(18.30 hodin)
(pokračuje Volný)
Dovolím si upozornit na potřebu věnovat zvýšenou pozornost pochopení pojmu projev, jak dále zvýrazňuji. Podle článku 27 odst. 1 Ústavy České republiky poslance nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo jejích orgánech. Jde o absolutní indemitu - neodpovědnost poslance. Podle článku 27 odst. 2 Ústavy České republiky za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. Jde o indemitu poslance za činy jinak trestné, které jsou projevem. Podle článku 27 odst. 3 Ústavy České republiky za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. To se týká pouze přestupků, které nejsou projevem. Podle článku 27 odst. 4 Ústavy České republiky poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž byl členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno. Týká se pouze trestných činů, které nejsou projevem, protože pro trestné činy spáchané projevem mají poslanci indemitu. MIV v tomto případě nemá kompetenci o takových trestných činech vést disciplinární řízení. O takových trestných činech, dá-li Poslanecká sněmovna souhlas se stíháním poslance, vedou klasické trestní řízení orgány činné v trestním řízení.
Podle § 13 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který se svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v jejích orgánech dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán. Týká se pouze a jedině trestných činů, které jsou projevem, nikoli jiných trestných činů či jiných než trestných deliktních forem jednání, například přestupků. Podle § 13 odst. 2 jednacího řádu disciplinární řízení lze zavést proti poslanci, který svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v jejích orgánech urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu, která má oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona. To se týká pouze těch projevů poslance, které nejsou trestným činem, ale tyto projevy jsou zároveň jednáním, které může být i přestupkem, jímž se oprávněná osoba cítí uražena. Podle § 13 odst. 3 jednacího řádu disciplinární řízení se zavede také proti poslanci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení. To se týká pouze přestupků, které nejsou projevem. Podle § 13 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny MIV zahájí disciplinární řízení o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 1 na návrh předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu, o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 2 na návrh uraženého a o přestupku podle odstavce 3 na základě postoupení věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu. Na tomto místě je třeba uvést, že indemita je specifickou formou ochrany poslance, nikoli rozšířením o další legislativní možnost jej postihnout.
Pokud si to shrneme, tak MIV mého klienta viní z fyzického útoku proti poslancům Tomáši Hanzelkovi (správně Hanzelovi), Janu Chvojkovi a Michalovi Ratiborskému, jak je v nezákonném aktu MIV vysloveně uvedeno: napadl, hrubě odstrčil, udeřil. Aby určité jednání mohlo být předmětem přezkoumání v disciplinárním řízení MIV, nemůže jít o jakékoli jednání, ale o jednání, které je zároveň projevem učiněným disciplinárně odpovědným jednajícím v Poslanecké sněmovně nebo jejích orgánech, nebo přestupkem, požádá-li o jeho projednání před MIV samotný poslanec přestupce.
Ke způsobilosti jednání pak ale přistupuje i požadavek na způsobilost podnětu k zavedení disciplinárního řízení. Skutečnost, že MIV akceptoval nezpůsobilý podnět předsedy Poslanecké sněmovny a poslance Mgr. Radka Vondráčka a na jeho podkladě zavedl proti mému klientovi disciplinární řízení pro výše popsané jednání, které navíc ani není projevem, je svévolným a nezákonným postupem, který je v přímém rozporu s § 13 odst. 1 až 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny je oprávněn podat podnět k zavedení disciplinárního řízení pouze a jedině v případě projevu poslance, který by bylo možno kvalifikovat jako čin jinak trestný.
Další vadou rádoby rozhodnutí MIV je vada absence odkazu na konkrétní právní normu zakládající deliktní odpovědnost mého klienta. Určitě se shodneme na tom, že soud odsuzující vraha za zločin vraždy neodkáže odsouzeného a jeho advokáta na celý trestní zákoník, ale vymezí porušení konkrétní právní normy odkazem na příslušný paragraf a odstavec. Postupem MIV jsem bohužel nezákonně donucena domýšlet se okolnosti zakládající disciplinární odpovědnost mého klienta, čímž MIV porušil obecně platnou právní zásadu nemo iudex in causa sua - nikdo soudcem ve vlastní věci. V zájmu nastolení zákonnosti, jelikož neargumentuji ke skutku věcně, nezaměňujte prosím zákonnost za spravedlnost, které se nyní dovolávám, to však musím přejít, neboť se zákonnosti dovolávám vůči právním laikům. Pro mnohé z nich jde o první posuzování deliktní odpovědnosti druhého občana.
Budu se tedy domýšlet, že ve skutku vymezeném v odvolání napadeném usnesení MIV spatřuje zřejmě porušení právní normy obsažené v § 13 odst. 1 jednacího řádu, podle níž se disciplinární řízení zavede proti poslanci, který se svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v jejích orgánech dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán. Jelikož trestně stíhán může být kdokoli pouze za spáchání trestného činu, a v tomto případě za trestný čin spáchaný projevem poslance, ptám se, jaký že to trestný čin krytý indemitou měl můj klient spáchat a jakým projevem v jeho definičním vymezení. Na toto si už neumím odpovědět, protože v disciplinárně stíhaném skutku skutečně žádný trestný čin nevidím, ani ze strany MIV nebyl tvrzen, a to jakýkoli trestný čin - ani trestný čin spáchaný projevem, ani trestný čin, který by mohl být spáchán jiným jednáním odlišným od projevu. Nejde-li o projev, není dána kompetence MIV. Nejde-li o trestný čin, taktéž není dána kompetence MIV podle § 13 odst. 1 jednacího řádu a žádná jiná forma kompetence MIV není ve věci ani založena, ani tvrzena. Není-li podán kvalifikovaný podnět, není možno disciplinární řízení proti poslanci zavést, i kdyby k jeho jednání byla dána kompetence MIV.
Ve smyslu usnesení Ústavního soudu I, Ústavní soud 3018/14 je za projevy možno považovat sdělení informace nebo vyjádření názoru slovem, písmem, obrazem či jiným způsobem. Sdělení informace o vyjádření názoru jiným způsobem zahrnuje i expresivní projevy, například gesta, písemná podání, různé návrhy, nošení výšivky nebo jiného symbolu na klopě saka, vyvěšení vlajky a podobně. Naproti tomu projevem podle Ústavního soudu není fyzický útok. K tomu Ústavní soud v citovaném nálezu uvedl: Projevem ve smyslu článek 27 odst. 2 Ústavy naopak není například fyzický útok či zastřelení protivníka. I kdyby v těchto případech bylo naplněno subjektivní kritérium, nebude splněno kritérium objektivní, neboť tato jednání nejsou vnímána řadovým pozorovatelem primárně jako sdělení informace nebo vyjádření názoru.
Obdobně pak Pavlíček, Ústava a ústavní řád České republiky, komentář I, díl druhý, vydání Praha, Linde 1998, strana 151: Z definice projevu jsou například výslovně vyloučeny fyzické útoky. ***
