(9.50 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas. Děkuji. Paní poslankyně Válková, faktická poznámka.
Poslankyně Helena Válková: Naštěstí můžu být kratší, protože tady kolega pan poslanec Dolínek, vaším prostřednictvím pane předsedo, řekl to podstatné. Právní úprava jinde, většinou na západ od našich hranic nebo na jih, funguje. Rozhodně tam takovéhle argumenty neslyšíte. Myslím, že to je mozaika, kterou když doplníme i v České republice, tak tu bude větší právní jistota. A to, o čem hovoří paní poslankyně Ožanová, to je to, co já znám zase jako odborník v oblasti práva, trestního práva a justice a částečně správního práva. Samozřejmě, když poskládáme a interpretujeme a narazíme na výborného policistu, na velmi dobrého eventuálně státního zástupce, a pokud se všechno podaří, když tedy došlo ke zranění cyklisty právě při předjíždění, i soudce, pak se to může lépe prokázat a takový člověk může skončit tam, kde by skončit měl. To říkám už ten krajní případ, doufám, že jich tolik nebude. Ale to je stejné jako kdekoli jinde.
Příklad jeden za všechny. Když jsme neměli nebezpečné pronásledování a měli jsme jiné tři skutkové podstaty, tak nám to také dalo větší práci. Teď ten policista to vidí. Pokud schválíme tuto úpravu, to bude také jasné. Já jsem pro jasná, srozumitelná, transparentní, bezpečná pravidla a takovouhle právní úpravu teď nemáme. Teď to vyžaduje, jak říkám, velmi erudované a proškolené všechny účastníky, kteří se silničního provozu zúčastňují, i ty, kteří potom vyšetřují případnou nehodu. To by měla ta právní úprava odstranit. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Přečtu několik omluv, které přišly. Omlouvá se pan ministr Petr Arenberger z dnešního jednání z pracovních důvodů, paní ministryně Maláčová z dopoledního jednání z pracovních důvodů, pan ministr Lubomír Metnar z pracovních důvodů a pan ministr Robert Plaga z pracovních důvodů taktéž.
Tím jsme se vypořádali s faktickými poznámkami a s přednostním právem byl přihlášen pan předseda Válek.
Poslanec Vlastimil Válek: Pokusím se být stručný. Děkuji panu předsedajícímu. Absolutně chápu tu diskuzi, která má různé názory. Domnívám se, že agresivní může být jakýkoli účastník provozu. Koneckonců máme tady agresivní poslance a v podstatě jsme si s tím nedokázali poradit, byť celá Poslanecká sněmovna hledala řešení - selhali jsme jako celek. A ukázalo se, že nám chybí pravidlo, jak takovouhle situaci systémově řešit, a myslím si, že v případě cyklistů je to podobná situace.
My teď navrhujeme, respektive máme tady návrh nového pravidla. To pravidlo mi připadá rozumné i jako řidiči, byť pochopitelně, když jedu autem, mi upřímně vadí všichni cyklisté. Připadá mi rozumné i jako cyklistovi, byť pochopitelně, když jedu na kole, mi upřímně vadí všichni řidiči automobilů a nákladních aut a všech dopravních prostředků. A připadá mi rozumné koneckonců i jako chodci, byť jako chodci mi vadí jak cyklisté, tak ti ostatní. Prostě to pravidlo jasně definuje, že cyklista by měl být objížděn v dostatečné vzdálenosti, pokud je to možné.
Samozřejmě v první chvíli jsem měl stejné pocity a stejné námitky, jako je: kdo to bude měřit, jak to bude měřit, to tam budu strkat tyč z auta z okna? Pak jsem si uvědomil, jak dostávám vždycky pokutu za nedodržení bezpečné vzdálenosti, když do někoho zezadu narazím, a nikdo se mě neptá, jak daleko jsem od toho auta byl. Když dostanu smyk na namrzlé silnici, tak jsem nikdy nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, i kdyby to auto stálo, tak jsem tu rychlost jízdy nepřizpůsobil. Takže z toho důvodu si nemyslím, že vzdálenost 1,5 metru, a ta debata, jestli je to dostatečné, není dostatečné, je dobrá debata, protože takovýhle parametr je v řadě zemí běžný v zákoně.
A pak jsem si uvědomil poslední věc. V době, kdy jsem ještě neměl nadváhu a jezdil jsem na silničním kole, tak vždycky, když mě někdo předjížděl jakousi rychlostí, která byla jenom trošičku vyšší než 10 kilometrů za hodinu, tak ten vzdušný vír mi dělal problém. Z toho důvodu mi ten 1,5 metru přijde velmi příjemný. Nikdy jsem se nebál jako řidič, když jsem jel kolem cyklisty. Vždycky jako cyklista jsem se spíš bál, když kolem mě jel řidič. A cílem nás by mělo být chránit ty, kteří jsou ohrožení, a ne ty, kteří je ohrožují. To je v tomto případě naplněno tímto návrhem.
A poslední poznámku, kterou bych si dovolil. Uvědomme si, jak jsme tady dlouze debatovali o tom, co udělat s kamiony na dálnicích, jak jsme vymýšleli různá pravidla. Čeho jsme dosáhli? Ničeho! Nikam ta debata nakonec nevedla a nic smysluplného jsme neprovedli. Zkusme teď něco smysluplného provést. A za náš klub mohu říct, že my tento návrh podpoříme. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Martínek, připraví se pan poslanec Profant.
Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, jen velmi krátce. Já jsem cyklista i řidič motorového vozidla, takže myslím, že se na to můžu podívat trošku objektivněji i z toho hlediska, že mám osobní zkušenost, když mě v 18 letech v Žandově na Českolipsku srazil kamion právě při předjíždění, když jsem jel na kole. Chápu, že to je citlivá věc. Prostě kontakt s řidítky není problém při nějaké krátké vzdálenosti. Na druhou stranu mám trochu obavy, abychom tady nepřijali nějaký technokratismus ve smyslu toho, že všichni určitě chceme, aby všichni účastníci dopravního provozu jednali bezpečně, což vyžaduje i stávající legislativa, jak tady vlastně padá v rámci debaty. Pokud by cyklista jel u středové čáry, bude na některých silnicích pak velmi těžké ho legálně předjet, a to i dokonce na nějakých širokých silnicích, když vezmeme velikost automobilu a šíři některých silnic. U nás v Libereckém kraji je množství úzkých silnic, často ve stoupání do kopců, kdy tento pozměňovací návrh bude řidiče motorových vozidel nepřímo ohrožovat tím, že by museli výrazně přejet do protisměru, a bude tak zvýšeno riziko čelního střetu s protijedoucím automobilem, a to i z toho hlediska, že nebudou schopni přesně odhadnout toho 1,5 metru, a i při nízké rychlosti a velmi úzkých silnicích, jak tady padá, tak by mohlo doopravdy dojít k nějakému fatálnímu čelnímu střetu. V takových úsecích pak může docházet k tomu, že lidé neustojí psychicky například to, že by museli jet za cyklistou pět kilometrů při stoupání, kdy cyklista pojede rychlostí do 10 km/h, protože legálně nebude možné předjet cyklistu tak, aby nebyl řidič ohrožen čelním střetem s protijedoucím vozidlem.
Obávám se, že se přijetím vytvoří zákon, který bude většina porušovat, a mnohdy v logických situacích, který nelze kontrolovat, který může vést i k tragičtějším čelním střetům a který zapomíná na jiné důležité skupiny k ochraně, například rodiče s kočárky. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji. Pan poslanec Profant je přihlášen do rozpravy, připraví se pan poslanec Vymazal.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji za slovo. Myslím si, že o pozměňovacích návrzích G1 a G2, to je to předjíždění, tu už bylo řečeno opravdu hodně a už ani já se k tomu nechci vracet. Myslím, že všichni jsme tu řekli, co bylo potřeba. A jak jsem říkal, je to jednoduchý, předvídatelný způsob, osvědčený západní praxí. Takže za sebe prosím, přijměme to, pomozme cyklistům, narovnejme to prostředí silničního provozu.
Nicméně já bych rád ještě upozornil na dva další pozměňovací návrhy, o kterých minule tolik slyšet nebylo. Oba se týkají primárně cyklistů, avšak jejich přijetí pomůže zpřehlednit a zvýšit plynulost dopravy na křižovatkách pro všechny účastníky dopravního provozu, protože v reálu problémem městské cyklistiky, dojíždění, když nejedete sportovně v Krkonoších se projet, ale když se snažíte jezdit třeba každý den do práce ve městě, nejsou problém až tak ty rovné silnice, ale problém jsou křižovatky. To je opravdu místo, kde dochází k nepříjemným situacím, protože cyklista má jiné rozměry, jinou viditelnost než automobil. Automobily dost často na ošklivějších křižovatkách, kde třeba jsou špatné úhly, větší provoz, tak dost často automobil ani nepočítá s tím, že by tam cyklista byl. Prostě je to opravdu nepříjemný zážitek, takovéto křižovatky. Koneckonců když se podíváme třeba na Dánsko, tak tam je vidět, jak jsou téměř všechny křižovatky stavebně ošetřeny právě proto, aby se cyklista a automobilista potkali co nejméně, a stejně tak je ještě oddělen chodec. ***
