(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a poprosím pana poslance Bendla, který je dalším přihlášeným v rozpravě, připraví se pan poslanec Holomčík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem vstřícnost sama. Nejprve musím ohlásit konflikt zájmů, neboť jsem hospodářem na 60 hektarech a na mém území mají honitbu tři myslivecké spolky, takže mám poměrně bohatou zkušenost. Zároveň jsem majitelem zbrojního průkazu a mám složené myslivecké zkoušky. Nejsem účastníkem myslivecké činnosti, neboť na to nemám v podstatě ze zákona právo, a nemohu tím pádem jako vlastník půdy a hospodář ovlivňovat napáchané škody přemnoženou zvěří, které se dějí. A myslím si, že to je jedna z věcí, která se do budoucna má změnit.
My máme myslivecký zákon, vládní návrh zákona, tady předložený zhruba od poloviny loňského roku, dostává se na něj teď a jsme pod tlakem času. I na mě tady všichni tlačí, protože už máme v 17 hodin projednávat další bod, tak ať jsem stručný, ať to tady probůh rychle zkrátím, protože to není nic důležitého. Hlavně ať už to běží.
Omlouvám - a to beru vážně - pana ministra zemědělství. Vím, že leží v tuto chvíli v nemocnici, a tudíž respektuji fakt, že jej zastupuje ministr vnitra, to je naprosto v pořádku. Přeji panu ministrovi pevné zdraví. Jenom bych prosil, aby - chtěl jsem tady přečíst Wikipedii, protože minule předseda komunistů Vojtěch Filip tady říkal, že Wikipedie má vždycky pravdu. Tak pan předseda říká, že to neříkal, prostřednictvím pana předsedajícího -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím přes mikrofon.
Poslanec Petr Bendl: - ano, prostřednictvím pana předsedajícího, neříkal nic, nicméně citoval a bral to za fakt, který je prostě obecně známý. Tak já vám nebudu číst, co říká všechno Wikipedie o historii myslivecké činnosti. Nicméně je to zajímavé a doporučuji, abyste si to přečetli všichni ti, kteří to myslíte s Českou republikou, s mysliveckou činností a s hospodařením v lesích, na polích a loukách v České republice dobře.
Neboť vždycky v historii - a to už opravdu od dávné historie středověku - to bylo tak, že myslivectví nejprve prosazovala šlechta. Teprve někdy v té době - jestli to najdu úplně přesně - Rakouska-Uherska se objevilo nějaké zákonné propojení hospodářů a vlastníků honiteb s tím, že cílem bylo rozumně - rozumně, to podotýkám - regulovat zvěř tak, aby nepáchala škody a aby, řeknu, nesla nějaký užitek. Vždycky byla myslivost propojena s hospodařením.
Bohužel po roce 1948 došlo - a to také bych mohl ocitovat z Wikipedie - v roce 1961 došlo ke sjednocení Československé myslivecké jednoty a Zväzu poľovníckych ochranných združení na Slovensku v Československý myslivecký svaz. Následkem zákona o myslivosti č. 23 z roku 1962 bylo právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku.
Myslím si, že to bylo špatně, že vzhledem k tomu, co se tady odehrává od roku 1989, že máme soukromé vlastnictví, máme zemědělské hospodaření, ale také platí to, co platí i v mém případě, že je spousta zemědělců, hospodářů, kteří jsou zároveň zemědělci a zároveň myslivci, že by bylo dobře a ve prospěch věci i ve prospěch myslivosti jako celku, aby došlo k většímu propojení a šanci hospodářů na jejich vlastním pozemku, případně pronajatém pozemku, podílet se na myslivecké činnosti.
To, co tady dneska slýchám - a byl jsem účasten debaty Českomoravské myslivecké jednoty - a pan zpravodaj tady dneska citoval podle mě věty, o jejichž obsahu sám vlastně vůbec nic neví. Jsou to fámy, které jsou šířeny některými jednotlivci o tom, co znamenají pozměňovací návrhy k pozměňovacímu návrhu, který si dovolil pan kolega Staněk podat k těm invazivním druhům.
Jsem přesvědčený o tom, že je to absolutní přílepek, že by nám Senát tento návrh zákona vrátil, že jej máme projednat v zemědělském výboru, nikoliv ve výboru pro životní prostředí, neboť do zemědělství toto zcela určitě patří a máme tomu věnovat pozornost. Podporuji ten návrh, který nevím, jestli už tu byl přednesen, nebo bude přednesen, zkrácení projednávání na 30 dní, neboť čas nás opravdu tlačí, s tím souhlasím. Ale musíme nějakou debatu tomu věnovat a nemůžeme to nechat pouze na jednání o komplexním pozměňovacím návrhu v podobě celého zákona jako jeden pozměňovák po těch invazivních druzích.
Vím, že všichni žijí covidem a skoro všechno ostatní najednou neexistuje, ale těch problémů má Česká republika obrovskou spoustu, zcela mimo covid. Tohle je jeden z nich a bylo by fér, kdybychom - to už se tak stane zaplaťpánbůh, konečně - že projednáme myslivecký zákon v zemědělském výboru a tím doufám i padá pozměňovací návrh pana kolegy Staňka, který je v podobě celého mysliveckého zákona k tomu zákonu o invazivních druzích.
Takže prosím všechny, aby nepodléhali jednoduchým sdělením. Pokud mají nějaké jednoduché informace či pochybnosti, aby si opravdu přečetli mé pozměňovací návrhy, které jsem dal k pozměňovacímu návrhu pana kolegy poslance Staňka. Bohužel bez možnosti debaty, protože prostě diskuze o invazivním zákonu taková je.
Jsem hluboce přesvědčený o tom, že bude a je ku prospěchu věci, když propojíme hospodáře na zemědělských pozemcích a hospodáře v lesích s myslivostí, když jim umožníme, pokud mají složené zkoušky, pokud mají zbrojní průkaz a splňují všechny zákonné požadavky k tomu, aby se mohli stát součástí myslivecké činnosti, aby měli právo na to podílet se na likvidaci škod nebo na minimalizaci škod, na hospodaření na jejich území, protože je to ku prospěchu věci a koneckonců z toho titulu myslivost jako taková kdysi vznikala.
Nedělejme ze zemědělců nepřátele myslivosti a obráceně. Myslím si, že mají všichni společně stejný zájem. Pravdou je, že tam, kde to funguje, tam se lidi domluví. Proto bych si moc přál, aby myslivecký zákon dával maximální prostor k tomu, aby se i vlastníci honiteb do budoucna měli šanci na něčem domluvit, a pokud se domluví, aby už jim do toho stát nemluvil.
Jiná věc je, že zákon používáme tam, kde se lidé schopni domluvit nejsou, a tam bychom měli hájit zejména, řeknu, na jedné straně zájem myslivosti v tom, že nemá být přemnožena zvěř. Musíme dělat všechno pro to, aby nebyla přemnožena, a zároveň nemá ta zvěř páchat ekonomické škody, které jsou nevymahatelné. Znám to z vlastní zkušenosti. Já se prostě se sousedy nejsem schopen soudit o to, že ta prasata, případně spárkatou zvěř, u nás nestřílejí. Dávat je k soudu a řešit to soudně nikomu nic nepřinese.
Proto prosím, do budoucna podpořte maximální spolupráci a šanci těch, kteří mají veškerá oprávnění k tomu, aby se podíleli na myslivecké činnosti, aby se na ní podílet mohli. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan místopředseda Filip, pak budeme pokračovat v rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Holomčík. Prosím, pane místopředsedo, vaše dvě minuty.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní a pánové, v reakci na Petra Bendla. No samozřejmě že nový zákon o myslivosti vycházel ze starých československých tradic nebo i z tradic českých zemí bývalého Rakouska-Uherska. Tento zákon, když tady byl přijat, tak obstál zkouškou ústavnosti před Ústavním soudem. Měl jsem tu čest zastupovat - jako nemyslivec v té době - před Ústavním soudem tento zákon a všechna ta ustanovení, která se týkala i oddělení práva myslivosti od práva vlastnického k vlastnictví pozemku, a bylo to logické, protože to je dvojí typ hospodaření a ta dvě hospodaření jsou na sobě závislá asi tak jako ta zvěř, která nepatří nikomu, protože je divoká. A to, že se platí náhrady škody, to je pravda. Taky proto máme dvě organizace, a to je myslivecké sdružení a samozřejmě honební společenstva, která jsou složena právě z vlastníků. Ale to pan kolega Bendl jistě ví. Já to nechci zdržovat. ***
