(12.30 hodin)
(pokračuje Jakob)
Takže s tím souvisí několik pozměňovacích návrhů, které bych velmi rád podpořil, protože je považuji za naprosto kruciální pro to, abych mohl potom pro zákon jako takový na konci zvednout ruku a hlasovat pro něj. Jsou to pozměňovací návrhy pod čísly B1, B2, B3 a B4 kolegy Munzara, ale také návrhy, které částečně doplňují C2.1, C2.2, C2.3 kolegy Ferjenčíka a v neposlední řadě i jeho návrh F1. Ty se liší v různé míře rušením nebo snižováním počtu úvěrových ukazatelů. Já se moc přimlouvám za to, aby, byť alespoň v nějaké variantě, abychom je přijali, a považuji to opravdu za klíčové pro přijetí celé této normy.
Jako další oblast - a tady jsem právě nezaznamenal úplně vysvětlení od paní ministryně, která teď tady bohužel není - je pozměňovací návrh D3 kolegy Martínka, kde se přiznám, že v tuto chvíli váhám. Podstatou tohoto pozměňovacího návrhu je vypuštění novelizačního bodu 16, který se týká § 40 zákona o České národní bance. Tento paragraf nebo úprava tohoto paragrafu tak, jak je v novele navržena, stanovuje výslovné legislativní zakotvení možnosti České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast.
Já se ptám, zdali je toto nezbytné a vlastně z jakého důvodu. Možná mi to osvětlí, když tady není paní ministryně, pan guvernér v další diskuzi, protože doposud se tohle opíralo o obecnou definici oprávnění, která právě v tomto paragrafu byla zakotvena, a již nyní také Česká národní banka investovala do obchodních společností. Proto se ptám, je-li stávající znění § 40 dostačující nebo pro co je to nové znění, přijetí změny tohoto paragrafu, natolik důležité, v jakých konkrétních případech. Není mi to zcela jasné. Takže tady váhám a rád bych si svůj názor v rámci diskuze ujasnil.
Další okruh - a to je výrazná část pozměňovacích návrhů - se týká okruhu stanovení oné věkové výjimky pro žadatele o úvěr, kde v současném § 45b je výjimka pro žadatele a vždy musí být oba dva do věku 36 let. Já se v tomto případě plně ztotožňuji s pozměňovacím návrhem A1, který nakonec přijal i rozpočtový výbor, B5 kolegy Munzara a D2 kolegy Martínka.
Jejich podstata je v zásadě velmi obdobná, byť s jistým nuancemi, jestli je to omezeno jen manželstvím, případně registrovaným partnerstvím, nebo nikoliv. Ale podstata je stejná, že alespoň jeden z těch žadatelů musí být pod 36 let, což zamezuje situacím, kdy třeba manželé, jednomu z nich bylo 37, druhému 27, a už na ten hypoteční úvěr nemusí dosáhnout. S tím se plně ztotožňuji.
Naopak mám trošku problém. A tady, jak jsem i avizoval, tak se do jisté míry ztotožňuji s tím, co tady říkala paní ministryně, a s jejím stanoviskem u pozměňovacích návrhů, které tuto výjimku rozšiřují a věkovou hranici posouvají směrem nahoru na 40 let, a to v různých variantách. Konkrétně se jedná o pozměňovací návrhy D4, D5, D6 kolegy Martínka a v neposlední řadě i pozměňovací návrh E1 kolegy Rozvorala, respektive Hrnčíře, pardon. Ty jsou taky v různých modifikacích, já je tady asi nebudu popisovat do detailů. Nicméně tady se ztotožňuji s tím, co říkala paní ministryně, tedy že z oné výjimky pro věkovou skupinu se stává vlastně pravidlo. Já s tím mám obecně problém systémově, když se z výjimky stává pravidlo, tak je asi v celé té legislativě, nebo v té materii trochu něco systémově špatně.
Nicméně bych si tady rád ujasnil ještě jednu věc, na kterou upozorňuje kolega Martínek v odůvodnění svého pozměňovacího návrhu, a to, jaká je vlastně obecně politika vlády k podpoře mladých rodin nebo mladých lidí při jejich řešení bytové situace, protože Státní fond rozvoje bydlení, když v minulosti měl nějaké úvěry a chystá další právě na podporu financování výstavby bytů a podporu této cílové věkové skupiny, a tady se hovoří právě o hranici 40 let. Pak bych chápal i návrhy kolegů, že má logiku, aby státní politika v tomto směru byla jednotná a měla nějakou jasnou logiku a svým způsobem pravidla a řád. Takže se ptám, jak by měly být tyto věkové hranice nastaveny tak, aby to vzájemně spolu korespondovalo. ***
