(18.30 hodin)
(pokračuje Adamec)
Musím říct, že jsem tady zažil schvalování několika novel stavebního zákona. Mimochodem, dělají to pořád ti samí lidé, ti samí úředníci, to je potřeba si říct, to nedělá nikdo jiný. A teď vezměte, že teď pokaždé slyšíme, jak budou světlé zítřky ve stavebnictví, a víte, jak to dopadlo pokaždé? No, ještě hůř než předtím. Vzpomeňte si vy, co jste tady byli v minulém volebním období: 300 pozměňovacích návrhů. To bylo slávy, že jste zlepšili stavební zákon. No, ani nechci říkat, co: nic. Nestalo se nic. Stalo se to, že stavební řízení se výrazně prodloužilo.
Tady slyším diskusi o lhůtách. No, tak já bych chtěl vidět, jak stát plní lhůty v řadě případů. To si zjistěte - budete překvapeni, jak lhůty plní stát, a když to porovnáte se samosprávou. Ale co chci říct, jinou věc: Je potřeba říct, že tady nikdo nemluvil o tom, že ty lhůty jsou přímo úměrné počtu razítek, které musí stavebník získat, aby získal stavební povolení. A to tady nezaznělo. Dokonce si myslím, že některá ta razítka tam být nemusela ani v tomhle návrhu. Je to jenom o té odvaze. Na rozdíl od kolegyně Balcarové si myslím, že tu problematiku, o které mluvila, to znamená účast různých ekologických spolků, tak to je potřeba přesně definovat. To je přece něco jiného, je zájem občanů žijících v tom městě a zájem spolků, které jsou třeba z Brna a angažují se v Trutnově. To přece nemá logiku v tom stavebním řízení. Možná má, ale já ji tam nevidím.
Proč Senát se postavil takto? Samozřejmě nemohu mluvit za jednotlivé konkrétní senátory, ale myslím si, že je to dáno tím, že senátoři mají blíže k veřejné správě, k obcím, k regionům a chápou ten problém, že takto se to řešit nedá. Prostě nedá! Každá centralizace podle mě přináší nárůst byrokracie, ať chceme, nebo nechceme. Každá centralizace je vzdálení se občanovi, prostě to už je dané v tom pojmu centralizace. A jestli si někdo myslí, že stát je nějaký supervýkonný, že je výkonnější než veřejná správa, tak ať si to myslí, ale já si to vůbec nemyslím. Prostě ze zkušenosti si to nemyslím.
Takže abych to shrnul, protože nejsem tu pro to, abych tady obstruoval: já si myslím, že stavební zákon je natolik specifická norma, že to ani občané, kteří se na to dívají, možná nechápou to, co tady říkáme. Je zajímá, za jakých let získají to razítko a stavební povolení a budou stavět, a většinou to je jednou za život. Co se týká developerů, tam je to úplně jasné.
Ale až se dneska tady projeví ta stojednička a zatleskáte si, vy, co budete hlasovat pro, tak pak si vzpomeňte, až za pár měsíců se sem vrátí novela stavebního zákona - a ona se sem vrátí, a je úplně jedno, kdo bude vládnout - a vzpomeňte si na má slova, že dneska prostě jsme to takto prohlasovat neměli.
A jinak ještě takovou moji takovou osobní poznámku. Když se dívám na ten stavební zákon a tak, jak byl konstruován a kdo se na něm podílel, tak já bych ho nenazýval stavebním zákonem. Já bych ho nazval developerským zákonem. Těm to poslouží velmi dobře, speciálně těm pražským. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní dostane slovo, přeji hezký podvečer, pan poslanec Jan Čižinský a připraví se pan poslanec Jan Kolovratník. (Správně: Martin Kolovratník.) Pane poslanče, prosím, máte slovo, vašich prvních 30 minut.
Poslanec Jan Čižinský: Kolegyně a kolegové, já se skutečně domnívám, že senátorky a senátoři mají pravdu. Je před námi velmi špatný zákon a pokus paní ministryně otočit to zamítnutí Senátem na pochvalu je poměrně originální postup. Předložený zákon bohužel stavební řízení nezrychlí, problematické stavby přesune k soudu, ale do doby, než se do něj znovu sáhne, nebo než budou části nebo celý zrušen soudem, tak bohužel vzniknou nedozírné škody na přírodním a kulturním dědictví a vznikne mnoho jizev na tvářích měst a obcí.
Asi tu je 101 poslanců, protože komunisté fungují, ale jde o velkou chybu, na kterou naše země velmi doplatí. A nebude to moc abstraktní. Tady sice nás je asi čtyřicet, ale měli by to skutečně sledovat všichni ti, kteří nějakou nemovitost, pozemek, dům, cokoliv vlastní, protože jich se to bude velmi týkat a může být velmi pozdě, až se o to, co vlastně tady bylo schváleno, se začnou zabývat (zajímat). Je to norma, která se dotkne skutečně sousedství stovek tisíc lidí a bohužel splní jenom to, co jsme si jisti, to znamená poškodí přírodu, poškodí kulturní dědictví, poškodí sousedské vztahy a zahltí náš soudní systém.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych dal slovo panu poslanci Martinu Kolovratníkovi. Tak prosím, vašich 30 minut. Máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, děkuji za slovo a za 30 minut, které nevyužiji ani ze čtvrtiny. Já to, kolegyně, kolegové, trochu odlehčím na úvod svého vystoupení, já se pokusím aspoň stručně trochu narušit tu sérii negativních vystoupení a kritik, které jsme teď v posledních minutách ke stavebnímu zákonu slyšeli, a budu na vás, předřečníky, reagovat z pozice spoluautora nebo jednoho z autorů komplexního pozměňovacího návrhu, tedy toho znění, v jakém byl nakonec stavební zákon tady ve Sněmovně odhlasován a ze Senátu vrácen.
První reakce bude - snažil jsem se poslouchat pozorně tu vaši debatu - na pana senátora, když zdůvodňoval stanoviska, která přišla ze Senátu nebo argumenty, které jsme v Senátu slyšeli. Tady chci odpovědět pomoci citace. Dovolím si vypůjčit včerejší veřejné vyjádření advokáta Pavla Černého z organizace Frank Bold, tedy z organizace, která je spolupracující nebo která založila Rekonstrukci státu, nám všem dobře známé protikorupční hnutí. Takže budu citovat.
Proti argumentům v Senátu jasně zní to, že odmítnutí senátorů nové soustavy stavebních úřadů, které by nebyly orgány obcí a krajů, ale státu, tak tam zaznívaly argumenty, že jde o odtržení stavebních úřadů od občanů, zároveň nějaký útok na místní samosprávy, že se brutálně omezuje rozhodování samospráv a tak dále. Je pochopitelné, že takhle velká zásadní reforma, možná téměř na úrovni reformy nebo novely občanského zákoníku, vyvolává i nesouhlasné reakce. Opravdu, ty argumenty, které jsme tady ze Senátu slyšeli, buď jsou založeny na nepochopení návrhu, anebo i na dlouhodobě chybném chápání role samospráv. A znovu tady rád trpělivě připomenu, že přece ty samosprávy mohou chápat stavební úřady jako nějaký nástroj k prosazování vlastních zájmů nebo posílení vlastní pozice, ale přece ani dnes v zákoně to tak není, ani být nemá. Samosprávy můžou své zájmy prosazovat - a měly by - primárně prostřednictvím územního plánování. Tady třeba podotknu, sám jsem byl autorem pozměňovacího návrhu právě na posílení role samospráv na samostatné územní plánování, a bohužel to ve Sněmovně nebylo přijato. I to je realita, kterou beru jako kompromis, s kterým samozřejmě souhlasím.
A tady chci jako spoluautor, a to člověk, který opravdu u všech těch paragrafů byl, připomenout, to, že v některých momentech stavební zákon, ten nový, samosprávy neomezuje, a dokonce posiluje a více jim pomáhá. Připomenu znovu to, že úkolem, tak jak je to nastavené, stavebních úřadů by měla být samozřejmě v mantinelech daných zákonem územními plány, tak aby zkrátka nestranně a objektivně se posoudila přípustnost nebo nepřípustnost nějakého stavebního záměru, vlastně technicky. Nic víc, nic míň. V takové fázi pak jsou opravdu obce jedním z účastníků řízení. Tak to je taková rychlá reakce na kolegy senátory, na pana předsedu Bartoše a myslím, že i Martin Kupka, i Marek Výborný znovu tady v té rozpravě opakovali a vraceli se k tomu svému návrhu, k té cestě, kterou kolegové, a určitě zaslouží za to poklonu a ocenění, odpracovali ze své role opoziční. ***
