(17.20 hodin)
(pokračuje Kupka)
To, co jsme tady mohli vidět a ukazovali jsme to velmi pečlivě, aby bylo jasné, co znamená Portál stavebníka, klíčová věc z hlediska další organizace stavebních řízení. To totiž mimo jiné znamená, že v případě každého jednoho dotčeného orgánu, každého jednoho úředníka, poběží čas pro jeho vyjádření. Odezva ze států, kde to tak mají, byla jednoznačná. Už jenom evidence času, evidence té lhůty, to, že jeden vidí na druhého, že tady existuje kontrola, která nutně nemusí být seshora, ale která je kolegiální napříč, kdy je možné opravdu sledovat, kdo se na dokument, kdo se na příslušnou dokumentaci podíval, kdo ji otevřel a jak dlouho mu to trvá, než se vyjádří, tohle je přesně nástroj, jak dosáhnout zrychlení stavebního řízení. To není teoretická úvaha, to je odezva z reálných států, ze zemí, kde to funguje. A k tomu dojdeme i bez stavebního zákona. Tenhle klíč, tohle řešení odsouhlasila Poslanecká sněmovna napříč politickým spektrem, v Senátu tohle řešení našlo podporu 65 senátorů a nikdo nebyl proti. Nový stavební zákon z pera Ministerstva pro místní rozvoj, z pera vlády a pana kolegy Kolovratníka, má přesně opačnou bilanci - 65 senátorů proti a nikdo nebyl pro napříč politickým spektrem včetně zástupců hnutí ANO a ČSSD, tedy vládních stran. No to je přece alarmující! Tohle prostě musí být téma, na které, paní ministryně, odpovíte.
Já se chci ještě věnovat tomu, co znamená to oddálení úřadů, co všechno to přinese. Kde se bere důvěra v to, že když vznikne centrální megastavební úřad, bude fungovat lépe než menší úřady, které jsou logicky pod větší veřejnou kontrolou? Kde existuje doklad o tom, že by úřady státní správy na centrální úrovni fungovaly lépe?
Mám jeden zajímavý příklad. Nepochybuji o tom, že všichni v tomto sále mají pražský okruh, pražský silniční okruh za stavbu číslo jedna. Říkají to všichni představitelé vlády, říká to ministr dopravy, ministryně pro místní rozvoj, říkají to úplně všichni. A teď si představte, co se konkrétně přihodilo. Městský úřad v Uhříněvsi rozhodl ve věci stavby 511, pražského okruhu, loni v červenci. To rozhodnutí bylo napadeno skrze systémovou podjatost a Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy klíčový orgán na úrovni státní správy, měl rozhodnout ve věci systémové podjatosti, zákonná lhůta 30 dnů. Víte, na kolik to tomu skvělému ministerstvu vyšlo? Jak dlouho rozhodovalo o tom, co si počne se systémovou podjatostí v případě záležitosti, která má jasnou prioritu vlády, jasnou prioritu všech politických stran? V červenci bylo pravomocné územní rozhodnutí a pak to leželo čtyři měsíce na Ministerstvu pro místní rozvoj. Nedovedu to pochopit. K tomu směřujeme, že místo zrychlení se pak budeme na centrální úrovni potýkat s takovýmhle zdržováním? Že ve věci rozhodnutí o systémové podjatosti, tedy o tom, kdo to bude dál projednávat - ve výsledku to ministerstvo nerozhodovalo meritorně o tom, jestli to územní rozhodnutí je dobré, či špatné, ten orgán centrální správy, předobraz megastavebního úřadu, čtyři měsíce rozhodoval o tom, že to nepředá ani magistrátu, ani středočeskému krajskému úřadu, ale že to pošle krajskému úřadu v jižních Čechách. A tohle rozhodnutí u klíčové stavby tomu centrálnímu úřadu trvalo čtyři měsíce. Odešlo to z Ministerstva pro místní rozvoj v lednu. Konkrétní příklad, který bije do očí.
A my slyšíme, že teď, když to všechno bude převedeno pod megastavební úřad, budou dny růžové, vše zalité sluncem, stavební řízení v České republice poběží jako na běžícím pásu. Já říkám - co když ne? Co když se jenom ukáže, že vznik nového úřadu nic nového lepšího nepřinese, ale naopak ukáže to, co se dlouhodobě popisuje u každého velkého úřadu - to, že má přirozenou tendenci se zavírat do sebe, to, že má přirozenou tendenci se opevňovat před světem, to, že má mimořádnou zálibu v tom, vytvářet nejrůznější vnitřní oběžníky, směrnice, nařízení, lejstra a druhá lejstra. A místo toho, abychom fungovali moderně v pojetí pružné veřejné správy, která je blízko lidem, tak budeme mít další Kafkův zámek, který se bude zabývat tím, jak to bude vypadat s vozovým parkem, kolik si pořídí aut, kolik bude mít nově počítačů, podle jakých směrnic se bude rozhodovat.
Paní ministryně tady strašila tím, že v případě jednohlavých stavebních úřadů - a tady dokonce panovala poměrně velká shoda v tom, že jednohlavé stavební úřady opravdu jsou anachronismus a tohle je potřeba časem změnit - tak že tam je potřeba v situaci, kdy k něčemu dojde, vyvěsit ceduli "pro nemoc zavřeno". No, já jsem takovou ceduli po pravdě řečeno neviděl, ale mnohem víc bych se obával toho, že pokud by došlo na ten stavební úřad, na ten megastavební úřad a na novou podobu stavebního zákona, jak ho vláda připravila s úpravami, tak ne na jednom úřadě, ale po celé republice na megastavebním úřadu bude viset obrovská cedule "pro špatný stavební zákon zavřeno do odvolání". To chceme? Všude zní, že se máme ze současné krize proinvestovat. To ale znamená mít funkční stavební řízení, reálně povolovat stavby, a v okamžiku, kdy hrozí - a upozorňují na to poslanci dokonce napříč politickým spektrem, upozorňují na to senátoři napříč politickým spektrem, že tohle riziko je zcela viditelné, jasné a nezpochybnitelné - tak vládní koalice podpořená SPD jde tomuto riziku vstříc, plnou parou vpřed, navzdory všem racionálním hlasům a navzdory konkrétním věcným připomínkám.
Nechci opakovat všechny argumenty, které zaznívaly v předchozích jednáních o stavebním zákonu. Předložili jsme je a znovu opakuji, přišli jsme s alternativou, která by pro Českou republiku byla lacinější, bezpečnější, modernější v tom smyslu, že sází na kvalitní úředníky, kteří jsou dnes na městech a obcích i na krajích. Nevytváří revoluci, jejíhož konce nikdo není schopen přesně dohlédnout kromě rizik, ale je schopna zorganizovat fungování stavebních úřadů efektivně, a dokonce po vzoru úřadů, kde stavební povolování běží v zákonných lhůtách, dokonce v kratších, než se předpokládá jako posun očekávaného zkrácení. Ve výsledku jednoroční lhůta, o které tu byla řeč, by pro celou řadu těch úřadů a jednání na těch úřadech mohla znamenat prodloužení. To bych opravdu nechtěl.
Proto jsme se vydali spolu s kolegy cestou inspirace konkrétními pozitivními případy celé řady úřadů, kde se prostě podařilo ty jednotlivé úředníky shromáždit, dát je dohromady k tomu, aby pokud přijde žádost o stavební povolení, tak aby na ní byli s to spolupracovat, a nepotřebují k tomu vlastně nic než dobrou vůli tajemníka příslušného úřadu. My jsme se vydali k tomu, aby základní pravidla určil zákon, a bylo to řešení, které bylo nasnadě a řešilo by celou řadu vážných problémů. Na řadě věcí jsme byli s to se s vládním návrhem shodnout, podpořit ho i tím, s čím jsme přicházeli sami. Klíčová věc - vznik megastavebního úřadu - patrně tuhle aktivitu zabil, protože láska vládní koalice k megastavebnímu úřadu a centralizaci převážila nad zdravým rozumem, tedy zatím převážila.
Pevně doufám, že i na základě dalších názorů, dalších věcných argumentů, odezvy Senátu, že ti, kteří zvažovali, jak hlasovat v případě vratky ze Senátu, přehodnotí, co všechno v rámci těch jednání slyšeli a kdo také tady argumentoval a přinášel alternativu. Když se podíváme na Senát, tak samozřejmě největší slovo v debatě o tom zákonu měli lidé, kteří zase mají konkrétní vlastní zkušenost se stavebními úřady a s organizací stavební činnosti i na straně investorů, což je také nezastupitelná záležitost. ***
