(10.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
Stejně tak jako nepovažuji za správné, když je to obráceně. Když ti, kteří vysloví názor, že by pojem manželství měl být úplně rozvolněn a relativizován, když z druhé strany jsou stejně agresivně napadáni. Také je to špatně. Máme přednášet argumenty, máme hájit, a to naprosto racionálně, věcně a kultivovaně, svůj postoj a názor, ale nemáme sklouznout k agresi, která skutečně není důstojná této debaty.
Druhá poznámka. Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč skupina poslanců, a nebyli to poslanci KDU-ČSL, svolala tuto dnešní mimořádnou schůzi. Dámy a pánové, v době, kdy tady řešíme ruské agenty pobíhající po území České republiky, v době, kdy tady máme potvrzený kolosální střet zájmů premiéra této vlády, v době, kdy vedeme debatu o podpoře ze strany spojenců v našem komplikovaném vztahu s Ruskem, v době, kdy tady máme pandemii, kterou nezvládáme, v době, kdy děti jsou uvázané doma u radiátorů už rok a nemůžou do školy, přestože zvláště na těch nižších stupních by tomu pravděpodobně ani epidemicky vůbec nic nebránilo, v době, kdy se debatuje o tom, jaké dopady budou právě na děti, které nejenže nejsou vzdělávány tou standardní prezenční formou, ale chybí jim sociální kontakty, nemohou ven do lesa se skauty a podobně, v době, kdy řešíme dopady covidu na rodiny, tak tady strávíme den debatou, která podle mého názoru by v této době samozřejmě počkala. Je to debata hodnotová a vůbec neřeší ty problémy, kterými bychom se i my jako poslanci zde měli věnovat.
Musí zde trávit čas také ministři této vlády, kteří... Pan ministr Zaorálek by se zcela jistě raději věnoval debatě o tom, jak vrátit život do kultury, která je úplně umrtvená. Máme informace o Pražském jaru a podobně, ale kultura není jenom Pražské jaro. Máme také regionální kulturu, a v tuto chvíli se věnujeme debatě, která by zcela jistě počkala. Ptám se, proč toto vrtěti psem? Skutečně to tak působí, působí to dojmem, že je potřeba něco zakrýt, něco překrýt, tak otevřeme debatu, která od roku 2019, někdy od března, byla zastavena.
Mimochodem, dámy a pánové, ta debata je sloučená: k tomu prvnímu, k novele občanského zákoníku, a k novele Listiny základních práv a svobod, o které hovořím. Kdykoli v době ještě hluboko předcovidové jste přece jako vládní poslanci měli možnost to projednávání v prvním čtení znovu zařadit do programu tak, aby zde skutečně bylo projednáváno. To, že ze Sněmovny zmizela bývalá kolegyně Maxová, která byla nositelkou toho sněmovního tisku 201, tak přece nebyl ten důvod, že ten sněmovní tisk a ta debata byly zaparkovány někde na 350. pořadí v rámci programů jednotlivých schůzí. A teď v tuto chvíli, v době, která je nejméně příhodná, tak zde naprosto bizarním způsobem tu debatu otevíráme. Přijde mi to skutečně zbytečné a ztráta času v okamžiku, kdy bychom se skutečně měli věnovat těm věcem, které jsou důležité. Předesílám, že dneska je k tomu svolána mimořádná schůze, čili nejsme v bodu řádné schůze.
Takže tolik dvě poznámky na úvod. A nyní mi dovolte se více věnovat tomu druhému bodu sloučené rozpravy, tedy sněmovnímu tisku 211. Je dobré si tady připomenout, co je jeho obsahem.
Cílem předkládaného návrhu novely Listiny základních práv a svobod je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku zakotvenou článkem 32 hlavy čtvrté Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. A tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.
Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou, jak už jsem řekl. Jedná se o základní prvek stabilní - stabilní - rodiny. A tady možná kratičká odbočka. Úmyslně říkám stabilní, a nikoliv tradiční, protože rodina jako taková samozřejmě měla jiné charakteristiky v 19., 18. století. My určitě nehájíme to, abychom se vraceli do doby přísné podřízenosti ženy vůči muži v rámci rodiny, ale je podstatný rozdíl mezi tím, co je rodina, a tím, co tvoří jádro té rodiny, a to je manželství. A manželství už z povahy slova samotného - vzpomínám si na tu debatu z roku 2019, kolega Patrik Nacher to tady myslím, ten obsah slova manželství rozebíral velmi správně, že už to slovo manželství v sobě obsahuje ten vztah těch dvou pohlaví, muže a ženy.
Realita bohužel nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství úplně každému. To je realita, toho jsem si vědom. A prožívá-li rodina v dnešní době, a Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat. K tomuto, k vytváření pozitivních vzorů směřuje i tato novela. Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské a otcovské lásce i vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoliv svévolné experimenty a pokusy "vylepšit" a přetvořit jej podle momentálních trendů.
Opakovaně, opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Manželství není věc debaty o právech, není to otázka diskriminace a zároveň to není něco, co by mělo vytvořit formu pro láskyplný vztah dvou lidí. Prostě lásku nelze spoutat zákony. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. To chci zdůraznit. Je každého svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Jestli něco my zákonodárci nemáme dělat, tak to je lézt lidem do ložnice. To vůbec není předmětem našich úvah, to nemá být předmětem našich diskusí. Manželství je jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.
Nevedeme ani debatu o právech menšin. Vedeme debatu o hodnotách. V tomto smyslu na nikoho neútočíme. Odmítáme ta různá přízviska, která se objevují ve veřejném prostoru, o homofobech nebo něčem podobném. Skutečně není to v této rovině. I já osobně mám řadu přátel v LGBT komunitě. A nejsme v situaci, kdy bychom komukoliv upírali jakákoliv práva, protože manželství není o právech. A to i proto, že si vážíme každého člověka, respektujeme různé formy lidského soužití, jejich hodnotu. Ale hájíme manželský svazek, který je základem tradiční rodiny, a to s veškerým jejím posláním.
Mimochodem krásně tu veřejnou debatu vystihuje jeden tweet - cituji: "Jsem vdaná za muže, pořád jednoho, toho samého, už 27 let. Máme tři děti a všechny jsou naše, vlastní. Vím, jsem rebel." Tak toto vyjádření se z našeho pohledu nesmí stát v naší společnosti normou.
Zároveň je třeba připomenout, že debatu, kterou zde vedeme, nevedeme o právech dítěte. Dítě je darem, lidský život je dar a jako takový se nesmí stát předmětem ani obchodu, ani objednávky, ani žádného sociálního inženýrství, ale ani vyvzdorovaného práva. Odmítáme směřování k hédonistické společnosti, kde nikomu není upřeno vůbec nic a pod pojmem "právo na" se schovává úplně vše. Na dítě není nárok či právo, dítě je přece plodem vzájemné lásky manželů a my se hlásíme k tomu, aby to takto i zůstalo. ***
