(9.40 hodin)
(pokračuje Kupka)
Co zaznívá ze strany samotných úředníků? Proběhl průzkum veřejného mínění, který organizovalo Sdružení místních samospráv a také příslušná odborová organizace, a ptaly se více než 1 200 úředníků na současných stavebních úřadech, zda jsou ochotni přejít do režimu zákona o státní službě, do nového megastavebního úřadu. Odpověď? Pouze 40 % z nich by takovou nabídku přijalo. Zbývajících 60 % dalo najevo, že by buď odešli do důchodu, anebo by zůstali případně ve městě či obci.
A odezva celé řady starostů s ohledem na to, že jim scházejí investiční referenti, že jim scházejí lidé, kteří dobře znají stavební zákon, tak by to nepochybně pojali tak, že ty nejlepší ze stavebních úřadů by se pokusili získat dál pro práci ve městě. A co by zbylo státu? No, nepochybně by to nebyl personálně lépe vybavený úřad, to je jednoduchá matematika. V okamžiku, kdy nemáte ani teď dostatek kvalitních úředníků, tak v okamžiku, kdy je roztrhnete, rozdělíte ty úřady a budujete nový, tak ten problém neřešíte, ale ve skutečnosti jednoznačně prohlubujete. Na to odpověď nezaznívá. Zároveň přerušíte odborné týmy v jednotlivých odborech, které se věnují specificky životnímu prostředí, silnicím a podobně.
Takže cesta od zvyšování kvality a zaměření na věcné řešení problémů - je to prostě politický krok, který říká: Postavíme nový úřad, hlava nehlava. A dopady na státní rozpočet v pocovidové době v řádech desítek miliard korun, výsledek, a to je nejzávažnější, nejenom že nejistý, ale krajně rizikový.
Tohle všechno jsou důvody, proč jsme představili návrh, který Vycházíme z toho, jak to dělají v Plzni, jak to dělají v Karviné, jak to dělají v desítkách českých stavebních úřadů, kde to dokázali opravdu i se současným zákonem významně urychlit, protože ty úředníky dokázali svést k jednomu stolu. Nástroj, který využíváme, koordinované jednání, přesně v situaci, kdy se ukáže, že jednotlivé orgány státní správy mají například vážné výhrady k tomu návrhu, tak v okamžiku, kdy se objeví konflikt, může stavební úřad svolat příslušné jednání a řešit jednotlivé veřejné zájmy, aby stavebník našel východisko, aby upravil podmínky a upravil ten projekt tak, že bude schopen fungovat. A to je to nejpodstatnější a ukazují to příklady zemí, kde se staví dobře a kde se staví také rychle, že řešení nespočívá v tom, že něco zválcujete, že něco navzdory odbornému názoru prostě rozhodnete, ale že hledáte cestu k vypořádání podmínek a k uspokojení konkrétních výhrad.
A tady se ocitáme v situaci, kdy to všichni dobře víme, problematické (jsou) a táhnou se ty projekty, kde se objeví ten střet, kde památkáři nebo životní prostředí mají výhrady, věcné důvody k tomu, proč by se ten projekt měl upravit a měl by doznat významných změn. Přesně v tom okamžiku zdravý rozum velí, u jednoho stolu s investorem se zástupcem města a s těmi dotčenými orgány vést diskuzi o tom, jak projekt upravit tak, že bude vyhovovat jednotlivým nárokům a naplní veřejné zájmy. Tohle je klíčová cesta. V okamžiku, kdy to někdo na sílu, tak jako projednávání celého tohoto zákona, bude rozhodovat, k ničemu dobrému to nepovede, dokonce to samozřejmě představuje celou řadu závažných rizik. V okamžiku, kdy rozhodnutí opravdu potlačí zájmy třeba i významných skupin občanů nebo veřejné zájmy v oblasti památkové péče nebo jinde, tak samozřejmě hrozí následné soudní spory, ve kterých ten problém jenom víc vyhřezne a znásobí se, nebo se dokonce umocní, a výsledek pro Českou republiku, pro rozvoj stavebnictví a podnikání bude ještě významně horší.
Proto jsme připravili návrh, který počítá s tím, že nedojde k institucionální integraci, ale spojí se procesy a na jednotlivých stávajících stavebních úřadech bude možné zapojit do jednání k jednomu stolu tu odborníka v oblasti životního prostředí, ochrany vod, odpadového hospodářství, připojit památkáře k debatě o tom, co se musí změnit v tom projektu, a tímto způsobem se s klíčovými body vypořádat.
Abych přiblížil proces, s kterým počítáme, zkusím ukázat na konkrétním příkladu zcela konkrétní stavby. Potřebujete vybudovat bytový dům, to je téma, které teď hýbe veřejnou diskuzí, protože byty máme stavět. Dokonce pokud jste drobným developerem, tak v našem modelu výkonu stavebního práva můžete přijít na úřad a můžete předložit žádost, podáte ji elektronicky, nahrajete celou dokumentaci do datového úložiště projektové dokumentace, a v ten okamžik se všem dotčeným orgánům zobrazí váš požadavek a zároveň náš systém počítá s tím, že je možné takto, v prvním kroku, oslovit i správce sítí. V okamžiku, kdy se žádný problém, žádná kolize neobjeví, tak do 30 dnů může postupovat už stavební úřad dál a vydává stavební povolení, které se všemi lhůtami může stavebník obdržet do 60 dnů od okamžiku, kdy požádal. To je samozřejmě ideální případ, nejsnazší možná cesta.
Může se ale stát, že se někde na cestě to řešení zkomplikuje, že se objeví rozporuplná stanoviska dotčených orgánů. V ten okamžik svolává stavební úřad ono dohodovací řízení, koordinované jednání, kde u jednoho stolu zasedá stavební úřad, zástupce samosprávy a samozřejmě také stavebník, zastoupený třeba projektantem a zástupci těch odborů, které zaznamenaly ten střet, rozpor s chráněnými veřejnými zájmy. A výsledek, na kterém se shodnou, se promítne do podoby samotného projektu a následně stavební úřad logicky rozbíhá samotné stavební řízení, a znovu, pokud se shoda najde, je možné ve lhůtě určitě do 90 dnů vydat stavební povolení.
Zaznamenal jsem výhrady paní ministryně a ministerstva, že nejsou zajištěny v tom našem případě striktně dodržené lhůty. No, není to pravda, protože náš návrh počítá s úplně stejnými lhůtami a jenom velmi malým způsobem proměňuje původní návrh, který stanovuje pro základní stavby 30 dnů, pro složitější 60 dnů. Žádná změna. A v okamžiku, kdy například stavební úřad nestihne tu lhůtu, tak celý dokument, celý spis postupuje k rozhodnutí krajskému úřadu a ten už, protože v tomto směru sdílíme stejné principy, na základě zákazu ping-pongu rozhoduje, nevrací to zpátky, ale musí rozhodnout o samotném stavebním povolení. To je významný krok a významné zlepšení k tomu, aby se v České republice stavělo rychleji.
To jsou základní principy pozměňovacího návrhu, ty klíčové rysy. Zůstává zároveň zachováno současné odvolání z první instance k druhé instanci, kdy jde o odlišné úřady. Pro jistotu stavebníka, že se na jeho případ podívá někdo jinýma očima a spravedlivě zhodnotí, jestli náhodou někdo nepochybil, je samozřejmě mnohem lépe garantováno než v okamžiku, kdy o odvolání rozhoduje stejně hierarchicky řízená instituce na úrovni státní správy, protože to bude jeden úřad, jedna hlava, nejvyšší stavební úředník, kterého jmenuje vláda.
Tenhle model samozřejmě vychází z toho, co jsem zmiňoval, jak fungují současné funkční stavební úřady tam, kde to dali dohromady, protože opravdu klíčem v případě kolizních staveb je hledat východisko. Víme také, jak jsem zmiňoval, pokud se někde objevují problémy, které pak se promítají do těch dlouhých lhůt a končí stavební řízení třeba po 10 letech, tak je to právě tam, kde se ty rozpory, ty problémy nepodařilo vypořádat. ***
