(16.00 hodin)
(pokračuje Černochová)
Jestli ještě můžete věnovat pozornost tomu zamyšlení, proč vlastně se naše země dostává do nějakého epicentra útoků ruských zpravodajských služeb, nebo jak tady říkali i moji předřečníci, různých aktivistů, proruských trollů. Pokud vycítí, že v té zemi mají úrodnou půdu pro takové kroky, tak vždycky ty kroky budou páchat, vždycky ten prostor zaplní. Určitě si řada z nás také uvědomuje, že jestli něčemu Rusko rozumí, tak je to - rozumí síle. Proto jakékoli projevy své slabosti a ústupky si musíme odpustit, nesmíme si je dovolit a nesmí si je dovolit ani naši vrcholní představitelé. Je to ještě zřejmější po tvrdé odplatě ze strany Ruska, které fakticky paralyzovalo naše diplomatické zastoupení a konzulární činnost.
Chtěla bych tady vznést jednoznačný požadavek, abychom i my redukovali počet zaměstnanců ruské ambasády na stejný počet, kolik činí nově naše zastoupení v Moskvě. Dnes jsem se účastnila jako členka a předsedkyně dvou výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu, v podobném duchu přijal usnesení výbor pro obranu i zahraniční výbor. Víte, já nevěřím, že zdaleka všichni agenti GRU z České republiky odletěli včerejším Iljušinem a že jejich operace na našem území tímto končí. Naopak, je namístě se obávat zintenzivnění jejich aktivit, odvetných akcí, hybridních útoků a kybernetických operací. Na to se musíme připravit a osekání počtu je ten nejlepší a nejefektivnější preventivní krok.
Dámy a pánové, dovolte mi připomenout jednu věc, která není z tak dávné doby. 25. prosince 2020 na iRozhlase jsme si mohli přečíst, že pan prezident Zeman požadoval jména ruských špionů i detaily živých operací. Konkrétně to bylo na konci prosince 2020, kdy pan prezident Zeman požadoval po řediteli Bezpečnostní informační služby seznamy těchto agentů a informace a detaily z živých operací. Tyto úkoly pana prezidenta nadzvedly nejenom nás tady v této Poslanecké sněmovně, i Bezpečnostní informační službu bránil pan premiér a jiní představitelé vlády, za což jim děkuji, stejně tak i příslušné parlamentní komise. Tyto informace tedy pan prezident dostal v nějaké nutné, omezené míře. Ale položím vám tady jednu otázku. Nezdá se vám to zvláštní náhoda?
Závěrem: Musíme začít systematicky a ve spolupráci s našimi partnery pracovat na tom, abychom i jako Česká republika byli stále více energeticky nezávislými a nebyli jakkoliv vydíratelní v této oblasti. Není to jenom o Dukovanech, ale je to i o dalších zdrojích a prvcích kritické infrastruktury.
Chtěla bych také požádat vládu, aby se důrazněji obrátila na naše partnery a spojence. Jsem přesvědčená, že stejně jako my jsme v souvislosti s kauzou Skripal vyjádřili svou solidaritu činy, mělo by se jí nyní dostat nám. Žádám tedy vládu, aby v tomto ohledu byla aktivní. Nejde tu o to, že bychom chtěli vést válku, ale je třeba právě mírovými a diplomatickými prostředky ukázat Ruské federaci, že západní země nejsou ustrašené a že jakékoli provokace, diverzní aktivity a útoky do vzájemného dialogu nepatří.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Černochové. Nyní pan poslanec Vít Rakušan a potom jsem přihlášen já. Požádám místopředsedu, aby mi potom umožnil vystoupit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře. Myslím si, že na začátek musí padnout jedno jasné poděkování, a to české bezpečnostní komunitě. Výkon, který předvedla, výborná součinnost mezi službami a orgány Policie ČR, byla zcela příkladná. Myslím si, že jsme se mohli na nejrůznějších platformách v Poslanecké sněmovně, na výborech a komisích, přesvědčit o tom, že naši zástupci bezpečnostních složek předvedli maximálně profesionální a skvělý výkon, a myslím si, že si zaslouží, abychom jim důvěřovali, abychom důvěřovali jejich informacím a jejich práci, protože důvěra v jednotlivé instituce státu je základním atributem zdravého a sebevědomého státu.
V této souvislosti musím ovšem zmínit, proč členové vlády ČR - pan premiér, pan vicepremiér Havlíček a ostatní - nevěřili našim službám ty měsíce předtím, kdy celá naše bezpečnostní komunita jedním hlasem říkala, že Rosatom je strategickým nebezpečím pro Českou republiku, že by Rusko nemělo být poptáváno v rámci tendru na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Ty hlasy bezpečnostní komunity mluvily do prázdna. Já jsem se účasnil i schůze, kde byli zástupci bezpečnostní komunity i členové vlády, a neměl jsem pocit, že to varování dostatečně slyší. I slova pana vicepremiéra Havlíčka z tohoto víkendu, že účast Rosatomu je téměř vyloučená, mně přišly drobně komická. Po tomto víkendu je snad to slovíčko "téměř" zcela, ale zcela nadbytečné.
Já bych chtěl do budoucna vyzvat naši vládu, aby nezpochybňovala práci naší bezpečnostní komunity, aby důvěřovala organizacím, které sama zřizuje, které financuje, jejichž organizační i personální strukturu z velké části ovlivňuje. Bezpečnostní komunita si zaslouží poděkování. A já plně doufám, že i současná vláda, byť si myslím, že už tady příliš dlouho nebude, změní názor v to, zda si bezpečnostní komunita v České republice zaslouží nebo nezaslouží jejich důvěru.
Zároveň musím jasně odmítnout slova premiéra Babiše, že se jednalo o útok na zboží. Řeknu dvě jména: Vratislav Havránek a Luděk Petřík. Dva pánové s rodinami, s dětmi, kteří přišli při teroristickém útoku organizovaném z ruské strany o život. V této chvíli, v této souvislosti, při myšlence na ztracené životy, na zničené rodinné životy, na obrovitánské materiální, finanční, psychické ztráty, které zaznamenali lidé v tomto regionu, hovořit o útok na zboží, tak v té chvíli se jedná o cynismus nebo absolutní nepochopení a nedocenění vážnosti celé situace, která se okolo nás odehrává. A ta situace je vážná, ta situace je bezprecedentně vážná. Nejenom na úrovni České republiky, ale na úrovni celé EU. Na úrovni všech členských států Severoatlantické aliance. Jedná se o útok na jeden z členských států skrze činy agentů jiné mocnosti. Reakce vlády v první fázi byla jistě adekvátní. Vyhoštění 18 definovaných agentů ruských služeb z České republiky je jistě vážnou reakcí, ale ta reakce nesmí být konečná. ***
