(18.10 hodin)
(pokračuje Benešová)
Myslím si, že jsme první země v rámci EU, která tento zákon předkládá, v tomto směru jsme v podstatě jedničky a je potřeba, abychom tedy tento zákon dostali dál a aby byl nakonec schválen. Dali jsme si s tím hodně práce, prošel jednomyslně legislativní radou vlády. Všechny připomínky byly vypořádány a myslím, že je dobře propracován a že má šanci na úspěch. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a do třetice pan zpravodaj Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Ano, do třetice všeho dobrého. Vážené kolegyně a kolegové, já budu možná trošičičku delší, ale ve stejném smyslu.
Vládou je předkládán návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, což je ten předchozí tisk číslo 1150. Tímto zákonem se provádí změny zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň se zrušuje nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu.
Předkládaný návrh je reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady EU, to tady již zaznělo, číslo 2019/1937 z 23. října roku 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie a má za cíl doplnit do českého právního řádu chybějící prvky ochrany oznamovatelů, a transformovat tak směrnici. Cílem navrhované právní úpravy je zajistit účinné fungování a vynucování regulace dané návrhem zákona o ochraně oznamovatelů, tedy garantovat oznamovatelům ve smyslu zákona o ochraně oznamovatelů určitou ochranu před odvetnými opatřeními a vyrovnat jejich pracovněprávní postavení v případných soudních sporech. Proto se promítá do takového množství zákonů.
Výše citovaná směrnice ukládá členským státům povinnost uvést ji do svých právních řádů, a protože je předložený návrh implementací výše citované směrnice do našeho právního řádu, je jedním z prvních a tato implementace je povinností pro členské státy, rovněž doporučuji, aby předložený návrh byl při projednávání podpořen.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Teď otevírám sloučenou rozpravu ke všem třem bodům.
Sloučená rozprava k bodům 7, 8 a 9
/sněmovní tisky 955, 1150 a 1151/
S přednostním právem se mi přihlásil pan místopředseda Feri za klub TOP 09.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážený pane zpravodaji, skutečně jenom velmi stručně si dovolím shrnout stanovisko TOP 09 k těmto třem předlohám.
My ten směr, kterým se ty předlohy vydávají, vítáme, ale máme určité pochybnosti o dílčích věcech, ve kterých se ministerstvo vydalo nad rámec předmětné směrnice, kde se dopouští gold-platingu. Já už jsem v této záležitosti tisku 1150 dal čtyři pozměňovací návrhy.
O co v zásadě jde? Co je smyslem toho návrhu zákona? Zkrátka oznamovatel, ten whistleblower, oznámí nějaké protiprávní jednání a cílem zákona je, aby mohl učinit nějaké oznámení a aby vůči němu například zaměstnavatel nemohl učinit takzvané odvetné opatření, to znamená třeba ho vyhodit nebo nějak ho finančně potrestat, ale i třeba jeho osobu blízkou a tak dále. To je smyslem toho zákona, velmi zjednodušeně.
Z podstaty věci, hovořil jsem tu o nějakém oznamovacím systému, tak s tím bude spojena nějaká administrativa. Vlastně celá ta debata bude veskrze parametrická a bude to o hledání toho, kde je rovnováha mezi efektivitou a přínosem toho zákona, který v tom samozřejmě spatřujeme, i v té směrnici, ze které zákon vychází, a kdy je to řekněme administrativně a transakčními náklady vyvažitelně přínosné nebo únosné. Takto: to znamená, říká-li směrnice, že vnitřní oznamovací systém může být až od 50 zaměstnanců, tak vláda říká 25. Proč ne 50? Proč jdeme nad rámec směrnice, to jsme se úplně z důvodové zprávy nedozvěděli. Stejně tak je to například i u obcí, kdy směrnice říká 10 000 obyvatel, my máme v návrhu 5 000 obyvatel, samozřejmě s výjimkou ORP. To je něco, kdy tedy ty parametry si myslím zvládneme v ústavně-právním výboru nějak kompromisně upravit.
Co je velmi citlivé na tom návrhu a co by se mohlo v praxi posléze vymknout, tak situace, kdy by nebylo dostatečně podchyceno to, že to oznámení by bylo vědomě nepravdivé. To znamená, že byste někoho v rámci třeba konkurenčního boje nebo čehokoliv jiného zkrátka obvinili z protiprávního jednání. Musí tam být dostatečné sankce. Mám za to, že vládou navrhovaných 50 000 za vědomě nepravdivé oznámení je nedostatečných. Sice lze namítat to, že tou pokutou vůbec není dotčena povinnost nahradit škodu za to, respektive újmu, protože není to jenom majetková škoda, ale je to i nemajetková újma, ale mám za to, že by se to celé nemělo přesouvat do soukromoprávní roviny, do soukromoprávního odpovědnostního vztahu, kdy by například zaměstnavatel žaloval, ale že by tam měla být i mírně přísnější výše pokuty - navrhuji ve variantách 100 000, 150 000, 200 000, 250 000. A bylo by to i proporčně nějakým způsobem vyváženo. Nelze si vůbec představit, že by ty správní orgány ukládaly 250 000. Prostě to ne! Uplatňují se samozřejmě zásady správního trestání a samozřejmě v důsledku i soudní moderace. Ale mělo by to být, myslím si, adekvátně přizpůsobeno tak, aby bylo dosaženo účelu té směrnice, která žádá i po členských státech, aby přišly s takovou úpravou, která těmto vědomě nepravdivým oznámením bude předcházet.
Další pozměňovací návrh se týká úpravy vnitřního sdíleného systému v rámci podnikatelského seskupení, například aby v rámci koncernu společnosti mohly toto sdílet. To znamená, jsou to vyloženě technické věci, parametrické věci. Myslím si, že můžeme ty tři návrhy projednávat souběžně, není žádný důvod ten v prvém čtení zamítat. Může to být nějaký podnět k debatě, může se vybrat to dobré a dát to do toho vládního. S tím není problém.
Na závěr ještě mám jedinou obavu, je 12. 5., bůhví, co ještě stihneme, a myslím si, že by bylo vhodné, abychom to stihli projednat, tento důležitý návrh, a abychom zkrátili lhůty, což navrhne myslím můj kolega. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další přednostní právo - pan místopředseda Černohorský za klub Pirátů.
Poslanec Lukáš Černohorský: Já už jsem se k návrhům vyjádřil. Teď jenom dám návrh na to, abychom u všech tří tisků zkrátili lhůtu na 20 dnů mezi prvním a druhým čtením. Pokud by to neprošlo, tak případně na 30. Jde hlavně o to, že máme nějakou implementační lhůtu, do kdy to musíme stihnout tak, aby to stihla ještě tato Poslanecká sněmovna. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, mám poznačeno. V rozpravě je přihlášena jako další paní poslankyně Červíčková.
Poslankyně Monika Červíčková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, byť je mi to líto, tak zde musím konstatovat, že poslanecký návrh k dané materii pod sněmovním tiskem číslo 955, a zmínila to tady jak paní ministryně, tak zpravodaj tisku, bohužel v některých svých bodech přímo je v rozporu se směrnicí Evropské unie, na kterou se odkazuje. A z toho důvodu i z dalších důvodů, které zde zazněly ve zpravodajské zprávě i zprávě předkladatele dalších tisků paní ministryně, si dovolím podat návrh na zamítnutí sněmovního tisku číslo 955 v prvním čtení. Děkuji. ***
