(17.10 hodin)
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, několik citací z novinových titulků prvního červencového týdne: "Vládní debakl, pro stavební zákon nehlasoval jediný senátor, proti byli i členové z ANO a ČSSD." Další titulek: "Nový stavební zákon je podraz a patří do odpadkového koše, řekli senátoři, od poslanců chtějí jeho zamítnutí. Je to dílo ďáblovo, senátoři rozcupovali stavební zákon 65:0." Poslední z citovaných titulků: "Debakl ministryně Dostálové, Senát jednomyslně odmítl stavební zákon."
Senát se tak přidal k celé řadě klíčových institucí v rámci České republiky v rámci uspořádání veřejné správy, správy věcí veřejných, institucí, které říkají na vládní návrh, pozměněný skupinou poslanců kolem pana kolegy Kolovratníka, říkají jednoznačné "ne" - Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Asociace krajů České republiky, Spolek pro obnovu venkova, a teď také Senát. A Senát to neříká poměrem třeba 45 ku zbytku, říká to jednomyslným hlasováním 65:0. To přece není normální, takové výsledky a takové hlasy prostě nevyhodnocovat a dělat, že se nestaly. To přece nedává smysl. Všechny kroky, které v minulosti byly podobným způsobem zválcovány, vedly přece k jednoznačným problémům nebo k nutným změnám po volbách. Má to zapotřebí Česká republika, tímto způsobem se vrhnout do nevydařeného experimentu, když celá řada klíčových institucí - ono totiž nejde jenom o to, že to jsou orgány, které se vyjadřují k tomu, co se odehrává v České republice, ale na nich do značné míry stojí to, jakým způsobem se vykonává v současné době i stavební zákon. A notabene, budou to přece úředníci, kteří teď jsou na městech a na krajích, kteří by v budoucnu stejně rozhodovali v rámci stavebních řízení. Nikdo jiný, kdo by dokázal doplnit celou tu armádu více než 13 000 úředníků nového megastavebního úřadu, přece v té zemi neexistuje, kteří by byli kvalifikovaní a dokázali by rozhodovat.
Tak znovu apeluji na zdravý rozum a na jednoduchou kritickou úvahu. Když všechny klíčové instituce říkají, že je to blbost, tak to asi blbost bude. A bylo by v tomto směru opravdu žádoucí, aby vláda těmto klíčovým partnerům v území naslouchala, protože tady samozřejmě existovaly konkrétní věcné připomínky a návrhy. To přece dávno není jenom opoziční odmítnutí pro odmítnutí. Tady vznikly konkrétní návrhy, jak to udělat, aby to neznamenalo budoucí problémy, nesmyslné výdaje navíc v době, kdy stát bude obracet každou korunu. A navíc aby do režimu špatného zákona o státní službě nepřicházeli další a další úředníci.
Vracím se zpátky k tomu poměru 65:0. Když v lednu loňského roku hlasoval Senát o novele zeměměřického zákona, kdy bylo přesně předmětem jednání to, abychom dokázali digitalizovat stavební řízení, a shoda na tomto řešení, na tom úsporném, elegantním, civilizovaném řešení byla napříč politickým spektrem i tady ve Sněmovně, paní ministryně, dokázala byste si tipnout, jaký byl ten poměr hlasů? Přesně obrácený, 65 senátorů hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Na tom panovala reálně shoda. To je řešení, které prošlo odbornou oponenturou, které i z hlediska samotného ministerstva mělo hlavu a patu a může se realizovat. Dokonce tu samozřejmě je potřeba přičíst ministerstvu k dobru, už na tom ministerstvo také pracuje, a to je řešení, které ukazuje cestu dopředu, včetně toho, že to prostě nebude znamenat dramatické výdaje navíc a reformu, o které tu vlastně ve výsledku nebyla debata. My jsme nediskutovali o tom, že opouštíme smíšený model veřejné správy, debatovali jsme jenom o stavebním zákonu, a to, že ta novela stavebního zákona znamená rozvrat současného smíšeného modelu veřejné správy, je jasné, ale takhle to vládní koalice nikdy nepostavila a nikdy to neřekla krajům, městům a obcím - končíme se smíšeným modelem veřejné správy, vstupujeme do nového experimentu, bude to celé jinak.
Myslím, že by to byl velmi odvážný krok, protože jak tady zaznělo, pokud bychom mapovali, kdo se na české politické scéně, na mapě veřejné správy v České republice těší větší důvěře, tak to pořád jsou zástupci komunální sféry, starostové, starostky a lidé, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s těmi, kteří něco staví, kteří podnikají a realizují své aktivity.
Já se vrátím k tomu, co by ve skutečnosti hrozilo, před čím varujeme a upozorňujeme ne na základě nějakých abstraktních modelů, ale na základě reálné zkušenosti, na základě odezvy lidí z jednotlivých úřadů. Dokonce máme k dispozici poměrně podrobný průzkum, kdy se Sdružení místních samospráv a příslušná odborová organizace zaměstnanců ve státní správě dotázala celkem 1274 respondentů, byli to zaměstnanci stavebních úřadů, stávajících stavebních úřadů, zda by přešli pod nový megastavební úřad. Jen 40 % řeklo, že by přešli. Paní ministryně reagovala: Ty ostatní přeplatíme, nabídneme jim zajímavé podmínky. No, to bude něco stát ten stát. A druhá věc je, že samozřejmě odezva starostů říká jednoznačně: My na těch kvalitních úřednících, kterých máme nedostatek, protože je kvalitních lidí pořád v zemi nedostatek, těch, kteří by se dobře orientovali v celé stavební legislativě, protože to není jenom stavební zákon, tak je prostě málo. My jim nabídneme zajímavou pozici například investičních techniků, referentů na investičních odborech příslušných magistrátů a městských úřadů. To je plošná odezva.
Co to může znamenat? Může to znamenat, že se prostě ten megastavební úřad nenaplní. A když se nenaplní, nebude vydávat stavební povolení, protože to tam nebude mít kdo dělat. To je naprosto reálná obava. A já nechci rozebírat v detailu, co to znamená technicky, co znamená, najít ty prostory, vytvořit nájemní smlouvy mezi státem a jednotlivými samosprávami, respektive městskými úřady. A když taková možnost nebude, kdy stačí ministerstvo postavit nebo najmout jinde nové prostory? Jak to bude s vozovým parkem? Jak to bude s počítačovou sítí? Jak to bude s celou řadou konkrétních věcí, bez kterých se stavební úřad neobejde, protože poskytovat služby v oblasti stavebního řízení, úřední služby, to neznamená jenom sedět s klotovými rukávy za stolem, to znamená také vyjíždět na kolaudace, být v terénu, a bez toho se žádný dobrý stavební úřad neobejde. Žádný dobrý stavební úřad se neobejde bez toho, aby vnímal situaci v konkrétním místě.
Centralizace, kterou přináší vládní návrh pozměněný panem kolegou Kolovratníkem a skupinou poslanců, otáčí dosavadní aktivitu, dosavadní směry v oblasti veřejné správy přibližování k lidem, přesně opačným směrem. A pokud jsme mohli sázet na kvalitu celé řady rozhodnutí, i díky tomu, že úředníci znali velmi dobře územní plány ve svých místech, že znali místní konkrétní situaci a dokázali řadě problémů zabránit, tak na to nový stavební zákon rezignuje. Říká: Místní znalost nás vlastně moc nezajímá. To ale nejde dělat v okamžiku, kdy se zabýváme stavbami, které stojí v konkrétních místech. Tam ta místní znalost je přece velmi důležitou výbavou a nejde odmyslet, nejde dost dobře něčím nahradit.
Samozřejmě že i bez tohoto stavebního zákona budeme mít digitalizované stavební řízení, a to je moc dobře, protože tam jsme schopni celou řadu věcí zjednodušit, ulevit lidem, skutečně dosáhnout toho, že budou obíhat dokumenty, nikoli lidé, a to jak na straně žadatelů, tak ale i na straně úředníků. ***
