od pana poslance Davida Kasala.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já bych jenom krátce reagoval na poslední vystoupení a chtěl bych říct jednu věc. Jak tam bylo řečeno, že stav je stejný a je stejný počet lékařů, tak já, protože mám v zásadě z 99 % na oddělení ženy, tak tam je to složitější, protože za poslední roky se výrazně zvedla feminizace a musíte počítat s tím, že ženy mají reprodukční věk a že chtějí rodiny. Takže každý primář, který má na oddělení ženu, musí dopředu počítat s tím, že bude mít rodinu, bude mít děti a ta dotyčná vypadne na šest, devět let. Ten lékař chybí v systému. Ale problém je ještě hlubší ve chvíli, kdy se mají vracet. Některé se vrátí, některé jdou mimo systém.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A pan poslanec Farhan.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo. Já jsem se jenom krátce chtěl vyjádřit ke svým předřečníkům, že se to týká, že to vyřeší nebo částečně vyřeší nějaká finanční kompenzace nebo peníze. Já o tom nejsem přesvědčen. Ta geneze jako taková byla jednak už rok, kdy víme o té transpozici, samozřejmě mohlo se s tím začít i dříve. Já bych rád slyšel nějaké komplexnější řešení, nějaké návrhy, nějakou časovou osu, jak se to bude řešit. Ten pozměňovací návrh, který byl dán na poslední chvíli, jednoznačně ukazuje to, že vlastně neexistuje žádné řešení, které by přicházelo ze strany ministerstva. A je vůbec smutné, když se podíváte, ta diskuze, ať už s odbory, s odboráři, s mladými lékaři a s ministerstvem, to jsou dva světy, které si vůbec nerozumí. Já jsem dneska s některými z nich mluvil, četl jsem to na sítích. A když se podíváte třeba, co napsal pan ministr po jednání - teď myslím, že to psal pan ministr Válek - když jsme včera odcházeli z jednání se zástupci sekce mladých lékařů ČLK na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí, měli jsme dobrý pocit. Já to, co jsem dneska slyšel, a to, co jsem četl od zástupců mladých lékařů, ti z toho rozhodně dobrý pocit neměli.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím pana poslance Maška, jsme zpátky v rozpravě.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Kolegyně, kolegové, Evropská unie tu směrnici zavedla v roce 2019. Proč to říkám? Nikdo jste se nás tady nezeptali - a co jste dělali vy jako ANO? Čekal jsem tu otázku. Já si ji položím sebevražedně sám. My jsme na to měli skutečně léta 2020 a 2021, ale tehdy byla úplně jiná priorita. Tehdy jsme tady všichni bojovali s covidem a bojovali jsme s covidem i tady ve Sněmovně, ani to nechci vzpomínat. A skutečně jsme ten proces nezahájili. Krom toho, že jsme si tehdy byli vědomi absolutního nedostatku lékařů, měli jsme statistiky, kolik lékařů je nad šedesát let, tak teď už máme, kolik lékařů je nad pětašedesát let, prostě se to posunuje, a pokud v tom nic neuděláme, tak za pět let si budeme říkat, kolik lékařů je nad sedmdesát let a oni to pořád nějak, ten systém, budou držet. To, že ti mladí jsou úplně jiní než my, prostě to nezažili, my jsme sloužili skutečně 150 hodin a skoro zadarmo, pak jsme za to dostávali nějaké peníze a dodneška se to prostě drží a ty služby neodpovídají zákoníku práce. Víme to všichni. ***
