(11.50 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Dobrá legislativa, veřejnoprávní legislativa se pozná rovněž podle toho, že pokud nějaké veřejné autoritě, nějaké nezávislé autoritě je uloženo pečovat o nějaký ušlechtilý cíl, například v případě ČNB to jest tedy o cenovou a finanční stabilitu, pak je pochopitelné, že taková autorita potřebuje mít legislativou zaručenu paletu nástrojů, kterými je schopna racionálně a efektivně tohoto cíle dosahovat. Prostě je nám k ničemu cíl, který nebudeme schopni za nějakých specifických okolností zajistit.
A co je důležité zejména v dnešním kontextu, znakem dobré legislativy je také to, že funguje spolehlivě nejenom v časech dobrých, chcete-li normálních, ale právě i v dobách mimořádných, to znamená krizových, špatných. A to je právě nástrojem, respektive to je obsahem mimo jiné části novely, této novely zákona o České národní bance zejména v oblasti nástrojů, které regulují operace centrální banky na volném trhu. Ano, tato novela rozšiřuje paletu těchto operací, a zejména protistran, se kterými může ČNB tyto operace provádět. Není to nic nového. Je to již dnes vlastně v platné legislativě, v zákoně přijatém v legislativním režimu krizovém, nicméně jak už bylo mnohokrát zde opakováno, tato výjimka nebo toto zmocnění končí koncem roku.
Tady opakovaně padaly dotazy a jakýsi podiv nad tím, že ČNB dneska ty pravomoci má, zatím je nevyužila nebo o tom nevíme, tak chceme slyšet informaci - to já samozřejmě řeknu - tak na co je potřebuje dále a jak to, že vlastně dneska už fungují, nebo říkala paní ministryně, někde se zmínila o tom, že už pomáhají dneska. Já myslím, že je to tak elementárně jasné každému, kdo tuší něco o tom, jak fungují finanční trhy, že musím říct, že - ale pak člověk samozřejmě pochopí, že nejde jenom o tu věc samu.
Samozřejmě že finanční trhy fungují nejenom na základě nějaké momentálně platné legislativy, ale také anticipují, předvídají, co se bude dít za měsíc, za dva, za půl roku, za rok. A jestliže jsme přijali tuto výjimku, tu dočasnou, někdy tuším na jaře minulého roku, tak už to samo o sobě pomohlo, samozřejmě uklidnilo situaci na finančním trhu, pokud jde o obchodování se státními dluhopisy, protože účastníci toho trhu implicitně vědí, že kdyby náhodou nastal nějaký problém, kdyby náhodou došlo k nějakému zamrznutí toho trhu - jsme přece jenom poměrně malá ekonomika s vlastní měnou, i trh se státními dluhopisy není přehnaně velký, samozřejmě je v proporci k ekonomice a proporci velikosti našeho veřejného dluhu - tak oni vědí, že tyto jejich investice nejsou ohroženy nějakou nelikviditou, protože vědí, že centrální banka bude mít možnost do toho trhu vstoupit na sekundárním trhu a odblokovat to případné zablokování. A to samozřejmě má vliv na cenu, to je přece jasné. Takhle funguje i trh s komoditami, prosím. Není to žádná atomová věda a já věřím, že pánové inženýři ekonomie to perfektně vědí, ať absolvovali žižkovskou Sorbonnu v jakémkoliv roce. Takže já myslím, že to je tak jasné nad slunce, že mě překvapuje, že se nad tím tady vede taková ohromná polemika, jako by to bylo něco převratného.
Čili v tomto směru platí to, co říkala už paní ministryně. Tady nevytváříme nic nového, pouze prodlužujeme pojistku, kterou v tomto tvoří režim, který centrální banka může zajistit, pokud to je potřeba a pokud to odpovídá plnění jejího mandátu, to znamená zajištění cenové a finanční stability.
Tady se musím na tomto místě ohradit. Tady byly různé poznámky typu, že ČNB není schopna zajistit cenovou stabilitu, tak ať se stará o to, co má dělat. Tak prosím pěkně, my máme inflační cíl, tak jako nakonec všechny centrální banky vyspělých zemí, 2 % CPI čili indexu spotřebitelských cen. Tento index v průměru za posledních deset let v ČR dosahuje hodnoty 1,8 a v průměru za posledních dvacet let zhruba 2-2,1 %. Čili Česká národní banka velice dobře pečuje a plní cíl inflační stability. Všichni ekonomové vědí, že ten cíl není bodový, okamžitý, že každý měsíc budeme mít inflaci 2 %, tak prostě život nefunguje. Samozřejmě, vstupuje tam celá řada vlivů, které my v žádném případě nemáme pod kontrolou a nemůžeme je zásadně ovlivnit, ale máme za úkol dbát o to, abychom žili v zemi, ve které cenové prostředí je stabilní a předvídatelné, a proto máme ty nástroje, které máme, a proto také to, co děláme, děláme právě s tímto ohledem.
Tady panuje taková pro mě zase těžko pochopitelná schizofrenie. No, my nebudeme dávat žádné další pravomoci ČNB, protože ona je nezávislá, a kdo ví, co by tam dělali, a my na to nemáme žádný vliv. Ale takhle to prostě v moderní liberální demokracii funguje, že existují nezávislé instituce, pro které se demokratická reprezentace rozhodla, ty pravomoci jim jsou dány a samozřejmě je na jejich uvážení, jejich odpovědnosti, nakolik jak seriózně je využijí. Mně to připadá, jako by... Vlastně tuto otázku můžeme postavit i tak: No jo, ale vždyť soud může někoho odsoudit do vězení, vždyť může někomu zničit život, dokonce se dějí i soudní omyly, tak vlastně nedávejme takové pravomoce soudům, protože to nemáme pod kontrolou, soudy jsou nezávislé. Pochopitelně, že jsou nezávislé. Takže s tím je potřeba se tedy asi v režimu moderní liberální demokracie smířit, že existují nezávislé instituce. Ono jsou pro to dobré důvody, proč existují, jinak by neexistovaly všude na světě.
Navíc v našem případě my nejsme instituce řízená monokratickou strukturou, jsme řízeni bankovní radou, která čítá sedm členů. Těch sedm členů jsou osobnosti, které samozřejmě musí jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou to většinou lidé, kteří samozřejmě mají nějakou svoji životní kariéru. Většinou po ukončení kariéry v ČNB, která je limitována mandátem, neodcházejí rovnou do penze, ale mají nějaký další život. Čili nakonec 30 let fungování české nezávislé centrální banky to ukázalo. Riziko nějakých excesů je opravdu, opravdu pouze teoretické, excesů ve smyslu zneužití kompetencí, které národní banka má. Pokud někdo takto uvažuje, tak je třeba už teď jít a naše kompetence drasticky omezit. Přece moji předchůdci tady například zavedli skutečně devizové intervence, protože se domnívali - a můžeme vést polemiky, jestli se domnívali správně, nebo méně správně - že ve prospěch cenové stability a podpory české ekonomiky z jejich pohledu tehdy to bylo nutné. Tak jim to vezměme, takové kompetence! Ať to Parlament rozhodne. Sice to bude zřejmě v rozporu s evropskou legislativou, ale to už není můj obor, ať se to vyjasní někde jinde.
Čili jenom opakuji: Toto je součást krizové legislativy, mimo jiné. Mimo jiné! A přijímat - tady byly takové hlasy, když vlastně banka to zatím nepotřebovala, tak na co to teď přijímáme? No proboha živého, přijímat krizovou legislativu, až když je krize v plném proudu, to je to nejhorší, co se nám může stát. To bohužel občas - obávám se, zrovna v těchto týdnech a měsících - i v této Sněmovně zažíváme, takže to považuji za krajně neodpovědné, protože taková řešení nakonec, v konečném součtu, vedou k mnohem radikálnějším a bolestivějším krokům, a v tom bych nechtěl na České republice a českém obyvatelstvu experimentovat. ***
