(15.50 hodin)
(pokračuje Janulík)
Já ze své zkušenosti - a mnoho kolegů praktikujících lékařů to může potvrdit - že samozřejmě výborné věci jako elektronický recept, který nám pomohl překlenout covidovou dobu perfektním způsobem, je to opravdu obrovský krok. Napřed to tady vzbuzovalo velmi negativní emoce, myslím si, tehdy naprosto zbytečné. Ze zkušeností ale vím, že se prostě opravdu dneska klidně stane, protože jedeme všechno přes computer, že předepisujete pacientovi lék a přeskočí vám to o řádek, aniž si toho všimnete, kliknete a vyjedete recept buď v papírové, nebo elektronické podobě, který jste vyjet nechtěli. A v ten moment se ukazuje, jak je ta osoba lékárníka naprosto nezastupitelná. To je prostě běžná lidská chyba, která se může stát, ale v ten moment je tak důležité to, co je v medicíně opravdu to conditio sine qua non, že vždycky by to měli vidět dva, ať je to diagnostika, terapie a tak dál. Tady je to jasné. A tady opravdu se stane, že ten lékárník zachytí něco, zvedne telefon, zavolá tomu lékaři a stává se to velmi často, že: Opravdu, pane doktore, jste chtěl předepsat tady toto? Nebo řešíme spolu, že to a to není, tak jak by třeba mohlo být nebo mělo být a tak dál. A tam je opravdu ta osoba lékárníka nezastupitelná.
Pak ještě z vlastní zkušenosti můžu uvést jednu věc. Podívejte se, to není jednoduché, ten rozvoz léků. V ten moment, kdy si pacient lék vyzvedne sám osobně, ta odpovědnost je samozřejmě na něm. A často se mně třeba stávalo svého času, když se začaly zavádět přípravky ve formě třeba náplastí, tak si pacienti stěžovali, že ta náplast nedrží a tak dál, a pak se jednoduchým dotazem zjistí, že ta náplast nedrží proto, že pacient si ji ráno vyzvedne, nechá ji celý den v uzavřeném osobním vozidle, kde na slunci tam dosahuje teplota 60 stupňů, a ten preparát je v podstatě znehodnocený už na své funkci, nejenom jakoby toho emplasteru, ale i na funkce, bych řekl, farmaceutické. A z toho můžou rezultovat spousty těžko domyslitelných problémů, které laici, byť to byl emeritní ministr, těžko dokážou domyslet. A tak dál.
Samozřejmě dneska, když distributor distribuuje léky, tak je musí distribuovat za velmi striktních podmínek. Viz teď se o tom laici v podstatě dozvěděli díky pfizerovské vakcíně, že ta potřebuje minus 80 stupňů a není jednoduché to dodržet, celý ten teplotní řetězec musí být dokumentovatelný. A já si nedovedu představit, že opravdu, promiňte mi, že nějaký dvacetiletý řidič nějaké dodávky bude rozvážet preparáty naprosto nepoučeným pacientům a nikdo neví, kdo to bude garantovat, za jakých podmínek - víme, co se děje v zásilkových službách, a tak dál. Já si myslím, že opravdu, nezlobte se, ta doba k tomu ještě nedozrála. Ona možná časem dozraje, až to budou rozvážet drony a tak dál, ale já si myslím, že teď na to fakt ještě není doba. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Ano, a pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já už nebudu reagovat, necháme si to asi na třetí čtení. Jenom připomenu, že to není povinnost, je to možnost. Jestli někdo chce, tak bude dál chodit do lékárny, kdo ne, tak ne. A pak jsme tady neřekli ještě ty příklady toho, že je tady celá řada pacientů, kteří berou po několik let ty samé léky. Ty samé léky, to znamená, že pro ně už je ta návštěva lékaře a té lékárny v zásadě formalita.
Ale já jsem chtěl mluvit v této chvíli o tom druhém návrhu a přihlásit se k němu. To je to, co načetl Tomáš Vymazal, a říct ten kontext, o kterém jsem mluvil v prvním čtení, a to je možnost samopěstování konopí pro vlastní potřebu. Připomenu, že dneska ten, kdo si doma samopěstuje konopí kvůli léčebným účelům z hlediska svého zdravotního stavu, a já pak tady budu ve třetím čtení číst ty dopisy, například na roztroušenou sklerózu a podobně, tak jim hrozí větší tresty odnětí svobody než za násilný trestný čin. To mně přijde, že aspoň z mého úhlu pohledu je to pro mě nepřijatelné takhle se na tu věc dívat. My jsme v tom mezičase, protože se to probíralo, tak jsme to tam s kolegou Vymazalem nastavili tak, aby to byl skutečně kompromis, pokud jde o množství těch kytek, množství sušiny, držení, ta ohlašovací povinnost. To znamená, že já mám pocit, že teď už ničemu nebrání to, abychom se tím zabývali, debatovali o tom a zároveň to potom schválili. Detaily potom ve třetím čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám dvě faktické poznámky, takže bych, pane zpravodaji, chviličku posečkal. Nejprve pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se pan poslanec David Kasal. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Cítím svoji povinnost v tuto chvíli promluvit. Velmi se připojuji k tomu, co říkal kolega Janulík. To je naprosto zásadní věc, se kterou máme bohaté zkušenosti, jak se dá vydávání léků poškodit. Ta zásadní věc, která tady je, že tedy neustále zaznívá věta, že ten pacient to může rok dostávat. Vážení poslanci, to je ta největší a nejhrubší chyba, která může být! Toho pacienta musíte v nějaké fázi vidět, protože je potřeba, aby se léčba přizpůsobila tomu, jak se to vyvíjí, a samozřejmě musí ho vidět ten lékárník, protože i ten ho zná a ví, jak dlouho to bere, co bere ještě jiného od jiných lékařů, a je tam ten moment toho, že se něco koriguje. Když mu někdo pro to dojde do té lékárny, dostává se to do úplně jiné roviny, než když se to někam posílá. A samozřejmě posílání léků je ohroženo tím, že my vlastně máme naprosto striktní předpisy, jak který lék má být uchováván. Něco musí být v chladu, něco musí být v denní teplotě, nebo se to zkazí. A to všecko ty přepravní služby nezajistí.
A má to ještě jednu vadu. Lékárna, která komunikuje s pacientem a funguje, tak prostě bude vytlačena z trhu, protože toto znamená, že všechny velké firmy budou posílat na metráky, prostě bez ohledu na to, co to je, protože pak se to stane stejným obchodním artiklem, jako je Rohlík, který vám doveze do bytu všechno, ale nemůžete o tom s nikým hovořit a musíte to akceptovat tak, jak to je. Je to obrovská chyba a já bych velmi varoval před tím, abychom takovouto věc přijali, protože ta vyžaduje velikou zkušenost jak u pacientů, tak u lékařů, aby se s tím vyrovnali, aby nevznikali pacienti, kteří nevidí ani lékárníka, ani lékaře a vlastně jenom berou nějaké prášky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec David Kasal a stále je připraven pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Navážu na kolegu Svobodu. To je přesně to, co zaznělo. To je formální, že pak už si chodí nebo nechodí k doktorovi, že to je zbytečné. Já to ještě řeknu z jiné strany. Elektronizace receptů byla úžasná věc, ale ti chronici, kteří tam byli, a to ještě nebyl žádný covid, tak tam přesně vznikl problém už v té době, že právě už to bylo: My si voláme jenom pro recept, ale právě, že ty dvou-, tříměsíční intervaly na kontroly těch lidí jsou důležité, protože jde o to, jestli ty léky se dál budou používat, nebo nebudou, nebo jestli se nezmění. A tohle je přesně to ono, o čem se bavíme celou dobu!
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem jako zpravodaj pan poslanec Rostislav Vyzula a připraví se pan poslanec Daniel Pawlas. Prosím, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Dobré odpoledne. Děkuji, pane předsedající. Tak jenom krátce, nebudu to hodně komentovat. Tady bylo hodně řečeno o distančním prodeji nebo rozvozu. Chápu tady všechny ty obavy, nicméně mně by se to osobně v určitých případech celkem líbilo, ale musíme to zajistit tak, aby to bylo opravdu bezpečné, protože ta záměna je nebezpečná. A pokud to funguje v deseti evropských zemích, tak proč by to nemohlo fungovat eventuálně v určitých případech u nás. Ale o tom se budeme bavit později.
Chtěl bych jenom připomenout, že tato novela zákona původně chtěla navodit dvě změny. Ta první změna byla v tom, abychom mohli elektronický recept napsat i pro opiáty, poněvadž v této době je to zvlášť aktuální a pacienti by si to přáli, a nemůžeme očekávat, že ukončením očkování se tahle covidová záležitost zcela vyřeší. Takže to byla jedna věc.
A druhá věc byla poněkud upravit ty záležitosti kolem konopí. A když se mluví o konopí, tak tam je mnoho povyku hned, ale není to mnoho povyku pro nic. To je pravda, je to důležitá věc, je potřeba se tím zabývat a je potřeba to legálně ošetřit tak, abychom se nestali zemí, kde by tato návyková látka byla běžně dostupná. ***
