(10.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A takových na první pohled drobností je ve stavebním zákoně a jeho doprovodném změnovém zákoně velké množství. Takřka za každým slovem či každou větou bychom při podrobné diskuzi odborníků na danou oblast zjistili, že to, co se v komplexu může jevit jako nerovnováha, má svůj racionální základ. A na tom nic nemění fakt, že tento základ nemusí být na první pohled běžně patrný.
Až nám to epidemiologická situace dovolí, přijďte se prosím podívat do Státní opery, kterou máme kousek odsud, nebo do historické budovy Národního muzea, které samy o sobě jsou jedním ze stěžejních muzejních exponátů, a myslím, že mi dáte za pravdu, že tam najdete spoustu detailů a možná nějakých legrácek, historických legrácek, které jsme si zachránili pro budoucí generace a byla by škoda o ně přijít. Není to odsud daleko, ale takových příkladů nakonec můžeme najít hodně i v regionech a můžete jich možná sami jmenovat celou řadu. A proto se s obrovskými obavami dívám na zásahy, které jsou na vládní předloze stavebního zákona zde v Poslanecké sněmovně prováděny, aniž bychom byli schopni dohlédnout důsledky změn, jichž jsme tady soustavně svědky.
Někteří z kolegů zde hovoří o revoluci, kterou jednotlivé pozměňovací návrhy mají přinést nebo již přinesly. A já se ptám: skutečně tady na půdě Poslanecké sněmovny dohlédneme důsledků těchto změn, změn těchto revolucí, které tu koncepci vládního návrhu takto zcela revolučně mění? Já se samozřejmě obávám, že je dost dobře možné, že vůbec nedohlédneme.
Prvním příkladem třeba takovéto revoluce je zavádění automatického vydání povolení stavby, které nově předpokládá ustanovení § 196 návrhu stavebního zákona a navazující přezkumné řízení a v navrhovaném § 197 stavebního zákona, jak jej ve svém pozměňovacím návrhu předpokládají kolegové Kalous a Kolovratník. I přes změnu nadpisu ustanovení § 196 stavebního zákona jde o vrácení takzvaného automatického povolení do stavebního zákona. Prostým srovnáním návrhu stavebního zákona v podobě předložené v listopadu 2019 do připomínkového řízení a textu daného pozměňovacího návrhu dospějeme k závěru, že až na několik nepodstatných drobností jde vlastně o řešení totožné.
Podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona předkládaný návrh vychází i z předpokladu zachování dosavadních standardů nastavených v oblasti ochrany architektonického dědictví tak, jak zavazují Českou republiku podle úmluvy o ochraně architektonického dědictví vyhlášené podle čísla 73/2000 Sb. Jedná se především o přijetí opatření k ochraně architektonického dědictví nebo předcházení znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. Není tedy vůbec zřejmé, jak automaticky vygenerovaným rozhodnutím lze předejít znetvoření, zchátrání nebo demolici statků chráněných na základě zmíněné úmluvy.
Podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona a s ohledem na skutečnost, že jednou z podmínek zápisu tuzemského statku na seznam světového dědictví a ponechání statku na tomto seznamu je existence záruky ochrany takového statku nástroji vnitrostátního práva, počítá návrh zákona se zachováním doposud platných standardů ochrany kulturního a přírodního dědictví právě podle úmluvy o ochraně tohoto dědictví, vyhlášené podle čísla 159/1991 Sb.
Je třeba konstatovat, že dosud platné standardy ochrany rozhodně nepředpokládají, že k posouzení dopadu na hodnoty chráněného statku vůbec nedojde. Záruku podle mého názoru nepředstavuje ani postup podle § 197 návrhu nového stavebního zákona. Podle tohoto paragrafu se provede ve stanovených případech povinně přezkumné řízení. Tyto případy však dopadají pouze na část statků chráněných na základě zmíněných úmluv. Nedopadají totiž na památkové rezervace ani památkové zóny, ač ty jsou nesporně chráněným statkem rovněž.
Jde o problematiku, kterou Ministerstvo kultury samostatně a výslovně připomínkovalo již v prosinci roku 2019. Uplynul rok a čtvrt a bez jakékoli reflexe včetně připomínkové dílčí chyby tu takové řešení máme zpět. Navrhovatelem je tady zpravodaj tohoto tisku, protože předmětem přezkumného řízení je přezkum zákonnosti, a nikoliv přezkum věcné správnosti automaticky vygenerovaného rozhodnutí. Pro mě je víc než zásadní otázka, jak by například nadřízený stavební úřad z hlediska zákonnosti posuzoval věcnou otázku, zda realizací záměru nedojde ke znetvoření chráněného statku. Domnívám se, že tato otázka překračuje meze přezkumného řízení, a tedy přezkumné řízení žádnou faktickou zárukou není.
Současně je třeba upozornit, že již samotný fakt vygenerování automatického rozhodnutí je třeba považovat za počátek běhu subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu. Tuto lhůtu nelze prodloužit a je tak velmi zásadní otázkou, jaké dává stavební zákon záruky pro ochranu proti tomuto typu nečinnosti. Na rozdíl od ochrany soukromého zájmu, kdy například omezením rozsahu přezkumu pouze na zákonnost dává soukromému zájmu velmi zásadní pojistky, tak naopak v případě nečinnosti stavebního úřadu ve vztahu k ochraně veřejného zájmu nedává záruky žádné a nečinnost na všech úrovních tak může zapříčinit naprosté vyloučení posouzení jakýchkoliv veřejných zájmů.
To znamená, když jsem říkal, že ta naše role tady je to vybalancovávání, hledání rovnováhy mezi individuálním zájmem a veřejným, tak tady na tomhle příkladu se snažím ukázat, že tady ta rovnováha je jednoznačně vniveč. Tady prostě ten veřejný zájem je bokem. Nejde mluvit o tom, že by měl dostatečný prostor nebo šanci se prosadit. Naopak, prostor pro korupční jednání, kdy postačí ze strany úřadu kvalifikovaná nečinnost, je v tomto případě enormní. Tohle se otevírá jako Eldorádo. A proto závěr o protikorupčním potenciálu navrženého zákona jako celku i z tohoto pohledu považuji s vědomím tohoto pozměňovacího návrhu za velmi sporný. Tohle jsou dveře pro korupci.
Zde odkazuji z důvodu stručnosti také na připomínky, které jsme uplatnili již k věcnému záměru stavebního zákona, kde je třeba konstatovat, že dříve vznesené obavy nebyly nikdy rozptýleny, a i proto byl daný institut z vládní předlohy stavebního zákona bez náhrady vypuštěn.
Paní ministryně nás již během prvního čtení informovala, že návrh stavebního zákona obsahuje dostatečné záruky proti nečinnosti, které měly být navíc posíleny kompletním vyloučením možnosti výkonu působnosti stavebního úřadu v přenesené působnosti, jak to vyplývá z komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří základ pro naše jednání. A ejhle - nestačí to.
Vracíme se k řešení, které bylo shledáno jako problematické již v rámci připomínkového řízení. Můžeme konstatovat, nebo vy můžete konstatovat - o co jde, je to jen kultura? No dobře, ale upozorňuji, že ani kultura v tomhle nebyla a není sama. Proti tomuto řešení se postavilo 35 připomínkových míst. A ani 35 připomínkových míst, tedy nejen kultura, ale proti tomuto řešení se postavily Úřad vlády, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, převážná část krajů, veřejný ochránce práv. Proti tomuto řešení se postavily takové váhy, jakými je z hlediska práva a bezpečnosti státu Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Opravdu tito všichni nevěděli, o čem mluví? Opravdu takto problematické ustanovení vypustilo Ministerstvo pro místní rozvoj zbytečně? Já se domnívám, že opak je pravdou, a tím víc mě zaráží, že s tímto pozměňovacím návrhem tady zpravodaj přichází a znovu to takto vrací do hry. Ti by si měli být vědomi souvislostí, spojených s daným návrhem zákona.
Ale tím ilustrace problematických pozměňovacích návrhů zdaleka nekončí. Další pozměňovací návrh se stal i námětem médií. Možná jste si všimli konstatací, že některá města přicházejí s takzvanými čtyřmi městskými artikuly, z nichž jeden se týká přenesení pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů zcela do samostatné působnosti. Návrh je v zásadě prezentován jako minimalistický s tím, že jen přesouvá pořízení územněplánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené působnosti do samostatné. ***
