(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se paní poslankyně Květa Matušovská. Máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pane ministře, pěkné poledne skoro. Já bych k tomu také řekl pár slov. Za prvé bych řekl, nestavme, že to je boj jedněch proti druhým, cyklistů proti řidičům, řidičů proti chodcům a podobně. Jakkoli jsme s kolegyní Zuzanou Ožanovou z jednoho klubu, tak se v tomto evidentně neshodneme. Pro kontext je potřeba dodat, že já jsem jak řidič, pravidelný - a rád řídím, jak říkají kolegové, šicí stroj neboli elektroauto - tak ale samozřejmě pravidelně jezdím i na kole, takže tu zkušenost mám z obou dvou stran a z obou dvou úhlů pohledu. A musím říct, že ano, je to o té ohleduplnosti, o té bezpečnosti. Ale myslím si, že i v zákonech můžeme dát nějaký signál. Já to vnímám jako edukativní nebo bych řekl skoro preventivní záležitost, preventivní signál v tom, že se tady upozorní, už jenom to, že my se tady o tom bavíme půl hodiny, že tím zabereme nějaký veřejný prostor, a konečně se to týká nějakého reálného obsahu, který se dotýká reálného života lidí, tak tím upozorníme na ty příklady.
A těch záležitostí... To není jenom o tom, že je tady nekvalitní krajnice a cyklista nemůže jet úplně vpravo. Je to často o tom, že když jedete opravdu s dětmi a za vámi slyšíte, že se blíží auto, tak poodjedete do toho středu, abyste to dítě, které jede před vámi, abyste ho chránili. To znamená, že těch příkladů je milion, a je to prostě o tom, aby i ten řidič se choval ohleduplně.
Jsou země, třeba Austrálie, kde kromě té vzdálenosti, a teď by mě zajímalo, jak by se s tím kolegyně Ožanová popasovala, kde kromě té vzdálenosti metr, metr a půl je definovaná i rychlost, jakou rychlostí můžete cyklistu minout neboli předjet. To by prostě v českých podmínkách, a tím se dostávám k tomu jádru, kde my tady řešíme ten právní formalismus - jak jsem zaslechl, to byl hlavní argument - tak ta je u nás úplně nerealizovatelná, ta australská zkušenost. Právní formalismus - prostě že to není možné jednoznačně změřit, jak říkala moje ctěná kolegyně.
On už na to odpověděl můj kolega Milan Pour, také z našeho klubu, tam jde o nějaké jasné příklady, kde z fotodokumentace bude jasné, že tohleto není metr a půl, a když je to vzdálenost taková, tak si myslím, že nikdo nebude řešit, jestli to bude metr 45, metr 55. Mně prostě ten dogmatismus a ten formalismus přijde, jak tady je protkaný tím, že my se potom snažíme ty zákony různě bobtnat, protože z toho úplně vypadne selský rozum, že prostě metr a půl je nějaký signál do společnosti, nějaký symbol, nějaká prevence. Prostě když je tam ten cyklista a je to úzké, tak ho předjedu skutečně, když to bude velmi bezpečné, protože vím, že nade mnou je zákon, který mi říká, musím ho minout o metr a půl. Jestli to bude metr 40, metr 60, nikdo neřeší.
Mě napadlo spousta příkladů po tu dobu, co tu mluvila moje kolegyně Zuzana Ožanová, typu kolik metrů auto může zaparkovat před přechodem. Někde je to 5 metrů, v pěší zóně metr a půl tuším. Také nepředpokládám, že tam přijde někdo a začne to tam měřit přesně na metry. Ale prostě od oka, když je metr, 2 metry od přechodu, tak evidentně něco porušil. Když bude 4 metry 80, tak nepředpokládám, že tam s pásmem bude běhat městský strážník, aby kvůli těm 20 centimetrům dal pokutu. Jde o nějaký princip, že prostě nemá stínit. A takovýchto příkladů tady máte celou řadu.
Měření rychlosti v obci - 50 km. Také tím vnímáme, že se máme chovat ohleduplně, bezpečně. A také mi samozřejmě vadí v momentě, kdy to policisté budou měřit ještě v obci, ale už za obytnou zónou tam, kde je les, nejsou tam chodníky, nic. A je to přesně takový ten formalismus. Je tam padesátka, tak tam začneme vybírat pokuty, protože to prostě formálně platí. Ale my všichni víme, že máme chránit chodce, aby také lidi nejezdili před školou a podobně.
Mimochodem, ze stejného ranku podle mě vychází i to opatření 2 metry rouška. Troufám si říct, že kdybychom u nás na tom formalismu takhle nelpěli, tak by to mohlo být na základě selského rozumu. Prostě když kolem mě nikdo 2 metry není, tak roušku a respirátor na ulici mít nebudu. A když přijdu na zastávku a bude kolem mě někdo, tak si ji nasadím. Logicky. Ale protože právě přichází ten formalismus, a kdy je to 2 metry a kdo to bude měřit, no tak to radši mějme vždycky a všude. A to je to, co mi prostě principiálně vadí.
Tady je prostě metr a půl a je to nějaký signál do společnosti. Ano, děly se tady nějaké případy. Souhlasím i s tím, aby cyklisté povinně měli helmu. Já bez helmy neudělám ani krok, nebo ani pedál, nebo jak bych to řekl. Ale zároveň tohleto je nějaký jasný signál zákonodárců, politiků. Jsou tady nebezpečné situace, pojďme to nějak definovat. Určitě nechce nikdo nikoho buzerovat, že by začal něco přeměřovat nějakým digitálním měřičem. Ale v momentě, kdy někdo někoho skutečně mine jen taktak, tak není o čem debatovat. A myslím si, že ta prevence, že se o tom bavíme, to, že jsou tady různé názory, a já vítám názor své kolegyně Zuzany Ožanové, protože si jí vážím, že je přes tu dopravní problematiku odborník, tak už to samotné pomáhá.
Takže bych řekl a odpověděl: kdyby tady ten návrh nebyl, paní kolegyně, my bychom se o tom vlastně vůbec nebavili. To znamená, že já ten návrh G1 svého kolegy Petra Dolínka jednoznačně podporuji. Jsem i rád za názory, které jsou opačné, protože to samozřejmě černobílé není. Nicméně doufám, že to projde, a doufám, že i samotná debata povede k větší ohleduplnosti a bezpečnosti na našich silnicích. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Patriku Nacherovi. Bude na něj reagovat s faktickou poznámkou paní kolegyně Zuzana Ožanová. Připravena je paní kolegyně Květa Matušovská. Máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Prosím vás, nemůžu souhlasit se vším s kolegou Patrikem Nacherem, například když uváděl, jak policisté budou měřit rychlost. Fakt nebudou. Mají pevně stanovená místa právě proto, aby to bylo účelné a aby to nebyla takzvaná zvůle.
Co se týče hlavní argumentace... (Reakce z pléna.) Je mi řečeno, ať to zkrátím. Tak tady je argument, že je to signál, jak se lidé mají chovat. Prosím vás, zákonem stanovená povinnost není žádný signál ani proklamace. Je to povinnost, která se má dodržovat a musí být vymahatelná.
A co se týče mé skepse, víte, když jsem dělala rozhodnutí, tak existuje i správní soudnictví. Kdybyste si někdy přečetli rozsudky Nejvyššího správního soudu z hlediska dopravy, jak jsou, na jakých bagatelních věcech, co se chce, aby se dokazovalo a podobně, tak byste možná chápali, proč já se takto vyjadřuji. Ale nebudu tady rozebírat správní soudnictví. To si myslím, že uděláme někdy jindy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Langšádlové. Kolegyně Matušovská stále na čekačce. Máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Musím reagovat na to, co tady zaznělo. Tady bylo řečeno: má se dodržovat a je vymahatelná. No, kdyby tomu tak bylo zcela, tak by se v tuhle chvíli všichni cítili na té komunikaci bezpečně. Ale ve chvíli, kdy tady máme reakce velké části cyklistické komunity, že se zkrátka necítí bezpečně, že jsou často ohrožováni, tak je naprosto zřejmé, že co se týče tohoto ustanovení stávající právní úpravy, tak zkrátka není to vymahatelné. A já vím, že můžete říct, když stanovíte tu vzdálenost, nebo kdybychom dokonce přistoupili k tomu, co je v právních úpravách některých jiných států, to znamená i povinnost snížit třeba o 20 kilometrů v hodině tu rychlost, tak taky může někdo říct, ale bude to vymahatelné? Já vím, že je to těžké a že je to vlastně zase o tom, co jsem říkala v předchozím vystoupení. Je to o tom, jestli budeme k sobě ohleduplní, jak se k sobě budeme chovat a jakým způsobem budeme dodržovat to, co je v těch zákonech. Ale v tuto chvíli je to opravdu tak. A také jsem byla původně odpůrcem té úpravy, že by se měla stanovit ta vzdálenost. Ale v tuto chvíli i v reakcích, které jsou, tak byť je to v zákoně, byť by to mělo být vymahatelné, tak ta praktická zkušenost je jiná. Naši cyklisté se cítí zkrátka ohroženi. Bylo to tady řečeno mnohokrát. ***
