(14.40 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Druhý pozměňovací návrh, také podáván s výše jmenovanými poslanci, se týká odstraňování černých staveb. Kdo to zná ze své praxe, ví, že se jedná o velmi komplikovanou proceduru, která navíc zatěžuje právě rozpočty obcí, a to vede k tomu, že samozřejmě odstraňování černých staveb není úplně efektivní. Proto tedy navrhneme a navrhujeme, aby stavební úřad byl přímo oprávněn v případě nečinnosti povinného, tedy toho, kdo má tu černou stavbu odstranit, a tedy osobě, které bylo nařízením odstranění stavby nařízeno, zajistit odstranění prostřednictvím třetí osoby, jako je to umožněno právě u toho opatření k nápravě.
Pokud budou zachovány obcím stavební úřady v přenesené působnosti, pak se navrhuje, aby odstranění stavby třetí osobou bylo možné nařídit pouze se souhlasem Nejvyššího stavebního úřadu, a následně bylo hrazeno Nejvyšším stavební úřadem z jeho rozpočtu. To považujeme za velmi důležité a velmi nápomocné, právě co se týče náročnosti na rozpočty obcí. To byly společné pozměňovací návrhy.
A nyní mi dovolte, abych představila pozměňovací návrh, který podávám, a ten se týká zřízení územních pracovišť. Komplexní pozměňovací návrh zřizuje krajské stavební úřady jako územní správní úřady ve všech věcech stavebního řádu. Ustanovení § 18 odst. 4 počítá se vznikem územních pracovišť krajských stavebních úřadů, která stanoví Nejvyšší stavební úřad vyhláškou, přičemž přihlédne k počtu obyvatel správního obvodu územního pracoviště a k jejich dopravní dostupnosti. Navržené znění předmětného ustanovení však neobsahuje žádné konkrétní pravidlo pro určení hustoty sítě územních pracovišť. V extrémním případě může Nejvyšší stavební úřad stanovit pouze několik málo územních pracovišť v každém kraji. Spekuluje se o zřízení územních pracovišť na území obcí s rozšířenou působností.
Tento krok by ovšem způsobil, že by prvostupňové stavební úřady byly vzdálené občanům menších obcí, což by mohlo způsobit odliv kvalifikovaných pracovních sil z regionů, a samozřejmě tato služba by byla vzdálena od občanů. Nechceme tedy hovořit, že to přímo souvisí s vylidňováním venkova, ale načítá se právě úbytek služeb na venkově, a je jasné, že kde nejsou služby, tam není život. Argumenty pro zhoršení dostupnosti stavebních úřadů při přechodu agendy do režimu plné státní správy přitom prakticky neexistují. Návrh navíc vůbec neřeší personální a logistické souvislosti změny soustavy stavebních úřadů, potřebu personálního i materiálního, zejména prostorového vybavení nových stavebních úřadů, které si změna vyžádá.
Dále také není jasné, zda všichni zaměstnanci z obecních úřadů, kteří dosud vykonávali působnost stavebního úřadu, budou ochotni dojíždět do míst, kde budou tato pracoviště zřízena, a samozřejmě je potřeba pak počítat s náklady na odstupné. Jenom pro zajímavost, možná jste zaznamenali průzkum, který říká, že pracovníci těch stávajících stavebních úřadů projevili ze 40 % ochotu přejít na nová územní pracoviště, popřípadě na jiné pracoviště tohoto typu, ovšem zbývajících téměř 60 % se k tomuto nechystá. Buď z 26 % zůstanou na místě, tedy u svého stávajícího zaměstnavatele na jiné pracovní pozici, anebo z 33 % avizují, že s prací skončí a budou hledat jinou práci, a tam se můžeme skutečně potýkat potom s nedostatkem pracovníků na stavebních úřadech nebo územních pracovištích.
Zároveň je zcela evidentní, že zrušením téměř 400 obecních stavebních úřadů bez jejich náhrady, spadajících do nové soustavy, dojde ke snížení dostupnosti úřadů pro občany. Proto navrhujeme, tedy respektive já navrhuji, neponechávat stanovení územních pracovišť krajských stavebních úřadů na libovůli nejvyššího stavebního úřadu, ale zákonem stanovit jejich zřízení v těch obcích, kde existovaly stavební úřady ke dni 31. prosince 2020, a zachovat tak rovněž existující správní obvody. Toť první pozměňovací návrh, který podávám sama.
A pak ještě variantně s kolegou Bartošem, a tam je to ve variantě, že navrhujeme neponechat stanovení územních pracovišť krajských stavebních úřadů na libovůli Nejvyššího stavebního úřadu, ale zákonem stanovit jejich zřízení v hlavním městě Praze, v obcích s rozšířenou působností, ve všech obcích s pověřeným obecním úřadem, mezi něž patří také všechny obce, které jsou zároveň obcemi s rozšířenou působností, v obcích, jejichž obecní úřady vykonávaly ke dni 31. prosince působnost obecního úřadu a počet obyvatel jejich správního stavebního úřadu byl ke dni 31. prosince 2020 vyšší než 8 500, a dále v obcích, které zajišťují dostupnost vedle obecních stavebních úřadů výše stanovených tak, aby v žádném správním obvodu územního pracoviště krajského stavebního úřadu nečinila vzdálenost z kterékoli obce do obce, kde je zřízeno územní pracoviště krajského stavebního úřadu, více než 30 km.
Třetí variantu také podáváme společně s kolegou Bartošem, a to tak, aby se zákonem stanovilo zřízení územních pracovišť ve všech obcích s rozšířenou působností, ve všech obcích s pověřeným obecním úřadem a v hlavním městě Praze. To byly tři návrhy týkající se územních pracovišť.
A nyní přicházejí dva pozměňující návrhy, které se týkají účinnosti, taktéž podávám s kolegou poslancem Ivanem Bartošem. Návrh nového stavebního zákona představuje komplexní rekodifikaci stavebního práva a jako takový vyžaduje dostatečně dlouhou legisvakanční lhůtu, během níž se adresáti právních norem z řad osob soukromého práva i orgánů veřejné moci na nový právní stav adaptují. Pokud materiál úspěšně projde legislativním procesem, bude nový zákon publikován ve sbírce zhruba v polovině roku 2021, kdy by část, týkající se vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a celé soustavy nových centrálních úřadů, byla účinná již k 1. 1. 2022, tedy ani ne půl roku od předpokládaného vyhlášení. Z tohoto pohledu je účinnost celého zákona i jeho některých částí stejně překotná a nepřipravená jako celý průběh legislativního procesu tohoto zákona.
Ani ne dva roky trvající legisvakanční lhůta, která vychází z vládního návrhu i komplexního pozměňovacího návrhu, je s ohledem na rozsah a revoluční charakter předpokládaných změn nepřiměřeně krátká. Proto tedy navrhujeme posunout účinnost o dva roky, na 1. červenec roku 2025, v případě znění písmene B na 1. července 2024 a v písmenu C na 1. leden 2025. A druhá varianta se týká také posunutí účinnosti, a to na 1. červenec 2024, v případě písmena B na 1. červenec 2023 a v případě písmena C na 1. leden 2024.***
