(11.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl, vaším prostřednictvím, reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou. Já si myslím, že skutečně... já chápu ten váš postoj. Ten váš postoj v zásadě je, pošleme všechny děti do školek, co jen to půjde, a to je ta naše politika, to je vaše ideologie, že stát má prostě všechno převzít a dělat to sám.
Z mého pohledu tady vznikl funkční systém dětských skupin, který ke spokojenosti dětí i rodičů bez problémů funguje, a vy úplně zbytečně se ho snažíte teď nabourat a znemožnit například čtyřletým dětem chodit do dětských skupin. Podle mého názoru jediné, čeho docílíte těmi svými návrhy, ať už se jedná o přísnější hygienické normy, nebo přísnější pravidla ohledně věku, tak docílíte jenom toho, že ti rodiče, kteří záměrně chtějí mít děti v dětských skupinách třeba proto, že chtějí mít děti v menším kolektivu, tak jediné, co jim zbude, že se budou skládat sami soukromě na to, udělat si tu svoji dětskou skupinu bez podpory státu, která bude v těch bytech, bude s daleko horšími hygienickými podmínkami, protože tam samozřejmě to bude zcela mimo pozornost státu, a dosáhnete přesného opaku, než čeho jste chtěli dosáhnout.
Podle mého názoru je toto skutečně velmi nešťastný přístup a bouráte fungující systém, který ke spokojenosti desítek tisíc lidí v této zemi dobře funguje.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Vyvolal jste poznámku paní poslankyně Aulické Jírovcové. Kolega Bauer ještě posečká. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Budu reagovat ještě na pana kolegu Ferjenčíka. Já jsem to ale řekla, že ten zákon nevznikl za dobrých a kvalitních okolností, protože kdyby tady vznikl, tak by se nestalo - nebo kdyby se řeklo, že to bude pro ty nejpotřebnější, opravdu pro ty malé děti, které tam měly být maximálně do čtyř let věku, tak bychom se dnes o tomhle tom nebavili.
Ano, přijal se prostě v takových parametrech, které se rozvolnily, a ano, jsou tam dneska děti, které jsou i v předškolním věku a které podle nás, tím, jak je nastavena kvalifikace těch lidí, kteří tam jsou podle toho zákona, tak tam prostě nemají být. Je štěstí, že v některých dětských skupinách mají ty pedagogy. Ano, mají, mají vybavený ten personál, ale někde také ne. A nezlobte se, jestliže popíráme zároveň, tam, kde nejsou ti pedagogové, že dítě se od tří let nemůže vzdělávat, a na druhou stranu máme tady školský systém, kde vlastně funguje - a myslím si, já si za nimi stojím, za těmi mateřskými školkami, kde opravdu to kvalitní vzdělávání je, tak je potřeba to prostě řešit.
Ale nikdo tady nechce, abychom dělali těm rodičům problémy. Na druhou stranu, říkám vám otevřeně, že v tom předškolním vzdělávání není jenom, že se děti vzdělávají, ale odchytává se tam spoustu věcí, které bohužel ty rodiče prostě nedokážou odchytit, a je to ku prospěchu těch dětí. A na to bychom se opravdu měli zaměřit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a těch faktických poznámek je teď opravdu hodně. Kolegu Bauera, abych uklidnil, tak máme: Mikuláš Ferjenčík, Helena Langšádlová, Olga Richterová, Jan Čižinský, Marek Výborný. To jsou faktické poznámky v pořadí, jak jsou přihlášeni. Nyní kolega Ferjenčík.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já skutečně musím zareagovat. Proč to proboha nenecháte na rodičích, ať si vyberou, který systém jim vyhovuje? Vy si myslíte, že to byl historický omyl, jakým způsobem se tady zavedly dětské skupiny. Já si myslím, že to byla historické štěstí, které desítkám tisíc rodičů a desítkám tisíc dětí přineslo fungující systém péče. Máme obrovský ekonomický problém, že se nám nedaří zapojovat rodiče malých dětí do pracovního trhu, a ten systém normálně funguje a pomáhá jim, aby mohli pracovat nebo pracovat na zkrácené úvazky, a my jsme rádi, že tady ten systém je. My jsme rádi, že je tady svoboda volby, a moc bychom si přáli, aby toto bylo zachováno.
A to je to jádro našeho sporu ohledně tohoto zákona. My si skutečně nemyslíme, že má stát direktivně rozhodnout, jestli rodiče mají dát dítě do školky, do dětské skupiny nebo si ho nechat doma. Ať se rozhodnou svobodně rodiče, ať je přiměřená podpora pro všechny systémy, která odpovídá nákladům, a ať se především zohledňuje to, že pokud podporu ze strany státu neuděláme, tak rodiče se zařídí po svém, budou si dělat své soukromé dětské skupiny, a zase nám vypadnou další lidi z trhu práce úplně zbytečně místo toho, abychom dali tady pár tisíc korun na dětskou skupinu a umožnili bychom těm rodičům vrátit se do práce a i vlastně celý ten systém financovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Ferjenčík dodržel čas. Ještě než budeme pokračovat, máme před sebou pět faktických poznámek a dvě přednostní práva, a to paní poslankyně Pekarové Adamové a paní ministryně Maláčové. Poznamenal jsem. Nyní paní poslankyně Helena Langšádlová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Byla jsem u diskuse, když vznikaly dětské skupiny, vedla jsem komisi pro rodinu. Není to omyl, je to vhodná alternativa pro velkou skupinu rodičů a myslím si, že je naší povinností přijmout takové návrhy, které všechny dětské skupiny, které dodneška existují, zachovají.
Stát, když už nepomáhá, tak nemá alespoň škodit. Jsem přesvědčena, že některé návrhy, které tady dneska jsou od paní ministryně, a podotýkám, že návrh zákona byl podporován i paní ministryni Marksovou Tominovou a často jsme o tom hovořili, tak stát opravdu nemá aspoň škodit a nemá rušit tuto vhodnou alternativu pro velkou skupinu rodičů, která funguje. Měli by to být rodiče, kteří si vyberou vhodnou formu péče pro své děti. Nepodceňujme rodiče v tom, že si neumějí zjistit, jaké podmínky tam jsou, kdo se o jejich děti stará, jaký vliv to na ně má. Jsou to rodiče, kteří by měli být suverény v tomto rozhodnutí, a naší povinností je vytvářet jenom podmínky pro různé alternativy. Jsem přesvědčena, že mezi ty alternativy i do budoucna mají patřit dětské skupiny, tak jak je dneska známe, aby si rodiče - a právě rodiče - mohli vybrat vhodnou alternativu pro své děti.
Ostatně jsou na ministerstvech, jsou ve firmách, jsou v malých obcích a já považuji opravdu za zločinné myšlenky, že bychom měli omezovat jakoukoliv dětskou skupinu, která existuje, protože to v tu chvíli omezí nabídku pro rodiče, které je využívají. Byly to často komunitní skupiny, které iniciovaly a vybudovaly tato centra, a myslím si, že (jim) nesmíme házet klacky pod nohy. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Olgy Richterové, připraví se k faktické poznámce Jan Čižinský. Počet faktických poznámek zůstává pět. Tak, máte slovo, paní poslankyně k faktické poznámce.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jenom doufám, že potom paní ministryně zodpoví tu částku, protože to je naprosto zásadní. Ale přála bych si, aby to zodpověděla celá vládní koalice. Prostě bez toho se nedá zodpovědně o tom zákoně rozhodovat. Ale ještě jedna věc. Prosím, to, že se něčemu nějak nesmí říkat, neznamená, že to neprobíhá. Na co narážím? Na to takzvané vzdělávání.
Tady chci ve faktické poznámce jenom upozornit: je naprostá iluze, že by nějakou hranicí tří let věku, zapálením tří svíček na dortu, skončila výchova a začalo vzdělávání. Proboha, kolegyně a kolegové, to je fakt iluze. Právě proto je tak iluzorní oddělovat děti různého věku zákonem. Děti se vyvíjejí různě, jsou individuální, mají individuální potřeby, a proto potřebujeme různé, flexibilně se doplňující systémy péče.
A právě proto, že považuji za opravdu veliký omyl říkat, že v dětských skupinách vzdělávání neprobíhá, protože prostě do těch tří let věku samozřejmě probíhá, jenom se tomu dnes tak oficiálně nesmí říkat. Úplně stejně tak považuji za nesmyslné z toho vycházet, u nastavení toho limitu, když dítěti přestanou tři a začnou mu být čtyři, že už by nesmělo chodit do tohoto typu předškolního zařízení.
A řeknu ještě takovou perličku. Odkud je limit těch tří let věku? To pochází z Rakouska-Uherska. Tehdy se věřilo, že od toho věku se dá naučit lásce a úctě k císaři. ***
