(15.10 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Dostávám také otázky na případnou protiprávnost, protiústavnost. Prošel jsem si i případy států, které takovouto úpravu udělaly. Je to Německo, Polsko, Maďarsko, dvě pobaltské republiky, Chorvatsko, naposledy Slovensko. I tam to posuzovaly soudy včetně ústavních. I z těchto zemí přišly žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva a všechny tyto úpravy vyhověly. Evropský soud pro lidská práva řekl: Je to nástroj, který členská země může použít pro vyrovnání se s minulostí v těchto případech, takže bych se vůbec toho nebál. Upřímně říkám, inspiroval jsem se slovenskou cestou, protože máme velmi podobné legislativní prostředí, máme tady i velmi podobnou instituci, jako je Ústav pro studium totalitních režimů, takže lze ty prvky tady aplikovat a využít. Bavíme se podle odhadu o počtu lidí někde mezi 12 000, 15 000 lidmi v České republice, kterých by se takováto případná úprava týkala. Prosím pěkně, abyste zkusili zvážit podporu tohoto návrhu.
A zároveň jsem také dostal podněty v posledních dnech na základě debaty, která se tímto návrhem spustila, že jsou zde lidé, které můžeme počítat na desítky, kteří tím, že byli politickými vězni, nemohli pracovat, nesplnili třeba zákonnou povinnost odpracovat si 35 let, aby jim byl vyměřen důchod. Máme tady lidi, kteří byli prokazatelně perzekvováni tehdejším režimem, a dneska nemají nárok na důchod vůbec. Takže jsem si dovolil podat ještě jeden pozměňovací návrh, který říká, že "za náhradní dobu pojištění se považuje též doba věznění mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, pokud bylo rozhodnutí o věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu". Takže se snažím i reagovat na podněty z praxe, které říkají, je tady skupina osob, která je opravdu velmi drsným způsobem dvakrát, opakovaně potrestána, nejenom tím, že byli x let nebo měsíců nebo let neoprávněně vězněni, ale ještě nemají ani nárok na důchod.
Abychom vyřešili i tuto křivdu, tak bych vás chtěl poprosit, abyste zvážili podporu těchto návrhů. V podrobné rozpravě se k tomu přihlásím. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám faktické poznámky a dvě přednostní práva, ta musejí počkat po faktických. Nejprve na faktické poznámky pan poslanec Jiří Bláha, Hana Aulická, Josef Hájek, Jaroslav Holík a poté s přednostními právy paní ministryně Maláčová a Jakub Michálek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, vážení kolegové, to je přesně o tom, o čem jsem mluvil. Čím více budeme přemýšlet o tom, komu dát větší příspěvek, tím více skupin bude vznikat, které se budou hlásit. Tady zazněla krásná slova o tom, že někdo se rozhodl pro kariéru a v ten okamžik pro pracovní postup, větší peníze v rámci odměňování, a tím i větší důchod. Ale tito lidé platili i větší daně a nikdy si nesáhli na jakékoli podpůrné prostředky v rámci rodiny. Ale co je nejdůležitější, oni dneska žijí bez rodin. Nemají děti, které by se o ně postaraly a které by jim pomohly třeba v těžké životní situaci. Byla to jejich volba. Mají dneska větší důchody, ale nemají se na koho obrátit. Kdežto ti, kteří vychovávali děti a vychovávali je správně, tak dneska přece ta rodina logicky se postará o svoje rodiče. Pokud ne, tak byla špatná volba nebo špatná výchova.
Ale my musíme zvážit tu roveň. Nemá se líp ten, co má tu rodinu, která se o něj postará, než člověk, který má sice větší důchod, ale nemá vůbec nikoho? To téma je obrovsky složité. A pokud jsme tady mluvili o diskriminovaných rodinách, to bychom mohli jít i do základních škol, kde bylo běžné, že na vesnicích děti kulaků neměly šanci se prosadit. Nejenom to, že tady mluvíme, že nebyla příležitost dostat se na školy, oni nedostali prostor ani v kolektivu, protože byli často odsuzováni. A nebylo to ani v době těsně po říjnové revoluci, ale bylo to ještě v dobách šedesátých, sedmdesátých, kdy na malých městech byly tyto rodiny diskriminovány oproti těm (Předsedající: Čas.), kteří se snažili politicky pracovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku paní poslankyně Hana Aulická a připraví se pan poslanec Josef Hájek. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tedy nevím, na co dřív reagovat. Mně to tady trošku přijde jako demagogie, ať už od mého kolegy předřečníka, nebo i pana kolegy Jurečky, tam je asi obrovská, vaším prostřednictvím. Každopádně si myslím, že mám ještě vystoupení, jsem psaná, uvidíme, jestli se na to dostanu, ale chtěla bych se vrátit k meritu tohoto zákona.
Nezlobte se, jenom bych chtěla opravdu na pana kolegu Jurečku, možná mi to vysvětlí, ten jeho návrh, ten jeho pozměňovací návrh konkrétní, který hovořil o prominentech. To znamená, tak jak my jsme ho četli, jak si myslíme, že opravdu cílí, se týká vlastně nových nebo nového nároku na důchody, ale hlavně týká se to soudců, státních zástupců, ale třeba i učitelů, kteří učili před rokem 1989 a kteří řešili tu situaci nebo víceméně učili v souladu s metodikou tehdejšího státu. To znamená, že ono úplně jste neříká pravda. A tak jak se říká do médií, jak je to cílené, tak to má asi trošku jiný podtext - úplně nevím, a na druhou stranu je to neústavní. A vy tady hrajete opravdu jenom předvolební kampaň, nezlobte se na mě.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Josef Hájek a na faktickou poznámku dál bude pokračovat pan poslanec Jaroslav Holík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, důchod je vždycky takové zajímavé téma, protože tomu rozumí skoro každý, každý se k tomu vyjadřuje. Z mého pohledu jsou samozřejmě důchody mnohdy nespravedlivé. Já jsem, asi většina z vás ví, že jsem pracoval v hornictví a mám řadu dneska kolegů, už nebožtíků, kteří umřeli měsíc před důchodem, týden před důchodem, rok před důchodem. A co dostal? No nic. Čtyřicet let platil do systému, zaprášené plíce - umřel. Řekli, synku, bohužel, je to solidární systém, tenhle člověk nedostane nic. Paní ministryně, vy to víte, nedostane nic. A my tady teď diskutujeme o tom, jestli přidat 500 korun za dítě - ano, má to nějakou určitou logiku, ale není to systémové.
Já jsem se ptal tady paní kolegyně Aulické, zdali nepřizpůsobivá občanka, která má deset dětí, stará se o ně pět let a pak je dá do domova, jestli bude mít nárok na tento příspěvek. Dle jejího vyjádření, pokud tedy pracovala, pokud pracovala, tak... možná mi to vysvětlí. To znamená, chtěl bych tady skutečně mít informaci, zdali ty rodiny, které se celý život o ty děti stoprocentně nestaraly, zdali by ten nárok měly. Budu děkovat za dopřesnění.
Každopádně z mého pohledu se mi líbí to, aby skutečně ty děti ne že věnovaly, ale prostě vrátily rodičům péči, kterou jim dali, a to formou, která se tady už kdysi diskutovala, a bohužel z mého pohledu je špatně, že se nerealizovala, a to je ta možnost, aby pracující člověk si ze svého daňového základu mohl odečíst jedno procento, z kterého by dával peníze svým rodičům. To znamená, jestli jsem si vychoval pracovité děti, které vydělávají, tak ať, když vydělává 100 000, ať z těch daní (upozornění na čas), které má možná 20 000, 30 000, dá to jedno procento rodičům. To se mi jeví daleko systémovější. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas, pane poslanče, prosím. Nyní tedy vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Jaroslav Holík a připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, jsem pamětník. Pamatuji, kdy jsme v osmdesátém devátém, nebo ne my, ale řada lidí na Václavském náměstí, zvonila klíči a křičela: "Nejsme jako oni! Nejsme jako oni!" Co je dnes? Uplynulo 30 let, my vymetáme ze skříní pavučiny a vymetáme třídní nepřátele.
A teď se zeptám kolegy Jurečky, který tady vzpomíná, všichni, kteří byli spojeni s minulým režimem, musejí být potrestáni snížením důchodů. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, budou to i lidé, kteří jsou typu bratra Josefa Plojhara? ***
