(12.30 hodin)
(pokračuje Nacher)
Já nevím, čím se to tak stalo, že teritorialita se stala takovou vlajkovou lodí, až bych skoro řekl posvátnou krávou, která má všechno vyřešit, ale ono to tak ve skutečnosti, aspoň za mě, není. A já vám teď řeknu proč. Za prvé proto, že teritorialita řeší stav od teď dál, nikoliv minulost, takže ty nakumulované případy v době, kdy legislativa nebyla změněna, jak jsem vám tady udělal ten exkurz, tak my teritorialitu nevyřešíme, protože ji vyřešíme maximálně u člověka, který bude mít první exekuci, ale když bude mít někdo třetí, čtvrtou, pátou, šestou exekuci, tak co se stane? My přece nemůžeme zpětně vzít exekutorovi jeho předchozí případy. To znamená, ten člověk dál bude mít ty čtyři exekutory předchozí a jednoho nového exekutora na základě takzvané teritoriality. A všichni, co se tady tomu tak trochu věnujeme, tak přece víme, co tady zůstali v sále, že do exekucí padají většinou lidé, kteří mají dvě a více exekucí, a s koronavirem to bude ještě horší.
To znamená, že tady ta setrvačnost a ten doběh, to bude někdy za 10, za 15 let, ale my potřebujeme pomoct poctivým dlužníkům, ale i poctivým exekutorům, když už jsme u toho, v této chvíli, nikoliv za 10, za 15 let. Zároveň z toho plyne, že jako by se říkalo, že velký exekutor je automaticky nepoctivý exekutor, exekutor malý je poctivý. Já si myslím, že je to jako v různých jiných oblastech a oborech, jako tady mezi poslanci určitě, jak jsme se za tu dobu poznali - jsou někteří, kteří jsou pracovití, někteří, kteří jsou upovídaní, někteří, kteří nepromluví, někteří, kteří se neangažují, je to prostě v každé oblasti. Rozdíl je patrný a stejně tak je to u exekutorů. Myslím si, že to dělítko evidentně neplatí, že velký je automaticky dryáčnický a ten malý je malý, protože je poctivý. Já tady nebudu jmenovat konkrétně, protože si myslím, že se to nesluší, nepatří to k politické kultuře, ale jsou tu exekutoři, kteří byli velkými zastánci teritoriality, kteří v této chvíli řeší problém trestního stíhání a nějakých dalších potíží v momentě, kdy i drobnou pohledávku řešili prodejem nemovitého majetku. Jinými slovy, tato teze neplatí, že malý exekutor je automaticky ten poctivý, jenom se tam prostě nemůže dostat, nemůže mít víc případů. Ale my tou teritorialitou to vlastně tímto způsobem takhle rozdělíme.
Jak už tady řekl kolega z SPD, aby byl ten člověk blízko dlužníkovi, kde má trvalé bydliště, proto se to jmenuje teritorialita. No, ono už tohle je problém, protože podle různých statistik - a teď se můžeme přít o procenta - 70 % lidí nebydlí v místě trvalého bydliště, bydlí někde jinde, a jak to v takovém případě budete řešit? Jak to budete řešit v případě, že se bude stěhovat, takže změní trvalé bydliště? Takže dlužník z Ostravy se přestěhuje do Prahy a tam se s ním bude stěhovat i ten exekutor v uvozovkách? Není to tak. To znamená, že později ten princip teritorialita je nepřesný sám o sobě, protože to nekoresponduje s reálným stavem. Celá řada dlužníků - některé bych nazval profesionálními dlužníky - má trvalé bydliště na úřadech, takže z toho člověk vůbec nepozná, kde ten člověk reálně bydlí, kde se pohybuje.
Stejně tak mi to připomíná vlastně základní dotaz. My tady chceme všechno digitalizovat. Já bych se i zeptal, kolik dlužníků reálně fyzicky jde do exekutorského úřadu, aby tam ty věci řešili, to znamená, jestli je skutečně nutná ta fyzická blízkost. Ale zároveň mi na tomto místě dovolte říct, že proto jsme s Markem Výborným navrhli ten pozměňovací návrh, aby každý dlužník měl možnost v elektronické podobě získat exekuční spis. V elektronické podobě, nemusí nikam jezdit. I tak jsme o to vedli velkou debatu, jak to ten exekutor má udělat, co když to jsou ty staré případy, jestli to bude skenovat, na čem to bude posílat a tak dále. Ono to není nic černobílého. Ale to jsou všechno ty pozměňováky, které vedou k nějakému cíli. Cílem asi není, aby se ti lidé navštěvovali, ať už skončí covid, nebo ne. Otázka také je, kolik lidí by vůbec bylo ochotno jít k tomu exekutorovi.
Stejně tak když se podíváte na soudní versus klasické kraje. Tam je to rozděleno podle soudních krajů, nikoliv klasických čtrnácti. Soudních je osm a jak vidíte, jsou docela velké, takže třeba je tam Moravskoslezský, Olomoucký nebo Zlínský kraj dohromady, takže když to bude mít někdo z Jeseníku, tak pojede do Karolínky, je to nějakých 210 km, tak nevím, jestli to je ta teritorialita, ta blízkost. To si jist nejsem.
Motivace exekutorů. Já jsem si dal tu práci, asi jste to také dostali, nejprve kde vůbec soudní soukromí exekutoři soutěží a kde ne. V této chvíli máme vlastně dva základní principy. Jsou státní exekutoři, příklad: Irsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Německo, Rakousko, Itálie. A pak máte soukromé exekutory: Portugalsko, Španělsko, Francie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Česká republika, Polsko a tak dále. No a pak jsou soukromí exekutoři na základě toho kolečka, to je ta teritorialita. A to je jenom na Slovensku a v Maďarsku. Nikde jinde to takhle nefunguje. Nefunguje to takhle nikde jinde.
Za chvilku vám odcituji prezidenta Mezinárodní unie soudních exekutorů, který jasně říká, že i tam, kde funguje teritorialita, tak je to na principu teritorialita - příslušnost exekutorů, na principu regionality. To znamená, že ten region, třeba Belgie, je rozdělen na 13 okrsků, ale v jejich rámci už si věřitel může vybrat, Stejně tak jako že to je rozděleno například podle toho, jestli věřitel je veřejnoprávní subjekt, nebo soukromý. U veřejnoprávního je to kolečko, zatímco ten soukromý si může dál volit.
To jsou ty cesty, kterými já jsem se před rokem, rokem a půl, dokonce v některých oblastech my právě tady s Markem Výborným chtěli vydat, ale dostali jsme - nebo dostal jsem, ať mluvím za sebe - záhlavek, jistě si vzpomenete na můj návrh bagatelní teritoriality, to znamená, že do 50 000 by to bylo na principu teritoriality, na principu toho kolečka, nad 50 000 by si mohl ten věřitel vybrat. Tenkrát by se to, tuším, týkalo 80 % případů, 80 %případů! No a v Deníku N vyšel článek: Může být ještě hůř než dnes? Ano, může, pokud by prošel tento pozměňovací návrh. Takže snaha udělat kompromis se obrátila proti mně, proti nám.
Nakonec nejblíže, abych řekl upřímně, mám k té nepravé teritorialitě, kterou ale dnes, jak jsem pochopil, Dominik Feri tady stáhl. Ale to přesně vychází z nějaké elementární logiky.
Když se vrátím k tomu Slovensku, protože to všichni zdůrazňují jako příklad - zajímavé, odbočka, že v tomhle máme Slovensko nějakým způsobem napodobovat, a kdybych to měl tak provokativně říct, tak když se tady argumentuje, že na Slovensku fungují úřední maturity, tak tam to najednou kopírovat nemáme. Mě vždycky ta selektivnost toho - já to tady říkám na přetřes toho, že já nikdy neargumentuji tím, co se děje v zahraničí, vím, že jsme tu debatu tady měli, třeba ty otevírací doby o svátcích nebo manželství pro všechny a podobně, protože ono se vám to potom vrátí jako bumerang - protože v jednom případě se to hodí a ve druhém případě to neplatí, tak to tam člověk cudně zamlčí. A já tady říkám - to byla taková drobná provokace - ale na Slovensku v době, kdy se udělala ta teritorialita, ta místní příslušnost, tak tam v roce 2017 bylo 345 exekutorů. Slovensko je poloviční země, to znamená, u nás by muselo být nějakých 690 exekutorů. V této chvíli, co vím, tak je 152, podle jiných údajů 157 exekučních úřadů, to znamená, že ten počet je tady řekněme trojnásobně až čtyřnásobně nižší. To znamená, ve spojitosti s nějakou formou zálohy - předpokládám, že nějakou schválíme - tak v té chvíli pozice slovenských exekutorů a českých je úplně jiná, protože u nás potom zjednodušeně - matematicky - na hlavu bude padat 3krát až 4krát víc případů než na Slovensku. Takže ono je potřeba také někdy srovnávat kontext toho, co se děje na Slovensku, toho, co se děje u nás. ***
