(11.50 hodin)
(pokračuje Filip)
A poslední, co chci připomenout, je: možná že věci, které tady rozhodneme, budou chtít naši nástupci v Poslanecké sněmovně po volbách změnit. Ani tomu bych se nebránil, ale chtěl bych, aby to, co tady bude přijato, systém, podle kterého se bude volit, byl systém, který bude - byť s určitými prvky toho, že jsme to museli udělat takhle rychle - způsobilý k tomu, aby ta diskuze byla věcná, byla i politicky korektní a podle mého soudu i pro občany zcela srozumitelná.
To jsou věci, které podle mého soudu jsou pro nás důležité. Tohle totiž je sice politický souboj, protože samozřejmě technika voleb umožňuje některým politickým stranám získat hodně. Ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že bychom neměli riskovat a pouštět se do věcí, které Ústavní soud nezrušil. Tím si zjednodušíme tu situaci a vlastně potvrdíme, že politická strana není jakýmsi spolkem lidí na jedno použití, že politická strana má program, který není programem na čtyři roky, ale že politická strana je skupina lidí nebo společenstvo lidí, které má zájem na tom, aby stát fungoval s perspektivou, dlouhodobě a ve prospěch vlastních občanů. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan předseda Jan Chvojka, připraví se pan předseda Vlastimil Válek, potom pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Za prvé bych prosím apeloval na jednotlivé kluby, a to tak, aby za každý klub mluvil jeden, maximálně dva lidé, abychom to právě také dnes stihli do 13. hodiny, protože se zaklínáme tím, že to chceme udělat co nejrychleji, a zatím se zdá, že jsou tady kluby, kde k této problematice chce mluvit čtyři až pět lidí, což ne že bych chtěl někomu něco zakazovat, ale zároveň chceme, abychom to tu uzavřeli ideálně dnes, prosím. Já jsem tedy první za náš klub a říkám, jeden, maximálně dva lidé za každý klub by bylo ideální, pokud chceme daný tisk propustit z prvního čtení do ústavně-právního výboru.
K této problematice prosím ještě dvě poznámky, možná o něco delší, ale důležité. Ta první poznámka nebo první aspekt je aspekt procesní, procedurální, druhý aspekt je aspekt věcný.
Co se týče aspektu procedurálního: souhlasím - a také jsem to řekl před měsícem, včera to byl měsíc od nálezu Ústavního soudu - s některými kritiky rozhodování Ústavního soudu, a to právě v té době. Rozumím kritice té doby, kdy byl nález různě zkoumán panem profesorem Janem Filipem po dobu tří a půl let. Pan předseda Rychetský říkal, že zpravodaj Jan Filip, který byl mým profesorem na Právnické fakultě v Brně, je zvyklý tvořit dokonalá díla a že ten nález měl být dokonalým dílem. Já souhlasím s těmi, kdo říkají, že to dílo nemuselo být zas tak úplně dokonalé a mohlo přijít o něco dříve. To znamená, mohlo to být dílo, které by nemělo 100 stránek, ale třeba jenom 80, a kdyby bývalo přišlo alespoň o půl roku dříve, tak by to pro tuto společnost - protože společnost zde zastupují konkrétní politické strany a ty musí najít nějakou dohodu - tak pro společnost a pro politické strany by to bylo samozřejmě lepší a byly by pod menším tlakem, než když máme nález Ústavního soudu 3. února. A ono to není osm měsíců před volbami, ono to je pět a půl měsíce před volbami, kdy musíte splnit všechny různé lhůty podle zákona, ty tam zůstaly. Takže příště zas až pan zpravodaj Filip něco dostane, tak bych poprosil, aby byl přece jenom o něco rychlejší, protože tři a půl roku pracovat na nálezu byť takto důležité věci mně přijde až trochu zbytečně dlouho, byť rozumím tomu, že to mělo být dokonalé dílo. To k procesu, co se týče projednání Ústavního soudu.
Proces projednání ve Sněmovně: vzápětí po tom nálezu, čtyři dny nebo pět dnů potom, bylo svoláno jednání politických stran. ČSSD avizovala a tak také plnila a splnila to, co slíbila na tom jednání. Vždy podporovala to, aby tento konkrétní tisk 649 byl nosičem, platformou pro další jednání a aby postoupil co nejrychleji do druhého čtení, respektive do výborů. Tomu se tak nestalo, byť se to zde navrhovalo asi dvakrát nebo třikrát. Už jsme to mohli mít za sebou, na půdě ústavně-právního výboru už to mohlo být. Bohužel se tomu tak nestalo, ČSSD vždy hlasovala pro to, abychom to projednali co nejrychleji.
Zároveň tady máme tisk Ministerstva vnitra, které logicky muselo napsat nějakou svoji vlastní úpravu, protože nevědělo, zda tento tisk se bude posouvat dál, nebo ne, takže tady máme teď úpravy dvě. Ideální by asi bylo, kdyby se obě potkaly co nejrychleji na půdě ústavně-právního výboru, tam jsme je v nějakém společném jednání, společné diskusi projednali a z toho vytvořili nějaký konsenzuální záměr, tisk, který by se pak hlasoval v rámci třetího čtení. To se týče procesu. Takže za ČSSD podporujeme to, aby tento tisk dnes prošel do ústavně-právního výboru, abychom ho projednali co nejrychleji spolu s tiskem Ministerstva vnitra a našli správnou cestu pro voliče tak, aby mohli volit spravedlivě.
Co se týče věcnosti toho zákona a nálezu Ústavního soudu, protože ono to spolu souvisí: já jsem rád, že Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl. Pravda je, když se na to člověk podívá zpětně - byť nějaké chvíle před dvaceti lety, kdy já jsem v politice ještě nebyl a chodil jsem na školu, kdy mě právě shodou okolností učil pan profesor, tehdy docent Filip - to možná byl systém výhodný pro ČSSD, pro naši stranu, ale nebyl to systém, přiznávám to, spravedlivý, protože hlas každého jednoho voliče nebyl stejně silný jako hlas jakéhokoli jiného voliče. To je prostě pravda. A to, jak rozhodl Ústavní soud, je za mě a za ČSSD v pořádku a je správně, že takhle rozhodl, byť, opakuji, trvalo to zbytečně dlouho.
Nemá už cenu diskutovat asi více než jenom teoreticky o možnosti zřízení jednoho volebního obvodu. To, že si nemyslíme, že by tento model byl špatný, je pravda. Zároveň nemá cenu bavit se o něčem, co je politicky neprůchozí. Pokud se podívám na vyjádření zástupců Senátu, tak tam to prostě nemá šanci projít, tudíž otázka jednoho obvodu jako volebního je mrtvá, nemá cenu o ní diskutovat, možná ano, ale jenom teoreticky - prostě v Senátu pro něj nebude potřebná většina, a tudíž tuto myšlenku opusťme a nechme, zachovejme 14 krajů tak, aby zde byly ve Sněmovně zastoupeny i různé regionální rozdíly a regionální zájmy. Tudíž 14 krajů určitě ČSSD podporuje. Samozřejmě podporujeme i kumulativní klauzule pro koalice. Jsem rád, že se rýsuje nějaká shoda.
Já jedinou otázku, kterou stále budu mít, a obávám se, jestli tam lze najít tu spravedlnost i přes rozhodnutí Ústavního soudu. Když se podíváte na ty volby, tak ono to nebylo jenom nespravedlivé či méně spravedlivé k velkým, středním či malým stranám, kdy ta velká strana v rámci voleb potřebovala méně hlasů pro to, aby měla poslance, a ta menší potřebuje více hlasů. Ono to bylo nespravedlivé i v rámci jednotlivých stran mezi kraji, mezi různými regiony. A tam se obávám, že tento problém i při změně přepočtu nevyřešíme. ***
