Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Vrátím se na začátek, už jsem to tady říkal. To nebylo žádné pohnutí mysli v šestinedělí Víta Kaňkovského a dalších šesti poslankyň a poslanců. Skutečně to reagovalo na velmi vypjaté jednání zdravotního výboru v Harrachově a reagovalo to na podněty některých manažerů nemocnic, zejména těch menších, kteří avizovali, že pokud nedojde k některým změnám v novele zákoníku práce, tak nebudou schopni odsloužit služby od doby platnosti té novely. Zmíním se o tom problému, který nesouvisí s našim pozměňovacím návrhem, a to je těch alespoň 24 hodin přesčasů, to jsme skutečně velmi intenzívně diskutovali s Ministerstvem práce a sociálních věcí i s legislativci, kteří jednali s Evropskou komisí a s Evropským parlamentem a skutečně v tuto chvíli ta výjimka povolena nebyla. Nicméně, navážu na váženého kolegu Maška, v tom dalším období velmi rychle spojíme síly, využijme našich kontaktů v Evropské komisi i v Evropském parlamentu a znovu to zkusme. Pokud se nám to podaří, znovu jsem to tady říkal, já sám sloužím 28 let služby, teď jsem sloužil před dovolenou několik služeb, vím jak je to náročné a v tomto směru chápu nejenom ty mladé kolegy, protože mladí kolegové samozřejmě chtějí mít dneska více volného času, ale chápejme se i navzájem. Slouží střední generace, sloužíme kolegové, kterým je přes padesát, a my ten volný čas taky nějakým způsobem vnímáme, potřebujeme. To znamená, není to jenom záležitost mladých lékařů. U nás na oddělení pracuje pět mladých lékařů a musím říci, že já mám k nim velkou úctu a jsem velmi spokojený, že tam takovou mladou generaci máme. Hodně to s nimi diskutujeme a oni mnohem víc akcentují právě to, že by nemohli sloužit ty víkendy v těch větších celcích, než to, že se dává nějaká jiná možnost sloužit přesčasy.

Teď se zmíním jen už o těch konkrétních věcech, které pan...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším, protože už je špatně slyšet. Poprosil bych všechny kolegyně a kolegy, aby se ztišili. Děkuji.

Poslanec Vít Kaňkovský: Já se zmíním o té kritice, kterou pan prezident Kubek a šéfové odborů a Mladých lékařů k tomu našemu návrhu snesli. Na začátek řeknu to, co jsem už říkal předtím ve faktické poznámce. Skutečně, ten čas byl velmi šibeniční, přesto vnímám jako svou nebo potažmo naši chybu, že jsme se nepokusili s odbory a s Českou lékařskou komorou i se sekcí Mladých lékařů toto projednat. Tady se veřejně všem kolegyním a kolegům omlouvám.

Teď už jenom opravdu pár poznámek. Zaznělo tady i z řad opozice, že v tuto chvíli reálné řešení nemáme. Pokud jsme se ptali zástupců Mladých lékařů - oni jsou trošku taky mezi sebou znesvářené ty dvě sekce - co by navrhovali v tuto chvíli, tak jsou tam některé reálné návrhy. A tam já bych se za to velmi přimlouval. Oni velmi nelibě nesou, že v tabulkách a v katalogu prací složení kmenové zkoušky a atestace je pro ně jen velmi malou finanční motivací, protože když složí kmen, tak se jim navýší mzda o 2 000 a za atestaci to není o moc víc. Tady bych se velmi přimlouval a už jsme tu diskusi s panem ministrem Jurečkou i s panem ministrem Válkem začali vést. To je jedna z motivací, kterou by si mladí lékaři rozhodně zasloužili. To co ale od nich zaznívá a zaznívá to i od některých politiků a nepřímo to tady naznačil i kolega Janulík, že bychom víceméně měli ten systém nechat nějakým způsobem rozpoltit. A mladí lékaři dokonce říkají: Tak pojďme zrušit některé nepotřebné nemocnice, pojďme zrušit některá nepotřebná oddělení. Tak tady za sebe ze zkušenosti 28 let v praxi a 6 let ředitele nemocnice říkám: Toto opravdu bez nějaké hlubší analýzy nedělejme. Podívejme se do našich venkovštějších regionů, jak tam máme krizi v primární péči, jak nám tam chybí kapacity ambulantních specialistů. Pokud nechceme rozvalit akutní péči - u té plánované je to trošičku jinak, tam dneska lidé jsou ochotni dojíždět třeba i sto kilometrů za kvalitním ortopedem, neurologem, očním lékařem, ale pokud nechceme rozvalit akutní péči, tak se nepouštějme do nějakého nepromyšleného rušení nemocnic. Tady musím říct za KDU-ČSL a věřím, že i za celou vládní koalici, že nic takového v tuto chvíli nechceme. Toto nevidíme jako řešení. To, že bychom měli nějakým způsobem zefektivnit a měli bychom možnost zefektivnit náš zdravotní systém z hlediska zamezení nadužívání pohotovostních služeb. Abychom dokázali více využívat systém příslužeb, tedy že ten starší lékař není přítomen na pracovišti, ale dojíždí jenom k těm výkonům, tak jak to vidíme na západ od nás, to si myslím, že je určitá cesta.

A ještě bych možná navázal na váženou kolegyni Mádlovou. Máme tady dneska už možná polovinu, možná už je to víc, vysokoškolsky vzdělaných nelékařů, zdravotních sester. Myslím si, že postupem času bychom mohli některé lékařské kompetence skutečně vysokoškolsky vzdělaným sestřičkám svěřit s plnou odpovědností. Děje se to tak na západ od nás a myslím si, že i toto je cesta.

To, co kritizoval pan prezident Kubek a další, že to je v rozporu s evropskou legislativou, to už tady vysvětlil pan ministr. Není, patnáct zemí Evropské unie tuto výjimku má a například Německo až do roku 2028. Můžeme se ale bavit, a já toho budu velkým příznivcem, pokud se nám podaří rychleji najít řešení, zkraťme tu výjimku, není tady dogma, že to musí být na pět let.

Co se týče té dobrovolnosti nedobrovolnosti - my se musíme bavit o právu. Pokud v právním systému nastavíme, že to je možnost, tak je to dohoda dvou stran. A jakékoliv zpochybňování, že tady někdo někoho k něčemu nutí, ano, nežiji ve vzduchoprázdnu, zažil jsem to i v některých nemocnicích, ale dneska si ty managementy jednak nemůžou příliš dovolit, protože by jim ti mladí lékaři utekli. A pokud se to přece jen někde děje, a ti Mladí lékaři upozornili na některé konkrétní případy, pak to skutečně exemplárně řešme s poskytovateli, s inspektorátem bezpečnosti práce a případně to předejme orgánům činným v trestním řízení. Nezavírejme nad tím oči. To si myslím, že řešení není.

Co považuji za velký faul ze strany kritiků tohoto návrhu je, že fakticky tím naším návrhem přidáváme lékařům až 416 hodin přesčasů navíc. Toto přece není pravda. Jestliže tady dáváme možnost a už to tady říkal pan ministr, bude tam navíc dohled inspektorátu práce, tak nikomu fakticky žádné přesčasy nepřidáváme. Dostáváme to do transparentního systému. A chápu možná to filozofické poselství, kteří ti mladí lékaři nechtějí a v tomhle je chápu. Oni to vidí, že se vlastně jakoby pro ně v tuto chvíli nic nezlepšuje. A toto já beru jako v podstatě prohru této transpoziční novely, že těch pozitivních věcí směrem k těm zdravotníkům je málo. Toto je chyba a proto oceňuji aktivitu pana ministra Jurečky i Válka, že se už s Mladými lékaři sešli. To hodnocení, říkal pan kolega Brázdil, bylo různé. Já chápu, že na první schůzce se ten problém asi nevyřeší, ale velmi si cením toho, že je domluveno nějaké další jednání, že tam byla naznačena nějaká východiska a velmi bych se přimlouval, aby oba ministři se tomu velmi intenzívně věnovali a věřím, že jak členové zdravotního výboru, tak případně sociálního výboru, Asociace nemocnic a další partneři by se do tohoto dialogu měli co nejdříve zapojit taky.

Na závěr chci říci: motivace, proč jsme podali ten pozměňovací návrh, byla skutečně jediná. Zaznívaly obavy o tom, že po schválení novelizace bude omezen objem a kvalita zdravotní péče. Nepředpokládali jsme takovou nevoli možná čtvrtiny lékařského stavu, nedokázali jsme to takto predikovat, je to naše chyba. Nicméně ty manipulace a ty spekulace, které šíří vedení České lékařské komory, že jsme někomu chtěli něco vzít, že jsme někomu chtěli sebrat nějaké výhody, to je opravdu velmi zlá slina.

A neodpustím si ještě jednu faktickou poznámku. Pan prezident Kubek a šéfové odborů říkali říkají, že vlastně dohody o pracovní činnosti jsou v tuto chvíli to nejlepší řešení z těch všech špatných možných. Ale tady já se ptám, kde nastala změna u vedení České lékařské komory, protože ještě před zhruba dvěma, třemi roky jsme na stránkách odborného i advokátního tisku četli vyjádření právníků České lékařské komory a já tady jenom tři krátké postuláty přečtu. Tím autorem byl...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás opět přeruším a poprosím opět všechny v sále, jestli by se mohli ztišit. Děkuji. ***