(12.00 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Když se podíváte například na ČSSD, tak ČSSD když získala v roce 2017 v Moravskoslezském kraji 7, 8 %, tak má dva poslance. A když získá stejný výsledek v kraji Libereckém, tak nemá poslance žádného. To znamená, to je námět na zamyšlení, tam ta nerovnost prostě je. Já si uvědomuji, že budeme teď debatovat spíše si myslím na půdě ústavně-právního výboru o různých skrutiniích, o druhých skrutiniích, kde lze případně doplnit zástupce, který by byl z kraje, který by se jinak nedostal. Rozumím tomu, ale říkám, že je velmi těžké tuto nespravedlnost, která bezesporu je díky tomu, že tady máme 14 krajů, které jsou různé velké, Moravskoslezský kraj je obrovský kraj, Liberecký kraj, Karlovarský kraj, to jsou kraje malé, tak tam prostě logicky, logicky nespravedlnost v rámci těch voleb vzniká. Takže to je námět spíše do ústavně-právního výboru, jestli toto lze vůbec vyřešit.
Já děkuji za pozornost a podporuji projednání tohoto tisku tak, aby se dostal co nejrychleji do ústavně-právního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne a s přednostním právem předseda klubu TOP 09 Vlastimil Válek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Já děkuji. Za náš klub vystoupí ještě stručněji než já pan poslanec Jakob. Já bych jenom chtěl říct čtyři věci.
Ta první věc je, že ten zákon nechystáme pro sebe, ale pro voliče, to znamená, měl by být tak spravedlivý, aby každý volič měl pocit, že jeho hlas byl opravdu nějaký důležitý, ovlivnil výsledek voleb a že nejsou druhořadí voliči.
Druhá věc, kterou bych chtěl říct. Je nesmyslné se vracet k historii. Co bylo, bylo, to v této chvíli nemá smysl. Zkusme ten zákon udělat tak, aby vydržel co nejdéle, a smiřme se s tím, že i kdybychom se na hlavu postavili, stejně nikdy nevymyslíme naprosto dokonalý zákon, stejně ho budeme muset někdy upravovat, to je prostě život. Zkusme se blížit k té dokonalosti.
Třetí věc, kterou bych si dovolil poznamenat. I poměrně vzdělaní lidé mají z nějakého důvodu, pro mě ne úplně pochopitelného, pocit, že čím víc slov použijí, tím větší ta jejich pravda je pravdou. Zkusme se nad tím zamyslet, že méně slov možná dneska bude více.
A čtvrté, co bych chtěl říct, že vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já se taky vejdu do délky faktické připomínky.
Dovolte, abych vyjádřil fakt nespokojenost s tím, jak ta schůze probíhá. A teď mluvím k těm, kteří mají přednostní práva, nemluvím k ostatním kolegyním a kolegům. Včera jsme se jasně dohodli, že to bude velmi rychlé, vystoupí zpravodaj, vystoupí (nesroz.) a pustíme to dál. Pan předseda Chvojka se omlouvá na všechny výzvy, abychom nemluvili, a pak nám tady 10 minut říká to, co všichni víme, které jsme už slyšeli třikrát předtím. Já fakt maximálně dvě minuty. 20 dnů dneska, v úterý 15 dnů, ambice musí být vyšší, než říkal předseda Filip na konci dubna. Využijme zejména příští týden k intenzivním politickým jednáním, jsme schopni přesně za tři týdny, pokud tu dohodu vytvoříme, projednat ve druhém čtení za tři týdny obě varianty, nebo ve čtvrte,k druhé čtení.
K tomu soustřeďme svou pozornost, tam soustřeďme svoji energii na jednání nejenom na ÚPV. Řekněme si, že to chce politická jednání, politickou dohodu, a ÚPV nám ohlídá, aby to bylo legislativně správně. Nemůže vzniknout dohoda na ÚPV bez politické dohody. My jsme na ni připraveni, uděláme pro to všechno a prosím všechny, abychom se pokusili. Vzali jsme 63 minut my s přednostním právem vašim kolegům, tak věnujme aspoň těch 56 minut a zkusme to do 13. hodiny splnit a poslat do druhého čtení.
Doufám, že se to v úterý nebude opakovat, že v úterý to bude fakt 10 minut, když budeme mít ten vládní návrh, že tam to fakt jenom přikážeme na 15 dnů a jdeme politicky jednat. Za nás, my jsme na to připraveni.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal a připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Po tom předchozím vystoupení je mi to přímo trapné. Původně jsem vůbec diskutovat nechtěl, protože existovala ta dohoda, ale když tu zazněla jednotlivá stanoviska, myslím, že by mělo zaznít i to naše, je to jediné vystoupení, které k tomuto padne.
My jsme vždy razili v rámci projednávání tohoto tématu několik základních tezí.
První z nich byla rychlost, tak abychom to projednali rychle, abychom rychle dosáhli shody, protože musí existovat nějaká stabilita, nějaká předvídatelnost, a čím déle bude legislativní proces trvat a čím později vstoupí nové úpravy v platnost, tím spíše budou otevřeny nějakému případnému napadení nebo nějakým podobným problémům a může to zkomplikovat jak důvěru ve volby, tak důvěru v jejich výsledek. A to je něco, co si v této době určitě nikdo nepřejeme. Bohužel, kvůli tvrdohlavosti některých se zde scházíme až po měsíci. Myslím si, že jsme místo boje o to, co bude legislativním podvozkem, mohli věnovat sílu vyjednávání, ale jsem rád, že se už něčeho podařilo dosáhnout.
Druhou základní tezí bylo nerušit to, co není rozbité, to znamená zachovat těch 14 krajů, protože Ústavní soud je nezrušil, protože fungují, existují a má smysl na nich v tuto chvíli stavět. Voliči jsou na ně zvyklí, politické strany, jejichž význam zde byl také zdůrazňován, jsou na ně zvyklé, takže nevidím důvod do toho v tuto chvíli zasahovat. Rovnost hlasů, která tady byla zmiňována jako argument pro jejich případné rozbití, tak ta neobstojí, protože výpočet, který můžete udělat v jednom volebním obvodu, úplně stejný, co se převodu hlasů na mandáty týče, můžete udělat i při 14 obvodech, takže hlasy z těch 14 obvodů vezmete na celostátní úroveň a tam budete primárně počítat s nimi.
Tím se dostávám k třetí základní tezi, a to je rovnost hlasů voliče bez ohledu na to, ve kterém volí kraji a kterou volí stranu. To se týká vlastně dvou věcí, jedna je otázka převodu hlasů na mandáty. Všechny návrhy zákona v této věci, které jsou v tuto chvíli předložené, počítají se stejným modelem přerozdělení hlasů na mandáty. To znamená, že vezmeme hlasy vítězů voleb, které byly odevzdány pro vítěze voleb, sečteme je na celostátní úrovni, vydělíme dvěma sty, což je počet poslanců, tímto mandátovým číslem potom vydělíme zisky jednotlivých stran, a tak jasně získáme, kdo má kolik mandátů, která strana, a podle největšího zbytku rozdělíme zbylé mandáty, které se prostě vydělit nepodaří. Myslím si, že tohle je ten základní princip, na kterém bychom mohli také najít shodu, i když ještě není potvrzená, protože nikdo nic jiného zatím nepředložil ani nenavrhl a já bych si tu dohodu skutečně nerad komplikoval nějakými diskuzemi o dělitelích. To je jedna věc.
Druhá věc, která je poněkud komplikovanější, potom je rozdělení mandátů do krajů, kde prostě nelze dosáhnout matematicky toho, abychom současně naplnili úplnou rovnost mandátů pro kraje a úplnou rovnost mandátů, co se týče zastoupení voličů v krajích, ale rád bych se přidržel toho principu, že podle toho, kolik v kterém kraji přijde k volbám voličů, tolik tam bude přiměřeně mandátů tento kraj celkově zastupovat v Poslanecké sněmovně. Zde si dovolím jednu odbočku.
Logicky prostě není možné, aby když máme kraje tak rozdílné velikosti, tak aby když někde stačí 3 % na mandát, tak jinde ta 3 % na mandát stačila taky, protože to je prostě řádově méně voličů, kteří by těmi 3 % byli zastupováni. Vždycky se musíme bavit o celých hlasech, nikoliv o procentech, když rozdělujeme mandáty za hlasy. Čili to je tahle záležitost.
Pak je ještě jedna věc, co tu byla zmiňována, a to je stabilita politického systému. Já mám za to, že stabilita nevzniká nějakým bonusem pro vítěze, ale stabilita vzniká tím, že vláda se bude opírat nejenom o většinu Poslanecké sněmovny, ale i o reálnou většinu voličů, reálnou většinu hlasů voličů. Není možné, aby kvůli nějakému bonusu pro vítěze nebo něčemu takovému vznikla situace, že vláda se budu opírat vlastně o menšinu. Navíc bych chtěl podotknout, že vzhledem k tomu, že tady máme dlouhodobě volební kvorum, a je shoda na tom, že bude zachováno, tak prostě všichni vítězové, kteří přesáhnou volební kvorum, dostanou přiměřený bonus, protože budou zastupovat poměrně více hlasů voličů, než kolik odpovídá celkovému počtu odevzdaných hlasů.
Takže ten bonus tam již je, není potřeba hledat něco dalšího. Ostatně oprava toho kvora je něco nepovinného, bez čeho bychom přežili volební zákon - kdybychom nenasadili nějaké kvorum pro koalice, tak by byl vcelku funkční - ale já to kvorum pro koalice chápu jako jistý dostředivý prvek, který prostě má motivovat strany k nějaké spolupráci, pokud jsou si ideologicky blízké a pokud prostě pro ně dává smysl, že když budou spolupracovat, tak mohou vstoupit do Sněmovny společně, a takto bych se k tomu kvoru rád stavěl. To kvorum, které jsme měli předtím, naopak demotivovalo od spolupráce, jak jsme si mnohokrát zažili, působilo vlastně rozklad koalic ze strachu o nepřekonání kvora anebo k nějakému účelovému obcházení, kdy se zase zakládaly jednorázové volební subjekty, které se tvářily jako jedna strana, i když to de facto bylo spojení několika stran v nějakém bloku. Takže pokud kvorum pro ty koalice má fungovat, pokud má fungovat jako dostředivý projekt vytvářející podmínky pro spolupráci, tak podle mě nemůže být příliš vysoké, protože pak bychom byli tam, kde jsme byli teď. ***
