(13.00 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)
Co se týče té druhé části, to znamená zahrnutí ČNB do registru smluv, já si tady dovolím přečíst naše právní stanovisko, protože skutečně nesouhlasíme s výkladem, že všechny smlouvy mezi ČNB a soukromými bankami nespadají pod výjimku skrze ohrožení finanční stability. Podle nás prostě argument, že ty smlouvy, které můžou způsobit run na banku, současně nejsou smlouvami, které spadají pod výjimku skrze ohrožení finanční stability, je lichý. Vždyť samo o sobě je to nesmyslné. Když pan guvernér nebo Ministerstvo financí uvádí ty hrozící dalekosáhlé dopady zveřejňování těchto smluv na finanční situaci bank, tak je přece zřejmé, že ohrožují finanční stabilitu.
Já tedy přečtu ty naše argumenty: "Jsme názoru, že smlouvy mezi Českou národní bankou a komerčními bankami by i po přijetí pozměňovacího návrhu zůstaly smlouvami, které jsou vyňaty z povinnosti zveřejnit prostřednictvím registru smluv, a to právě na základě § 3 odst. 1 zákona o registru smluv ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím. Smysl a účel pozměňovacího návrhu rozhodně není ohrozit finanční stabilitu, či dokonce ohrozit plnění úkolů České národní banky. V původní komunikaci se Česká národní banka odkazovala na široké pojetí bankovního tajemství a považovala všechny smlouvy, včetně provozních smluv, za smlouvy chráněné bankovním tajemstvím. Z tohoto důvodu jsme přistoupili k zařazení České národní banky do výčtu povinných osob dle registru smluv zároveň s vědomím, že odkaz skrze § 3 odst. 1 registru smluv a výluka obsažená v zákoně o svobodném přístupu k informacím jsou dostatečným korektivem pozměňovacího návrhu, tedy že smlouvy, které jsou kryté bankovním tajemstvím, avšak zůstávají svým charakterem informacemi ohrožujícími stabilitu finančního systému, tedy například smlouvy s komerčními bankami, kde vystupuje Česká národní banka jako věřitel, či případně věřitel poslední instance, stále zůstávají nezveřejňovanými smlouvami."
To je tedy naše stanovisko v oblasti pozměňovacího návrhu, který rozšiřuje transparentnost České národní banky. Skutečně považujeme argumentaci Ministerstva financí v této věci za absurdní, protože tvrdit, že smlouva, která může způsobit run na banku, neohrožuje finanční stabilitu, podle nás prostě není férová argumentace.
Dále ještě k pozměňovacímu návrhu D6. Máme za to, že je velký rozdíl mezi zveřejňováním informací ve výroční zprávě versus průběžně. Skutečně nepovažujeme za dostatečné, pokud jsou některé informace, které například Evropská centrální banka zveřejňuje průběžně, zveřejňovány v rámci České národní banky pouze ve výroční zprávě, a uvádět to jako srovnatelnou míru transparentnosti. Prostě je obrovský rozdíl, kdy jsou ty informace zveřejňované. Z našeho pohledu je namístě v některých věcech průběžné zveřejňování, proto považujeme právě pozměňovací návrh D6 za zcela zásadní, a skutečně si myslíme, že zveřejňování skrze výroční zprávu není dostatečné.
Potom paní ministryně hovořila o mediální atraktivitě těch hypoték versus mediální atraktivitě dalších částí zákona, které mají vlastně větší dopad do budoucna na fungování života v této zemi. Samozřejmě má paní ministryně pravdu, že o tom, co bude v novinách, byť tedy pan předseda vaší strany je významným hráčem na mediálním trhu, tak každopádně souhlasím, že si nemůžete u konkrétního zákona určit, která jeho část bude detailně rozebíraná v médiích. Každopádně právě parlamentní diskuze je jeden z mála nástrojů, které máme k tomu, abychom upozornili na nějaká rizika nebo odlišné postoje zvlášť, pokud ty dopady můžou být prostě obrovské, ať už se bavíme o inflaci, nebo o dopadech na nemovitostní nebo akciový trh. Takže skutečně máme za to, že tento zákon si zaslouží velmi podrobnou debatu, a snažíme se tedy nasměrovat pozornost i k dalším částem tohoto zákona, nejen k regulaci hypotečního trhu, která je samozřejmě podstatná. Ostatně pan guvernér zmínil, že 5 % té regulace zahrnuje 15 miliard korun ročně, takže samozřejmě dopady budou také dalekosáhlé, nicméně je to jenom jedna část, z našeho pohledu dokonce méně podstatná, byť velmi významná.
Nyní se dostávám k té naší hlavní výhradě - bohužel se ta debata trochu slučuje. My jako větší riziko, než jsou samozřejmě nepřímé nákupy státních dluhopisů, vidíme riziko nákupu dluhopisů korporátních, kde český dluhopisový trh je malý, což ostatně přiznal i pan guvernér. Samozřejmě toto riziko nemáme úplně v současném složení bankovní rady, nicméně jak jsem říkal, to se může změnit a ta pravomoc je prostě, zvlášť na našem trhu, velice silná. My tam vnímáme nějaká rizika, vnímáme tam riziko dvojího přístupu, vnímáme tam riziko jiného přístupu k těm největším a k těm malým a středním. Skutečně si myslíme, že si to zaslouží velkou pozornost v diskuzi, prostě tato pravomoc je z našeho pohledu zcela zásadní a dlouhodobě to říkáme, říkali jsme to už při projednávání tohoto návrhu v rámci nouzového stavu, respektive velmi podobného návrhu v rámci nouzového stavu. Já bych byl prostě velmi nerad, kdyby se tato otázka tak nějak přešla.
Potom je častý protiargument proti našemu návrhu na to, rozšířit výjimku 36 let i na nesezdané páry. Tady skutečně nesouhlasíme s argumentací ministerstva. Ta argumentace zní: Bude se to obcházet, lidé si tam seženou nějakého spolužadatele mladšího věku. Z našeho pohledu je to nešťastný přístup k legislativě, kde se řeší pár procent lidí, kteří by to případně vnímali jako nějakou mezeru v zákoně, ale desítky procent lidí z toho vypadnou právě kvůli tomu, abychom se vyhnuli nějakému z našeho pohledu marginálnímu problému obcházení. Skutečně, 50 % dětí zhruba se rodí v nesezdaných párech a v rodinách, kde je pár nesezdaný, a skutečně, všechny tyhle rodiny vylučovat ze snadnějšího přístupu k hypotékám považujeme za extrémně nešťastné. Tady prostě z našeho pohledu argument nějakým obcházením podle našeho názoru neobstojí - přece jenom hypoteční úvěr je něco zcela mimořádného, člověk si to typicky bere jednou za život. ***
