(12.10 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Proto si myslím, že bychom se měli všichni, a zejména ministerstvo, snažit o opravdu minimalistickou novelu, která nebude mít ambice měnit to, co funguje, zasahovat do toho, co se osvědčilo za těch více než sedm let, ale bude mít tendenci opravdu jenom tu skulinu, tu jednu záležitost vyřešit, napravit, a všichni by byli spokojeni. Věřím tomu, že by takový zákon tady prošel jako nůž máslem, jak se říká - byla by to debata, která by byla možná třeba o nějakém dílčím detailu, ale rozhodně by nebyla tak košatá a rozhodně by nebyla tak rozhořčená. Zcela oprávněně rozhořčená je, protože já si myslím, že jestliže si tady všichni dáváme ten cíl, a to jest širší, dostupnější nabídka kvalitní péče o děti, tak se k němu nedá dojít tou cestou, která je nastíněna. Skutečná možnost volby pro rodiče menších dětí v České republice v mnoha regionech a pro mnohé existuje stále ještě více na papíře a v nějaké teoretické rovině než v té praktické. Není to tak hrozné, jako to bylo před mnoha lety, to se určitě shodnu se všemi, kteří se tomu věnují a zabývají se touhle problematikou, ale pořád tady ještě máme hodně co napravovat.
Co se týče možnosti dostat dítě do školky, do této vzdělávací služby, která by měla být dostupná i dětem minimálně od tří let, ale pokud možno třeba i mladším, tak je to stále otázka regionu, ve kterém žijete, není to otázka toho, jestli to dítě máte a stát vám garantuje, že se o takovouto službu postará. Zkrátka existují místa, kde i dvouleté dítě bez problému umístíte, a naopak, kde u čtyřletého jste rádi, že se to vůbec podaří. A tady tato nerovnost přístupu k této základní vzdělávací službě, která v České republice funguje po mnoho desetiletí, je jedním z důvodů, proč jsme se jako zákonodárci už před mnoha lety snažili vyřešit ten problém a dětské skupiny, které skloubily právě tenhle řekněme věkový charakter, kdy některá dítka narozená ke konci roku v září a dále mají ten problém větší, jiná nikoliv, tak jsme se snažili toto vyřešit. Povedlo se alespoň částečně a zároveň to řešilo nedostatečnou nabídku jeselských zařízení. A paní ministryně se teď rozhodla, že vlastně dětskou skupinu přejmenuje na jesle, aby se to mohlo vydávat za něco úplně nového, abychom mohli slýchat teď v předvolební kampani: Já jsem něco nového zařídila, provedla, ale je to ve své podstatě jenom kosmetická změna názvu a důležitá a mnohem zásadnější je ta debata o těch podmínkách provozování takovéto služby.
Jak je tady vidět i v debatě, která už proběhla, je tady zřejmý, dá se říci ideový spor, spor toho, jestli stát má opravdu tolik zasahovat do volby rodičů, jestli on je ten, který má všechno ve škatulkách přísně změřit a vlastně si to nalinkovat, jak to jemu vyhovuje, anebo jestli důvěřujeme lidem, rodičům, že oni chtějí pro své děti to nejlepší a pohlídají si, aby ta služba skutečně byla dobrá, aby se v ní dítěti nestávala žádná újma, aby o něj bylo dobře pečováno, bylo dobře rozvíjeno včetně právě třeba toho vzdělávání, které tady je také často skloňované. A já jsem zastánce toho druhého přístupu. Prostě věřím tomu, že drtivá většina rodičů chce pro své dítě jenom to nejlepší, že se stará o to, aby mu v těch službách byla poskytována dobrá péče, že si to hlídá a že vlastně tímhle systémem kontroly od samotných uživatelů té služby, od těch, kteří ji poptávají, dochází k tomu zkvalitnění.
Samozřejmě si můžeme říci, že na všechno tady máme mít úředníka, hygienu a toho drába, který na všechno dohlédne, a určitě do určité míry, a nechci to teď úplně bagatelizovat, to nutné je, to se shodneme. Není to jenom otázka trhu, který to vyřeší, určitě je to i o tom, aby tady prostě nějaký minimální standard zaručený byl. Ale nelze to přešvihnout, lidově řečeno, přepísknout právě s tím přístupem a myslet si, že jedině tak, kdy všechno bude jasně dané, v zákoně napsané a popíšeme kvůli tomu více stran v zákoně, tak to bude pak mnohem a mnohem lépe fungovat. To tak skutečně v praxi být ani vůbec nemusí.
Já tedy chci dosáhnout cíle, který si myslím, že máme všichni, a to je právě dostupnost kvalitní péče o děti ve všech regionech tak, aby si rodiče skutečně mohli vybrat, aby to byla možnost jejich volby. A já absolutně nechci brát rodičům možnost volby nechat i pětileté, čtyřleté dítě v dětské skupině, protože k tomu mohou mít mnoho důvodů, ať už je to to, že mají i mladší dítě ve skupině, a logisticky, organizačně zvládnout jedno dítě dávat do jedné služby a jedno do druhé, jedno do dětské skupiny, nebo druhé do školky, je pro ně komplikací. A pokud chceme rodičům umožnit, aby skutečně pro ně návrat do práce byl snazší, aby to mohli skloubit třeba s částečným úvazkem, který bychom mimochodem také měli mnohem více podpořit - my se tady o to dlouhodobě snažíme, TOP 09 spolu s dalšími tady předkládala novelu už v tomto volebním období několikrát a zase se to nepodařilo, protože prostě jsou pro to nějaké častokrát nesmyslné důvody, překážky, které vládní strany úplně nechtějí odhlédnout - tak pokud chceme, aby to pro rodiče takto fungovalo, tak prosím přijměme pozměňovací návrhy, kterých se tady k tomuhle návrhu zákona sešlo hned několik, a opravdu, mnohé z nich mají jediný cíl, který jsem tady už několikrát zopakovala.
Pokud jsou tyto pozměňovací návrhy těmi, které mohou ten návrh dostat do rovnováhy, do toho, že bude zaručeno jak financování, kvalita, tak ale také právě šíře dostupnosti, flexibilita, možnost zachovat dětskou skupina tak, jak ji dnes známe, tak jak ji známe jako kvalitní službu, pak teprve bude moci mít tento návrh naši podporu jako celek. Já si neumím představit, že osekáme všechno, v zákoně to dáme do té škatulky a řekneme si: Teď to bude lepší. Já si naopak umím představit, že díky prosazení, pokud by se k tomu dospělo - a vím, že k tomu vede hodně klopotná cesta, původně paní ministryně chtěla vracet návrh zase zpátky do druhého čtení, zase z toho ustoupila, nevím, jak to teď nakonec tedy vůbec má šanci dopadnout, to opravdu netuším - pokud se nepodaří některé z těch změn, alespoň některé, nejlépe všechny do návrhu zákona dostat, tak jsme se jenom podíleli na tom, že vylijeme s vaničkou i dítě, a toho já se účastnit skutečně nechci. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Alena Gajdůšková, s přednostním právem se připraví paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty. Máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jenom pro historickou pravdu musím reagovat na slova paní Adamové Pekarové, protože zde v České republice, tehdejším Československu, péče o nejmenší děti a předškolní věk byla velmi a velmi vysoce vyvinuta a byla v takovém rozsahu, který my bychom možná dneska ani nechtěli, protože existovaly týdenní jesle a tak dále. A byly to pravicové vlády a pravicové strany, které to v devadesátých letech úplně zlikvidovaly, a byla to sociální demokracie, která zavedla dětské skupiny, o které tady v této chvíli bojujete.
Paní ministryně určitě řekne, že nelikvidujeme dětské skupiny, jenom je potřebujeme trošičku pozměnit, jenom tam chceme nastavit jiné podmínky. A rodič si vybere, samozřejmě že si rodič vybere, ale povinností společnosti je zajistit skutečně adekvátní podmínky pro děti i pro rodiče, a pak rodič ať si vybere. Děkuju. ***
