(12.20 hodin)
(pokračuje Nacher)
To jsou všechno příběhy mezi roky řekněme, 2000, 2002, 2013, 2014. To je podstatné říct. Od 1. 7. 2016 mají lidé možnost na poště využít Centrální evidenci exekucí. Otázka je, kdo z nich to dělá. Velmi výraznou změnou, která zabraňuje to, aby se tady půjčovalo kde komu, je zákon o spotřebitelském úvěru, který platí od 1. 12. 2016. Ten velmi výrazně limitoval například sankce - maximálně 50 % jistiny, horní limit 200 000. Nemůže se stát, že někdo někomu půjčí 3 000 a bude chtít vymáhat 30 000.
Rozšiřuje tento zákon i působnost na mikropůjčky, hypotéky a podobně, ale především omezuje, kdo vůbec může půjčovat. Vždyť tady my jsme byli v době, kdy tady půjčovalo 60 000, 70 000 společností. V této chvíli jsou to úvěrové společnosti, které jsou registrované u České národní banky, a je jich kolem stovky. Od 1. 4. 2017 se vyhláškou snížila odměna exekutorů a zastropovaly se náklady dopravy, tím už se dostávám postupně k některým argumentům kolem teritoriality, takže už dneska, neříkám v minulosti, ale už dneska nemůže nastat situace, že exekutor je schválně z druhé strany republiky, aby uměle nakynuly ty náklady.
Od 1. 7. 2017 také platí první novela insolvenčního zákona, kde se tenkrát limitovalo zpracování toho návrhu čtyřmi tisíci. To je hrozně důležité. Jak tady bylo řečeno, je tady 160 000 lidí, kteří mají více než 10 exekucí. No a u těch je přece jasné, my se tady můžeme postavit na hlavu, odrážet ušima, ale tam je jasné, že tito lidé s pravděpodobností hraničící s jistotou nebudou schopni splácet svoje závazky. To znamená, pro ně právě je vhodná insolvence, takže proto jsou to spojené nádoby. My prostě nemůžeme donekonečna změkčovat ty exekuce, protože pak nebude důvod chodit do insolvencí.
1. 6. 2019, druhá novela insolvenčního zákona. Tam zmizela vstupní bariéra 30 % a u některých osob, řekněme zvlášť zranitelných, se to zkrátilo, to oddlužení, na tři roky. V posledních dvou letech - a o tom mluvil tady kolega Farský, který je v tom aktivní - se děje celá řada dalších věcí. Je tady velký tlak na zastavování exekucí, které vůbec neměly být nařízeny, na základě neplatných rozhodčích doložek. Tyto nezákonné exekuce nám to tady zaplevelují. Ale tohleto je na někom jiném, to není na nás. Nevím, co mám vždycky těm lidem psát, když soud nekoná, a oni to vyčítají nám politikům. Prostě ten zákon je nějak napsán a v momentě, kdy je rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu, premiér píše dopis, ministr Pelikán píše dopis, paní ministryně píše dva dopisy, a stejně se ty nezákonné exekuce nezastavují, tak co s tím.
Ale tím, že tady je ten veřejný tlak, tak se to teď urychlilo. Stejně tak - a to víte, že jsme zastavili praxi dětských exekucí. A zase je to věc, která tady byla nakumulovaná v minulosti. Vznikl institut chráněného účtu, takže aby nedocházelo zase, když má někdo víc exekucí, tak první mu exekuuje plat, druhý účet, a pak ten člověk nemá na nájem, musí si půjčit a je to vlastně nekonečný kolotoč. To jsou přece ty typické stížnosti. A to by teď se mělo změnit. Bohužel jsme to posunuli od 1. 7. Koukám tady, že se na mě kolega Výborný tak vyčítavě dívá, tak ano, posunuli jsme to až od 1. 7. Ten chráněný účet, to mě mrzí, mohlo to platit už dřív, ale je to prostě další nová věc, která tady měla fungovat už mnohem déle.
Stejně tak jako motivace lidí, aby ti, co jsou v exekuci a v insolvenci, tak aby fungovali, aby přiznávali příjmy, tak jsme opakovaně zvýšili spodní hranici nezabavitelné částky, a to jak na toho povinného, tak i na vyživovanou osobu. Tam jsme dokonce změnili poměr z jedné čtvrtiny na třetinu součtu a toho výpočtu, nebudu tady zdržovat, a u toho povinného z dvou třetin na tři čtvrtiny, takže velmi výrazný skok, aby těm lidem více zůstalo. Stejně tak se zvýšila horní hranice nezabavitelné částky, která byla nějakých 16 000, a my zdvojnásobením té srážky, hranice pro srážení, jsme to zvýšili na nějakých cca 26 000 korun. To znamená, že motivuje ty lidi, motivujeme ty lidi, aby víc vydělávali, protože to pomůže všem. Oni budou víc vydělávat, víc jim zbyde, ale protože ta hranice, od kdy se to posílá všechno věřitelům, se posouvá nahoru, dostane víc i věřitel, dostane víc i stát na sociálním, zdravotním a na daních.
V této chvíli mi dovolte odcitovat, vzhledem k té minulosti, část rozhovoru - já se k němu pak ještě vrátím - s Marcem Schmitzem, což je prezident Mezinárodní unie soudních exekutorů. Ten tady byl na pozvání Exekutorské komory. Proč tak činím? Protože když tady byl slovenský prezident Exekutorské komory, který hájil teritorialitu, tak byl velmi citován, tak já si dovolím citovat, abych vyvážil, i prezidenta Mezinárodní unie. Já se k němu pak ještě vrátím, ale pokud jde o minulost, tak on na otázku Hospodářských novin řekl: "Ano, je to historické nashromáždění starých případů, které by se měly vyřešit. To vzniklo i v jiných zemích. Někdy v těchto případech sami věřitelé už netrvají na tom, aby exekuce pokračovala. To je minulost a nemá to nic společného s budoucností."
Reforma, o které se v České republice diskutuje, by se měla zaměřit hlavně na budoucnost a na mezinárodní standardy. A tady je nejdůležitější: jestli chcete, aby do vaší země přicházeli investoři ze zahraničí, musíte mít solidní exekutorský systém, vládu zákona. Pokud systém vymáhání dluhů nebude fungovat, věřitelé od exekutorských úřadů odejdou, obrátí se na privátní vymahačské firmy, a ty zpravidla nejsou pod žádnou kontrolou, to je podstatné. Takže i z tohoto stručného výčtu vychází jediné, zcela jednoznačně, že to, co my tady řešíme, je věc nakumulovaná z minulosti, kterou my postupně, napříč politickým spektrem, jak už tady bylo řečeno, opozice, koalice, se snažíme měnit.
Zase pár čísel, aby to bylo úplně jasné. V roce 2011 tady bylo nařízeno 936 000 exekucí, loni 408 000. To znamená, že jsme méně než na polovině. To znamená, ten trend je jasný. Ano, může to teď ovlivnit covid, ale to jde mimo nás, je to vis maior. Teprve od roku 2018 se poprvé stalo, že počet ukončených exekucí je vyšší než počet nově nařízených. To znamená vlastně to, co bychom my chtěli, aby se událo mnohem dřív. Takže si vezměte, že od roku 2001 do roku 2018 počet nově nařízených exekucí byl vyšší než počet těch ukončených. Teprve rok 2018, 2019 a 2020 je počet těch nově otevřených nižší než počet ukončených, to znamená, že se to snižuje, a je to tak správně.
Jinými slovy, tím jsem chtěl říct, že máme-li ambici v tomto něco změnit, jak už tady řekl Marek Výborný, tak by naše opatření a návrhy měly směřovat do minulosti nepřímou retroaktivitou, to se dostanu k tomu návrhu, například zastavování marných exekucí, takzvané milostivé léto a podobně, anebo opatření, která platí hned, to znamená hned po účinnosti. No a tam - a proto takovéto návěstí - ani do jedné této kategorie nelze zařadit princip teritoriality, o kterém bych se v této chvíli zmínil. ***
