(13.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Z návrhu u stavebního zákona byla také vyproštěna dozorčí žaloba Ministerstva pro místní rozvoj, kterou zná stávající stavební zákon. O tom, že právě při přenosu pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů v samostatné působnosti by šlo o zásadní pojistku ochrany veřejného zájmu, není sporu. Absence této pojistky byla kritizována již ve vztahu k předchozímu znění stavebního zákona v odborném tisku, a to shodou okolností... no, nebudu říkat jména. Jména... tím jménem jsem nemyslel argument, ale už v rámci druhého čtení při obhajobě čtyř městských artikulů.
Jak jsem již uvedl, paní ministryně Klára Dostálová mě ve svém dopisu ze dne 22. 2. 2021 ujistila, že teze přesunu pořizování územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti řešené tímto pozměňovacím návrhem jí zřízené ministerstvo nepodporuje. Tento pozměňovací návrh však byl načten kolegou z poslaneckého klubu, tuším ANO, a zpravodajem tohoto tisku. Znovu připomínám, že proti hledání řešení této otázky se nestavím a priori, nechme tu zásadní problematiku nejdřív probrat odbornou laickou veřejnost. Ostatně pro hodnocení možných dopadů přesunu pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené do samostatné působnosti zřídila ministryně pro místní rozvoj pracovní skupinu Územní plánování 2030 a z již úvodní diskuze na prvním jednání této skupiny bylo zřejmé, že ani ty základní otázky té problematiky nejsou ještě zdaleka vyjasněny a že to uvažované řešení rozhodně není vnímáno jako bezkonfliktní. Výstupem této pracovní skupiny má být koncepční řešení.
V téhle věci a v tomto směru je Ministerstvo kultury připraveno plně na tom pracovat a toto je platforma, kde může vzniknout základ celkové koncepce přenosu působnosti a kde by měly být prodiskutovány i případné záruky pro nesnížení, nebo dokonce nevyloučení možnosti uplatnění veřejného zájmu v rámci územního plánování. Ale nechtějme prosadit tuto koncepci bez domýšlení důsledků. To je to, jako mi bylo řečeno, ať se nebojím kroků do neznáma, nebo do tmy. Mně to připadá, že to nejde, nedomýšlet důsledky. A stejně jako v předchozím případě připomínám, že stanovisko i resortu u paní kolegyně Dostálové je podle mých informací neutrální. Nejenom já, ale i předsedové všech poslaneckých klubů obdrželi negativní stanovisko jedné ze zastřešujících odborných institucí v oblasti územního plánování, a to je Asociace pro urbanismus a územní rozvoj České republiky. Proti tomuto návrhu se staví také Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo dopravy.
Tak je zjevné, že jsme teprve na začátku. My jsme teprve na začátku hledání nějaké..., a nikoliv na konci, a pozměňovací návrh předpokládající přesun pořizování územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti se nám pak snaží prezentovat opak, že už jsme na konci. No, jen výše uvedený příkladný výčet negativních postojů však může dokládat ono cimrmanovské: Tudy tedy ne, přátelé. Kromě již uvedených dvou významných navržených změn považuji za nezbytné ještě komentovat trend obsažený ve více pozměňovacích návrzích.
Problematické mohou být i vstupy do základních zásad stavebního zákona, které obsahuje hned několik pozměňovacích návrhů. Tím míním snahy o reformulaci základních věcí, které mají jen proklamativní povahu, aniž by dávaly jasná pravidla pro prosazení těch proklamací. Tato problematická ustanovení například najdeme v pozměňovacích návrzích F2, K1.01. Použití zdvojeného záporu pak navíc znejasní praktické uchopení těchto zásad, například spojení "nesmí vést k nepřiměřenému". Jo, když napíšete větu "nesmí vést k nepřiměřenému", nese to otázku, co to je přiměřené, zejména ve vztahu k území, na nichž se konkrétní veřejný zájem uplatňuje.
Je nesporné, že ochrana kulturního dědictví, přírodního bohatství bude i z pohledu jiných veřejných zájmů překážkou potenciálu rozvoje, ale kde je v těch ustanoveních zakotven nějaký princip ochrany dochovaných dílčích hodnot, území, archeologických nebo přírodních? Hledal jsem to tam a nikde jsem to tam nenašel. To nejsou hodnoty území jako celku, rozumíte. Co to je výraz "hodnoty území jako celku"? Co to je ten celek? To jsou naprosto vágní a abstrusní formulace. Jakému území bude toto spojení "jako celku" vztahováno? Mnohdy jde o dílčí hodnoty, kde však jediné slovíčko přemazává smysl. Je to ten ďábel, co se skrývá v detailu, a ten se tady zavrtal opravdu velmi hluboko. Postoje resortu k těmto pozměňovacím návrhům - opět negativní. Obdobně riziková řešení však obsahují i pozměňovací návrhy k doprovodnému změnovému zákonu.
Já bych si dovolil zmínit jeden z pozměňovacích návrhů, který směřuje k zákonu o státní památkové péči. Jde o pozměňovací návrh kolegy Černohorského pod číslem 8045. Jde o hlasování k pozměňovacímu návrhu L10, který fakticky představuje komplexní novelu zákona č. 20/1987 Sb. Tento pozměňovací návrh mění zejména organizační uspořádání státní památkové péče prohlašování za kulturní památky, úpravu nápravných opatření a jejich výkonu, problematiku práva přednostní koupě státu, regulaci posuzování, úpravy a další věci. Jde o ambiciózní pozměňovací návrh, ale po mém soudu tomu vytčenému cíli zdaleka nedostál. Problematických oblastí je v tomto návrhu více, já bych si dovolil zdůraznit jen dvě místa, která mají nesporný vztah k projednávanému návrhu u stavebního zákona. Tento návrh považuji za vnitřně rozporný, kdy v případě úprav nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v ochranných pásmech, zakotvuje souběžně působnost jak Krajskému památkovému úřadu, navrženém v § 14 odst. 2 a 3 zákona o státní památkové péči, a stavebnímu úřadu v navrženém § 17a odst. 1 zákona o státní památkové péči. Je třeba zdůraznit, že okruh regulovaných prací není v obou ustanoveních totožný, nicméně se nesporně překrývá.
Typicky lze zmínit působnost ve věcech realizace novostaveb. Pravomoc stavebních úřadů pak není propojena na novou úpravu přestupků. Tento pozměňovací návrh pak nerespektuje terminologii navrženého stavebního zákona, když například v navrženém § 14 odst. 4 zákona o státní památkové péči hovoří o územním řízení, vydání územního souhlasu, o řízení o povolení staveb nebo o společném územním a stavebním řízení. Nic takového však v projednávaném stavebním zákoně nenajdeme. Nebylo to obsaženo v žádné z verzí stavebního zákona, jimiž se dosud Poslanecká sněmovna zabývala. To znamená, že schválení tohoto pozměňovacího návrhu představovalo řešení, které by základním způsobem znemožňovalo reálné hájení veřejných zájmů na úseku státní památkové péče, když by například tutéž působnost měly pro oblasti státní památkové péče vykonávat souběžně jak stavební úřady, tak krajské památkové úřady.
Takže jsem uvedl jenom několik střípků z mozaiky mnoha změn, kterými vládní předloha stavebního zákona a vládní předloha doprovodného změnového zákona prošla či by mohla projít v Poslanecké sněmovně. A nejsou to vůbec jenom nějaké změny kosmetické nebo dílčí. Já se snažím tady dnes říci, že jsou to změny revoluční, koncepční, které se odchylují od toho, co schválila vláda, jejímž jsem členem. Znovu naléhavě upozorňuji na křehkost substance hmotného kulturního dědictví, včetně naší mnohotvárné kulturní krajiny. Potvrdí-li se při praktické implementaci takto zásadně změněného zákona obavy vyjadřované mnoha odborníky i zástupci samospráv, může dojít k docela značným kulturním ztrátám, a to dříve, než se v náročném legislativním procesu podaří dosáhnout nějaké korekce nebo změny.
Mě mrzí, že nemalá část vskutku koncepčních změn byla načtena z pozic vládních stran a do jisté míry jsou devalvovány dohody, které jednotliví zástupci vlády mezi sebou navzájem, vně vlády, s důležitými zástupci dotčených skupin uzavřeli. Nejen v římském právu byla vyznávána zásada pacta sunt servanda a i tato zásada by nás měla varovat před dalšími koncepčními změnami, na nichž nepanuje odborná nebo také politická shoda. Je bohužel skutečností, že velká míra změn v rámci tohoto projednávání se velmi negativně podepisuje na nepřehlednosti a nesrozumitelnosti toho, co je předmětem projednávání.
Já jsem uvedl během druhého čtení jeden ilustrativní příklad, který se týkal drobné změny v ustanovení dotýkajících se ochrany nálezů nejen archeologických, ale i paleontologických nebo nálezů chráněné části přírody. Ta drobná formulační změna v komplexním pozměňovacím návrhu hospodářského výboru, kterou přehlédli i nesmírně pečliví kolegové nebo paní ministryně z Ministerstva pro místní rozvoj, učinila Ministerstvo kultury odpovědné za všechny nálezy, byť by i spadaly do působnosti orgánů ochrany přírody. Z věcného hlediska se jedná o nesmysl a na tuto změnu reaguje můj pozměňovací návrh. Jsem paní ministryni vděčný za jeho podporu. Musím se však tázat: Kolik takových na první pohled drobných změn již bylo do vládního návrhu, možná v dobrém úmyslu, ale bez hlubších znalostí a určité přesnosti těch souvislostí, znalostí, vloženo? Takže své vystoupení v rámci druhého čtení jsem ukončil, pokud se pamatuji, konstatováním, které platí ještě více než v tom druhém ještě v rámci i třetího čtení. Já si prostě myslím, že vidíme pouze špičku ledovce a masa ledu pod hladinou je nám stále skryta. Mám dojem, že si ani nechceme připustit, že množství prosazovaných změn by mohlo přispět k havárii celého stavebního práva, spíš k havárii než k jeho renesanci, o kterou jsme usilovali. ***
