(11.10 hodin)
(pokračuje Kupka)
Za třetí, oddálení úřadů od občana a úředníků od faktického předmětu stavby bude představovat vznik většího počtu černých staveb. Stavebníci nebudou mít zájem o získání povolení a do vzdálených míst oko úředníka nedosáhne. S neblahou situací se ovšem budou potýkat i obce, ve kterých se tyto nešvary budou bez potrestání dít.
Za další, před osmi lety byla přijata takzvaná Drábkova reforma, která odvedla sociální pracovníky z malých obcí a z městských a obecních úřadů převedla sociální pracovníky věnující se agendě sociálních dávek. Již na začátku reformy z obecních úřadů na úřady práce nepřešel plný počet zaměstnanců, jak se původně předpokládalo, a v následujících letech následovala další vlna odchodů z úřadů práce, které jsou dodnes v podstavech. Tento přesun sociálních pracovníků z menších obcí, takzvaných dávkařů, na úřady práce jsme měli možnost pocítit během pandemie, kdy starostové a starostky byli povinni se postarat o seniorní obyvatelstvo v obcích. Sociální pracovníci ze sociálních odborů na ORP během pandemie neopouštěli úřady, tedy území nebylo pokryté. Nutno dodat, že sociální agenda se od takzvané Drábkovy reformy ani po osmi letech nestabilizovala, a stejné obavy máme i v případě změny struktury stavebních úřadů.
Za další, souhlasíme s argumentem zastupitelnosti. Proto neobhajujeme existenci takzvaných jednohlavých stavebních úřadů. Nicméně i zastupitelnost má své limity a představa zastoupení nemocného zaměstnance úřadu v Českých Budějovicích kolegou z Ostravy je více než iluzorní. V rámci stavebního i územního řízení je potřeba znát místní poměry a dále se účastnit takzvaných místních šetření, což se na dálku opravdu velmi špatně vyřeší.
Aby naše argumentace nebyla pouhou dojmologií a z důvodu nedostatečné analýzy vládního návrhu zákona a nulové analýzy i komplexního návrhu, jsme byli nuceni zjistit si vlastní údaje. Z našich průzkumů vyplývá, že do státní správy chce přejít jen 40 % stávajících pracovníků stavebních úřadů, což je méně než polovina. Nedostatek úředníků v konečném důsledku znamená delší dobu na vyřízení žádosti o povolení a také přetížení personálního obsazení, což vede k častější fluktuaci mnohdy již proškolených zaměstnanců, nespokojenosti stavebníků, úředníků a větším výdajům. Ostatně podobnou situaci zažíváme v případě dávkařů na úřadech práce.
Z průzkumů také vyplynulo, že nejsou například vyřešeny přesuny archivů, a především způsob jejich rozdělení, což se může jevit jako detailní záležitost, dokud ovšem nedojde ke kalkulaci přesunu a nového vybudování jednoho jediného archivu. 70 % představitelů obcí by si rádo ponechalo stávající zaměstnance stavebních úřadů, a pokud to bude možné, rádi jim nabídnou jinou pozici v rámci struktury obecního či městského úřadu.
Velkou neznámou je finanční náročnost předpokládaných změn, která není dostatečně zmapována. Proto rozhodně nelze předpokládat, že by nový systém a jeho změna představovaly úsporu. Chaos, opomenutá detailní příprava a nevyjasněné vztahy v každé oblasti lidské činnosti představují zbytečné úkony a nadměrné finanční výdaje, které nás v případě přijetí nového stavebního zákona čekají.
Sdružení místních samospráv České republiky se snaží předejít fatálnímu kolapsu, který v oblasti výstavby po přijetí novely stavebního zákona nastane, leč bohužel zatím bezúspěšně. Navzdory naší odborné argumentaci se nám zatím nepodařilo ministerstvo ani předkladatele komplexního pozměňovacího návrhu poslance Martina Kolovratníka přesvědčit, že navrhovaný zákon přinese nejen zhoršení dostupnosti pro stavebníky z menších obcí, ale také komplikace pro úředníky a ve výsledku stavební řízení v celé České republice fatálně poškodí.
Nehledě na fakt, že v případě návrhu poslance Kolovratníka se nejedná pouze o komplexní pozměňovací návrh, ale fakticky o reformu, která nebyla řádně projednána jak s resorty, tak připomínkovacími místy, není podložen závěry jednání odborné veřejnosti, výpočty finanční náročnosti ani analýzou dopadů." Tolik částečná citace, nebudu číst celý ten dokument z reakce Sdružení místních samospráv.
Další významný aktér, od kterého nelze odhlížet, pokud chcete odpovědně realizovat územní rozvoj a věnovat se odpovědně reformě stavebního práva, je Spolek pro obnovu venkova České republiky: "I v této situaci znovu navrhujeme, aby změna zákona byla činěna postupnými kroky a byly využity již stávající nástroje ke zrychlení a zkvalitnění rozhodování stavebních úřadů, jako jsou například elektronizace státní správy, dodržování stávajících zákonných lhůt, osobní odpovědnost úředníků za rozhodnutí a mnoho dalších. Cestu rušení nejmenších stavebních úřadů vidíme jako nebezpečnou slepou uličku omezující součinnost odborníků a politiků na nejnižší úrovni, která vytváří precedens pro další negativní aktivity centra, například pro rušení matrik. Hrozí, že se územní plánování a stavební řízení zásadně oddálí občanovi a samosprávě, to znamená lidem, kteří v daném území žijí a pracují. V každém případě rušení stavebních úřadů vzdaluje systém samosprávy a služeb občanům a tím výrazně oslabuje pro obce zásadní princip subsidiarity. Oslabuje také venkov odchodem vzdělaných odborníků z venkovských obcí a malých center do velkých měst.
Zásadně odmítáme vznik superstavebního úřadu. Šlo by o nesmírně drahé řešení, které rozhodně nebude řešit problémy, které zatěžují stávající stavební řízení, ale vyvolá nesmyslné a zbytečné přesuny pracovníků. Ve svých důsledcích povede jen k centralizaci a byrokratizaci státní správy, která právě z těchto důvodů nakonec nebude schopna rychle a kvalitně zajišťovat služby občanům a investorům.
Na druhé straně rozhodně podporujeme digitalizaci a kroky, které povedou ke zkrácení a zjednodušení procedury a také k úsporám. Na ty se ale návrh zpravodaje hospodářského výboru Ing. Martina Kolovratníka, podporovaný ministryní pro místní rozvoj a poslankyní Ing. Klárou Dostálovou, nesoustředí." Tolik znovu krátká citace ze stanoviska Spolku pro obnovu venkova České republiky.
Dostáváme se k usnesení Rady Asociace krajů České republiky, tedy k hlasu hejtmanů. Rada Asociace krajů České republiky dne 7. dubna 2021 odmítá vládní návrh stavebního zákona. Dále souhlasí s komplexním pozměňovacím návrhem k vládnímu návrhu stavebního zákona, jehož předkladateli jsou poslanci Ivan Bartoš, Marek Výborný, Věra Kovářová, Dominik Feri a Martin Kupka. Dále nesouhlasí s tím, aby prostřednictvím dílčích legislativních návrhů v jednotlivých oblastech veřejné správy docházelo k postupnému a nesystematickému vyčleňování jednotlivých správních orgánů a správních agend z ustáleného a osvědčeného spojeného modelu výkonu veřejné správy v území.
Tolik hlas klíčových aktérů. Znovu zdůrazňuji, že jejich názor se opírá o naprosto většinovou praxi, většinovou zátěž jednotlivých úkonů ve stavebním řízení. To jsou ti, kteří se dnes věnují stavebnímu řízení a znají jak problémy protahování jednotlivých procesů, tak ale v mnoha případech byli schopni zajistit fungující stavební úřady.
Než se pustím do konkrétních bodů a do konkrétní argumentace pro důležité principy, na kterých shodujeme, tak si dovolím ještě se zastavit právě u té nejvíce kritizované institucionální reformy, co to vlastně znamená a jaké by mohly být dopady. Je to tak, že je možné všechny tyhle názory a tahle stanoviska zmuchlat, hodit do koše a říct: To nás nezajímá? No, zaznívalo to tady opakovaně. To určitě nelze, mimo jiné proto ne, že bez aktérů v území se žádný rozumný stát neobejde. Centralizace moci - ukázala historie nejenom v České republice - má naopak velmi negativní projevy. Končí nárůstem byrokracie, nárůstem byrokratických procesů, zapouzdřováním úřadů a cestou přesně v neprospěch občanů a těch, kteří chtějí stavět. Opakovaná zkušenost, popsaná v mnoha učebnicích, popsaná všude, kde se jen chcete kriticky začíst. A místo toho, abychom poslouchali tyhle základní teze a názory prověřené historií a praxí, tak se nám tady předkládá varianta centralizace stavebního úřadu - plnou parou vpřed. ***
