(12.30 hodin)
(pokračuje Valachová)
Za největší slabinu jako člověk, který se dlouhodobě pohybuje v oblasti veřejné správy, a v této roli se dlouhodobě známe i s paní kolegyní Dostálovou a mockrát jsme v minulých letech nebo desítce let měly možnost profesionálně a odborně spolupracovat na významných tématech veřejné správy, tak já osobně za velkou chybu pokládám to, že tímto zákonem, touto změnou padají kraje. Padá jejich role v oblasti stavebního práva a jsou to samozřejmě také kraje, jejichž hlas byl nejméně vyslyšen či spíše oslyšen. A nalijme si čistého vína, dámy a pánové, tohle je i pád smíšeného modelu veřejné správy. To samo o sobě přesahuje vůbec míru a rozsah debaty a vážnost debaty, která by se jinak týkala v uvozovkách obyčejného stavebního zákona.
U povolování staveb tedy riskujeme s tím nejistým výsledkem, co nakonec vlastně bude schváleno, že nebudou splněny klíčové cíle, které jsme si vytyčili a které jsou ambiciózní, o které ministryně pro místní rozvoj dlouhodobě usiluje, a že naopak dojde k výraznému zpomalení povolování staveb pro běžné občany. Vážíme zde skrze pozměňovací návrhy obrovské množství partikulárních zájmů nejrůznějších vlivových skupin a musíme si také přiznat, že celý systém se proti původnímu návrhu Ministerstva pro místní rozvoj stává velmi nákladným, a jak už jsem několikrát řekla, také riskantním. Musím věřit příslibům paní ministryně pro místní rozvoj, že uřídíme tady ve Sněmovně hlasovací procedury a budeme mít jasný cíl, jak už jsem tady několikrát řekla, zjednodušení života občanů, zrychlení výstavby klíčových infrastruktur včetně dopravních a zrychlení a významné zvýšení bytové výstavby.
Chtěla bych zmínit také otázku změnového zákona. Tady se přiznám, že jsem byla velice rozlícena - postrádám zde kolegy ministra kultury a ministra životního prostředí, zejména kolegu Brabce, je to podezřelé, že zde nečíhá. To samo o sobě - nechci spekulovat - znamená, že asi také nebyl úplně spokojen, a rozhodl se, že pokud nemůže chválit, že bude raději mlčet. Nemlčel ministr kultury, to jste měli, kolegyně a kolegové, možnost slyšet. Nicméně abych uklidnila ochránce životního prostředí a ochránce naší památkové péče, naší národní identity, dospěli jsme nakonec k úpravám, které, jak jsem byla informována, poslanec Kolovratník a další skupina poslanců akceptovali, a věřím, že ještě tady na pultíku budeme znovu ujištěni, že otázka ochrany památkové péče a otázka životního prostředí a zájmu se vrátila do podoby původního vládního návrhu a dohod s ministryní pro místní rozvoj, protože na památkovou péči, její ochranu a ochranu životního prostředí nelze rezignovat. A asi nikdo nemohl očekávat, že by tento hlas tak, jak zní dnes a v tuto chvíli, na Sněmovně nezazněl.
Na závěr chci říct, že se jedná o velkou změnu, a myslím si, že více než kdy jindy platí: Méně je více. Vyzývám proto paní ministryni pro místní rozvoj i zpravodaje: Držme se tohoto zadání z hlediska široké politické shody, protože ta má určitě větší cenu pro zachování dlouhodobých nových pravidel stavebního práva, těchto věcí při dalších jednáních ve výborech, ale také při závěrečném hlasování ve Sněmovně, které nás čeká.
Děkuji tedy za to, že památková péče i ochrana životního prostředí bude minimálně v rozsahu dříve vyjednaném ministry životního prostředí a ministra kultury zachována. A prosím alespoň v případě změnového zákona, zachovejme dostatečnou míru rozumnosti, neoslabujme dohodnutou vládní verzi změn jednotlivých složkových zákonů a návrhy, které nám opakovaně podsouvají nikoli občané a jiné skupiny, které ve stavebním zákoně nevidí jako my především ochranu veřejných zájmů, a sladění nejenom zájmu na rychlosti a kvalitě stavebního řízení, ale také samozřejmě ochranu takových veřejných zájmů, jako je ochrana životního prostředí a ochrana památkové péče.
Paní ministryně, pane zpravodaji, budu bedlivě sledovat koncovku stavebního zákona. Ještě jednou bych chtěla poděkovat na půdě pléna Sněmovny doktoru Kadečkovi, který se opravdu zasloužil o slaďování nesladitelného. A protože nás bohužel opustil, tak věřím, že i ve smyslu jeho památky si dáme pozor, aby stavební zákon neměl osud, který není zkrátka hoden tohoto jména, a že dokážeme i při té závěrečné proceduře základní principy nového stavebního práva dodržet. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Ondřeje Profanta a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, vážená veřejnosti, ještě než představím svoje pozměňovací návrhy, tak dovolte mi říct, ještě upozornit na pravý problém, proč se nám nedaří mít nějaké elegantní stavební řízení, takové, které opravdu bude sloužit občanům, občané budou spokojeni, pokud si zažádám třeba o barák, tak mi úředníci pomohou a na konci budou spokojeni všichni. Pravým důvodem je alibismus plynoucí z resortismu. Problém je, že naše veřejná správa nevystupuje jako jeden celek, který se snaží problémy řešit, namísto toho se každá dílčí část alibisticky schovává v rámci ohrádky své kompetence. Důsledkem je, že se neřeší problémy věcně, nýbrž byrokraticky. No, asi to všichni známe, ale ono je opravdu na to potřeba upozornit, že mnohdy je problém i v rámci jednoho úřadu zvednout telefon a dohodnout se na tom, kde se věc zasekla, jak ji posunout dál.
Mohlo by se zdát, že jeden centrální úřad toto vyřeší, avšak takovou zkušenost s velkými centrálními úřady nemáme. Dovolil bych si zmínit například Generální finanční ředitelství a jeho rozdílnou rozhodovací praxi v různých krajích a podobně. Pokud nebude vůle toto odstranit, tak žádná formální změna nám nepomůže. Můžeme si narýsovat jakýkoli libovolný proces, jakýkoli zákon, ale pokud tam bude strašit resortismus, a ne snaha vyřešit věcné problémy, tak to neurychlíme.
A teď již k těm pozměňovacím návrhům, které předkládám. První je sněmovní dokument 8038, kde v rámci § 131 odst. 1 písm. b) navrhuji redukovat frázi "veškeré kroky" na "kroky", bez toho "veškeré". Jedná se o případ, kdy nelze záměr uskutečnit bez předchozího vydání územněplánovací dokumentace. Z původního znění by mohlo být vyvozeno, že se zavazují zastupitelstva, což je však v hrubém rozporu s autonomií těchto orgánů, konkrétně principem volného výkonu mandátu, kdy je každý člen zastupitelstva nebo rady povinen vykonávat svůj mandát osobně a není přitom vázán žádnými příkazy. A tento závazek nelze zajistit ani vymáhat. Touto frází, tím "veškeré" kroky, bychom toto jenom zmátli a mohlo by dojít právě k takovým úvahám, které by byly až v rozporu s jinými zákony, jak tady říkám. ***
