(9.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Když se podíváme na globální případ, a Estonsko je - pan premiér se rád chlubí, že se setkal s někým z Estonska - Estonsko digitalizovalo státní správu jako celek. V danou chvíli to mělo své náklady a i snad rozpočet v té době byl v Estonsku deficitní, ale podařilo se jim to. V následujícím období ušetřili na provozu, na výdajích států 3 % hrubého domácího produktu. To by bylo v České republice něco přes 100 miliard na výdajích. Stavební řízení není celá digitalizace, ale spoustu věcí už jsme udělali od registru, třeba přes bankovní identitu, kterou schválila tato Sněmovna v předminulém roce. A toto všechno dohromady spolu se stavebním řízením může ve finále šetřit čas a šetřit peníze.
Já bych proto vás požádal o podporu toho hlavního návrhu, který skutečně nejde cestou odebírání pravomoci samosprávám a stěhování úředníků, ale jde cestou digitální. Myslím si, že to je základ, že to je cesta pro 21. století.
Samozřejmě bych vás chtěl požádat i o podporu dalších pozměňovacích návrhů, které dnes zaznějí, ať už od skupiny poslanců, která řešila stavební zákon, tak i třeba od Pirátů, jejichž jménem tady mluvím. Za sebe bych chtěl upozornit na dva pozměňovací návrhy, které budou načteny. Jedním předkladatelem je skupina poslanců prostřednictvím mě, který se týká elektronického stavebního deníku. Druhý následně bude předkládat pan poslanec Polanský za Piráty.
My jsme už v předchozím jednání v legislativě prosadili elektronický stavební deník jako nástroj, který by měl řídit stavbu, který by měl být pro kontroly dostupný, kam by stavebník nebo realizátor zapisoval postupy ve stavbách a umožnil by i kontrolu. Pokud se jedná samozřejmě o veřejné prostředky, jsou to stavby, které staví obec, stát, je to naprosto žádoucí z pohledu třeba nevhodnosti vybraných materiálů a pozdějších reklamací, ale třeba i kontrolování průběhu projektu. Otázku elektronického stavebního deníku jako dobrovolného nástroje bychom chtěli uchopit i v novém stavebním zákoně jako možnost určit parametry, které by takový stavební deník měl mít - a já věřím, že později bude vystupovat i pan kolega Polanský - a samozřejmě pod zakázky většího rozsahu, kde stavby jdou z veřejných prostředků, o něm uvažovat jako o povinnosti.
Já bych tímto uzavřel své první vystoupení. Samozřejmě se dále ještě přihlásím ke svým návrhům v podrobné rozpravě a budu pozorně sledovat, kam se dnes bude debata vyvíjet. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a jako další je přihlášen pan poslanec Kupka - předpokládám, se stanoviskem klubu. Prosím.
Poslanec Martin Kupka: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. My jsme dali dohromady spolu s dalšími kluby a s dalšími kolegy hned několik pozměňovacích návrhů, ale to nejpodstatnější: Bojujeme za to, aby se stavební řízení v České republice opravdu zrychlilo a zjednodušilo, ale aby se stát nevydal cestou, která ve výsledku, byť tady mnoho lidí vystupuje hodně odlišně, nepředstavovala naopak zašpuntování výstavby, zašpuntování veškerého stavebního povolování. Protože vznik megastavebního úřadu znamená jediné - ať říká kdo chce, co chce - ale znamená to reálné převedení více než 13 000 úředníků do nově budovaného stavebního úřadu.
Nikde se ve světě nestalo, že by vybudování nového úřadu vyřešilo vážné problémy, které ta země má, a Česká republika opravdu v prodlužovaných lhůtách stavebního řízení vážný problém má. Proto jsme se pustili do řešení, které především má znamenat vyvážení jednotlivých zájmů, zrychlení jednotlivých procesů, elektronizaci, jak o ní byla řeč, a zároveň staví na vyzkoušených dobrých modelech, tak jak to už teď při současném platném zákonu v mnoha zemích funguje, a na mnoha českých úřadech.
Zaznělo tady z úst paní ministryně, jak je to vlastně vyvážený model, jak je to vyvážený přístup. A to, že jsme tady na mimořádné schůzi, tak jasně dokladuje, že naopak je to od začátku uplatnění pozice síly a protlačování toho zákona hlava nehlava. Už jsme to jednou zažili. Stejně tak v roce 2017 ministerstvo vedené hnutím ANO protlačovalo změnu zákona a říkalo, jak to všechno bude výborné, jak všechno poběží skvěle. Výsledek? Prodloužilo se stavební řízení v České republice! To jsou fakta. Kde máme jistotu, že teď, když znovu ministerstvo říká, jak to půjde skvěle, jak vyřešíme všechny problémy ve stavebním řízení, že se nestane pravý opak, stejně jako tomu bylo v roce 2017, 2018. Všichni nás přece učí, že máme vycházet z toho, jak to vypadalo a jaké jsou zkušenosti. Tak tady jsou zkušenosti bohužel zřejmé. A místo toho, abychom racionálně vyhodnocovali, kde jsou skutečné problémy a zaměřili se na řešení, tak jsme se tady zamilovali, tedy my ne, ale současná koalice pro stavební zákon, ANO, SPD a komunisté, zamilovali se do toho, že vytvoří nový byrokratický aparát. Byrokratický aparát, který bude nejprve řešit všechny svoje vnitřní řády, nakupovat auta, zajišťovat prostory, protože je přece úplně jasné, že ve všech městech tak, jak to teď je, prostě nebude možné zajistit prostory pro nový megastavební úřad, prostě to třeba současná vedení radnic neumožní, protože mají samy velké boje s nedostatkem prostoru. A pokud se stát rozhodne něco takového budovat, tak samozřejmě to bude muset nést na svých bedrech. A bylo to Ministerstvo vnitra, které jasně vyčíslilo, že pokud bude muset stát zajistit takové prostory, tak ho čekají náklady třeba až ve výši 30 miliard korun, s nějakým střízlivým odhadem 24 miliard.
Paní ministryně říká, že už mluvila s celou řadou starostů, kteří to přivítali. To nevylučuji, ale je úplně zřejmé, a vypovídá o tom jak stanovisko Svazu měst a obcí, tak třeba Spolku pro obnovu venkova, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů České republiky, že to mezi těmi klíčovými partnery není převažující názor, ale naopak, že si tím stát přidělá spoustu starostí a ve výsledku oddálí služby od samotných lidí.
Není to tak dávno, co klíčovou argumentací, klíčovým důvodem pro reformu veřejné správy bylo to, že musíme úřady přiblížit víc lidem, a místo centralizace se naopak zaměřit na to, aby se klíčové procesy odehrávaly opravdu co nejblíž k jednotlivým aktérům, co nejblíž k jednotlivým stavebníkům. Vybudování centrálního stavebního úřadu jde přesně opačným směrem a ukazuje také to, že pokud dojde k oné redukci stavebních úřadů, my se ztotožňujeme s tím, že nemá smysl v České republice držet takzvané jednohlavé stavební úřady. A v našem návrhu dokonce respektujeme klíč, se kterým přišlo Ministerstvo pro místní rozvoj tak, aby úřady, které mají dál fungovat, splňovaly tři důležitá kritéria - stačí, když naplní jedno z nich: velikost správního obvodu, počet samotných úředníků, a především počet podání, se kterými se ten úřad musí vypořádat. To jsou přece věcná a stěžejní kritéria pro zachování toho úřadu, ale verze, se kterou přichází v tuto chvíli vláda a skupina poslanců vedená panem kolegou Kolovratníkem, nepřináší absolutně žádnou garanci toho, že detašovaná pracoviště blízká lidem zůstanou.
Je prostě jasné, že pro mnoho kroků, pro mnoho upřesnění je blízkost, fyzická přítomnost úředníka nezbytná, zejména pro malé stavebníky, kteří na to nemají složité aparáty a velké projekční kanceláře. Proto má-li náš stát fungovat opravdu dobře, musí jít oběma cestami. Přinést kvalitní elektronizaci, to se v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem s významnou podporou MMR podařilo a bude to platit i v okamžiku, kdy by nový stavební zákon přijat nebyl. Ale zároveň musíme pamatovat na to, že ve společnosti zůstane vždycky část lidí, kteří budou upřednostňovat z různých důvodů bezprostřední kontakt s úředníky. Proto je důležité, aby i nová podoba stavebního zákona garantovala, že se síť stavebních úřadů zcela nerozpadne. ***
