(15.00 hodin)
(pokračuje Sklenák)
Prostě jak jsem říkal, je potřeba na to připravit ty systémy. Jsou to miliony lidí, nelze spoléhat na to, že to nějak dopadne. A proto není možné, vy navrhujete účinnost k 31. prosinci, to máme ani ne za půl roku, prostě to je krátká doba. Takže já jenom vysvětluji upřímně, věřte mi, upřímně, proč nebylo možné v minulosti ani dnes z mého pohledu zvednout ruku pro váš pozměňovací návrh. a proč ho předkládáme v jiné, podle mě správné podobě. To je vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Vít Kaňkovský, připraví se paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, ještě v reakci na váženého kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Romana Sklenáka. Opravdu to není soutěž o tom, kdo, kdy, jak. Ale na druhé straně, kdyby vaše paní ministryně, jsouc si vědoma toho, že český důchodový systém skutečně není v dobré kondici, na tom tři roky, od toho tuším 29. června 2018, kdy jsme v tomto volebním období tady měli první změnu zákona o důchodovém pojištění, kdyby za ty tři roky sem přišla, ať už s návrhem důchodové reformy, anebo alespoň s nějakými změnami, a právě je to to ocenění žen matek, tak bychom určitě v tuto chvíli nevystupovali. Ale my jsme ten pozměňovací návrh pak předkládali ještě v roce 2019 a ještě později a za tu dobu zcela jistě mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí možnost ten náš z vašeho pohledu špatně legislativně napsaný návrh, nebo nedostatečně napsaný legislativní návrh, předložit samo. A vy teď, pár měsíců před volbami, to na sociálních sítích plníte příspěvky paní ministryně, jak jste přišli s něčím úplně úžasným a jak jste to vy, kteří se jediní staráte o to, abychom měli spravedlivější důchody. V tomto smyslu si myslím, že to je smutné. To znamená, ta možnost tady byla, myšlenka byla už v roce 2018, vláda měla jasně možnost tuto myšlenku uchopit a nebylo zase tak legislativně složité to dokončit a připravit na to i ty systémy. Rozhodně to nezabralo tři roky. A o tom je ten náš spor.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku paní poslankyně Jana Pastuchová, zatím poslední přihláška, takže stále je připraven pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že tady teď nejde o to, kdo to podal, i když chápu, že je před volbami. Já se spíš ptám, kdo nebo co je vychované dítě. Já to tedy nevím. Tady někdo říká, že je matka či otec, což tam chybí, to má pravdu, vaším prostřednictvím, pan poslanec Sklenák, protože Česká správa sociálního zabezpečení nám potvrdila, že vůbec, vůbec neeviduje, a já se ptám, kde je babička, kde je dědeček, který vychovává dítě. A jeden návrh je na pět let vychovávané dítě, druhý návrh je na deset let. A já se ptám, když někdo půjde do výkonu trestu a po pěti nebo deseti letech to dítě půjde do dětského domova, takže matka či vychovávající dá čestné prohlášení a bude brát pětistovku?
Jako další věc, pan poslanec Sklenák, vaším prostřednictvím, říká, že je nutno nastavit systémy na vyplácení. To jsem zvědavá, kdy budou nastaveny, když teď je ICT na MPSV v tristním stavu. Takže já s tím souhlasím, nemůžeme schválit něco, na co nejsme připraveni, ale pojďme se vrátit zpátky, jak to teď vypadá s ICT systémy.
Takže co je to vychované dítě? Stačí nám čestné prohlášení, že matka, babička, děda vychovávali dítě pět let, deset let, a to, že někde skončilo v ústavu anebo úplně v dětském domově, jak to budeme řešit? To mě strašně moc zajímá. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď tady mám dvě přednostní práva, takže k panu poslanci Maškovi - posečkejte. Jako první jde předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Jako druhá se přihlásila paní ministryně Maláčová. Pane předsedo, prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dovolím tady v obecné rozpravě říci několik vět k návrhům, které jako klub KDU-ČSL máme předloženy. Začnu debatou, která teď tady běží, to je otázka podpory především maminek, některých tatínků, kteří vychovávali děti, vytvořili dnešní produktivní generaci, a bohužel tím, že náš systém zná jednu jedinou zásluhovost, a to je zásluhovost finanční, tak vlastně tím, že nemalou část života věnovali úsilí do výchovy dětí na úkor své kariéry, stoupání v platovém žebříčku, vytváření si vyššího základu pro výpočet důchodu, tak vlastně jsou tito rodiče potrestáni. Tak ten systém funguje, můžete tady říkat, jestli to je ústavní, nebo protiústavní, ale to je jenom názor poslance, to není fakt, o tom rozhoduje Ústavní soud.
Nicméně vycházím také z toho, že za poslední rok je tady jasný závěr Komise pro spravedlivé důchody, který říká: Tento parametr, o kterém tady KDU-ČSL nejenom že mluví, ale předkládá ho v této Sněmovně už asi počtvrté, bereme jako jeden ze závěrů, kterým chceme narovnat historickou křivdu, která tady bohužel v našem systému je a stále není odstraněna. Je potřeba řešit důsledky, pak je potřeba také řešit příčiny u současné generace a jedním řešením příčin je například to, co také navrhujeme, aby byl možný společný vyměřovací základ manželů/partnerů pro budoucí důchod.
Ale já se vracím k tomu, když jsme tady teď kritizováni, že to není dokonale napsáno, tak říkal pan kolega Vít Kaňkovský, jakým způsobem chce Komise pro spravedlivé důchody i paní ministryně Jana Maláčová, která o té pětistovce maminkám začala v posledních měsících hovořit, jak to tedy chce naplnit? Já si myslím, že prostě jediná cesta je říci: Pojďme to tedy schválit, protože, ano, v devadesáti x procentech se bavíme především o těch ženách, a jestli to je, či není protiústavní, tak ať to posoudí Ústavní soud, od toho tady není Poslanecká sněmovna ani Senát.
Takže tolik ten jeden z klíčových návrhů plus třeba pro nás velmi důležité návrhy na úpravy vdovských a vdoveckých důchodů. Nevím, kdo z poslankyň a poslanců zná detailně pravidla pro nárok na vdovský důchod, kdy ten člověk ho může získávat, jak dlouho ho může mít v určitých fázích života, věku a tak dále. Musím říct, že systém dneska je nastaven opravdu velmi, velmi nesociálně, nevstřícně, neférově vůči lidem, kteří se do té těžké životní situace dostanou. Navíc jsme dneska v době postcovidové, kdy je tady obrovské množství rodin, které najednou ztratily někoho z rodičů, takže já bych byl velmi rád, abyste se na ty návrhy, které se týkají úprav parametrů - vdovský, vdovecký důchod - také podívali. Je to velmi důležitá skupina lidí, která je také v sociálním systému velmi, ale velmi ohrožená.
Takže k tomu, co už tady také moji kolegové, kolegyně Pavla Golasowská, Vít Kaňkovský. odůvodňovali. Já jsem tady primárně přišel, abych odůvodnil v obecné rozpravě dva návrhy, které jsem předložil. Jeden byl tady minulý týden hodně mediálně, společensky diskutován, který se týká určitého zase narovnání nespravedlnosti, která tady v minulosti vznikla, a to je snížení důchodů u lidí, které můžeme označit za prominenty, podporovatele, aktivní podporovatele komunistického totalitního režimu v České republice v minulém století. Nevím, kdo jste ho četli, já ho stručně odůvodním. Jde o to, že by se u kategorií, které ten zákon vyjmenovává, to znamená, od členů vlád přes tehdejší poslance až například po aktivní členy Státní bezpečnosti, u těchto lidí doba, kdy působili v těchto pozicích, vyjmula, nepočítal by se z ní vyměřovací základ pro výpočet jejich důchodů. Seznam těch osob by ještě byl také potvrzován Ústavem pro studium totalitních režimů, takže by tam byla určitá kontrola, jestli ti lidé tam jsou oprávněně, nebo nejsou. Ten návrh počítá s tím, že by se ti lidé proti tomu mohli odvolat, případně by to posuzovaly správní soudy, takže by tam byla nastavena poměrně rychlá reakce na to, aby ten člověk opravdu měl možnost říci a prokázat: Já jsem tady na tom rejstříku neoprávněně.
Důvod, který mě k tomu vede, je ten, že opravdu tito lidé tehdy pobírali velmi často nadstandardní, nadprůměrné platy, byli to lidé, kteří perzekvovali statisíce nevinných lidí v České republice, často lidi, kteří byli velmi staří, rozbíjeli třeba rodiny, nebrali žádné ohledy lidské, sociální, můžeme se bavit o perzekucích, které probíhaly v padesátých letech nebo v době normalizace. A já si myslím, že je neférové, když tady tito prominenti dneska mají klidně důchody, které jsou přes 35 000, 40 000 korun, a lidi, kteří nemohli studovat, nemohli pracovat v profesi, ve které chtěli, nemohli budovat své kariéry, nemohli tedy si tím pádem zvyšovat případně i svůj základ pro výpočet budoucího důchodu, tak tito lidé dneska často berou podprůměrné důchody. To si myslím, že je věc, která je o nějaké elementární spravedlnosti. Vnímám kritiku, že někdo říká, že to je pozdě, ale pořád si myslím, že lepší pozdě než vůbec. Takže byl bych rád, abyste se nad tím zamysleli, abychom takovouto úpravu tady podpořili a přijali ji v České republice. ***
