(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce.
Než udělím slovo kolegu Čižinskému, přečtu nejdříve omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 13 do 14 se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská, od 9 hodin do konce jednacího dne Ivana Nevludová, od 9 hodin do konce jednacího dne Marian Bojko, od rána, tedy celý jednací den, Marian Jurečka, na celý jednací den také Lubomír Volný, od 10.15 do konce jednacího dne Radovan Vích, od 12.30 z pracovních důvodů do konce jednacího dne Monika Jarošová, další je Kateřina Valachová z celého jednacího dne z pracovních důvodů a paní ministryně Marie Benešová na celý dnešní jednací den. Tolik tedy omluvy.
A s faktickou poznámkou je přihlášen a udělím slovo panu poslanci Janu Čižinskému a předávám řízení schůze. Máte slovo.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád zkusil trošku otupit hrany, protože máme docela dobrou situaci. Stojíme před rozhodováním, kdy ty pozměňovací návrhy jsou k dispozici, které tu situaci mohou zachránit. Prostě můžeme tam ty nejdůležitější schválit.
Já se bojím, že tady dochází k velkému nedorozumění. Dětské skupiny skutečně vznikaly a vznikají ve chvíli, kdy je nějaká skupina lidí, která to potřebuje, kdy je nedostatek v mateřských školách nebo kdy se skutečně jedná o skupinu lidí, kteří prostě potřebují jinou skupinu dětí, které potřebují takovouhle péči, a tu skupinu založili. Ale hlavním motorem většinou bývá nedostatek péče pro děti, prostě nedostupnost. Když se koukneme na mapu, kde dětské skupiny vznikají, tak je to naprosto evidentní. A já se strašně bojím, že tady několik z nás vychází z nějaké ideální situace, kdy stojí nějaká mateřská škola, která má hned vedle stavební pozemek, kde vzniknou jesle. Jenže taková situace prostě reálně, opravdu skutečně není.
To znamená, co si teď asi myslí lidé, kteří zřizují dětskou skupinu, když nás sledují? Ti lidé jsou v obřích problémech, většina z nich do toho vložila svoje prostředky, o ty peníze přicházejí, pomoc od státu je skutečně nedostatečná, a teď sledují, co se stane. A třeba konkrétně ten věk, tak to je pro ně prostě dramatické, protože oni tam mají sourozence a žádná maminka je nebude vodit na dvě místa nebo na tři místa, nebo bude, a strašně jí to zkomplikuje život.
Navíc určitě je mezi námi mnoho takových, jejichž právo na vzdělání bylo pošlapáno, prostě šli rovnou do školy. Já jsem jeden z nich. Nemyslím si, že to je úplně stěžejní. Stěžejní je, aby rodiny měly kam své děti dát a abychom nezničili fungující systém.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní má faktickou poznámku - přeji hezký den - pan poslanec Marek Výborný, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím, na paní kolegyni Aulickou. Ono to tady zaznívalo, nezapomínejme na ty rodiče - proč musíme nebo proč máme ambici jako stát těm rodičům všechno pro pána krále diktovat od A do Z? Tady byl vytvořen nějaký funkční model dětské skupiny nebo dětských skupin a my ho teď chceme zcela zlikvidovat? Já to nepovažuji za moudré ani rozumné. Nechť v rámci toho, co skutečně chceme docílit, a ona to říkala paní kolegyně Aulická také, ideální sladění rodinného života, péče o dítě, výchovy dítěte a potom třeba i profesní dráhy a kariéry, tak nechme rodičům skutečně svobodnou možnost volby a to znamená ponechání funkčního modelu dětských skupin, který byl notabene vybudován s nemalými finančními náklady, který je nějakým způsobem financován a my ho tady teď bezprostředně ohrožujeme, ještě v době, kdy už tak ten systém dostal zásah díky dopadu covidu. Myslím, že to opravdu rozumné není a prosím, nemějme tu ambici, která bohužel z původního návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá - prostě dostat pokud možno ženy rychle do práce, aby platily daně, a výchovu nechte na státu. To já opravdu nepovažuji za rozumné, výchova má být primárně na rodičích a na rodině.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka, paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Radek Holomčík, potom Jana Černochová. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím, na reagující kolegy a kolegyně. Mám pocit, že - já možná asi chápu, proč se to obrací, nebo spíš proč to prezentujete trošku jinak. Nikdo tady za KSČM nechce, aby byl nějaký problém v tom, že by se udělalo, že by rodiče neměli kam dávat své děti. Já se jenom zeptám, proč je pro vás třeba takový problém, že by se stávající dětské skupiny, a mají na to čtyři roky, mohly transformovat do dětských skupin a pro ty starší péče podle zákona o školství nebo školského zákona do mateřských školek? Proč je to takový problém? Opravdu nevnímám, že by tady někdo chtěl bránit tomu, aby děti měly péči, ať už pro ty menší, nebo pro ty starší. Ale bavíme se i o těch podmínkách a nikdo tady opravdu nechce bránit rodičům, aby si vybírali. A musím říci, že i na kulatém stole ty dětské skupiny, a myslím, že to bylo právě někde z Moravy, z Olomouckého kraje, samy řekly: My jsme to pochopili. A jediné, co chtěli, bylo: pomozte nám s tou transformací na mateřské školky. To bylo jediné.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka - teď jenom přečtu pořadí: Jana Černochová, Jan Čižinský, Mikuláš Ferjenčík. Takže nyní má faktickou poznámku paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně tady neverbálně dává najevo, co si o tom, co tady říkají řečníci, myslí. Já bych jí tedy - má to kousek, její Ministerstvo práce a sociálních věcí je u mě na dvojce - tak, paní ministryně, klidně se nebráním tomu, přijďte k nám na radnici, řekneme vám, jak u nás fungují dětské skupiny v praxi, jak jsme řešili i situaci v souvislosti s covidem, kdy dětské skupiny tvořily nějakou alternativu k tomu, abychom byli schopni do nich umisťovat děti právě těch pomáhajících profesí. Já si tady také jako pamětnice této Sněmovny pamatuji tu diskusi s vaší předchůdkyní, s paní ministryní Tominovou Marksovou, která za dětské skupiny horovala. Mimochodem, paní Tominová Marksová je také z Prahy 2, takže určitě potvrdí to, že u nás ta praxe skutečně je dobrá, a nerozumím tomu, proč chceme rušit něco, co funguje. A jak už tady říkala celá řada mých předřečníků, přestaňme si hrát na sociální inženýry a přestaňme tady rozhodovat za rodiče těch dětí, kteří chtějí mít na výběr, chtějí mít možnost volby. Vy tady opět svazujete možnost jejich volby do něčeho, co oni prostě nechtějí. Nechtějí to ani oni, nechtějí to ani děti, nechtějí to ani příslušné samosprávy. Paní kolegyně Aulická Jírovcová je zastupitelkou města Mostu, takže předpokládám, že i ona má nějakou zkušenost s dětskými skupinami, a překvapuje mě, že proti nim takto bojuje. Mrzí mě to.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas. Nyní faktická poznámka, pan poslanec Jan Čižinský, připraví se Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Čižinský: Takhle: já to tady ale říkám po několikáté, že mnoho dětských skupin, které jsou právě v těch oblastech, kde jsou nejvíce potřeba, to znamená v husté zástavbě, nikdy nemohou splnit ty podmínky. Prostě nikdy je nesplní. Ony jsou třeba i ve velmi dobré lokalitě, jsou prostě v nějakém bytě, který třeba ústí do zahrady, ve vnitrobloku, nikdy tam nic nevyjde (?). A pokud projde, jak je navrženo to osvětlení a oslunění, tak se to zruší plošně. To i ty skupiny z Olomoucka nevědí, co se stane, bude to naprostá katastrofa. Tam přijde měření, bude se muset několik dní měřit, a zjistí se, že do toho bytu se vejdou tři děti. Takhle to probíhá, takhle to je realita. Ať si kdokoliv, kdo zřídil dětskou skupinu, si tam dá ten měřák, ať si to změří, stojí to několik tisíc korun, a zjistí, že je použitelný pás dva metry podél okna. To je prostě realita! Takže já se strašně bojím, že i ty dětské skupiny z Olomoucka vůbec nevěděly, o čem mluví. ***
