(18.20 hodin)
(pokračuje Volný)
Takže vedeni stejnou nenávistí a primitivní agresí chtěli opět rozhodnout, opět díky brilantní argumentaci mojí paní advokátky rozhodnout nemohli a to rozhodnutí bylo opět odloženo. No a ve finále si mandátní a imunitní výbor - jak jinak - rozhodl o nás bez nás. Nezaslali nám řádně a včas oznámení o tom, že se bude konat nějaké jednání, neumožnili mojí advokátce, aby se tohoto jednání zúčastnila, a prostě si rozhodli o nás bez nás. A teď si o tom všem popovídáme v právnické češtině, abyste věděli, do čeho jdete, až budete případně porušovat zákon při svém hlasování:
"Vážené poslankyně, vážení poslanci" - jak vidíte, přestože moje paní advokátka ví, s kým má tu čest, tak je na vás slušná - "dne 18. 2. 2021 mi bylo doručeno usnesení mandátového a imunitního výboru (dále jen MIV) číslo 170 ze 36. schůze ze dne 16. 2. 2021, kterým MIV rozhodl o jednom ze dvou skutků, pro které vede proti mému klientovi, poslanci Mgr. Lubomíru Volnému, disciplinární řízení. O druhém skutku, pro který bylo proti mému klientovi zahájeno disciplinární řízení, dosud rozhodnuto nebylo.
Skutek, o kterém MIV rozhodl, byl v předmětném rozhodnutí vymezen tak, že poslanec Mgr. Lubomír Volný se svým jednáním ve čtvrtek 21. 1. 2021 na 80. schůzi Poslanecké sněmovny pokusil o násilné převzetí řízení schůze, přičemž napadl místopředsedu Tomáše Hanzela, dále hrubě odstrčil poslance Jana Chvojku a posléze udeřil poslance Michala Ratiborského, čímž se dopustil nedůstojného a agresivního jednání, které je v přímém rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Za tento skutek uložil MIV poslanci Mgr. Lubomíru Volnému pokutu ve výši jednoho měsíčního platu.
Disciplinární řízení mělo být vedeno podle § 13 odst. 1 a 2 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Proti uvedenému rozhodnutí v právním zastoupení Mgr. Lubomíra Volného podávám odvolání pro zcela zjevnou nezákonnost celého disciplinárního procesu, porušujícího kromě zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny i základní práva a svobody Mgr. Lubomíra Volného, který byl dle mne veden extrémní touhou členů MIV, a nejen těchto, jak prokážu dále, za každou cenu, i za cenu vědomého porušení zákona, demonstrovat před celým národem odhodlání Mgr. Lubomíra Volného potrestat, ale nejen potrestat, ale potrestat co nejrychleji, s co nejvyšší mírou vyloučení práv mého klienta řádně se hájit s předem utvořenými i veřejně projevenými názory, nevyvratitelnými jakoukoli argumentací.
Jsem přesvědčena, že Poslanecká sněmovna v podstatě ani nemá o čem jednat, neboť zde jako zásadní podmínka přezkumu chybí jakékoliv rozhodnutí předpokládané zákonem. Proto vymezím pouze dva zásadní argumenty pro svůj návrh níže.
Za prvé, rozhodnutí: Bylo-li by možno takto předmětné usnesení MIV vůbec nazvat, vytýkám nulitu, což je elementární zásadní vada napadeného usnesení tvářícího se jako rozhodnutí spočívající v naprostém nedostatku zákonného podkladu pro uplatnění pravomocí MIV o takovém skutku vůbec disciplinární řízení zavést a vést."
Předpokládám, že všichni rozumíte.
"Za druhé, namítám porušení práva mého klienta na spravedlivé projednání jeho záležitosti dle čl. 6 odst. 1 sdělení federálního Ministerstva zahraničních věcí číslo 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně základních lidských práv a základních svobod a protokolů na tuto Úmluvu navazujících (dále jen úmluva).
K nulitě rozhodnutí: Nulita obecně nastává v důsledku určitých vad, které způsobují, že o právním aktu a priori nelze vůbec hovořit. Nulitu nelze zhojit jakýmikoli prostředky, nelze se na nulitní rozhodnutí dívat z pohledu, zda je, či není správné, nelze je přezkoumávat, protože to, co se tváří jako rozhodnutí, rozhodnutím není. Nulita v této věci nastala v důsledku nedostatku zákonného podkladu k uplatnění pravomoci. Prostě MIV zde rozhodoval o věci, která do jeho gesce nespadá. Jelikož dnes těmito řádky nehovořím primárně k právníkům, vysvětlím to na následujícím příkladu. Nulitním aktem by bylo například rozhodnutí, kterým by úředník stavebního úřadu rozhodl o rozvodu manželství. Byť by jinak vše proběhlo podle procesních norem, o rozvodu manželství mohou rozhodovat toliko soudy. Náš virtuální úředník prostě nikoho platně rozvést nemůže a stejně tak MIV nemůže jednat o skutku, o kterém kvazi rozhodl.
Dle našeho právního řádu čl. 3 odst 4 Ústavy České republiky je včleněna základní lidskoprávní zásada, podle níž každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Opačně to pak platí pro orgány veřejné moci včetně MIV. Ty mohou činit pouze to, co do jejich gesce zákon svěřuje. Poslanci jsou zvláštní a určitým způsobem privilegovanou skupinou občanů, jejichž deliktní odpovědnost vykazuje proti obecné úpravě nebo proti obecné úpravě určité odchylky. ***
