(11.20 hodin)
(pokračuje Kupka)
Jaká jsou další konkrétní rizika? Některá se už objevila v citovaných stanoviscích. Ten úřad, aby mohl fungovat, tak by měl pojmout více než 13 000 úředníků. 13 000 úředníků v režimu zákona o státní službě! Kdykoli jsme tady měli debatu o současné podobě zákona o státní službě, tak i z vládních řad, i z úst pana premiéra zaznívala celkem zdrcující kritika, že to je prostě nefunkční zákon. Když je něco nefunkční, tak samozřejmě velí zdravý rozum, napněme síly a hned tam pošleme dalších 13 000 úředníků, ať se stát poměje, ať nám to hezky šlape. No to je jasné, že prostě fungovat dobře nemůže.
Paní ministryně slibuje, že to celé poběží, protože lépe zaplatíme úředníky, ty odborníky, které potřebujeme. Proti tomu jde ale jasný názor, že z těch, kteří v současné době pracují na stavebních úřadech, jen 40 % by chtělo přejít a neexistuje žádná páka, která by to státu umožnila. Zásadní rozdíl oproti stavu v roce 2000, kdy vznikaly kraje, tehdy skutečně mohl stát rozhodnout o delimitaci úředníků i o delimitaci úřadů jednotlivých organizací, protože do té doby je prostě měl ve své moci. Dneska ale jak úředníci, majetek, kanceláře, auta, jsou v rukách samospráv měst a obcí a krajů a není možné s nimi z pozice státu nakládat tak, že něco schválíme a ono se to hned stane. Prostě nestane.
A ty problémy, o kterých hovoří lidé z praxe, jsou jednoznačné. Jeden z vážných problémů stávající praxe je nedostatek úředníků. Když se budete bavit s lidmi, kteří se věnují školení úředníků třeba v zařízení Ministerstva vnitra v Benešově - velmi to doporučuji pro načtení toho, v jaké se ocitáme situaci - upozorňují na to a vidí ze svého úhlu pohledu největší nedostatek v tom, že nemáme dostatečnou výbavu, dostatečný počet těch, kteří by se té expertní praxi mohli věnovat - ani na úseku územního plánování, ani v oblasti stavebních úřadů.
Čili je jasně pojmenováno, podloženo argumenty, že jeden z vážných problémů je nedostatek úředníků. Pak ale naprosto nedává logiku tento vážný problém řešit tak, že vytvoříte novou strukturu. Tím si jenom vyvrtáte další obrovskou díru pod čarou ponoru, protože nebudete prostě pak opravdu mít lidi, kteří by se těm správním řízením věnovali. Nedostanete je do toho nového megastavebního úřadu.
Notabene chci upozornit na to, že ze strany samotných starostů a samospráv zaznívá jednoznačně - od některých z nich jsem to slyšel: Nám to vlastně nevadí, ať si to stát vezme, ale my ty kvalitní, se kterými dlouhodobě spolupracujeme a nemáme jich dost, tak my si je tu chceme nechat - báječný nápad, nám teď nemá kdo pracovat na odborech, které se věnují samotné investiční aktivitě, my konečně pro ně budeme mít lidi, navíc lidi zkušené, znalé stavebního zákona, patřičně připravené na to, aby kontrolovali dodavatele a připravovali zakázky. A samozřejmě že ti lidé, a to si troufnu tvrdit, je další velmi významný aspekt, cítí sounáležitost s tím městem a s městským úřadem prostě proto, že tam žijí, a prostě proto, že jsou v tomto směru schopni snáz dohlédnout, stejně jako občané, ke svému bližšímu místu než ke vzdálenému orgánu, ke vzdálenému byrokratickému aparátu.
Další velmi významný aspekt toho kroku, kromě toho, že nebudou přecházet lidé a nepřesvědčíte je, je to, že v současné době velká část úřadů nemá ani dost vlastních prostor, velmi s nimi šetří, a možnost, že by se jim uvolnily kanceláře, velmi přivítají. Jak pak bude stát řešit nedostatek kanceláří, ve kterých bude muset tu činnost realizovat? Jistě, po covidu je možné větší část aktivit soustředit na home office a určitě se tímto směrem bude i státní správa vydávat, přál bych si to. Ale i tak bude potřeba zajistit prostory, kde budou možná jednání, kde bude možné setkávání s lidmi.
Mohl bych zmiňovat další aspekty - zajištění počítačové sítě, oddělení od sítě samotného úřadu, protože to samozřejmě bude jiná instituce a není možné počítat s tím, že se to snadno všechno vyřeší v jedné budově. Od Ivana Adamce také jasně zaznívalo, jak by dopustili starostové to, že se v jejich úřadech najednou bude potkávat často kolizní činnost, bude jim to přičítáno na vrub, ale už nebudou mít absolutně žádnou moc do toho zasáhnout třeba jen tím, že upozorní tajemníka na stížnosti občanů. Na tom není nic špatného. To v žádném případě neznamená zásah politiků, ten negativní, o kterém je řeč, do výkonu veřejné správy. To, že starosta často je lidmi oslovován v první řadě a obrací se na něj, aby mu řekli: Prosím vás, nefunguje to tam, čekáme tady na stavební povolení příliš dlouho. A cesta, která je potřeba, je přirozená, že se starosta obrátí na tajemníka a patřičně mu vyčiní, aby rozpohyboval třeba laxní nebo nefungující úřad. Ale je to na dosah, je to prostě řešitelné.
A pak samozřejmě další významný aspekt je to, kolik celá procedura vzniku nového stavebního úřadu bude stát. A tady je mi to líto, ale musím jasně říct, že údaje ministerstva jsou v tomto směru zavádějící - mám na mysli Ministerstvo pro místní rozvoj. Abych to řekl přímo, jsou lživé, mimo realitu. V okamžiku, kdy tak, jak jsem to tady stačil pojmenovat, dohlédnete do jednotlivých míst oerpéček v České republice, tak je jasné, že se bavíme o řádech stovek milionů korun. A to není názor opozice, který by byl a priori třeba nepřátelský. To je názor Ministerstva vnitra, které se tou analýzou poctivě zabývalo a které pojmenovalo náklady na zavedení takového úřadu v řádech miliard korun, navíc v době pocovidové a s nejasným výsledkem.
Tohle všechno jsou velmi závažná rizika, do kterých se ten zákon pouští. Varujeme před nimi, protože jsme přesvědčeni o tom, že je potřeba zrychlit stavební řízení a udělat to způsobem, který bude bezpečný pro Českou republiku, bezpečný třeba proto, že nás čeká možnost využít finanční prostředky z Evropské unie v rámci fondu obnovy i v rámci dalších připravovaných operačních programů. Schválení tohoto zákona znamená, že se prostě střelíte do nohy, ale ne jen tak nějakou devítkou, ale rovnou samopalem, protože to, co se reálně rýsuje v případě schválení toho zákona, znamená ohrožení té činnosti.
Zmíním ještě jednu důležitou věc, aby byla jasná pro ty, kteří měli možnost zatím třeba jenom zběžně do té diskuze proniknout. To, co se chystá, znamená nejenom, že vznikne stavební úřad, kam se soustředí všichni ti, kteří teď vydávají stavební povolení na stavebních úřadech. Fakticky tam přejdou i ti, kteří se k jednotlivým záměrům a projektům vyjadřují jako úředníci dotčených orgánů, to znamená lidé z odboru životního prostředí, lidé z odboru dopravy, lidé z odboru kultury a památkové péče, a to nejenom na městech, ale také na krajích. Ti všichni se tam musejí potkat. Ale současná praxe a důležitá praxe, když se bavíme o zastupitelnosti, je, že ty současné týmy fungují jako celky na krajích a na městech a dochází tam k zastupování lidí navzájem, kde se potkává samosprávný výkon a výkon státní správy, a jsou s to se zastoupit v mnoha dalších i nesouvislých úkonech a správních řízeních prostě proto, že se podílejí na jedné věci. Co se stane, když tímhle krokem vstoupíte do současného smíšeného modelu? Stáhnete ty lidi například z Odboru životního prostředí malého krajského úřadu, protože je potřebujete do toho stavebního úřadu, stáhnete třeba dva a tam na tom kraji zbyde třeba jeden. A v tu chvíli vznikne další problém, který tahle reforma bez projednání generuje, protože najednou vznikne problém ve výkonu správní činnosti v jiné oblasti na krajském úřadě nebo případně na městském úřadě obce s rozšířenou působností. ***
