(12.00 hodin)
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já na svého kolegu pana Bauera, vaším prostřednictvím. To je právě ten problém, proč my ten zákon potřebujeme: protože v tuhle chvíli, pokud si, ať v jakékoli podobě, nezměníme tu možnost, aby z národních fondů šly peníze, tak příští rok přestanou z Evropy téct peníze a my se dostaneme do systému, že stávající dětské skupiny mají prostě smůlu a nebudou financovány. Proto je potřeba ta legislativa a nedělejme tady iluze a neříkejme našim občanům, že to prostě tak není. To je ta realita. Takže spíš se budeme bavit o té podobě, v jaké se asi přijme, a otázka je, jestli se to dá ještě stihnout, nebo ne.
A ještě na kolegy, kteří hovořili v rámci školství. Já jsem řekla, že se jedná o ten poslední předškolní rok. A miluju úplně to, jak se v Poslanecké sněmovně vždycky všechno schválně otočí a podá se to tak, jak je potřeba určité straně.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan poslanec Jiří Bláha a mám tady další přihlášky, takže bude to Olga Richterová a následně Mikuláš Ferjenčík. Tak prosím.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl podpořit v tomto případě opozici a chtěl bych navrhnout, abychom se nad tím opravdu zamysleli. Máme tady soukromé školství, máme tady soukromé zdravotnictví, máme tady soukromou sociální péči, všechno to funguje a funguje to společně a dohromady, tak nedovedu si představit, proč bychom nemohli mít společné školky, jesle, dětské skupiny. Je to o tom přemýšlení jenom a nazývání věcí pravými jmény. Jestli si vezmeme státní zaměstnance, kteří v tento okamžik budou v těch jeslích, tak ti odvádějí do státního rozpočtu rozhodně méně než lidi zaměstnaní v dětských skupinách. Zrovna tak to je se ziskem, s daněmi a se vším, co přichází od těchto dětských skupin.
Takže pojďme si to dát na nějakou misku vah a pojďme říct, co je lepší, a hlavně co je lepší pro lidi, abychom opravdu našli ten kompromis. A mně se zdá, že máme závod v tom, abychom to co nejrychleji odhlasovali a co nejdříve zajistili. Máme ještě před sebou čtyři měsíce? A v okamžiku, kdy myslím, že se společně dohodneme a společně to připravíme, tak to má smysl. V tento okamžik je to rozdělené na dva tábory, a proto navrhuji, pojďme ten zákon, pokud někdo uzná za vhodné, vrátit do druhého čtení a opravdu ho prodiskutovat. Je na to stále čas. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se Mikuláš Ferjenčík. Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já nevím, jestli to je tak jasně patrné, ale my jsme tady v obrovské shodě všichni, že chceme podpořit fungování zařízení předškolní péče. Zaznívají tady jasná slova, že podporujeme státní financování. Ať prostě nezastíráme, že jde o základní infrastrukturu státu. Tak jako máme například podporu pro domovy pro seniory, jak máme podporu pro školky, tak ať myslíme i na zařízení pro nejmenší děti, že to musí být součást základního státního financování. A v této poznámce to chci vyzdvihnout, že to tady opakovaně zaznívá, takže není žádný problém, že by tato Sněmovna nebyla ochotna podpořit jasné státní financování pro dětské skupiny. Tahle cesta je námi všemi, jak to tady zní, podporovaná. Takže proč prosím se drbat takhle pravou rukou za levým uchem a tvářit se, že musíme přelakovat dětské skupiny na takzvané jesle, abychom část financování sehnali z Evropské unie, když potřebujeme dvě věci: deklarovat se jako stát, že to prostě platíme my, jako platíme školky, a za druhé zvážit, kolik je ta částka, protože prostě školky bohužel jsou dlouhodobě podfinancované, co se týče platů učitelek, které tam pracují, co se týče toho, že by menší děti ve školkách měly mít menší skupiny - prostě by mělo být méně dětí na jednu paní učitelku. A tenhle klíčový moment bychom měli řešit. Proto jsem se ptala na tu konkrétní částku paní ministryně, proto se na to znovu zeptám - jak máte spočítané, kolik má stát péče o dvouleté dítě, aby byla kvalitní.
A ještě poslední věc - problém s transformací na mateřské školky u některých dětských skupin je prostě proto, že to musí Ministerstvo školství zařazovat do sítě a že tam jsou vyšší hygienicko-technické nároky (Předsedající: Čas.), že tam jsou problémy.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslanec Mikuláš Ferjenčík a následně s přednostním právem paní poslankyně Pekarová Adamová. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou. Bohužel ji zde nevidím, tak snad mě poslouchá prostřednictvím obrazovek někde v útrobách Sněmovny. Ona se pozastavovala nad tím, že údajně byl překroucený její výrok ohledně vzdělávání dětí, ale já si to nemyslím. Myslím, že jsme všichni debatovali korektně. Nám přijde prostě nepochopitelné, proč ve chvíli, kdy tady není povinná školní docházka mezi třetím a pátým rokem, z jakého důvodu chce tato vládní koalice zakázat dětem mezi třemi a pěti lety docházku do dětských skupin. Dokonce já osobně si myslím, že není důvod jim to zakazovat až do nástupu do školy - prostě ať se rodiče rozhodnou, jestli chtějí mít dítě doma, v dětské skupině nebo ve školce, rozhodnou se sami, svobodně, co jim vyhovuje. Ještě ten bonus je to, že dětská skupina se dá zřídit rychleji, takže v místech, kde není kapacita škol, se dají udělat dětské skupiny. Pak je tam spousta souvislostí, například právě s těmi zmiňovanými sourozenci, kdy jsou děti dva a čtyři roky, maminka by chtěla nastoupit na částečný úvazek do práce a my jí zakážeme, aby obě ty děti posílala do jednoho zařízení. Úplně nesmyslně komplikujeme lidem život.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem paní poslankyně Adamová Pekarová a připraví se s přednostním právem paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené poslankyně, poslanci, čas, který tady už diskutujeme, ukazuje, že napříč politickým spektrem panuje jedna shoda a velký cíl, aby služby péče o nejmenší děti v České republice byly pokud možno co nejvíce dostupné. Cesta, která ale podle každého z nás k tomu vede, se v některých případech trochu liší.
Já si pamatuji debatu, když tento zákon, který tady teď novelizujeme, vznikl, a pamatuji si také to, že opravdu to bylo považováno napříč spektrem za obrovský úspěch, protože po mnoha letech, kdy si rodiče dětí mohli o dostupnějších službách, kvalitních službách péče o mladší tří let v České republice nechat jenom zdát, se konečně začal opravdu budovat systém, který do dnešního dne stál tuto zemi a případně zdroje z evropských peněz miliardy korun - hovoří se o 8 miliardách, což nejsou vůbec malé peníze - a který naštěstí za ta léta opravdu setrvale rostl a nabízel rodičům a dětem tu službu, kterou oni potřebují, pokud chtějí kloubit péči o nejmenší a návrat do zaměstnání či jakékoli další své povinnosti.
A teď, tímhle přístupem, který předvádí současná vláda, zejména paní ministryně Maláčová, dochází k tomu, že by ten úmysl, aby tento cíl byl naplněn, mohl být ohrožen. Je to podle klasického hesla, že se může podařit s vaničkou vylít i dítě, a toho se obáváme. Je tady totiž zcela jasný požadavek a potřeba zajistit dlouhodobou udržitelnou strukturu financování dětských skupin. To nikdo nerozporuje, to vůbec není něco, co bychom sami necítili jako potřebné.
Na druhou stranu ale místo toho, aby došlo k úpravě zákona, která právě na tento nedostatek a tuto řekněme skulinu do budoucích let, kdy už nebude tolik snadné získávat i pro Českou republiku z evropských peněz možnost financovat tento typ služby, nejenom je zřizovat, ale i provoz, tak místo toho, abychom tuto skulinu vyplnili a vyřešili tento problém, paní ministryně přichází s robustnějšími změnami, které v mnohých případech jsou zcela nadbytečné a v mnohých případech naopak ohrožují už stávající skupiny, jejich existenci, a můžeme se dopustit toho, že místo toho, abychom je udrželi při životě, tak zaniknou. Tak to zkrátka je, říkají to provozovatelé těch skupin napříč zemí. Není to něco, co bychom si tady vymysleli, ale je to přímo odezva z praxe, zpětná vazba. ***
